Hned na začátku bych rád uklidnil zrudlé příznivce hry Age of Empire, které pravděpodobně naštvala úvodní slova v perexu. Po zkušenostech z minulých klasik, kdy příznivci jedné nejmenované krvavé hry, a to doslova, moc nahlas prosazovali svůj názor, veřejně hlásám - Starcraft je bomba stejně jako hra Age of Empire, hlavně druhý díl. Obě hry jsou opravdové perly a obě jsou stejně dobré, i když Starcraft má možná o malilinkatý kousíček navrch. O Age of Empire jsme si už ale v klasice pověděli, dnes si řekneme, a bude to povídání poněkud delší, o jedné z nejlepších klasických (to jsou ty, které kopírují Dunu 2) real-timeových strategií, jež kdy vkročily na plotny harddisků.
Scénáristé, grafici a game-designeři Blizzardu mají ve svých rukou zvláštní moc. Takovou magii, kterou dávají do svých her. Blizzard je dělal vždy kvalitní... ani ne tak kvalitní jako spíše dokonalé. Vzpomeňme si třeba na oba díly hry Warcraft a na věhlasné Diablo. Blizzard po právu patří ke světové špičce a s předstihem si můžeme být jisti, že snad už tisíckrát odkládaný Warcraft 3 bude hrou, nad kterou bude každý slintat a která se stane absolutním trhákem.
V závěru roku 1997 a v roce 1998 se urodilo hned několik kvalitních klasických real-timeových strategií. Hry jako Earth 2140, 7th Legion a Dark Reign si získaly plno příznivců, avšak na některé se zapomnělo dříve a na některé později. Starcraft totiž všem vypálil rybník, protože dovedl tradiční koncepci, chcete-li systém - základna -> těžená surovina -> desítky jednotek -> nepřítel v kaluži krve (eventuelně šrotu, slizu, organické hmoty nebo oleje) - k absolutní dokonalosti.
Pakliže Starcraft neznáte (to byste ovšem museli několik let žít na Marsu a přiletět teprve nedávno), tak vězte, že mezi sebou bojují tři rasy. Vesmír je pro ně moc malý, a tak se mydlí mezi sebou a také mydlí sami sebe - svou rasu. Na jedné straně stojí Lidé (nebo-li Terrané), s nimi je to trochu složitější, na druhé straně technicky vyspělí a tajemní Protossové, ti zase mají problémy sami se sebou, a na straně třetí krvelačné příšery Zergové, což jsou potvory, které bychom večer v parku rozhodně potkat nechtěli. Genialita Starcraftu tkví v tom, že každá ze tří ras má svůj vlastní systém fungování základny, stavby jednotek a hlavně každý vojáček i potvůrka jsou unikátem a nemají ekvivalent v jiné rase, tak jak tomu obvykle bývá. Když jsem si pročítal české i zahraniční recenze, tak Starcraft dopadl velmi dobře, a ne dokonale, jak se vám teď snažím namluvit.
Jenomže sami hráči určují kvalitu hry a jasným důkazem výjimečnosti Starcraftu je jeho prodejnost a hlavně hratelnost i po několika letech. Koupěchtiví hráči si domů odnesli přes tři a půl milionu kusů - oficiálně. Jen málokterá hra měla takový úspěch na pultech obchodů. A bůhví kolik piráti utržili při rozdávání pálených CD, ale beztak si mnuli ruce, že Starcraft dobře vydělá.
O Starcraftu se velmi dlouho mluvilo jako o Warcraftu ve vesmíru. Tato věta není daleko od pravdy. Bojuje se všude - na zemi, ve vzduchu, v nejrůznějších základnách nebo co to je, jenom ne na vodě, i když i modrá kapalina ve Starcraftu figuruje. Cíle misí se nikterak neodlišují od zbytku podobných her - osvoboď nebo znič to a to, i když pár misí hýřilo originalitou. Třebas jedna za Lidi, tuším druhá nebo třetí, se líbila každému - třicet minut držet pozice a odolávat nepřátelům, než přiletí záchranné lodě. Brífinky, ač ani náhodou graficky nedosahují kvalit, na jaké jsme zvyklí od Westwoodu, mají něco do sebe. Jsou zpracovány jako rozhovor několika vlivných a důležitých osobností, které vám zadávají úkol a baví se o situaci, která právě nastala. Blizzard na to šel skvěle. Zatímco Westwood vždy investoval nemalé peníze do natáčecího štábu a třeba kvůli hře Command & Conquer: Tiberian Sun si zaplatil několik známých herců, chlapci z Blizzardu vymysleli zajímavě pojatý brífink, a to bez nutnosti filmových sekvencí
(nicméně několik animaček ve hře je). To ještě není vše. Během samotné akce se sem tam objevují nové skutečnosti, takže se úkoly mohou přímo v misi měnit. Co je parádní, vždy jste o tom informování prostřednictvím kecajících hrdinů, takže se vžijete do akce. A to je právě ono. Atmosféra. Málokterá herní společnost si uvědomila, že atmosféra není jen nedůležitou omáčkou. Starcraft vtahuje do děje už od první mise. Říkáte si: „Já fakt velím, já fakt válčím, já jim všem musím nakopat zadnici.“
Samozřejmě nemalou část této klasiky musíme věnovat jednotlivým rasám, důvodu, proč je Starcraft hra s velkým H. V tomto ohledu hru Starcraft snad již nikdy nikdo nepřekoná, protože rasy a jejich základní principy jsou naprosto geniálně vymyšleny. V ostatních RTS obvykle proti sobě bojují dvě strany, které se v nejhorším případě liší jen několika jednotkami. Při příznivější variantě je jejich arzenál značně odlišný (což jsou hry od Westwoodu), ale pořád oba rivalové stejným způsobem staví a fungují. Navíc obvykle jedna armáda disponuje nějakou výhodou (v Red Alert 2 jsou spojenecká letadla smrtící zbraní a například ve stařičkém C&C musel vydat Westwood patch, který zvýšil cenu jedné obranné věže, aby nebyla takovým levným klíčem k vítězství). Na tyto neduhy Starcraft kašle a jde vlastní cestou. Všechny rasy těží dvě suroviny - krystaly a plyn - a všechny rasy mohou vylepšovat zbraně a štíty svým jednotkám. Tím veškerá podobnost končí.
Nebudeme tady detailně popisovat všechny rasy, to by se z této klasiky stala recenze a zároveň návod. Ale pár příkladů si uvedeme. Třeba opravování jednotek. Zergové, jakožto živé bytosti, se sami od sebe léčí. Protossové zase mají užitečné štíty a když jim klesnou na nulu, tak jednotka začne dostávat na frak. A lidské stroje jdou naprosto klasicky opravovat. Nebo stavba budov. Lidé budují normálně prostřednictvím stavebních jednotek, a to na kterémkoliv místě. Protossové vlastní stavitele taky. Stačí, když jen položí jakési základy, a budova se dokonstruuje sama. To je vykoupeno tím, že v blízkosti musí stát zdroj energie, což je taková jedna protossská budova. A konečně Zergové. Rovněž vlastní stavební jednotku, ale ta zmutuje v budovu a je po ní. Navíc jdou budovy stavět jenom na speciálním zergském slizkém podkladu, jenž se samovolně prostřednictvím postavených budov rozšiřuje. Můžeme pokračovat dále a třeba se zmínit o rozdílech v produkci jednotek nebo obranných strukturách, ale raději si to celé shrneme.
Důležité je, že ani jedna strana nemá žádnou výhodu a že neexistuje ani jedna supersilná jednotka, kterou byste produkovali ve velkých počtech a posílali ji na nepřítele. Každá rasa disponuje zhruba dvanácti druhy jednotek, což naprosto bohatě stačí,
protože i ta nejslabší si najde své místečko na bitevním poli. Paňáci, stroje a potvůrky mají nějakou vychytávku. Lidský tank se může rozložit a fungovat jako dělostřelectvo, jedna létající jednotka Zergů oplývá schopností zakuklit se a posléze plní roli jakéhosi bombardéru a kupříkladu protossští Templáři (něco jako mágové) se mohou přetransformovat v mocného Archona. Navíc většina jednotek disponuje speciální vlastností jako neviditelnost atp. Co se týče ras a rozmanitosti jednotek, Starcraft dodnes nemá konkurenci.
Editor misí, toď další věc, jež ke Starcraftu neodmyslitelně patří. Vždyť každý se několik hodin piplal s nějakou mapičkou, se kterou se potom frajeřil před kamarády. Ano, editor je natolik uživatelsky přátelský a příjemný, že každý může zakusit, jaké je vytvořit si své vlastní dílko. Blizzard udělal chytrý tah když na svých stránkách zveřejňoval map of the week, a tak každý, když už znal kampaň nazpaměť, mohl dál a dál pokračovat v hraní Starcraftu; a byla to sranda, že? Á propos multiplayerové seance, to je nářez! Komu vadí inteligence počítače a má přístup z počítače k božskému Internetu, nebo pár metrů od něj stojí druhá mašinka, za kterou může posadit nějaké zvíře (nejlépe opici nebo člověka, v krajním případě chobotnici), tak má vystaráno. Multiplayer prodlužuje už tak dost zábavný Starcraft.
Někdo sice namítá, že takový Quake se po mulťáku nedá s ničím srovnávat, ale my pravověrní fandové RTS víme své, že? Ne, vážně. Nebude srovnávat tyhle dvě hry, ale multiplayer Starcraftu je opravdu vynikající. A to i díky editoru misí, neboť si všichni účastníci dohromady mohou stvořit ideální mapu, tu pak trénovat a potom se před ostatními předvést.
Taky bychom měli zmínit nějaké chyby, avšak moc nich není. Starcraftu se vytýká jen špatné označování jednotek. Najednou jich totiž lze vzít jenom dvanáct a při větších bitvách, kdy chcete na nepřítele poslat objemnější armádu, se ovládání stává noční můrou. Nic víc mě už nenapadá, pokud vás Starcraft něčím štval nebo si vzpomenete na nějakou vážnější chybu, tak neváhejte a napište o ní do diskuze.
Po obrovském úspěchu Stacraftu přišla celá řada amatérských datadisků, ovšem nevalné kvality. Na přelomu let 1998 a 1999 vyšel tentokrát z dílen Blizzardu už povedený datadisk Starcraft: Brood War. Přibylo několik jednotek i nové kampaně, a to podle hesla - není důležitá kvantita, ale kvalita.
Odstaveček týkající se technického zpracování se obvykle v rubrice klasika zcela vynechává,
nebo scvrkává na pár větiček. Jenže Starcraft je Starcraft. Velmi, velmi dobrá hudba navozuje skvělou atmosféru a sice po měsíci nonstop hraní leze krkem, nicméně jedna skladba za Lidi je naprosto dokonalá. A co teprve mlaskavé a syčivé zvuky Zergů, temné hlasy Templářů a pokřiky Lidí. Další akvizice do rodiny „skvělá atmosféra“. Namluvení postav jednotkám vdechlo život. Opravdu; srovnáte-li namluvení s ostatními RTS, jistě uznáte, že Starcraft v tomto exceloval. A grafika? Z přiložených obrázků by se mohlo zdát, že Starcraft je nic moc. Ale před těmi čtyřmi lety real-timeové strategie nosily 2D kabátek často, lépe řečeno, až na hru Myth, vždy. Grafické zpracování Starcraftu ve své době patřilo k absolutní špičce a ztvárnění některých jednotek i budov... hmm... grafici Blizzardu měli vždycky plno nápadů a Starcraft není výjimkou. Jednotky opravdu vypadají tak, jak by měli. Tedy perfektně. Každou si hned zařadíte do správné škatulky a taky rychle poznáte, že to „velké, jak kolem toho lítají takové malé letadýlka“ patří Protossům a bude asi kumšt to zničit. A nápad s okýnkem, kdy vidíte vojáčka, letadýlko, mutantíka, jak mluví, ať už normálně, blikavě či mlaskavě, sice po nějakém tom týdnu hraní ustupuje do pozadí, ale je fajn, potěší.
Starcraft je opravdu pecka. Pokud vám Starcraft náhodou unikl, tak jste přišli o bezesporu jednu z nejlepších RTS dvacátého století a svůj hřích určitě napravte. A jestli jste starcraftovskými veterány, tak vás možná tato klasika inspirovala a opět vytáhnete z obalu poškrábané cédéčko se Starcraftem a vložíte jej do CD mechaniky. Na závěr mám pro vás jeden tip, o kterém ale asi většina z vás už ví. Stránku Starcraftu spravovanou Blizzardem najdete tady, ale prakticky na ní nenaleznete žádné podstatné informace. Lepší variantou je tato stránka, kde si můžete stáhnout tuny map. Kromě toho zde najdete opravdu, ale opravdu detailní popis všech jednotek (vřele doporučuji) a budov, tipy i návody pro každou rasu a spoustu dalších užitečných věcí, které vám pomohou přežít v legendárním světě Starcraftu, hry která je mnohými považována za nejlepší real-timeovou strategii a která vstoupila do dějin počítačové zábavy.
