Demoverze Call of Duty 4 po svém vydání na několik hodin ochromila internet. Samozřejmě ne celý, ale servery, které se rozhodly tento soubor umístit ke stažení, se musely potýkat s rekordní návštěvností i vytížeností. Zájem o čtvrtý díl typické akční arkády je prostě nebývalý, a to i přesto, že by se PC hráči mohli cítit uraženi předchozím krokem Infinity Ward a Activisionu, kteří se trojku rozhodli vydat pouze na konzole. Šlo ale nejspíš o nejméně úspěšný díl, a tak není divu, že se Call of Duty vrací na svou domovskou platformu.
I méně znalým současné světové situace musí být jasné, že se jedná o pokus virtuálně se svézt na vlně rozjitřených vztahů na Středním východě
Nevrací se ale vůbec v té podobě, v jaké ji opouštěla. Z někdejšího prototypu druhoválečné akce, žánru hráči tak milovaného a kritiky tak proklínaného, se stává lítý konflikt na moderních bojištích. I méně znalým současné světové situace musí být jasné, že se jedná o pokus virtuálně se svézt na vlně rozjitřených vztahů na Středním východě, v jejichž světle pochopitelně stoupá poptávka po možnosti „zahrát si to“. V CoD 4 ale nehledejte žádný Irák, ani Afghánistán. Vše je vedeno v čistě fiktivní rovině, na druhou stranu ale způsobem nedovolujícím pochybovat.>> Stahujte demoverzi (1.37 GB) <<
Scénáristé si vymysleli kulisy vlastního konfliktu. Jejich ústředním padouchem je Zakhaev, Rus, který by si na území největšího státu světa rád vytvořil zemi vlastní. Aby k tomu měl klid, musí od ohniska odlákat pozornost. K tomu mu pomohou jeho terorističtí přátelé na Středním východě, kteří zvýšenou aktivitou podnítí mezinárodní společenství k zásahu. Tím si ale spojenci zablokují důležité vojenské kapacity a musí jednat pod velkým tlakem. Je to zároveň velmi atraktivní zápletka pro hru. Nejprve se podíváte v roli jednoho z mnoha vojáků do arabského světa, kde zažijete řádný válečný konflikt. Ovšem poté, co se vše ukáže v pravém světle, budete v roli jiného vojáka vysláni na infiltrační a záškodnické mise do Ruska a dalších postsovětských republik. Děj by tak měl herní styly rozdělit na dvě vyvážené části.
V demoverzi jsme mohli ochutnat něco z té první, tedy bojů na Středním východě. Mise začíná na jakémsi mostě, přičemž všude kolem zuří boj. Z polorozbořených domů pálí desítky teroristů, kteří se pohybují i v troskách nedaleko od nás.
Design kupodivu nahrává taktice krytí a opatrnému, přesto však vcelku rychlému postupu. Je možné se sice zdržovat kosením v oknech se neustále objevujících protivníků – moc tím ale nezískáte, jednoznačně se vyplatí jít vpřed. Máte zadáno několik úkolů, jež se v průběhu mise dynamicky mění v závislosti na aktuální situaci. Jeden je vždy vyznačen i na kompasu v dolní části obrazovky. Přestože by tak úrovně mohly vypadat lehce chaoticky, což ještě podtrhuje neustálá válečná vřava, stačí se natočit směrem k cíli a jít vyznačeným směrem. Minout nemůžete.
Máte zadáno několik úkolů, jež se v průběhu mise dynamicky mění v závislosti na aktuální situaci.
A tak se vydáváme do útrob první budovy, kde dochází ke kontaktnějšímu boji, než bylo ostřelování se na dálku. Často nám nepřátelé vyběhnou přímo před nos – pak je možná lepší přetáhnout je pažbou. I parťáci často bojují na blízko, což hře dodává na autenticitě. Spolubojovníci jsou však veskrze anonymní, a přestože zvládají celkem dobře kosit protivníky, většina práce zůstává na vašich bedrech, protože kombinace neustále se rodících teroristů a skriptovaných událostí vás zkrátka nepustí dále, pokud neodvedete to, co se od vás čeká.
V budovách jsou přestřelky hodně intenzivní a rozhodně mají své kouzlo. Je to trochu něco jiného než 2. světová válka a zcela jistě nikoliv horšího. Stěny domů jsou rozdrolené a proděravělé od kulek, což prostředí dodává ten správný nádech. Po čase se opět dostanete na nádvoří, kde dochází k větší přestřelce s teroristy. Parťáci se stejně jako my kryjí za různými překážkami, to samé dělají nepřátelé, čas od času dochází k pokusům o překvapení – protivníci se nás pokoušejí obcházet, o to samé se snažíme my. Jde to celkem dobře, ale pokud bychom spolubojovníkům mohli udílet nějaké ty rozkazy, šlo by to ještě lépe. Jenže to už by byla taktická akce a ne ryzí akční jízda, pro kterou je Call of Duty tak populární a jejíž hlavní pilíře se hrdě tyčí i ve čtvrtém dílu.
Dostáváme úkol: protitankovou střelou musíme zneškodnit tři tanky, jež právě projíždění na jednom z mostů. Musíme se dostat na střechu nedalekého domu a odtud ocelová monstra řádně zaměřit. Protitanková střela si bere několik sekund, než dojde k alokaci. Takže je třeba být v klidu a mít pro výstřel dostatek prostoru. Po stisknutí spouště se zdánlivě nic neděje, ale o pár okamžiků později už je tank v jednom velkém dýmu.
Demoverze není dlouhá, ale je o to intenzivnější. Přestřelky si opravdu užijete, kulisy moderního konfliktu pak významně napomáhají atmosféře. Ukázková mise se odehrává v noci, takže výbuchy jsou o to působivější. Někde navíc nefunguje osvětlení, což je ta pravá chvíle k nasazení brýlí s dobře zpracovaným nočním viděním. Co se léčení týče, probíhá jako v předchůdcích – tedy není nutné sbírat lékárničky, ale bohatě stačí se po zranění na chvíli ukrýt. Novinkou je pak možnost přehazování si granátů. Pokud nepříjemný předmět dopadne blízko vás, není od věci ho rychle sebrat a hodit zpátky.
Přestřelky si opravdu užijete, kulisy moderního konfliktu pak významně napomáhají atmosféře.
Po grafické stránce se Call of Duty 4 vyvedlo náramně. Efekty, prostředí i pohyby vojáků perfektně sedí. Zvuky jsou dostatečně syté, takže iluze války je bezmála absolutní. Mise v demoverzi je ale jednou z těch, které do konceptu akční horské dráhy nepřináší nic nového. O to zvědavější jsme na výsadky v Rusku, kde by k určitým změnám ve stylu hry dojít mělo. Více se dozvíme již v den vydání, který je stanoven na 6. listopadu.Index očekávání: 90%
