Pokud se alespoň vzdáleně zajímáte o žánr adventur, určitě vám není název Tři lebky Toltéků neznámý. A pokud se o adventury zajímáte blíže, pak jistě víte, že se jedná o zhruba pět let starou klasickou point-and-click adventuru, která sršela humorem a která se v naší zemi těšila nemalé popularitě – mimo jiné taky z toho důvodu, že jako jedna z vůbec prvních her byla opatřena českými titulky. Její tvůrce – španělská společnost Revistronic – se před nějakým časem rozhodla oprášit jméno hlavního hrdiny a již pár let pomaloučku potichoučku připravuje jeho nové ztřeštěné příhody, tentokráte ve hře nazvané Fenimore Fillmore: The Westerner. O tomto projektu bylo doposud známo jen minimum informací, a tak můžeme hovořit o velkém štěstí, že se nám podařilo s tvůrci dohodnout schůzku a vymámit z nich vše, co se dalo...
...A věřte, že byli velmi vstřícni, neboť to, co nám na svém notebooku předvedli bratři Juan Ramon (prezident společnosti) a Pablo (šéf evropské pobočky) Martinové, příjemně překvapilo nejen mě, ale i adventurního analfabeta Vreca, což je samo o sobě věc nanejvýš pozoruhodná. Hned na úvod je
potřeba říct, že z pohledné 2D ručně kreslené grafiky se hra přehoupla do realtime 3D. Příznivci adventur ze staré školy však rozhodně zoufat nemusí, neboť jak nás už v předstihu ubezpečoval Juan Ramon Martin, „I přes třetí rozměr je to klasická point-and-click adventura ovládaná myší“. Co více si milovník žánru může přát.
Intro hry nám v plné parádě představí vysmátého mladíka v tmavých kalhotách, bledě modré košili, červeným šátkem kolem krku a vysokým kovbojským kloboukem na hlavě, který se pohybuje nenapodobitelným „kachním krokem“ a říká si Fenimore Fillmore. Ostatně kdo z vás hrál předchozí díl, udělá si o hlavním hrdinovi dokonalou představu, protože vypadá a pohybuje se pořád stejně. Na počátku hry Fenimora čeká podobný osud, jako ve Třech lebkách: opět se totiž úplně náhodou připlete do nesnází s muži, kteří mají kolty zavěšeny proklatě nízko. Stane se tak jedné noci, kdy po dlouhé cestě pustou prérií dorazí k farmě rodiny Banisterových. Zde právě probíhá „korektní“ jednání mezi farmářem a čtyřmi ozbrojenými bandity, jež vyslal jistý Starek, aby od Banistara jeho farmu i s pozemkem odkoupili. Jenže farmář se svého majetku nehodlá vzdá, a tak se bandité rozhodnou celou farmu zapálit. V tu chvíli se Fenimore, skrytý za rohem domu, rozhodne raději rychle uniknout, avšak nešťastnou náhodou se nabodne na opodál rostoucí ostnatý kaktus a ten jej vymrští přímo před ozbrojené muže. Po chvilce ticha plného překvapení se bandité začnou smát a pomalu vytahovat kolty z pouzder, avšak Fenimore je pohotovější, rychle tasí své dva kolty a vystřelí čtyři rány – kulky jednoho banditu zraní,
druhému ustřelí klobouk, třetímu z úst doutník a čtvrtému zbraň z ruky. Kdyby počítače dokázaly reprodukovat kromě obrazu a zvuku taky vůni, jistě by se v tuto chvíli halou na E3 linul takový zápach, že by na čerstvý vzduch spolehlivě vyprovodil do jednoho všechny návštěvníky. Banditi pochopitelně s plnými kalhotami prchají a vděčný farmář pozve Fenimora domů na večeři. Naneštěstí paní Banisterová uvaří jídlo, na nějž je Fenimore silně alergický, a tak nečekaně omdlí a probudí se až na druhý den v posteli farmářova synka Billyho. V tu chvíli však zjistí, že jeden z jeho koltů chybí. Bezradný Fenimore nakonec uchopí Billyho dětský revolver a strčí si jej za opasek místo své skutečné zbraně.
Příběh je tedy přesně takový, na jaký jsme zvyklí z předchozího dílu – potrhlý, šílený, neskonale legrační. A dle příslibu tvůrců bude taková i celá hra, v jejímž průběhu musí Fenimore zabránit zlotřilci Starekovi v terorizování okolních obyvatel. To se může jevit jako hlavní cíl hry, s čímž ale Pablo Martin nesouhlasí: „Bavit se. To je to jediné, oč v naší hře běží“. A že o zábavu postaráno bude, to vám mohu garantovat již nyní, protože i těch několik málo rozhovorů a Fenimorových výtržností, co prováděl v demoverzi, mě donutilo se s chutí a od srdce zasmát. Avšak nejen z hlediska humoru, ale taktéž hratelnosti pošpacíruje Westerner po cestičce, kterou před lety vyšlapali Toltékové. „Protože na hře pracuje tým ve stejném složení jako na Třech lebkách Toltéků, zůstane všechno při starém jen s tím rozdílem, že je to ve 3D“, komentuje Pablo Martin a jedním dechem dodává, že Westerner bude nejenom adventura
čistá jako víno, tedy bez jakýchkoliv akčních či arkádových příměsí, ale navíc si zachová vzhled a formát adventur ze staré školy. Hlavní příčiny jsou hned tři: 1) systém statických kamer, 2) cartoon grafika, jako v předchozím díle a 3) myšoidní point-and-click ovládání. Všechny tři body si nyní podrobně rozebereme.
Ze všeho nejdříve se zastavím u grafiky, protože od jejího stylu se odvíjí celý charakter hry. Předně je nutné uvést, že naprosto všechno je polygonové - Fenimorovým nosem počínaje a sto padesátým bodlákem na kaktusu vedle hajzlbudky konče. Přechod do třetího rozměru byl podle tvůrců v dnešní době naprosto nezbytný a navíc „dělat hru ve 2D je pro grafické stránce mnohem náročnější“, jak uvedl Pablo Martin. Na druhou stranu skutečnost, že detailnost 3D se kresleným nebo renderovaným obrázkům stále ještě nevyrovná, je na Westernerovi více než patrná. Při pohledu jak na herní prostředí, tak i na postavičky se prostě nelze ubránit dojmu jednoduchosti a hranatosti. Jednoduchá však byla též 2D grafika v Třech lebkách a přesto dokázala hráče upoutat především svojí barevností a cartoon stylem. A v tomto ohledu již Westerner za svým předchůdcem o moc nezaostává. Klasické křivé stěny a pokroucené tvary předmětů jsou mezi všemi těmi polygony naprosto zřetelné, ze všeho nejvíce pak na herních postavičkách. Ty čerpají z výhod 3D hlavně na animacích, z nichž vůbec
nejlépe vypadá Fenimorova charakteristická chůze, při níž dělá dlouhé kroky, máchá rukama a klátí se
ze strany na stranu. Nechybí třeba ani takový detail, kdy necháte Fenimora stát v klidu a můžete sledovat, jak se mu v rytmu dýchání nadýmá hruď.
Nejpozoruhodnější je ale na grafice to, že i přes všudypřítomné 3D působí po většinu času klasickým 2D dojmem. Zásluhu na tom má jedna jediná věc – kamerový systém. Neexistuje zde žádná dynamická kamera, která by „létala“ za hrdinovými zády (Tomb Raider nebo nový Simon 3D), která by umožňovala přepnout se do pohledu z vlastních očí (The Watchmaker) a nebo s níž by se dokonce dalo volně pohybovat (Gabriel Knight 3). Všechny kamery jsou umístěny staticky a vyjma nehratelných scén a „scrollovacích“ situací se ani nehnou. Hra tak působí falešným dojmem, jako by se ve skutečnosti kompletně 3D prostředí skládalo jen z desítek předrenderovaných obrazovek. Pravda je však odhalena ve chvíli, kdy se pohybujete po rozsáhlejším prostranství. Zde přijde na řadu to, co ve 2D hrách nahrazoval paralaxní scrolling: kamera se buď za postavičkou mírně pootočí, a nebo prostě popojede do strany, jakoby se pohybovala po kolejích. O efektní kamerové střihy z nejrůznějších úhlů samozřejmě taky nepřijdeme a užijeme si jich dosyta obzvláště během rozhovorů, při nichž sice můžeme obdivovat animace postav a mimiku jejich obličejů, ale nejspíš se neubráníme zamyšlení nad tím, že s takto hranatými a kostrbatými charaktery bychom se u 2D hry určitě nesetkali.
Hojivým balzámem na adventuristovu duši bude bezesporu herní interface, což naprosto dokonale vystihují slova
bratří Martinů: „Zapomeňte na Monkey Island 4, zapomeňte na klávesnici. Ke spokojenosti vám postačí dvě tlačítka na myši“. Interface se sice od posledně krapet změnil – ze spodní části obrazovky zmizely příkazy typu „Otevři“ nebo „Mluv“, nicméně to nejdůležitější, kurzor myši, zůstalo přítomno. Samotné ovládání je pak notoricky známé. Levým myšítkem vykonáváte akce a pravým můžete na interaktivních místech měnit funkce kurzoru (ze standardního „Prozkoumej“ třeba na „Použij“ nebo „Promluv si“). Veškeré titulky, ať už se jedná o identifikaci předmětů nebo text dialogů, se vypisuje ve spodní části obrazovky, naopak v té horní je ukrytý inventář pro sebrané předměty. Nač se na toto téma více rozepisovat – jedním slovem je to klasika, na níž si pošmáknou zejména odpůrci klávesnicí ovládaných adventur.
VE ZKRATCE:
