Vytvořit v dnešní době originální hru je téměř nemožné. Slovíčko "téměř" zde sehrává svoji životní roli, poněvadž duchařskou záležitost Ghost Master lze se vší vážností označit za původní a celkem originální titul. A co vlastně jde – tuto prostou otázku si pokládal snad každý, poněvadž o provedení hry "na strašení" se vedlo mnoho spekulací. Jisté bylo pouze jedno: coby šéf všeho spirituálního podniku se hráč chopí ovládání skupinky duchů, se kterou co nejevíce znepříjemňuje život nebohým obyvatelům vybraného sídla. Prvotní záměr bývá prostý přídavných úkolů – jde zkrátka o to lidičky co nejvíce trápit a donutit je tak, aby opustily svůj domov a přenechaly jej vašim rejdům. Již tento nápad skýtá pořádnou porci zábavy, poněvadž přiznejme si, že právě "neštěstí" druhých dovede často potěšit nejvíce (aneb kdo z nás se nikdy nezasmál zahraničním scénkám z Neváhej a toč či Natoč to!, že?). Jenže zmlsanému hráči se všechno rychle omrzí, proto autoři mysleli více do hloubky a vytvořili různé cíle mise. Dostáváme se tak do situací, kdy naopak nesmíme všechny vystrašit tak, že svůj domov opustí, ale různými způsoby je donutit, aby otevřeli starý pokoj ve třetím patře s kostlivcem na posteli 
(osvobodíme tak k baráku připoutanou duši).
Tím se dostáváme k tomu, na jakých principech a zákonitostech Ghost Master vlastně funguje. Po vkusné a pohledné animované sekvenci následuje zapsání jména hráče. Proč zmiňuji tak obyčejnou a nudnou proceduru? Jenom proto, že již v této fázi autoři projevují nezbytnou hrst invence – jste totiž dotázáni vyvolávači duchů, abyste prozradili své jméno. To posléze vyťukáváte v podobě duchařského tabletu s písmenky... Posléze následuje mapa s několika možnostmi, my se však už konečně vrhněme do hry samotné. Úvodní scénář, s cílem vyhnat všechny obyvatele domu, představuje jakýsi úvod. Hráč si zprvu volí svůj tým – pro každý scénář si může vybrat omezené množství strašidelných stvoření, s nimiž se pustí do práce. Jenže není strašidlo jako strašidlo – což naznačují i kategorie, do kterých jsou rozdělena. Některá způsobují podivné chování elektrických spotřebičů, jiná se přiřazují ke místnosti...
Funguje to následovně - po vybrání strašidel se hráč ocitá před kýženým barákem. Obyvatelé si žijí svým životem – tj. prochází se po domě, spí, dívají se na televizi, chodí na záchod (svoji potřebu vykonávají přes oblečení), čtou si, hledají v ledničce jídlo, hrají na piáno a podobně. Ovládání tvůrci vyřešili maximálně jednoduchým způsobem – přes myš si lze všechno přibližovat, oddalovat a libovolně natáčet úhel kamery, který vám aktuálně vyhovuje. Pomocí ikonek v levé dolní části obrazovky se potom snadno mění podlaží baráku, tedy od sklepení až po vlastní střechu. Ovládání se prakticky okamžitě zažije, poněvadž prakticky pouze přes myš lze získat libovolné nastavení pohledu – vše je intuitivní a snadné na pochopení, stejně jako celá hra.
Zpět ke strašidlům – jejich umísťování po domě nefunguje libovolně, ale řídí se jistými pravidly. Třeba klasického ducha, jak jej známe z kreslených filmů, můžeme "instalovat" pouze ve vnitřních prostorách a pouze v rámci jedné místnosti. Jiní se zase umísťují pouze ven, pouze do zdí, pouze do elektrických 
spotřebičů... zkrátka každý má své vlastní určení. A o tom to je – právě prvně zmíněný duch se jasně vyplatí dejme tomu v obývacím pokoji, kde se schází nejvíce lidiček. Ale samozřejmě, strašidla lze zase zpátky odebrat a přiřadit je jinam.
Nicméně nic na světe se neděje jen tak, zadarmo, tudíž i v záhrobním světě všechno něco stojí. Ve zdejším podání se hraje na takzvanou "plazmu", která přibývá v okamžiku, kdy se vám podaří vylekat některého človíčka. Každé strašidlo toho umí víc, než pouhé "hůůů" a právě pokročilejší kousky, za které je víc plazmy, také více plazmy vyžadují. Krásný koloběh. Tím se dostáváme zpět k výběru strašidel, protože rozhodně není nejlepší brát si pouze nejlepší esa – zkrátka byste je neuživili. Naopak třeba takový obyčejný pavouk – necháme jej zavěsit se na strop v obývacím pokoji, kudy stále někdo prochází či zde odpočívá a zadáme mu, aby obyvatele strašil šíleným množstvím malých pavoučků. Tím se zajistíme téměř trvalý přísun plazmy, poněvadž naprostá většina se sice vyděsí, ale rozhodně ji to nedonutí opustit barák. K tomu slouží jiní.
Zabředněme trochu k vlastním strašidlům a lidičkám. Lidé se chovají podle svého modelu, dokonce je donutíte třeba zavolat policii či opraváře. O tom, jak se každý z nich cítí a co dělá vypovídá jeho portrét v pravé horní části obrazovky. Z této pozice si lze postavičku vycentrovat, podívat se na svět z jejích vlastních očí či prostudovat jeho atributy: teror, šílenství a víra v mystično. Řečeno česky se dozvíte, jak snadno se s postavou manipuluje a kolik toho ještě vydrží. U strašidel je základní nabídka poměrně pestřejší – vedle dvou příkazů k "přidělení" či "odebrání zpět" zde nalezneme důležitou kolonku "schopnosti" s přehledem všech dostupných metod ke strašení. Nalezneme zde, samozřejmě zcela individuálně, poměrně nevinný zlověstný smích, ale třeba i prosakování vody ze stěn či levitaci všech předmětů v místnosti. Nechybí ani udělování příkazů, dejme tomu lze zadat, aby strašidlo strašidlo pouze děti. Po úspěšném dokončení mise obdržíme, v závislosti na úspěšnosti, jistý obnos zlaté plazmy, za kterou se nakupují nové dovednosti.
Z hlediska grafického zpracování jde o hezkou, jednoduchou, ale fungující grafiku, která ve spojení se správně duchařskou hudbou a zvuky ke hře dokonale sedí. Uvidíme, jakých zajímavostí se dočkáme v plné verzi, nicméně lze očekávat, že hranici osmdesáti procent Ghost Master prolomí. Byla by škoda kdyby ne...
