Když z jedné z nejznámějších herních společností Blizzard před pár lety odešla skupinka klíčových zaměstnanců, zavdala nám důvod rovnou ke dvěma pocitům. První byl smutek pramenící z obavy, zda Blizzard tuto ránu ustojí a jeho hry budou mít pořád tu skvělou, nezměněnou podobu. Avšak po chvilce přemýšlení se nás zmocnilo očekávání věcí příštích – odpadlíci se totiž neodešli prachsprostě válet, nýbrž si založili vlastní herní dílničku Flagship Studios a nadšeně se vrhli do práce na novém projektu. Zakladatelů nové firmy bylo pět: David Brevik je zodpovědný za myšlenku stojící za megaúspěchem jménem Diablo. Bratři Erich a Max Schaeferovi byli hlavními designéry této hry. Finanční ředitel Ken Williams pracoval v Blizzardu coby producent a byl zodpovědný za velkolepý start Diabla 2 – tento hit vyšel současně v patnácti zemích a v devíti jazykových mutacích. Posledním do party zakladatelů je dobře známý Bill Roper, který v Blizzardu působil od roku 1994 a vedle toho, že se věnoval roli producenta, vytvořil nebo zkontroloval většinu epizod a misí her Warcraft, Starcraft či Diablo. U počáteční pětice samozřejmě nezůstalo – dnes ve Flagship působí na 23 
zaměstnanců, přičemž 15 z nich bylo přetaženo z Blizzardu.
Dlouhou dobu se jen spekulovalo, na čem Flagship Studios dělají. Až teprve nedávno se objevila velice pěkná várka informací o jejich novém projektu, příznačně pojmenovaném Hellgate: London. Ještě před oficiálním představením bylo všem jasné, že skupina lidí zodpovědná za grandiózní úspěch Diablo série se nebude snažit vytvořit konkurenceschopnou závodní hru, nýbrž se jako švec podrží svého kopyta a pokusí se do úspěšného konce dotáhnout jeden z nejambicióznějších RPG projektů současnosti. Přesně jím totiž Hellgate: London je.
"Pět let předtím než se dostanete do hry, se v Londýně odehrála velká mimozemská invaze, která, jinak než obvykle, skončila převálcováním lidských entit."
Příběh se odehrává v blízké budoucnosti, vzdálené zhruba tři desítky let. Nějakých pět let předtím než se dostanete do hry, se v Londýně odehrála velká mimozemská invaze, která, jinak než obvykle, skončila převálcováním lidských entit. Proč zrovna v hlavním 
městě britské koruny, ptáte se? „To město se nám hodně líbí, především jeho stylový mix architektur“, nachází Bill Roper rychle odpověď a vzápětí dodává: „románské akvadukty se krásně doplňují s viktoriánskými lazarety, morové hroby sousedí přímo s tunely metra“. Právě takové prostředí dává autorům jedinečnou možnost vytvořit vynikající RPG i ve sci-fi hábitu. Některé tunely jsou slepé, jiné křižují dávno nepoužívané stanice a dohromady představují ideální síť dungeonů, bez nichž žádná hra na hrdiny nemůže obstát. Stavitelé si s londýnskou podzemkou skutečně vyhráli a designéři jejich práci ještě v mnohém přikrášlí. Tím pádem narazíte na mnohá ukrytá místa chráněná od monster, která přebírají roli měst a vesnic v klasických RPG. Tvůrci si vytváří vlastní pozadí zápletky a historické události přitom mísí s fikcí. Tak kupříkladu morová epidemie v 16. století podle nich byla skrytým útokem démonů. Tajné organizace jako jsou templáři pak po celá staletí bojují proti pekelným silám.
Podle obrázků byste žánrovou příslušnost hry asi moc dobře netrefili. Vypadá totiž jako řadová střílečka hraná z pohledu první osoby, kdy hlavního hrdinu, templáře, vidíte tak akorát na portrétu v pravém dolním rohu obrazovky. Ale než se hardcore fandové RPG začnou davově bouřit, je třeba dodat, že v případě volby zbraně na blízko (meč, sekera, zábradlí) se perspektiva přepne do očí třetí osoby s automatickým natáčením našeho charakteru směrem k protivníkovi. Navíc by měl být po celou dobu hry k dispozici tzv. „vanity modus“, který postavu ukáže v celé její kráse, i s výstrojí a arzenálem. Přesto je „first-person“ zobrazení na sto procent použitelné a autoři se jím mimojiné snaží zbořit mýty o nenahraditelnosti v mnoha věcech nepraktické ptačí perspektivy. Pohled z vlastních očí dodá mnohem větší dávku atmosféry a personifikace s charakterem. A přestože hra vypadá jako střílečka, rozhodně se tak nehraje. Jako příklad si vezměme třeba jednu z mnoha střelných zbraní. V akcích bychom s ní museli být naprosto přesní, zde postačí jen zhruba zaměřit stanoviště nepřítele, střela si ho už najde sama a uštědří mu zranění závislé na vašich vlastnostech.
Ačkoliv se podíváme do budoucnosti, nemusíme se hnedka loučit i s magií a kouzelnictvím, i když jejich propašování do hry nebylo podle autorů úplně nejjednodušší. Vyřešili to šalamounsky: vedle fyzických budou vaše zbraně na dálku a na blízko oplývat i mytickými schopnostmi. Nepřátelé asi nebudou moc nadšení z efektů ohně, blesků či jedů. Například plamenomet typu Vulcan Bolter bude krom tradičního chrlení ohně v sekundárním modu odpovídat i fireballům z Diabla. „Zbraně jsou součástí vašich vlastností a schopností. V případě, že si vyšlápnete na moc silného démona, který vás složí a vy se mu budete chtít pomstít, nevystačíte jen s pouhým vyhnáním vaší postavy do vyšších levelů, budete potřebovat i mnohem silnější zbraň!“, objasňuje Erich Schaefer. Autoři plánují do hry zařadit přes sto vypečených kvérů, přičemž pět rozdílných plamenometů se počítá jen jako jedna z nich. „V Diablu jste mohli přijít k meči s bonusem +5 zranění ohněm, v Hellgate vám do ruky vložíme rovnou ohnivý meč nebo ohnivou
pistoli“, nadšeně vypráví Schaefer. To kromě jiného znamená, že bude velkou roli hrát zvolení vhodné zbraně v té které situaci, jelikož monstra se budou lišit v dosud nevídaných aspektech. Doufejme tedy v dostatečně hluboký inventář, kam by se vešlo patřičné množství výbavičky. Skvěle působí i možnost vylepšování takřka všech předmětů ve hře dostupných, což samozřejmě výrazně ovlivní jejich vlastnosti a zadělá na tradiční „sbírací horečku“, tedy fázi, v níž se snažíte najít lepší předměty nebo aspoň upgrady. Nutno dodat, že jde o jednu z esenciálních součástí každého špičkového akčního RPGčka. Vylepšení pocítíte nejen v účinnosti, ale budete se jimi moci i kochat na změněném designu předmětu.
Hellgate: London nabídne živoucí svět, kde sice sluneční paprsky prakticky neuvidíte, ale zase se kolem vás pořád něco děje. Volnost pohybu po městě by snesla srovnání například s Morrowindem, i když celková rozloha bude přeci jen menší než u tohoto obra, avšak o to zajímavější, dynamičtější
a náhodnější. Jen naprosté minimum charakterů bude mít vymezené pozice, na nichž je pokaždé objevíte. NPCčka totiž žijí svůj vlastní život a pohybují se. Čas od času vám přes PDA přijde zpráva, že se někde něco děje, například pokud je někdo v nesnázích a volá o pomoc. V takovém případě se nešťastník objeví v podobě bodu na mapce a vy se můžete rozhodnout, zda mu pomůžete nebo ho necháte vlastnímu osudu. Rovněž nepřátelé vandrují po silnicích a reagují na své „parťáky“ i normální lidi. Ve hře by se pořád mělo něco dít, a to prosím bez jakýchkoliv skriptů. Všechno se děje naprosto samovolně a pokaždé jinak. Když k tomu přidáme ještě náhodně generované prostředí, mohli bychom tu mít herní extázi s neuvěřitelnou mírou znovuhratelnosti. Můžete třeba hrát tu samou misi jako váš kamarád, ale z jejího plnění si odnesete kompletně odlišné zážitky. Ovšem autoři při realizování svých grandiózních nápadů narazili na problém – žádný současný engine nezvládne generovat natolik rozsáhlá prostředí ve 3D. Kluci tak museli zabrat a odpovídající nástroj si od píky vytvořit. Podle všeho se jim to povedlo a hra už teď vypadá famózně. Kromě procházek v exteriérech a
dungeonech se podíváte i do několikapatrových baráků, nemocnic, divadel, továren atd. A to bez jakéhokoliv loadingu, prosím. Působí to neuvěřitelně, ale Flagship mají k revolučním novinkám předpoklady.
Popišme si jednu z interesantních událostí, jichž ve hře naleznete kvanta. To si to takhle štrádujete a obdivujete se skvěle vytvořenému okolí, když tu narazíte na dalšího templáře. Není sám. Pronásleduje ho totiž nepříjemně velká skupina démonů. Žádost o pomoc jistě neodmítnete, i když byste mohli. Pomůžete tedy kamarádovi s likvidací parchantů. A dostává se vám odměny v podobě templářových kontaktních údajů. Když budete v hodně velkých nesnázích, můžete ho skrz PDA požádat o pomoc a on na chvilku pomoct skutečně přijde. Podle nás jde o mnohem zajímavější systém, než ten známý z většiny RPG, kdy pro někoho musíte vyzvednout určitý předmět a dostanete za to pro změnu jiný. Na variabilitě questů si tvůrci zakládají a je tomu tak jedině dobře, protože nic nedokáže začít nudit tak jako opakující se úkoly. Na polovinu zakázek narazíte v ulicích Londýna, na druhou v podzemí.
Víte, co zajistilo Diablu 2 popularitu až do dnešních dnů? Určitě ano, byl to multiplayer. Společně s dalšími hráči nebyl problém strávit zabíjením nepřátel a sbíráním předmětů spoustu hodin v kuse. Vývojáři nás ujišťují, že v případě Hellgate: London na síťové hře pracují od samého začátku a zohledňují jí v každičkém aspektu. Především od kooperativního modu si slibují opravdu mnoho a my snad ještě více. Design hry tak trochu připomíná MMORPG, jen s menším počtem hráčů. Úkoly mají být zhruba shodné se singleplayerem, avšak jejich obtížnost se přizpůsobí počtu lidí ve skupině. Co se raidů, při nichž se sejde více partiček, týče, zatím není rozhodnuto o jejich přesném vyřešení. Už při designování zbraní si ve Flagship kladli otázku, jak je vyvážit, abychom s nimi zažili co možná nejvíce zábavy. Kombinací má být nespočet. Když jde třeba jeden hráč na lov nemrtvých, druhý udělá jedině dobře, pokud mu paprskometem bude krýt záda. S ním se můžete dokonce i pohybovat a cíl budete mít pořád zaměřený, což jedině svědčí o nevelkém 
důrazu na reflexy a naopak zdůraznění RPG aspektu. V rukou se dají držet klidně i dvě zbraně jako plamenomet a meč. Práce s inventářem by měla probíhat velmi svižně, jelikož i při jeho vyvolání hra běží dál, takže při dlouhém váhání můžete přijít k úrazu.
"Tvůrci si vytváří vlastní pozadí zápletky a historické události přitom mísí s fikcí. Tak kupříkladu morová epidemie v 16. století podle nich byla skrytým útokem démonů."
Jak už bylo řečeno, v podzemí narazíte na ostrůvky obývané přeživšími lidmi, kteří si zde vybudovali vlastní infrastrukturu a přežívají jak se dá. Takováto místa mají být opravdu hodně obydlená. Potkáte zde například zdravotní sestru, která ochotně ošetří vaše zranění, nebo jednorukého obchodníka, který je rád, že má s kým handlovat a komu upravovat zbraně. V Hellgate: London narazíme na tzv. události, mise a questy. První jmenované tvoří takové příhody jako byla ta s templářem. Mise pak plníte třeba právě pro obchodníka, jenž dostal zakázku na určitý druh zbraně a vy mu k ní musíte sehnat součástky. Mise by měly být rovněž zčásti generované, na rozdíl od questů, které sledují dějovou linku. Můžete na ně sice narazit v různých lokacích, ale jejich náplň
bude víceméně stejná. Úkoly nebudou tolik závislé na již prozkoumaných lokacích a určité příběhové charaktery budete moci, vzhledem k běžícím hodinám ve hře, potkat jen jeden den v týdnu v hrubě vymezené lokaci. Někdy jindy pak může městem projíždět třeba obchodník, který má na skladě vámi vytoužený upgrade. S NPC postavami bude vůbec třeba se hodně bavit. Vedle zakázek vám prozradí i mnohé o minulosti a také aktuálním stavu věcí.
Pro RPG jsou tradiční záležitostí třídy postav. Flagship v této souvislosti zatím konkrétně mluví jen o templářích, ale podle všeho se dočkáme ještě dalších charakterů. Spíš jich však bude míň než víc. Mnohem konkrétnější informace máme o monstrech. Na první pohled zaujmou třeba démoni zvaní Orbiles, jichž v Londýně naleznete spousty. Tyto entity se živí energií zrovna zemřelých organismů. V případě, že zaútočíme na hladového Orbila, bude se tento snažit zmizet z vašeho dosahu, ale vůbec po vás nepůjde. Avšak, pokud si vezmete na mušku
„naplněného“ Orbila, mrští vaším směrem blesk, který navýší váš tzv. „vengeance-meter“. Ten nutně potřebujete k vyvolání unikátních schopností jako je třeba sprint, skok do výšky nebo profláklé zpomalení času. Mimojiné narazíme na mrtvoly, jejichž tělesné schránky se staly domovem démonů, necromancery, zvířatům podobné bestie, Miniony, kteří představují jakési pekelné oficíry a vůbec nejsilnějšími protivníky budou spektrální démoni, kteří by měli dosáhnout neskutečné výšky třiceti metrů.
Flagship Studios pracují s organickým designem své hry. Ve chvíli, kdy dokončí nějakou zbraň či dungeon, zabudují je do prototypálního enginu a hned vidí, jaký mají vliv na hru a jaké vyvolávají pocity. Podobný přístup neuvěřitelně zjednodušuje práci, přesto ho využívá jen naprosté minimum tvůrců. Většina si pořád předem vypracovává design-dokumenty o tisíci stranách a hru skládá až na poslední chvíli. Když pak něco nefunguje úplně ideálně nebo je to dokonce nezábavné, není už čas na větší změny.
Flagship Studios vědí jak se dělají špičkové hry. Jejich členové to dokázali už v Blizzardu a nyní mají úplně volné ruce, aby mohli vytvořit nezapomenutelné a do jisté míry revoluční RPG. Pokud by na takto ambiciózní hře dělal jiný tým, topili bychom se v obavách, ale nyní jsme si takřka jistí, že půjde o brilantní pařbu. Zřejmě nejvíce nás zaujalo náhodně generované 3D prostředí rozsáhlého Londýna budoucnosti, temná zápletka, důraz na zbraně, špičkové technické zpracování s pohledem první osoby, propracovaný multiplayer, ale i nespočet dalších věcí, které si necháme na recenzi. Ta však nepřijde dříve než v roce 2006. Snad to čekání nějak přežijeme. A za závěrečnou zmínku určitě stojí i informace z úst vývojářů, že by z Hellgate rádi vytvořili sérii, takže kdoví, možná se časem dočkáme i titulů jako Hellgate: Paris nebo Hellgate: Prague. Zase až tak nerealistické to určitě není!
Index očekávání: 95%
