Firma Black Isle Studios je mezi příznivci žánru RPG zapsána zlatým písmem a není tedy divu, že všichni netrpělivě očekávají její další kousek, pokračování fantasy ságy zasazené do severní části světa Forgotten Realms. Anglická verze již putuje do obchodů a i když si tuzemští hráči budou muset ještě nějaký ten pátek na lokalizovanou českou verzi (stejně jako na recenzi) počkat, již nyní se s vámi mohu podělit o první dojmy, které ve mně hraní tohoto slibného titulu zanechalo.
V krutých severních zemích nebylo nikdy bezpečno, ale nyní je situace mnohem hrozivější než obyčejně – obrovská horda orků, goblinů a podobných neřádů se totiž chystá smést ze zemského povrchu osady Desetiměstí, nejsevernější výspu civilizace Faerunu. Nejohroženějším bodem je přístavní město Targos a jeho starosta proto prosí o pomoc všechny bojovníky, dobrodruhy, žoldnéře a další hrdiny, kteří jsou schopni odvrátit blížící se záhubu...
Tak začíná příběh odehrávající se několik desetiletí po událostech oblíbeného RPG Icewind Dale a datadisků Heart of Winter a Trials of the Luremaster. 
Vzhledem k poměrně velké časové prodlevě (tedy alespoň pro lidi, jelikož pro elfy a trpaslíky není několik dvacet či třicet let ničím, co by stálo za řeč) je tedy jasné, že se žádné nahrávání starých vypiplaných dobrodruhů nekoná. To má ale i další důvod, a tím je asi největší změna druhého dílu oproti jedničce – použití třetí edice D&D místo edice druhé (neboli AD&D). Ač jsem byl s tímto faktem pochopitelně již předem seznámen a tušil jsem, co mne čeká, byl jsem zvědavý, jak si autoři s implementací nových pravidel poradili. Tvorba družiny mne nezklamala, jelikož kromě klasického rozdělování bodíků do základních vlastností přináší také možnost vyřádit se při výběru mnoha skillů a featů. Kdo hrál Neverwinter Nights nebo zná D&D, ví, o čem mluvím, pro ostatní jen stručně – skilly představují dovednosti, které jsou různě dostupné pro různá povolání, například otvírání zámků či vybírání kapes (přičemž učení těchto dovedností je pochopitelně nejsnazší pro zloděje), znalost divočiny (to je zas vlastní barbarovi, rangerovi a druidovi) či alchymie a znalost magie (v těchto disciplínách zase excelují kouzelníci). Featy pak představují speciální schopnosti, něco jako "perky" ve Falloutu – například zvyšují účinnost magie, zlepšují bojové dovednosti (obdoba přidávání bodíků do zbraňových kategorií v předchozích hrách postavených na Infinity enginu), přidávají různé bonusy k záchranným hodům a 
podobně, navíc zde najdeme i speciality typu Weapon Finesse, neboli šermířství vhodného třeba pro zloděje, které umožňuje použít k útoku nablízko bonus za obratnost místo síly. Nemá smysl rozebírat tvorbu postav dopodrobna, k tomu ostatně poslouží až recenze, ale ještě musím pochválit vesměs povedené podobizny hrdinů, které představují i nově použitá povolání (ve hře najdeme hned několik obrázků barbarů, vyberete si i pro čaroděje, trochu chybí snad jen klasický východně pojatý mnich) a rasy (zejména půlorka, zlatookého aasimara a temného elfa); kromě toho ve hře najdete úplně všechny portréty, které se doposud v severské sáze objevily, takže je skutečně z čeho vybírat. A pokud vás tvorba družiny příliš nebaví, můžete si vybrat z několika přednastavených skupin a upravit třeba jednu nebo dvě postavy.
Po půlhodince strávené u přehazování čísel a zvažování všech variant se vrhám do hraní. Úvod k prologu, neboli jakési nulté kapitole, obstará celkem typicky statický obrázek doprovázený textem a mluveným slovem. Poté se již ocitám v přímořském Targosu, do kterého se má parta vydala pomoci místním obráncům v boji proti gobliním nájezdníkům. Následuje několik rozhovorů, díky nimž začínám chápat situaci, několik šarvátek s gobliny, kteří pronikli do doků, a první nesmělé vybavování mých postav, zejména dýkami, krátkými meči a sekerami, které zbudou po 
zabitých nepřátelích. První vážnější boj mne čeká ve skladišti a podzemním tunelu, kterým se malí smrdutí neřádi do města dostali. Doky jsou vyčištěny, takže hurá do hlavní části města, které stojí na útesu. Kromě návštěvy hostince a místního obchodu musím navštívit starostu, který pro mne má další úkoly...
Nebudu vám dále kazit překvapení z příběhu a zápletek, které na vás čekají, ale podělím se s vámi o své pocity. Již první osada je zpracována velmi pěkně, čeká vás poměrně dost rozhovorů, vedlejších questíků i setkání se starým známým gnómem Oswaldem Fiddlebenderem – alchymistou a vzduchoplavcem. Lahůdkou je pak vpád goblinů do předsunutého opevnění, kde budete proti žlutozeleným nájezdníkům bojovat po boku s místními vojáky. "Městské dobrodružství“, kterým hra začíná, působí určitě komplexněji, než příhody v Easthavenu a Kuldaharu v prvním díle, ovšem na druhou stranu vás nečekají ani intriky a propojené questy jako v Amnu (Baldur's Gate II), což je pro mnohé hráče asi dobře, jelikož Icewind Dale si svoji popularitu získalo zejména svižností a relativní přímočarostí.
Pokud vám bude druhý díl severského dobrodružství připadat zpočátku příliš zamotaný, nezoufejte. Hned po urovnání záležitostí v Targosu, při kterém vaše postavy poskočí tak na třetí úroveň, se vydáte do zasněžené divočiny (a brzy přijdou ke slovu i podzemní dungeony a další interiéry), a tam už budou hrát prim hlavně souboje, i když občas potkáte zajímavou postavu nebo si zpestříte své putování nějakou složitější akcí. Již po prologu a krátkém nahlédnutí do první kapitoly si všimnete několika novinek. Například již zmiňovaná dovednost Wilderness Lore vám umožní zjistit zajímavé věci o lokaci, v níž se právě nacházíte (je to vlastně takové vylepšené stopování, které se objevilo ve hře Throne of Bhaal, datadisku k Baldur’s Gate II). Dále můžete rozbíjet některé věci, například barely – občas z nich vypadne něco zajímavého. Ne všechny sudy jsou ale bezpečné, některé jsou naplněny hořlavinou a pokud do nich někdo (nejčastěji nepřátelé, kteří vám je předtím nastavili do cesty) vystřelí ohnivý šíp, strhne se pěkná mela. To vše jsou více méně kosmetické úpravy, zajímavější je podle mého názoru větší provázanost rozhovorů s vašimi postavami – může se vám například lehce stát, že paladin odmítne odměnu za splněnou práci, i když jiná postava ve stejném rozhovoru bez váhání hrábne po penězích.
Asi vás zajímá, jak vypadá grafika. Kromě obrázků, rozházených kolem tohoto článku i v několika galeriích, si můžete udělat představu i jinak – zkuste si vybavit engine z Baldur's Gate II, trochu ho vylepšit a zasadit do severského prostředí. Možná se vám z těchto slov bude zdát, že hra může vypadat trochu zastarale, ale tak tomu rozhodně není – po grafické stránce totiž vše funguje naprosto báječně. Kromě toho se vývojářům povedly i všechny neherní prvky, tedy již zmiňované portréty, ale třeba i ikony kouzel či zbrusu nově pojaté lektvary a další předměty. Rychle si zvyknete i na nový inventář, character sheet a interface hry, který vám umožní využít větší výřez obrazovky pro sledování krajiny a vašich hrdinů. Celá hra je podkreslena skvělou hudbou, která vás dokonale vtáhne do děje.
První dojmy z Icewind Dale II vyznívají rozhodně pozitivně. V současné době je lokalizace (včetně dabingu), na které pracuje firma CD Projekt, v plném proudu. Pokud nám bude štěstí přát, již brzy si budeme moci zahrát českou verzi jednoho z nejočekávanějších RPG tohoto roku – a myslím, že nebudeme zklamáni.
