Prince of Persia patří beze všech pochybností k největším klasikám arkádových plošinovek na všech systémech. Co bylo na pohádkovém příběhu prince zachraňujícího milou z rukou zlého čaroděje v orientálních kulisách tak přitažlivého, že je schopen si ještě dnes získat spoustu hráčů a na hodiny a hodiny je připoutat k monitoru? Archetypální příběh k tomu jistě přispěl, možná ještě spíše to byla ale na svou dobu výtečná animace hlavní postavy, jednoduchost, ale přitom chytlavost a neuvěřitelná návykovost hry – a také vyvážená obtížnost, která dovolovala hru dohrát, ale pomocí řady rafinovaných pastí a nebezpečných nepřátel dala hráči pořádně zabrat. Čtyři roky poté, v roce 1993, spatřil světlo světa díl druhý, graficky úžasný, mnohem propracovanější, komplikovanější – a deliricky obtížný. Ovšem pak Infogrames (dnes Atari) prakticky celou sérii zabili vydáním nemastného neslaného (inu – nepodílel se na něm Jordan Mechner, proslulý to game designer) třetího dílu. Prince of Persia 3D je jedním slovem slátanina, třemi slovy příšerná, nehratelná slátanina. 3D udělalo hru nepřehlednou, zmatenou a kamera byla nepoužitelná.
Těžko by se dalo po takovém fiasku předpokládat, že série bude vzkříšena – ale stalo se, a to díky Ubi Softu, který nejenže koupil licenci, ale navíc angažoval i postavu,
která stála za úspěchem prvních dvou dílů – Jordana Mechnera. Prince of Persia: Sands of Time tak má reálnou šanci napravit špatnou reputaci trojrozměrných Princů a stát se jednou z mála opravdu povedených 3D plošinovek (pravda – sice má být ze 60% tvořen akcí a ze 40 adventurou, ale dá se očekávat, že jako obvykle těch 40% žádný hráč vůbec nepotká... :o).
Příběh se točí okolo podivného a mocného artefaktu – obřích přesýpacích hodin obsahujících Písky času. Sultán spolu s vámi, doposud nepojmenovaným Princem, je získal na jedné válečné výpravě a daroval je svému příteli. Jenže odebráním a následným rozbitím tohoto artefaktu se spustily jakési temné síly, které rychlým tempem ničí kraj a zabíjejí a straší lidi. Jen dva lidé vědí, co ve skutečnosti Písky času znamenají a jaký je jejich účel – a z toho jednomu se nedá věřit. Je tedy potřeba vyhledat princeznu Faru, dceru zlovolného sultána, který všechno způsobil (a jistě ne nevědomky) a společně zachránit svět řítící se do záhuby – sesbírat Písky a vrátit je zpátky do hodin, což se jistě bez likvidace hlavního zloducha neobejde.
Zápletka není dvakrát nejoriginálnější,
ale kdo by to od plošinovky čekal. Má dostatečné pohádkové elementy a bude-li dostatečně silně podána, určitě k tak trochu infantilnímu pojetí světa Prince z Persie perfektně sedne. Přestože stále půjde o hru určenou spíše mladším hráčům, dá se už vypozorovat trochu dospělejší pojímaní světa – nejedná se už o prostou záchranu princezny, příběh je malinko komplikovanější a neodehrává se celá jen kdesi v katakombách. Také postava prince samotného se změnila, ztemněla, blond vlasy nahradila jako smůla černá kštice a všudypřítomný úsměv pak přemýšlivý výraz ve tváři.
Zdrojem inspirace pro autory dle jejich vlastních slov byly krom klasických Pohádek tisíce a jedné noci i – trochu překvapivě – hongkongské akční filmy a brazilské bojové umění Capoiera, které mixuje smrtící výpady s tancem. To slibuje, že by soubojové scény mohly nabrat nečekanou šťávu – a podle prvních informací, videí a ukázek, které naši zástupci viděli na E3, to vypadá, že tomu tak skutečně bude. Princ má totiž nevídané akrobatické schopnosti, skáče, dělá kotouly, přemety, odráží se do stran – inu, Neo a Trinity by z něj měli radost. Samozřejmostí jsou různé údery mečem, které mohou ve spolupráci se šikovnými skoky vyústit v propracovaná komba.
Pro hratelnost bude ale ještě mnohem zajímavější efekt samotného Písku času. Pokud princ na své cestě nějaký najde (a tak se bude dít průběžně), bude totiž moci využít jeho různých efektů. Tak například je možné jednorázově převinout čas o deset vteřin zpět, což umožní napravit hloupou chybu či smrt, která hráče potkala. Možné je také zrychlit nebo zpomalit čas, což vyústí v efekt ne nepodobný Bullet timu z Maxe Payne či Focus módu z Enter the Matrix. Zajímavý je i efekt umožňující na chvíli prohlédnout roušku času a získat cennou radu či varování před nebezpečími číhajícími v dalších úrovních.
Jak už bylo řečeno v úvodním odstavci, obrovskou zbraní prvního i druhého Prince byly animace postav. Jak je možné vidět na doposud zveřejněných videích, budou v tomto směru Sands of Time vynikat také – a dost možná, že ještě mnohem více než kdy předtím. Samozřejmostí je precizní motion capture pohybu hlavního hrdiny, svět bude ale mnohem živější. Postavám budou vlát vlasy či šaty, různé koberce či prapory na zdi se budou hýbat apod. Herní engine by měl umožnit vysokou míru interakce, takže bude možné hýbat a různě si hrát s prostředím. Hru dělá montrealský tým Ubisoftu, který pracoval také na Splinter Cellu, graficky neméně impresivní hře, a tak i když Prince neběží na stejné technologii,
těžko lze předpokládat, že by autoři nevyužili svých zkušeností. Oproti Prince of Persia 3D byla totálně překopána práce s kamerou – tady ale zase až plná verze ukáže, zda to bylo skutečně k něčemu. Velké sliby se týkají i umělé inteligence nepřátel, ale i zde se vyplatí být spíše skeptický. Ono – nějací hyperinteligentní "jaffaři" by se ani k jednoduchému a arkádovému Princi moc nehodili.
Ubisoft Prince of Persia: Sands of Time na E3 docela tlačí, k vidění jsou pěkné hostesky v kostýmech – a není divu. Pokračování úspěšné série, navíc zaštítěné jménem Jordana Mechnera, to je jasný hit. Navíc když vypadá graficky úžasně a má se ve verzích pro PC a pro konzole nové generace objevit už na Vánoce tohoto roku, kdo by ho do popředí neprosazoval? :o)
