Zejména první díl Prince of Persia, kterého jsme tehdy proháněli na dnes již obstarožních 286 a obdivovali se nádherné grafice a animaci (na tu dobu opravdu povedené), se zapsal do podvědomí hráčů nejvíce. Druhý díl ve vylepšené grafice už takového úspěchu nedosáhl a přerod do 3D dopadl přímo katastrofálně. Kde kdo by si pomyslel, že tak smutně skončila další z legend. Ale chyba lávky – Princ z Persie se ještě jednou vrací, aby napravil svoji pošramocenou pověst a návrat vypadá vskutku velkolepě. Pokud toužíte po obecném povídání o příběhu a plánech jako takových, přečtěte si nejdříve toto preview. Pokud vás zajímá, jak se poslední Princ hraje, pokračujte dále ve čtení...
Nástup na scénu pojali autoři ve velkolepém duchu. Ocitáme se totiž v klasickém perském paláci během obléhání, to znamená kolem létají šípy, vybuchující projektily ničí pevnou půdu pod nohama – zkrátka, skripty se starají o celkem hutnou atmosféru, během čehož nám hra postupně vysvětluje ovládání. Mladý princ toho dovede několikanásobně více než kdykoliv předtím. Již o začátku se jako užitečná klávesa jeví ta, která nám 
nabídne oddálený pohled z jiného úhlu na scénu. Lépe si tak uděláme představu o kompozici jednotlivých předmětů, výčnělků, kamenů a dalších objektů, díky nimž se pohneme dále. První finta spočívá v tom, že mrštný hrdina dokáže chvilku běžet po zdi. Jednak tím překonává propasti, které nepřeskočí, za druhé dokáže zdolat i poměrně vysoké zdi. Akrobatické kousky, kdy běžíme po zdi, ze které se odrazíme na protější stranu a zdoláme tak propast nejsou žádnou výjimkou.
Fantastickou záležitostí se potom stávají boje, které předčily mé očekávání. Máme výpad, kryt a přiskakování, které se v případě volného prostoru promění třeba v přemet, v případě nepřítele si po něm vystoupáme výš, přeskočíme jej, za letu zasadíme úder a při dopadu doděláme špinavou práci. Kamera v těchto chvílích mění úhel a po provedení komba zase efektně a s filmovým rozmáznutím vrací na své místo. Výsledek je více než působivý – skvěle se to ovládá, skvěle to vypadá (viz. obrázky kolem – všechny jsou in-game!) a není to pouze o mačkání jednoho tlačítka. Pokud bychom totiž útočili pouze výpady, brzy by se tato strategie nevyplatila, 
poněvadž nepřátelé dobře blokují. Příjemně překvapila i inteligence nepřátel, kteří se hráče vždy snaží obestoupit. Pokud ale s Princem rozehrajeme rychlý tanec smrti za používání úskoků, přeskoků, kopů a zasazování úderů v letu, i po větším počtu nepřátel nezůstane víc než nehybná těla v kalužích krve.
Boj, ačkoli představuje podstatnou a nedílnou část hry, však není jedinou náplní a podle našich odhadů bude hráče trápit asi nejméně. Charakter hry totiž mnohem více odpovídá tomu, že buď řešíme akrobatický problém v jednom velkém komplexu, nebo běháme – po předem naplánovaných cestách – z místnosti do místnosti a řešíme, ano, také akrobatický problém. Některé prvky, pokud se nebudou opakovat pořád dokola, vypadají vcelku nápaditě. Například vyšplháme na sloup, přeskočíme na jiný (na který se ze země normálně dostat nedalo), pak na další, až se ocitáme ve vrchním patře. Někdy se více trápíme s tím, jak situaci vyřešit, jindy zase se samotným provedením. Pověstná ostří ze všech dílů nechybí, zde na sebe vzala podobu obřích válců pohybujících se po své dané dráze na zemi. Stejně tak se dočkáme 
propadající se podlahy, plošinek, po kterých ručkujeme, plížení se podél venkovních zdí paláce, lezení po žebřících, odrážení se zdi od zdi, až si doskáčeme na vyvýšené místo... a další zběsilé kousky.
Pořádný kus cesty urazila hra po stránce grafického zpracování, které se lépe hýbe, než vypadá. Tvůrci vsadili na filmovou atmosféru a prostřihy, zkrátka na pozlátko – jenže to zde svůj účel plní a utváří velmi zajímavou atmosféru, kterou podbarvují příjemné hudební motivy. Napadají mě pouze dvě věci, které by mohly Princův slavný návrat zarazit a našeho hlavního hrdinu srazit na kolena. Jednak nudná a opakující se architektura úrovní, tomu ale zatím nic nenasvědčuje. Druhý problém by mohl být v kameře, poněvadž princ provádí složité akce a my si je z tohoto důvodu potřebujeme nastavovat mnohem pečlivěji než v jiných hrách. Tvůrci si proto nemohou dovolit různé záseky kamery, koukání za zdi a podobné neduhy neoptimalizovaných či uspěchaných her. Jinak ale Sands of Time vypadají na první pohled báječně a stejně takový z nich mám i první dojem.
Index očekávání: 9/10
