Nikdo není tak nezkušený, aby nevěděl, že musí jednou zemřít - Seneca.
Silent Hill. Fenomén spjatý s po čertech kvalitním herním hororem. V pořadí již třetí díl bude každou chvíli k mání i na pultech PC obchodů, pročež využijme kouzla okamžiku a pojďme na chvíli pohlédnout na zdejší dobrodružství očima hlavní protagonistky, na první pohled křehké pihovaté dívky jménem Heather.
Kde jsem se tu vzala? Co je to vlastně za podivné místo? Proč tu jsem? Jen samé otázky a namísto žádaných odpovědí zlověstné ticho. A tma. A stále houstnoucí mlha, v níž se ztrácejí obrysy skutečnosti a nastupuje zrádné povědomí o bizarních věcech a objektech prvotně skrytých našim očím. Je to jako sen, ošklivá noční můra, která se nyní zhmotnila v dávno zapomenutou pouť, jejíž návštěvníci už před drahně lety odešli domů. Nikdo tu není, až na vítr pohrávající si s mými vlasy.
Až na všudypřítomnou špínu. Rez. A zaschlou krev. Která na zemi a zdech vytváří prapodivné obrazce, nepěkně rámující zdejší neobvyklé představení plné opuštěných atrakcí.
Ticho ruší zprvu jenom mé kroky. Vcházím opatrně do světa za oponou, do světa, kde neplatí žádné zákonitosti a kde je posléze jediným mottem přežít a nezbláznit se. Staré dveře mne totiž vpouští do útrob starého příběhu, jehož protagonisté snad kdysi byli lidmi. Nyní jsou z nich strašidelné mutace představující organismus, který má primární touhu - nasytit svůj věčný hlad. Kreatury bez očí, kreatury monstrózních tvarů a 
velikostí jsou mými společníky na cestě za poznáním, o nějž však nestojím. Ale musím pokračovat, cesta nazpět totiž není; nechtěnými spolunocležníky se brzy stávají neustávající strach a zoufalství.
A slzy, které spolu provázejí bolest. Není to ani trochu hezký obraz, morbidní ráz krajiny ozvláštňuje jenom má přítomnost, jako bych měla být světlem v temnotě, světlem přitahujícím děsivé noční tvory, jenž se spálí o můj mihotající plamen - tedy aspoň do té doby, co v zásobníku pistole zbývají ještě nějaké náboje…
Slyším hlasy, dech beroucí skřeky, sténání, běžím po kovových schodech pryč a baterka na mé hrudi slabě osvětluje mou nejistou budoucnost, každý další schod může být tím posledním. Ale já chci žít, nervózně svírám téměř vybitou pistoli a rychle se obracím, když za mými zády zazní další šílená kakofonie zvuků. Někdo asi pustil hudbu, nebo to je jenom nějaká paranoidní ozvěna mé k šílenství vybičované mysli, která se v očích zdejší reality zcela vymkla kontrole. Pot stékající po čele mne pálí do očí. Chvěji se. Nebo se to takhle chvěje svět v předsmrtné křeči? Jak dlouho ještě? Náhle vidím světlo, světlo na konci dlouhého tunelu, jehož podlaží tvoří koleje horské dráhy. Rychle se blíží - přichází tedy konec? Nebo spíše probuzení ze snu? Vycházím tomu v ústrety…
Spánek. Ty malé dílky smrti. Jak si je ošklivím - E.A. Poe.
Třetí kapitola hororové série vás pravděpodobně v oblasti herních mechanismů už ničím moc nepřekvapí. Propracovaná grafika s opravdu podařenými modely postav, jejichž mimika vynikne v úchvatných FMV 
sekvencích, napomáhajících s převyprávěním zdejšího příběhu. Jakýsi hrubozrnný filtr pak spoludotváří jedinečnou atmosféru, umocněnou báječnou hrou světla a stínu a hlavně naprosto skvělým hudebním doprovodem, u něhož se hodí vysoko vztyčit prst s upozorněním - pokud SH3 hodláte hrát sami a ještě v pozdních večerních hodinách, byla by dobrá předchozí návštěva lékaře, abyste se ujistili, že máte v přádku jak tlak, tak srdce.
Pohybové dispozice hlavní hrdinky nabízejí vedle chůze a běhu ještě jakési strafování, potěší samozřejmě možnost palby z dostupných střelných zbraní za pohybu, uvedené asi ponejvíce využijete při ústupu. Je pravdou, že díky dynamické plovoucí kameře bývá občas problém Heather nějak cizelérsky nasměrovat kupř. na úzké schodiště v případě, že vám takříkajíc teče do bot a tudíž hodně pospícháte. Sice je tu příjemná alternativa vyladění kamerového náhledu za záda hlavní hrdinky s další možností jakéhosi švenkování pohledu vůkol, což by vám mělo dát jasné povědomí o situaci kolem, nicméně pakliže jste v časové tísni, nota bene s výstražným nápisem nebezpečná situace, nemáte na nic z výše uvedeného příliš čas a kamera by pak zasloužila doslova naplácat na zadek! Na druhou stranu na rozdíl od se zde můžete kdykoliv uložit, což do značné míry otupuje má předchozí kritická slova.
Inventář zůstal věrný zásadám minulých dílů, vedle medikamentů a bohatého zbraňového potenciálu zde nebudou chybět všelijaké klíče od uzamčených dveří a také rozličné spisky, poskytující doplňující info o tomto příběhu či znamenající vodítko pro řešení občasných puzzlů.
Interakce s okolním prostředím není sic nějak zázračná, nicméně Heather dává obvykle pohybem hlavy sama na srozuměnou, že daným směrem je něco, co může být předmětem zvýšeného zájmu, takže se vyplatí dávat pozor. Pohříchu nezřídka se dostanete k odpovědi na otázku jenom systémem pokus omyl, kdy si akčním tlačítkem natvrdo vyzkoušíte, že tudy cesta tedy opravdu nevede.Silent Hill 3 má z hlediska komfortu hraní tedy své mouchy, na něž si zkrátka musíte zvyknout. Ale z hlediska atmosféry mu není téměř co vytknout. Hudba výtečně navozuje pocit strachu ještě předtím, než jste konfrontováni s originálně koncipovanou hrůzou, která má skutečně neuvěřitelně bizarní proporce, byť se již trochu vytrácí původní invence, v níž se objevily tak neskutečné postavy jako byly sestřičky ze dvojky, mající namísto hlavy další pár nohou. Čiročirý děs, kdo neviděl asi neuvěří…
Z toho, co jsem měl možnost zhlédnout, mohu na závěr zhodnotit, že port z konzole se Konami opravdu povedl a jak to tak již bývá, autoři na PC nezapomněli na standardní podporu gamepadu, se kterým se to dle mého hraje o něco lépe, než s klasickým kombem klávesnice + myš. Ale proti gustu…
Index očekávání: 8/10
