|
|
Kdo ráno nezažil narvané autobusy, přeplněné tramvaje či vagóny metra, případně nepocítil loket agresivní důchodkyně tlačící se davem, zřejmě plně nedocení hry ve stylu Serious Sam či Will Rock. Krystalická střílečka vesměs prostá jakéhokoli logického myšlení – hlavní náplň: střílení. Jediná taktika spočívá v individuální volbě zbraně vůči konkrétním nepřátelům, případně nijak složitém přepnutí páčky. Takový byl Serious Sam a ve své podstatě se Will Rock stává jeho o trošičku náročnějším pokračováním, byť jde stále o jedno: totální eliminaci všeho co se hýbe – žádní přátelé, ani nakloněná spřátelená duše, a už vůbec ne zdržující dialogy.
Příběh zřejmě není tím, co od hry tohoto charakteru očekáváme, nicméně je tu a dává našemu počínání jasný 
smysl. Za vším hledejme samotné řecké bohy, kteří ve své době propůjčovali svým válečníkům nezměrnou moc, ale, jak všichni víme z dějepisu, nic netrvá věčně. Civilizace přicházejí s tím, že jednou neodmyslitelně zaniknou a nahradí je jiné. Řecké bohy však potkal jiný osud, sám Prometheus je uzavřel v tajném starodávném městském komplexu. A oni čekají... O mnoho, mnoho, mnoho let později vznikla též teroristická organizace, jež se snaží docílit příchodu starých bohů. Třetí nitka příběhu už se přímo soustředí na hlavního hrdinu Will Rocka, dědulu v klobouku a jeho pohlednou dceru, kteří ve vědeckém zájmu pátrají po vstupu do zapovězeného města. Jenže – střetnou se s teroristy, dědula schytá kulku mezi oči, dívčinu unesou, brána, která měla raději navždy zůstat uzavřena, se otevírá... Bohové slibují pomstu každému smrtelníkovi, který vkročí na jejich svrchované území, avšak Will Rock má naději. Sám Prometheus mu propůjčí sílu a poradí, že by měl posbírat božské artefakty zapovězeného města a teprve s nimi bohům pěkně rozbít ústa. Tímto máme 
definované rozličné příšery, které na nás posílají sami bohové a především pak architekturu připomínající zašlou slávu řecké civilizace. Příběh podává vkusný sled pěkných comcisových obrázků a v kombinaci s atmosférickou, byť poněkud nenápadnou hudbou, určitě potěší.
Hra funguje na jednoduchém principu – existuje jen jedna cesta kudy lze postupovat vpřed. Ta je rozdělena na mnoho malých lokalit, přičemž hráč řeší nějaký „problém“ pouze v té aktuální. To, co už prošel, se nadobro uzavírá a opačně, tam, kam by se rád dostal, je ještě zavřeno. Neznamená to ovšem, že hráč pochoduje jednou chodbou, ve které střílí a tím se dostane na konec úrovně. Onu malou lokalitu totiž reprezentuje uzavřený komplex, jenž si žádá trochu zapojit hlavu. Ale ne moc. Většinou se jedná o zákys ve smyslu „zatáhni za páku a otevře se mříž“, případně: jsi před hradbami, na které se nedostaneš a v dálce vidíš katapult. Ano, přijdeme ke katapultu, natáhneme jej, posadíme se a necháme vystřelit. Vždy se 
jedná o maximálně triviální záležitost, jakýkoli zásek vychází vesměs pouze z nepozornosti. Bohužel, zatím nelze posoudit, čeho se v plné verzi doopravdy dočkáme, poněvadž jsme měli možnost otestovat pouze základní verzi s minimem interaktivních prvků. Do června času dost, přesto pár věcí mě zatím nepotěšilo. Například aby se otevřely dveře dál, musí hráč vystřílet určitou lokalitu bez všech nepřátel. Žádný problém, jenže nepřátelé se objevují jaksi z ničeho nic, tedy přímo ze vzduchu - nikdy nelze určit, kolik se jich ještě ukáže. S tím souvisí to nejdůležitější – pokud se hráč hýbe vpřed a řeší třeba i primitivní problémy, je všechno v pořádku, jenže jakmile se střílením dokola se objevujících příšer podmiňuje další postup, přichází neodbytně nuda. Tím bych trochu poupravil slogan, že nikdy nevíte, jestli se neobjeví nepřítel za vašimi zády – ano, to je pravda, když se obnovují :-).
Čím se Will Rock snaží hráče udržet? Nabízí se hledání ukrytého klíče, naskakování na lustr, průchod mezi praskajícími zdmi z nichž vycházejí nepřátelé, skákání nad propastí, uhýbání se před výsuvnými bodáky, používání katapultů, chůze po poškozeném schodišti... a střílení. Tím se dostávám k dalšímu bodu, který mě příliš nepotěšil a doufám, že se změní. Grafika z obrázků vypadá báječně, nicméně v samotné hře už budí trochu kulisový dojem. Ale lze si rychle zvyknout a určitě zaujme. Vadí mi ještě jiná věc – asi se shodneme, že stěžejní prvek hry představuje střílení. Pořádně si zastřílet. Potom ale zamrzí, že nepřátelé stále umírají tím stejným způsobem a vůbec se nehraje na různé části těla. Ne že bych si zakládal na kdovíjaké brutalitě, ale jistě uznáte, že sledovat po tisící pořád to samé se omrzí.
Pokud by se hráč sháněl po nějakém ozvláštnění, dobrá: během hry hlavní hrdina sbírá poklady. Posléze občas narazí na oltáře, které disponují trojí silou, respektive za peníze si zde lze zakoupit jednu z modifikací: nesmrtelnost, větší damage a zpomalení. 
Potom kdykoliv (jednorázově) stačí stisknout klávesu a na třicet vteřin se hráč těší z účinku. Za efektní bych označil též vynořování potvor ze země, v něčem zkrátka autoři zabodovali.
Tím se prokousáváme ke zbraním a příšerám. Coby základní nouzovka posloužila archeologická lopatka, ale pozor, na bližší vzdálenosti rozsévá smrt. Na obrázcích dříve publikovaný revolver nahradila klasická pistole s komoru na čtrnáct nábojů. V případě nouze zjistíte, že náboje se nevyčerpávají – ale jen u pistole. Další arzenál čítá nic moc zpracovanou brokovnici, samopal, kulomet, bazuku, mytologickou „medusa gun“ či kuši pro vzdálené cíle (sniperka). Střelba do potvory na blízkou vzdálenost způsobí, že její krev zamaže zbraň, nicméně iritující je, že krev se po chvilce kompletně a zřetelně vsákává do zbraně. Potvory příjemně překvapí, poněvadž vyžadují od hráče alespoň základní taktiku – první stvůry házejí sekery, před kterými lze uhýbat. Pokud takovouto nestvůru hráč zabije, z jejich vnitřností se vynoří dvě další. Časem už trochu štvou. Kostlivci nabíhají přímo pod kulomet, obecně umělá inteligence neexistuje – ani není třeba, potvory se zkrátka snaží běžet za hráčem. Občas se zaseknou. Lepší zábavu nabízejí speciály – explodující krysy, obr plivající kamení, skákající tygři... Eventuálně sochy přeměňující se do oživlé podoby. Zprvu překvapí, ale jelikož více jak polovina soch postupně ožívá, nevyhnete se preventivní střelbě do všech. Překvapení bere za své. Na druhou stranu si přiznejme, že se nejedná o AAA hru ale budget a pohybujeme-li se v této kategorii, jedná se bezesporu o skvělou hru. Navíc – počkejme si do finále, možná nás Will Rock ještě lecčím překvapí.
