Je nevyvratitelným faktem, že hluboké vody nezměrných mořských mas patří vedle vesmírné prázdnoty k oblastem, ke kterým se lidská fantazie odedávna upírá nejvíce. Ať již jde o staré námořnické báchorky popisující krakatice velikosti jaderné ponorky či o fascinaci mimozemskými (i když ne v tom pravém slova smyslu) bytostmi, jak je představuje Cameronova Propast nebo herní X-Com: Terror From the Deep, vždy se najde dost jedinců, kteří se dané téma odváží znovu a znovu parafrázovat. K našemu štěstí se o podobnou věc pokusil ve své době slavný německý tým Blue Byte, aby na sklonku roku 1996 vydal inovativní podmořský simulátor Archimedean Dynasty (dále jen AD). Po rozpadu Blue Bytu odpočíval zdánlivě zapomenutý odkaz celých pět let na dně oceánu, než se vize postapokalyptického světa, ve kterém lidstvo sedmadvacátého století kolonizovalo po neodvratném kataklizmatu hlubiny oceánů, zhostilo studio Massive v přímém pokračování Aquanox. Hra nabídla chytlavý děj prostupující vizuálně přitažlivým podmořským světem plným politických intrik a vedlejších postav, jež vtiskly řadovému simulátoru až neobyčejnou hloubku. A jak je na tom pokračování, které právě míří na pulty obchodů?
V první řadě si je třeba uvědomit, že Revelation není pokračování navazující přímo na zakončení svého prequelu. Starý známý Emerald „Dead Eye“ Flint byl torpédometem vystřelen do zaslouženého důchodu a do kokpitu nákladní lodi Harvester usedá nezkušený mladíček William Drake. Ten se po tajemstvím opředené smrti svých rodičů stává jediným dědicem kdysi vzkvétající Drake Enterprises, ovšem ne na dlouho. Vinou Williamovy naivity je Harvester rychlostí útočícího žraloka, kterého by se i Spieberg lekl, obsazen skupinou pirátů a Drake se tak na dlouhou dobu stává vrchním čističem zarezlých lodních záchodků. Uplyne mnoho vody, než zjistí první střípky informací o pravém poslání pirátů, záhadných Andělských slzách a odkazu svých předků. Jestliže byl příběh prvního dílu jakýmsi podvodním politickým mariášem, zápletka Revelation výrazně potemněla a je prodchnuta daleko větším procentem mystiky, což se razantně podepisuje na mrazivé atmosféře celé hry.
Velkým přínosem je, že prostřednictvím Aquanox 2 se autorům podařil návrat ke starým kořenům AD. Kvalitní renderované intro, které má i v boomu enginových animací stále něco do sebe, následují syrová industriální menu, jež záhy střídají chladná, částečně animovaná pozadí (obrazovky, ne anatomické části hlavních hrdinů) znázorňující aktuální prostředí. Na nich si, stejně jako v AD, hráč vybírá z několika předem daných lokací, v nichž naráží na množství herních postav, jejichž
| William Drake | Nat |
Současný dědic Drake Enterprises se po smrti svých rodičů a babičky vydává sám s mladickým optimismem brázdit hlubiny oceánu na palubě plně automatizovaného transportéru. Až po překvapivém útoku pirátů zjišťuje pravou úlohu svých předků, aby nakonec naplnil svůj osud.
|
Nataniel, duchovní vůdce pirátů, kromě svého vzhledu jen těžko připomíná hrdlořeza. Hluboký, temný, avšak zlomený hlas vypovídá o mnoha prožitých utrpeních. Sám je jen chodícím tělem bez duše a při životě jej drží jediné - pomsta, před kterou ho nezastaví ani laserový gatling.
|
 |  |
A právě herní charaktery jsou esencí, která obrůstá poměrně strohý kmen akční části a vytváří z Revelation opus srovnatelný se sérií Wing Commander. Díky tomu, že se autoři rozhodli obsadit Harvester stálou posádkou hned na počátku, dostává se hráči, který nebude dialogy po vzoru poslanecké sněmovny jen znuděně odklikávat, možnost dokonalé personifikace s každou z postav a ztráta i jediného člena posádky bude ještě dlouho trnem v srdci. Pamětníci si jistě vzpomenou na několik známých protagonistů, mezi něž se řadí i podmořský magnát El Topo. Najdeme zde i několik dalších odkazů na minulý díl, jako například v misi, jejímž úkolem je eskorta zámožného, jinak ale naprosto debilního pilota, který ukradl legendární Flintův Succubus a nyní jím kličkuje příkopy po vzoru eskymáka řídícího supermoderní tryskáč.
Drobným zklamáním jsou zpočátku poněkud stereotypní mise. Časté doprovázení slabších plavidel a náhlé přepady sice od minula zůstaly, dostaly však o poznání komornější nádech. Než se William propracuje z obyčejné podržtašky na ostříleného podmořského vlka, je neustále vysílán na „hluchá“ místa, kde hrdinně nečelí mnohonásobné přesile, ale se sklopenou hlavní si to mašíruje k dalšímu opuštěnému waypointu. Po několika úvodních úrovních však přichází to pravé ořechové. Čištěním nepřátelských základen od poschovávaných sniperů, kteří navíc nejsou označeni na radaru, neutichající zábava pouze začíná. 
V zápětí následují pravé pirátské přepady ostře střežených transportérů, vyřazování obrany podmořských loděnic likvidací energetických center, tichá infiltrace základen v ukořistěných lodích nebo proplouvání pastmi naditých servisních šachet jednoho muzea moderního umění (ve kterém mimochodem uchovávají zmražený mozek Alberta Einsteina). Jinak veskrze lineární mise pak doplňuje několik nepovinných „zakázek“, jež obdržíte po rozhovoru s některou z NPC a které slouží pouze jako přivýdělek k nákupu lepšího vybavení.
Peníze již ostatně nehrají takovou roli, jakou doposud. Obchodníci se totiž nacházejí pouze ve městech, v jejichž docích stráví Harvester asi jen polovinu času. Vyplatí se tedy plnit bonusové úkoly, které spočívají například v likvidaci extra silného křižníku. Některé z nich jsou navíc splnitelné jedině po úspěšném dokončení bonusu z mise předchozí - je například nutné získat EMPactor, který tou dobou není dostupný v žádném z obchodů a s jeho pomocí bez poškození neutralizovat protivníka v další úrovni. I jednoduché závody na dně mořského kaňonu není nutné vyhrát, vítězství je pouze bonusovým cílem. Aby atmosféra nezřídla na úroveň replikovaného vzduchu, autoři hru okořenili zakomponováním častých soubojů s bossy, mezi nimiž bez debaty kraluje mocný biont na dně žhavé riftové zóny.
Minulému dílu byla vytýkána zejména nevyvážená obtížnost některých pasáží. Revelation je v tomto ohledu hrou určenou širokým masám, o čemž svědčí nespočet možností uživatelského nastavení. Hardcore hráči jistě ohrnou nos nad možností změny obtížnosti kdykoliv v průběhu příběhové kampaně nebo nad automatickým zaměřováním provedeným v několika stupních, začátečníci je však v hektických
| Angelina | May Ling |
Jediný normální člen posádky a jediné světlo na konci tunelu, které Williamovi brání, aby se nechal jednoduše vystřelit z torpédometu. Podobně jako Nat je i ona hnána tajemným posláním, které však nesmí prozradit a které ji zevnitř tráví spalujícím žárem.
|
May Ling alias May Day, bývalá členka Šogunátu, nyní brázdí vody zóny Tornado jako nájemný ronin. V zápětí po seznámení s Williamem po něm bleskurychle vystartuje. Jak nebezpečné je odmítnout zdánlivě bezbrannou dívku se Drake dozví na vlastní kůži.
|
 | 
|
Od minulého dílu se rapidně snížil počet lodí. Celkové číslo čtyř kousků vyvažuje specifické použití každé z nich. Nestane se, aby i nejzákladnější Salty Dog rezavěl v doku hned po získání silnější alternativy, která jej sice předčí palebným potenciálem a plátováním, ovšem svou velikostí (respektive miniaturností) se s ní při pohybu v servisních šachtách může měřit jen stěží. Zbraňový repertoár nedoznal výraznějších změn, laserové gatlingy a pomalé mortary tak doplňují torpéda se sonickým či optickým naváděním. Z řady vyčnívá jedině skvělá Hydra, která vystřeluje smrtící roj automaticky naváděných projektilů.
Technické zpracování je zhruba na stejné úrovni jako před rokem a půl. Aquanox běží na původním Krass enginu využívaném mimo jiné v náročných Aquamark benchmarcích, což svědčí o jeho kvalitách. Mořské dno vypadalo úchvatně před lety a stejně tak vypadá i nyní. Modely lodí dostaly do vínku o poznání více polygonů, zapracovalo se i na efektech zbraní. Příjemná je relativní hardwarová nenáročnost spojená opět s obrovskými možnostmi nastavení. V nejvyšších detailech a rozlišeních (1280x1024 a výše) mořské dno skutečně bere dech, ovšem v tom případě vše cuká i na dvougigahertzovém procesoru s odpovídající grafickou kartou. Na druhou stranu jsou lidé, kteří provozují Revelation s nižšími detaily bez problémů na Celeronu 366, stroji hodném mumifikace.
Kromě grafiky si pozornost zaslouží zejména hudba, která je až nečekaně dokonalá. Za drsnými rytmy ne nepodobnými Apocalyptice stojí profesionální skladatel Kai Walter komponující hudbu do her již od dob C64. Veliká škoda, že se celou dobu opakuje pouze několik základních motivů, které by si ale tím více zasloužili vydání na samostatném CD. Dabing veškerých textů je rovněž na úrovni, což vzhledem k tomu, že je hra původem z Německa vůbec není samozřejmostí.
Díky OBROVSKÉMU a vzhledem k žánru nepochopitelnému nedostatku Revelation – absenci multiplayeru – se do popředí dostává umělá inteligence. Autorům by se s trochou snahy dalo odpustit, protože nepřátelé provádějí vcelku interesantní kousky. Každou chvíli je Williamova loď zaměřena torpédem (protivníci bohužel využívají pouze sonicky naváděná, která lze snadno odklonit odhozením klamného cíle) nebo se při obraně bezbranného transportéru polovina lodí obrátí na hráče a druhá polovina pokračuje v útoku na původní cíl.
Od Revelation jednoznačně nelze očekávat výrazné změny, jak tomu bylo mezi Aquanox a AD. Na to je časový rozdíl mezi pokračováními příliš malý. Aquanox 2 ve výsledku o chlup překonává svého předchůdce, navzdory několika nedostatkům. Vedle chybějícího mutiplayeru a zdaleka ne vše vysvětlující závěrečné sekvence je to mírně kratší hrací doba. 39 příběhových misí plus 9 duelů sice není málo, ovšem jejich hrací doba kolísá mezi deseti minutami až půl hodinou. Připočteme-li však eventuální opakování jednotlivých úrovní díky nemožnosti uložení pozice v jejich průběhu, dostáváme na úroveň nějakých patnácti až dvaceti hodin zábavy. Nic pak nenahradí subwoofer vytočený na maximum a torpéda burácející kolem uší. Když nezasáhnou loď, zasáhnou jistě spánek sousedů. A ještě jeden dodatek na závěr – už nyní se můžeme těšit na Aquanox 3!
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
