Máte rádi druhou světovou válku, letadla a létání? Nemůžete se odtrhnout od knih a filmů vyprávějících skutečné příběhy o hrdinech, kteří prošli peklem bojů, létali do roztrhání těla, kterým z velké části vděčíme za porážku nacistického Německa? Pokud jste si na tyto otázky odpověděli kladně a patříte ke skupině lidí, co by si rádi něco podobného vyzkoušeli na vlastní kůži, určitě by vás neměl minout simulátor z dílen Microsoftu ve své třetí podobě. Hovořím o Combat Flight Simulatoru 3 s podtitulem „Battle for Europe“ (dále jen CFS3). Myslím, že rozebírat předchozí dva díly této série ani nemá moc cenu, oba řadím mezi mezi výtečné simulace své doby. Uvidíme nakolik se vypořádal Microsoft se svým úkolem tentokrát a zda i CFS3 bude patřit ke špičce ve svém oboru.
Jak už napovídá podtitul hry „Battle for Europe“, opět se navrátíme na evropské bojiště. Naším primárním úkolem bude přímá podpora a ničení jednotek na frontě. Upravuji nastavení reality na maximum a přesouvám se k jednotlivým herním módům. Zde nalezneme běžné herní režimy : Quick combat , Campaign, Multiplayer, Missions. Pro začátek doporučuji Quick combat a Missions , kde si můžete natrénovat manévry, způsoby bombardování, vypouštění raket a procvičit si ruku v leteckých soubojích. Zde nejlépe poznáte sílu protivníka a získáte zkušenosti pro hraní kampaně. V sekci Missions jsou k dispozici kromě tréninkových i skutečné historické mise.
Kampaň zahrnuje asi největší novinku na poli leteckých simulátorů - je plně dynamická. Ano slyšíte dobře, situaci na bojišti, pohyb fronty, to všechno závisí na splnění či nesplnění úkolů každé mise a právě tato nelinearita je největším lákadlem, proč si CFS3 pořídit. Pokud se vám nebude dařit, může být výsledek bojů opravdu zajímavý (obsazení Velké Británie Němci apod. :o) ). Kampaň samozřejmě můžete létat za všechny zúčastněné strany – Anglie, Amerika, Německo. Začíná v roce 1943 a délka jejího trvání záleží čistě na vás. Náplň jednotlivých misí je do jisté míry rozmanitá, ale celkově je zaměřena na ničení pozemních cílů nebo lodí. Pravděpodobně aby autoři přidali na atraktivnosti, vaše výsledky až příliš ovlivňují celkovou situaci, takže po delším hraní získáváte pocit boha, který vlastně celou válku řídí. Nemohu říct, zda je to dobře či špatně, takto hra spíš přitáhne větší skupinu hráčů neb bude mít lepší atmosféru a o to asi šlo Microsoftu především. Osobně bych preferoval trochu pozvolnější styl a držel se v reálnější rovině. Další novinkou je zavedení jakéhosi RPG prvku prestiže u pilota. Se splněnými misemi dostáváte hodnocení a dle něj se vám mohou zlepšovat některé vlastnosti (např. snesete vyšší přetížení, lepší zrak, více zdraví). Tento způsob jistě přispěje ke zvýšení hratelnosti a jeho myšlenka je určitě zajímavá.
Po zahájení kampaně se zobrazí mapa na které je vyznačena fronta. V začátku jsou síly vyrovnané, linie fronty 
probíhá středem kanálu La-Manche. Místo boje si můžete zvolit kliknutím myši a lze se též přesunout na základnu bližší vašemu operačnímu prostoru, což vám jistě ušetří problémy s pohonnými hmotami. Pokud máte navoleno, stačí kliknout na tlačítko „Briefing“, kde se dozvíte vše potřebné o vašem úkolu. Nyní kliknutím na „Arming“ můžete modifikovat výzbroj vašeho letounu a hurá do akce.
Výběr strojů je rozsáhlý a zahrnuje kromě klasických letounů i opravdové unikáty zejména ze stáje Luftwaffe, namátkou třeba kanónová verze ME262 nebo reaktivní křídlo Gotha GO-229. Jako drobný úlet považuji zařazení amerického F80, který sem opravdu nepatří. Navzdory množství letounů tu citelně postrádám některé ze „základních“ strojů jako např. FW190 D9 „Dlouhý čumák“, jenž k tomuto období nerozlučně patří a považuji za hrubou chybu jeho vynechání. Těžké bombardéry zde také bohužel nenajdete, je sice pravdou že pro přímou podporu fronty se příliš nevyužívaly, avšak jejich začlenění, byť jenom pasivně by jistě k navození autentičnosti přispělo. Občasné doprovody „velkých bratrů“ by byly efektivní. Letový model je ucházející. Řadil bych ho k lepšímu průměru. Styl ovládání věrně odpovídá zvolenému stroji, jeho provedení mi přijde jako kompromis mezi realitou a hratelností, rozhodně nečekejte infarktové situace jako u vývrtky v IL-2 Šturmoviku. Obtížnost pilotáže je zvolena s ohledem na co nejširší skupinu hráčů, hardcore piloti budou zklamáni, ostatní letci nadšeni. Na můj vkus se vše pilotuje příliš snadno.
Poněkud zklamal model poškození. Zatímco u vašeho letounu vypadá opravdu velice dobře, letoun na poškození perfektně reaguje a po zásahu nepřátelskou palbou občas nerozeznáte váš stroj od cedníku (pokud si nedáte pozor :o) ), výsledky vašich zásahů již tak znatelné nejsou. Můžete si nechat zdát o létajících kusech křídel nepřátelského letounu, o zabití pilota jednou dobře mířenou dávkou, jako tomu bylo ve Šturmovikovi. Pokud zasáhnete nepřátelský letoun, sice z něj odlétají kusy a zásahy jsou patrné i na trupu, ale průběh je vždy stejný. Po chvilce se vyvalí drobný bílý dým a při dalším zásahu buď exploduje nebo jde neovladatelně k zemi. Nikdy se mi nepodařilo nic ustřelit, s výjimkou totálního zničení, kdy se protivník rozlétl na kusy. Systém zásahů mi připomíná RPG hry, kde každá jednotka má předem stanovenou míru výdrže a zásah do té které části podle její důležitosti z ní ukusuje až do totální destrukce.
Inteligence protivníků je na slušné úrovni, i když trochu rozporuplná. U protiletadlové obrany je vše v pořádku, dle nastaveného stupně obtížnosti se i chová. Přehlédnu přílišnou přesnost při nastavení maximální zkušenosti – toto nastavení je opravdu vražedné :o). Vzdušní protivníci již takový stupeň dokonalosti nemají a popravdě jediný podstatný rozdíl - pokud jsem hýbal s nastavením - byla přesnost střelby a agresivita útoku. Pokud jsem se těšil na dokonalejší únikové manévry, tak marně – AI létá pořád stejně. Zkušenější pilot vymanévruje jakéhokoliv protivníka bez ohledu na nastavení. Jen si musíte hlídat pozici šesti hodin :o). 
V každém případě, pokud jste sami proti šesti stíhačům protivníka, rozhodně vám do smíchu nebude a budete se muset hodně otáčet.
Na grafiku hry musím použít pouze slova chvály, neb je jedním slovem perfektní. Scenerie se spoustou objektů působí velice pěkně a útok na pozemní cíle je jedním z nejsilnějších zážitků ze hry, výbuchy a požáry jsou fascinující. Raději ani nemluvím o atmosférických efektech, které patří k tomu nejlepšímu, co lze na monitorech spatřit. Starty v pološeru a sněhové plískanici jsou úchvatné. Letouny samotné jsou také velmi detailní. Pohled na ně je pastva pro oči, často jsem přepínal externí pohled a jen se kochal pohledem (samozřejmě ne uprostřed boje :o) ). Jedinou výtku mám k texturám použitým v kokpitu letadla, poněvadž jejich kvalita značně pokulhává za celkovým grafickým zpracováním hry a moc mi nesedí, ale třeba je to věc názoru. Právě díky grafice je kapku bolestivější místo hardwarová náročnost hry. Na mé sestavě při nastavení plných detailů a rozlišení 1024x768 32b hra znatelně škubala. Po snížení některých detailů bylo vše v pořádku, ale rozhodně by grafický engine snesl odladění. Ne každý má dnes PC s nejmodernějšími komponentami a majitelé pomalejších strojů budou muset kapku experimentovat s nastavením, eventuálně uvažovat o upgradu svého PC. Po zvukové stránce nemám nejmenších připomínek, všechno zvučí tak jak má, kulomety střílejí, bomby vybuchují, letadla explodují, prostě vše je tak, jak má být.
Tím se dostáváme k několika drobnostem, které prostě nemohu přejít bez povšimnutí. První, co mi padlo do oka je nastavení vlastního označení na letounu , zde bohužel Microsoft naprosto nerespektoval dobové reálie. Vezmu-li za příklad značení britských strojů, tak standardní značení perutí bylo třípísmenné, kdy byla dvě písmena označující peruť, kokarda a písmeno letounu (např. DU-N) - na což můžete s klidem zapomenout. Můžete si dát vždy jen dvě písmena oddělená kokardou, což je takřka nesmysl. Také znaky perutí vyskytujících se ve hře absolutně neodpovídají realitě o číslování nemluvě - nepamatuji si na anglické perutě s čísly 1000 a výš (kde jsi má 310,312,313,602 apod. ….).Naleznete zde i český znáček na trup stroje. Zde se má národní hrdost hnula nejvíce, neb je obráceně a ještě nehorázně velký. Raději se ani nezmiňuji o možnosti zvolit barevné pruhy na různých částech letounu, kde realita opět bere za své :o( . Další překvapení bylo během leteckého souboje, kdy všechny letouny protivníka (v tomto případě FW 190) po celou dobu dog-fightu nesly přídavné nádrže, což hovoří samo za sebe. „Proboha Microsofte prostuduj si občas dobovou literaturu, na jinak výborné hře je to opravdu šlápnutí vedle!!!“
Závěrem lze říci, že CFS3 je nadprůměrný letecký simulátor nabízející hráčům opravdu hodně zábavy zejména díky dynamické kampani a atraktivnímu letovému parku (zde ale mohl Microsoft místo různých modifikací jednoho typu začlenit více různých strojů) . V jeho prospěch dále mluví excelentní grafické zpracování spolu s perfektními zvuky. Vadou na kráse je nedokonalý letový model a drobné historické nepřesnosti. Jeho koupí však rozhodně neprohloupíte. Kdyby nebylo IL-2 Šturmovika, označil bych CFS3 za nejlepší simulátor 2. sv. války, ale laťka kterou nasadil IL-2 je hodně vysoko a Microsoft se má ještě hodně co učit aby ji překonal.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
