Combat Mission: Shock Force

Combat Mission: Shock Force působí v současném herním průmyslu taženém zjednodušovacími operacemi jako hotové zjevení. Studio Battlefront se nikdy nebálo cílit výhradně na hardcore hráče, a jak se ukazuje, nebyla to sázka do ztracena. Jeho projekty se prodávají, pravda, nikoliv po milionech, ale maximálně po statisících – i to je ale cesta k úspěchu. Obzvlášť když jsou zaměstnanci Battlefrontu nadmíru aktivní. Přestože nejde o velkou firmu, zvládá produkovat slušné množství her v odpovídající kvalitě. Nedlouho po Theatre of War tu tak máme Combat Mission: Shock Force.

Tento titul jako první v historii Battlefrontu sahá po fiktivním konfliktu, a to rovnou do blízké budoucnosti roku 2008, kdy se podle autorů střetnou Spojené státy americké se Sýrií.

Tento titul jako první v historii Battlefrontu sahá po fiktivním konfliktu, a to rovnou do blízké budoucnosti roku 2008, kdy se podle autorů střetnou Spojené státy americké se Sýrií. Hra je tak jedinečnou ukázkou problémů, jaké může mít nejvyspělejší armáda světa s malým a relativně slabým blízkovýchodním státem, jehož vojáci svorně využívají techniky ruské provenience ze 70. a 80. let. Jde o žhavé a pro hráče jistě lákavé téma, vždyť si stačí uvědomit, že analogický konflikt, byť s odlišnou výchozí situací, právě probíhá v Iráku a potenciál invaze do Íránu podle odborníků stoupá. Battlefront tak lepší pozadí ani zvolit nemohl. Dost možná jím přitáhne k obrazovkám i hráče, kteří by si k takto komplexní strategii za normálních, samozřejmě druhoválečných, okolností nesedli.

Combat Mission: Shock Force lze hrát ve dvou módech. Ať už ale zvolíte realtimový či tahový, jedno se nemění: hra zůstává pořádně obtížná, a to především proto, že taktiky mainstreamových strategií – poslat vše najednou do boje – tu zkrátka nefungují. Prvořadá je taktika a jejímu prosazování se podřizuje každý hráčův krok.

Znalcům série Combat Mission jistě udělá radost zpráva, že na největší výhodě (pro někoho může jít i o zápor) se nic nezměnilo. I Shock Force je nesmírně realistickou záležitostí. Dokonce můžeme prohlásit, že podobně akurátní hru bychom hledali hodně dlouho – a kdoví, zda bychom ji kdy našli. Zapomeňte na vyváženost jednotek, jako třeba v Command and Conquer nebo Company of Heroes. Každá zbraň i jakýkoliv bojový systém mají exaktně simulovaný funkční model. A je jedno, zda se jedná o pistoli nebo artilerii. Nehledejte tu žádné rádoby odpovídající modely poškození. Vše odpovídá reálným předlohám, tudíž si můžete být jistí, že když na projíždějící tank vypálíte pancéřovku, zachová se tento přesně tak, jak by to udělal doopravdy.

Jakmile jeden z podřízených zahlédne protivníka, neznamená to automaticky, že ho vidí všichni

Aby převaha USA nevyústila v herní nudu, museli autoři hru vybalancovat jinak. Obvykle tak musí Američané podat mnohem větší výkon než Syřané. V jedné z misí kampaně (ta je ostatně stejně přístupná jen za samozvanou baštu svobody) například musíte dobýt řadu nepřátelských stanovišť. Jenže to není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Aby totiž mise skončila úspěchem, je nutné dodržet zadané podmínky. Ty se v tomto případě omezují na to, že nepřítel musí utrpět sedmdesátiprocentní ztráty, zatímco škody na straně hráče nesmí přesáhnout dvacetiprocentní hranici. Může tak dojít k paradoxním situacím, kdy sice vyčistíte celou úroveň od protivníkova zastoupení, ale stejně prohrajete. Podmínky jsou často hodně tvrdé. K tomu je zapotřebí se vyrovnat s často výhodnějšími pozicemi Syřanů. Jedna z dalších misí spočívala v ochraně konvoje projíždějícího skrz město. Nepřítel měl své jednotky pochopitelně skvěle zabarikádované, případně nebezpečně rozmístěné na střechách.

Na počátku kampaně čítající čtyřiadvacet výsadků je hra ještě poměrně přehledná a zvladatelná. Bohatě si vystačíte s několika tanky a oddíly pěchoty, abyste rozbili například syrské opevnění menšího ražení. Jednotek ale stále přibývá, až se zúčastníte opravdu velkých bitev s početným zastoupením na obou stranách. Pak už je rozdílení rozkazů o poznání hektičtější (obzvlášť hrajete-li v realtime módu). Nejde totiž jen o prosté příkazy „zaútoč“ nebo „posuň se tam a tam“. Komandování je jako vše ve hře velmi obšírné a rozhodně tu není jen na okrasu, což znamená, že se bez jeho využití později neobejdete.

Velitelé jednotek jsou označeni speciálními vlaječkami. Tito vaši muži patří samozřejmě k nejdůležitějším. Mají totiž přístup k objednání artilerie či letecké podpory. Ovšem než se rozezní kanóny či ohlušující bombardování plošného náletu, je potřeba programu zadat přesné instrukce o cíli (místo, rozsah plochy), počet opakování, délka operace, typ použité munice či intervaly mezi palbou. Preciznost se určitě vyplatí, vždyť na bojišti jsou stále i vaši muži.

Velkým specifikem hry je tzv. „Spotting-System“, který nahrazuje v žánru obligátní „Fog of War“, tedy mlhu nad neprobádaným územím. Coby absolutní velitel můžete vidět jen ty nepřátele, jež má v merku vámi vyvolená jednotka. Přitom nehraje roli jen rozhled, ale také zkušenosti, výbava či počasí. Jakmile jeden z podřízených zahlédne protivníka, neznamená to automaticky, že ho vidí všichni. Informace o jeho přesném místě výskytu se teprve musí rozšířit. To podle situace probíhá prostřednictvím znakové řeči, hlasových instrukcí či satelitu. Teprve když zpráva udělá takové kolečko, jsou nepřátelé zřetelně vyznačeni a barevně odlišeni.

Klady a zápory Značný důraz na realismus Analogie k aktuálním válkám Zastaralá grafika Občas špatně ovladatelná kamera 40 Euro Anglicky

Kromě dlouhé kampaně (mise trvají přes hodinu) nabízí Shock Force ještě osmnáct scénářů a čtrnáct modifikovatelných instantních bitev. Obojí lze absolvovat i na straně Syřanů a dobře se tak připravit na případné multiplayerové partie.

Po grafické stránce není nejnovější přírůstek do rodiny Combat Mission žádným zázrakem. Technicky je zastaralý a ryze účelový. To ale vůbec nevadí, mnohem důležitější je variabilita prostředí a ta na základě vybraného konfliktu nejspíš ani větší být nemůže: tu se bojuje ve městech, tam v poušti, jinde pro změnu v horách.

Po grafické stránce není nejnovější přírůstek do rodiny Combat Mission žádným zázrakem. Technicky je zastaralý a ryze účelový.

Pro hardcore hráče je Combat Mission: Shock Force výborným a doporučeníhodným kouskem. Mohou si vybrat, zda budou bojovat tahově či v realtime módu, všechny herní prvky jsou neuvěřitelně realistické a fiktivní konflikt nepůsobí dojmem vycucaného z prstu, naopak je v záplavě her z 2. světové války příjemným zpestřením. Tím by mohl být i pro příležitostné hráče. Otázkou však je, zda se jim chce prokousávat se tuhou slupkou. Tato hra nezná kompromisů.