Demigod: nic pro osamělé vlky

Bitvy generálů a zabijáků se sice dobře hrají, schází jim ale bytelné technické zázemí.

Demigod

O Demigodu se před vydáním hodně mluvilo. Jeho duchovní otec Chris Taylor totiž své hry dokáže tradičně dobře prodat. Velké haló vytvořil už kolem akčního Space Siege, které ani zdaleka nenaplnilo všechny předpoklady. A podle mnohých nebyl zase takovým ternem, jak se často říká, ani ten slavný Supreme Commander. Nakonec, kdo si na něj dnes vzpomene?

Pravda, jistě šlo o hru, která zasluhuje pozornost, ale chceme říct, že toho hype je kolem osoby Chrise Taylora občas přece jenom příliš. Obzvlášť vezmeme-li v potaz, že za sebou zdaleka nemá tak průkazně silná díla jako třeba Peter Molyneaux nebo Sid Meier.

Ačkoliv jsme se ale vůči všemožným slibům snažili být obezřetní, Demigod se nám jednoznačně zamlouval. Jedná se přece o koncept, který nemůže dopadnout špatně. Koncept realtime strategie křížené s akčním RPG. A to bez zbytečných příkras a složitostí.

Zkrátka něco jako slavný mod DotA (Defense of the Ancients) pro Warcraft 3, ačkoliv analogie tu nesedí tak docela. A to je vlastně docela dobře, protože kdo by si chtěl kupovat hru, která vlastně opisuje mod, že ano?

Jenže skutečnost, že nejde o opsaný koncept DotA (nebo jen zpoloviny), samo o sobě neznamená, že by šlo o velkolepý projekt. Dokonce se zdráháme ho označit za plnohodnotný projekt. Už návštěva hlavního menu vám připomene vyjedenou restauraci. Je tady nabídka singleplayeru a především multiplayeru.

 Droga jménem Warcraft 3: DotA

Mnozí si teď možná řeknete, co vám taková hra, navíc staršího výrobního data, vlastně může nabídnout. Ve skutečnosti se tomuto módu věnuje stále větší a větší pozornost, neboť se od hraní samotného W3: FT velice odlišuje. Hlavní rozdíl oproti klasickému W3, kde ovládáte svého hrdinu a ostatní bojové jednotky, těžíte suroviny a stavíte budovy, je v tom, že v Dotě se účastníte boje pouze s jedním hrdinou, nic netěžíte a budovy nestavíte. Zábavnost a variabilita je zaručena něčím naprosto jiným.
- číst celý článek

Jenže po jejich rozkliknutí vás nečeká absolutně žádné překvapení. Tedy možná ano, ale negativní v tom smyslu, že nemáte na výběr prakticky ze žádných módů. Hodně to zamrzí zejména v případě hry jednoho hráče, která měla tréninkový a tutoriálový potenciál. Škoda, že chybí jakýkoliv příběh a s ním spojená atmosféra.

On tu vlastně není ani ten tutoriál sám o sobě. Demigod se vůbec neobtěžuje sdělit vám, jak se vlastně hraje, jaké jsou jeho nuance a detailní funkce. Vše si musíte ozkoušet sami. Pravda, není to vůbec složité a nám – coby trochu zkušenějším hráčům – to zabralo pár minut.

Dovedeme si ale představit začátečníky, kterým nebude příjemný pocit vyplývající z hození do herního rybníka. Ale abychom udělali pod singleplayerem tlustou čáru – nečekejte víc než klasický skirmish s umělou inteligencí a návdavkem kratochvilný turnaj.

Tak a můžeme se přesunout k tomu hlavnímu, co Demigod nabízí, tedy multiplayeru. Jak už vyplynulo z předchozích řádků, neobjevíte v něm nic, co byste nečekali a co by nebylo zároveň v singleplayeru. Ano, je to stále ten samý skirmish, tentokrát jen s živými hráči, kteří se ostatně také dají doplnit o borce s umělou inteligencí, kdybyste potřebovali někoho na doplnění party.

Proti sobě stojí pokaždé dva týmy: světlý a temný. Tolik zhruba pozadí hry. Oba týmy mohou být až pětičlenné, ale třeba jen trojčlenné. Jistá omezení diriguje už výběr mapy, která je buď větší nebo menší, ovšem můžete klidně vybrat tu nejmenší a vrhnout na ní maximální počet hráčů, i když to zrovna není psáno v jejím doporučujícím popisku. Zato si ale zase užijete pořádně intenzivní akce, respektive rubanice.

Světlý a temný tým se v podstatě nijak neliší. Záleží až na hrdinech, které si každý z hráčů vybere. Volit se dá z osmi reků. Čtyři jsou na straně takzvaných generálů, čtyři na straně zabijáků. Zatímco generálové si rozumí s šiky řadových jednotek, zabijáci operují sami a spoléhají se na mocnější schopnosti.

Nutno dodat, že je to rozdělení velmi příjemné a hrát se dá dobře za ty i za ty. Hrdinové se mezi sebou velmi liší, prakticky absolutně, a to jak vizuálně, tak talentově. Jen bychom si představovali, že jich bude na výběr více.

Stejně tak map, z nichž ani ty největší nejsou tak velké a detailní, že by tvůrci nemohli ještě nějakou přihodit. Oni ostatně chtějí, ale pravděpodobně až formou placených add-onů.

Každopádně, Demigod je okamžitě přístupný a v tom je jeho největší síla. Ovládáte jediného hrdinu, kterého si tak můžete neustále piplat a zvládáte podrobně sledovat jeho vývoj. Talentový strom každého z nich je poměrně široký, i když za pár her ho budete znát jako své body.

Levelování totiž probíhá s trochou snahy hodně rychle. V obchůdku si stačí nakoupit spoustu léčivých i mana flakónků, abyste se mohli pustit i do pořádné vřavy, a pak už stačí jen zabírat vlajky, obranné věže a zlaté doly. To vše jsou strategická stanoviště, kolem kterých se točí boje.

Obzvlášť otravné jsou pak ony střílny, které není jednoduché přemoct a které způsobují značné škody. A když se vám téměř mrtvý hrdina schová za takové dvě věže, docela to naštve.

Přesto ale partie v Demigodu odsýpají velice rychle. S trochu zkušenějšími hráči to bude maximálně půlhodinka přetahované, než dojde naplnění vítězná podmínka, obvykle destrukce nepřátelské citadely.

Pravda, nejde o nic nového, ale týmu kolem Chrise Taylora se povedlo z Demigoda udělat skutečně zábavný zážitek, i když poměrně málo taktický. Elementy akčního RPG se zkrátka nezapřou. To však v tomto žánru není na škodu. Jde o příjemné zápolení s originálními hrdiny, ve kterém si užijete dostatek napětí.

Tak kde je problém? Bohužel v tom nejdůležitějším, a sice internetovém klientovi. Při našem testování byl obrovský problém se zúčastnit nějaké online hry. Klient funguje na peer-to-peer bázi, což se neukazuje být zrovna nejšťastnějším řešením, a tak připojováním strávíte tolik času, až vás čekání pravděpodobně přestane bavit.

Autoři s tím asi budou muset něco dělat, ale budou to mít asi těžké. Snad se to ale povede, jelikož Demigod v singleplayeru nemá příliš velkou cenu. Leda jako několikahodinové povyražení. Opravdová zábava je to ale až se živými hráči.

Zdá se také, že distributorovi, společnosti Stardock, se tentokrát nevyplatila její taktika vydávat hru bez protipirátské ochrany. Nelegálně získanou kopii je totiž možné hrát po internetu zcela stejně jako tu legální a právě obrovský nápor hráčů, kteří si hru nekoupili, ale prostě stáhli, připojování notně ztěžuje.

Je to škoda, protože Demigod má rozhodně solidní potenciál. Rozhodně to není hra pro osamělé vlky, nýbrž pro milovníky multiplayerových bitev. Jenže těm je momentálně těžké titul doporučovat, když s ním zažijí takové strasti. Snad za pár týdnů, až bude vše aspoň trochu vyladěno. Jenže cejchu problémové hry se Demigod jen tak nezbaví, a tak se obáváme, že tu byla promarněna jedna velmi slušná příležitost.