Dracula: Zrození CZ - horor, u kterého se nebudete bát

Legendární upír je zpět: příběh nabízí alternativní pohled na popisované události z knihy.

Dracula: Zrození (PC)

Je to neuvěřitelné, ale je tomu již přes 100 let, co Bram Stoker napsal svého Draculu.

První zpracování upírské legendy patří spolu s Frankensteinem či Poeovými povídkami mezi naprostou klasiku hororového žánru a posloužil jako inspirační zdroj pro stovky pozdějších autorů.

Jenže za tu dobu se svět radikálně změnil a to, co děsilo generace našich předků, by dnes nevystrašilo ani děti na prvním stupni ZŠ. Horory dneška, to jsou počítačově modelovaná monstra, hektolitry krve, tuny vyhřezlých vnitřností a japonské holčičky. Ani jedno v této hře ale nenajdeme a je vidět, že autoři mířili spíše na zkušenější hráče a stvořili adventuru ze staré školy, se vším, co k tomu patří.

"Hlavním hrdinou není Jonathan Harker, nýbrž postarší specialista na nadpřirozené jevy profesor van Helsing, který byl v románové předloze pouze jednou z vedlejších postav."

Příběh samozřejmě přesně nekopíruje děj knihy, spíše nabízí alternativní pohled na popisované události.

Překvapivé je, že hlavním hrdinou není Jonathan Harker, nýbrž postarší specialista na nadpřirozené jevy profesor van Helsing, který byl v románové předloze pouze jednou z vedlejších postav. Ten má na začátku hry za úkol ochránit Harkerovu snoubenku Minu, kterou se hrabě Dracula snaží nakazit, jelikož mu připomíná jeho dávno mrtvou milenku.

Přes všechnu snahu se mu ale nepovede mladou krásku před upírem schovat, a tak začíná pátrání v němž kromě očekávatelného Londýna a Transylvánie navštívíte i Vídeň či pyramidy v Egyptě. Tyto novinky jsou do příběhu zasazeny velice citlivě s ohledem na originál, a ani skalní fandové nemají důvod skřípat zubama. To už ale bohužel nejde říct o hádankách.

Dracula: Zrození je ten typ adventury, kdy jsou celistvost děje a rozhovory odsunuty na vedlejší kolej a hlavní roli hraje práce s předměty v inventáři a hlavně nejrůznější puzzly, které jsou do hry nastrkány bez ladu a skladu.

Potřebujete se dostat do doupěte pašeráků? Člověk by čekal přinejmenším pancéřová vrata a ozbrojeného hlídače, ve hře jsou ale dveře zabezpečeny pouze podivnou hádankou, kterou vyřešíte během pár minut. Když nad tím teď tak přemýšlím, naprostá většina puzzlů je spojena s otvíráním něčeho zamčeného, jakoby ve světě Draculy neexistovaly klíče.

Když ale odhlédnete od násilného zakomponování, povedly se hádanky na výbornou. Jsou rozmanité, najdou se i originální a neokoukané situace, a v drtivé většině jsou i přísně logické. Výjimku tvoří označování vlků na jednom náhrobku, kdy nemáte šanci poznat, co je podle autorů pes a co už je vlk.

V jednom případě se mi také povedlo vyřešit hádanku dříve, než sem stačil pochopit její princip, což není pro autory příliš dobrá vizitka. To se stalo ale opravdu jen jednou, hra se jinak rozhodně nevzdá lehce a představuje výzvu i pro ty nejzkušenější.

"Hádanky se povedly na výbornou. Jsou rozmanité, originální a v drtivé většině jsou i přísně logické."

Cestou narazíte na přibližně 20 NPC postav, které však bohužel žádné oživení do poněkud pomalejší hratelnosti nepřinášejí. Jedná se o typické herní stereotypy jako bláznivý hrobník nebo přemoudřelý mnich, kteří pouze odrecitují těch několik nezbytných vět, a více z nich nedostanete, ani kdybyste se přetrhli. Je to obrovská škoda, ze slavné předlohy šlo určitě vytěžit více a hororová atmosféra, na níž jsme se tolik těšili, se jaksi nedostavuje.

Všechny zásadní informace se tak dozvídáte z různých dokumentů a věřte mi, že číst deset stránek nudných deníkových zápisků jen abyste se dostali k nějaké podstatné informaci, příliš zábavné není. Do deníku se kromě sesbíraných dokumentů ukládají i všechny nasbírané poznatky a dialogy, což je velice praktické, snad jen jeho uspořádání mohlo být praktičtější.

Naštěstí u nás hra vychází v kompletní lokalizaci, takže ani ti v angličtině méně zdatní nepřijdou o žádné detaily. Přesto bych ocenil, kdyby byly důležité okamžiky vyprávěny pomocí filmečků. Ty se zde vyskytují pouze při přechodu mezi kapitolami a svojí kvalitou rozhodně nikoho nenadchnou.

"Na obrázcích dokonce může hra vypadat velice pohledně, hlavním problémem předrenderovaných pozadí je ale jejich strnulost."

Stejně jako celé technické zpracování. Dracula běží na enginu z Sherlocka Holmese: Případ stříbrné náušnice, což už je docela stará hra. Ne že by se na to tedy nedalo koukat, na obrázcích dokonce může hra vypadat velice pohledně, hlavním problémem předrenderovaných pozadí je ale jejich strnulost. Nějaký ten ve větru se třepotající lístek to rozhodně nevytrhne a celkový dojem z grafické prezentace bych shrnul do jediného slova – nuda. Stejné slovo můžu bez výčitek použít i na hudbu.

Dabing se povedl, bohužel ale jednotlivé postavy nemají příliš prostoru k tomu vás přesvědčit o svých motivacích. Ovládání je klasické point’n’click, zamrzí jen pomalost postavy, což naštěstí kompenzuje možnost rychlého opuštění obrazovky.

Stejně tak asi nemá cenu si stěžovat na pixelhunting, jelikož hra obsahuje klávesu označující všechna aktivní místa na obrazovce. Než jsem ho ale objevil, bylo hraní opravdovým peklem, jelikož některé předměty nejdou vidět, ani pokud o jejich existenci víte, natož když nevíte, že tam jsou.

Dracula: Zrození rozhodně není špatnou hrou a své fanoušky si určitě najde. Bohužel jsme od hry, se jménem nejslavnějšího upíra všech dob v názvu, čekali mnohem více, především tíživou atmosféru strachu a nejistoty. Místo toho jsme dostali soubor skvělých logických hádanek držících po hromadě jen díky kvalitám románové předlohy.