Earth 2160 - RTS nové generace?

Dlouho očekávaná strategie Earth 2160 konečně dorazila i k nám. Je skutečně tak krásná, hratelná a revoluční, jak bylo slibováno? Nebo šlo jen o nafouknutou bublinu? Naše recenze podrobně odpovídá na všechny otázky!

Historie strategické ságy Earth se jen hemží zajímavostmi a zvraty – první díl, Earth 2140, byl kupříkladu jednou z prvních her, jež se český distributor rozhodl přeložit do našeho mateřského jazyka, série dokonce přežila krach svého duchovního otce – německopolské společnosti Topware, aby se jí následně ujali v Zuxxezu a po úspěšném Earth 2150 ve spolupráci s talentovanými Reality Pump stvořili grandiózní závěr – Earth 2160, jednu z prvních ze skutečně nové generaci realtime strategií. Ačkoliv herně se v mnohém pořád drží možná již přežitých a zbytečně složitých základů, jinak srší zajímavými evolučními nápady a co si budeme namlouvat, především skvěle vypadá.

Po velice skromném tutorialu, který bychom si klidně dokázali představit v obsáhlejší podobě, přichází první útoky a to ještě ani pořádně nevíte, jakým způsobem se staví či snad těží.

Čtyři kampaně, čtyři strany desetiletí trvajícího konfliktu, jedna planeta a hrdinové hledající pod vaším velením ztracený Ráj, v němž by konečně měli možnost jednou v poklidu složit hlavu potom, co svým dětem odříkají pohádku na dobrou noc. Ve světě Earth utopická představa i proto, že název už dávno nekoresponduje se skutečným dějištěm komplikovaného dramatu, o jehož neustálé doutnání se starají tři ze Země pocházející frakce – Euroasian Dynasty, Lunar Corporation a United Civilized States, které se pro tentokrát vydávají soupeřit na rudý Mars, kde se jim podaří vzbudit po léta dřímající mimozemšťany. A hra může směle začít!

Zpočátku je možné vybrat si buď Euroasiaty nebo ryze matriarchální Lunární organizaci, další dvě kampaně se otevřou až časem. V případě, že si chcete vychutnat posloupnost propracovaného, byť nikterak objevného příběhu, sluší se připomenout, že byste měli začít za Dynastii. Po velice skromném tutorialu, který bychom si klidně dokázali představit v obsáhlejší podobě, přichází první útoky a to ještě ani pořádně nevíte, jakým způsobem se staví či snad těží. Naštěstí máte k ruce pár lehkých tančíků a hlavně majora Michaela R. Falknera reprezentujícího klasický hrdinský stav. Měli byste ho využívat často, poněvadž právě on dokáže nejlépe zúročit v boji nabyté zkušenosti a pere se pak ještě lépe, nehledě k tomu, že je mu dovoleno si pomáhat nejrůznějšími podpůrnými prostředky, jako jsou kupříkladu bomby, potažmo medkity, jež se šikovně samy použijí ve chvíli na nulu klesnuvšího zdraví. Bombami se zase skvěle likvidují celé budovy nebo energetické ploty. Každopádně se vyřádíte i v managementu zbraní, jež jsou vám svěřeny k volnému hospodaření nejen u Falknera. Extra fajnový je potom především plamenomet, případně kyselinová puška.

Řadové jednotky rovněž získávají bojem zkušenost, která vede k lepším atributům. Společně s hrdinou pak potěší možnost vzít si některé z oblíbených svěřenců s sebou do další mise a šlechtit si z nich neporazitelné armádní opory. Na začátku většiny misí je hráčovým úkolem vybudovat obstojnou bázi. Tato činnost se však nedrží trendu neustálého zjednodušování, ba právě naopak – základna je v Earth 2160 výchozím bodem k úspěchu a kdo se na ní nemůže plně spolehnout, podlehne. Systém budování není z nejlehčích a má určitá pravidla hodná dodržování, nehledě k tomu, že každá frakce koncipuje své hlavní stany jinak.

Earth 2160 není jednoduchou a naprosto intuitivní strategií ve stylu Codename Panzers, od hráče něco vyžaduje a není toho zrovna málo. Výrazného posílení se dočkal především výzkum. Takticky i strategicky se totiž vyplatí vyrábět jednotky ušité na míru nastanuvším situacím, v této variabilitě tkví i síla hry. Nejen zbraňové systémy, ale i pancíř s pohonem se dají točit v nejrůznějších variacích, k čemuž ale potřebujete zkoumat, zkoumat a ještě jednou zkoumat. Každá ze stran disponuje obřím technologickým stromem, s výjimkou alienů, ale k těm se ještě vrátíme. Ve spojení s početným strojovým parkem pak jde o stovky možností, kterak vyvinout novou jednotku. Naštěstí se na vás všechny variace nenahrnou hnedle v první misi, to byste se asi zbláznili, ale odhalují se hezky postupně. Přesto se hned od začátku vyplatí tvrdě zkoumat, v pozdějších fázích je každý dříve nepromarněný okamžik k nezaplacení.

Earth 2160 není jednoduchou a naprosto intuitivní strategií ve stylu Codename Panzers, od hráče něco vyžaduje a není toho zrovna málo.

Klíčem k úspěchu je nasazení správné jednotky proti nepřátelským zbraním. Například rakety působí zničujícím efektem na laserové věže, jejichž výboje zase skvěle působí na tanky. Proti těm zase nemají pěšáci v podstatě žádnou šanci atd. Takže i v Earth 2160 velmi dobře platí již léta zavedený systém kámen-nůžky-papír. Ovšem zmíněná pravidla jsou jen hrubým základem, jelikož, jak již bylo řečeno, v podstatě všechny jednotky se dají upravovat k obrazu hráčovu. Minimálně v první kampani platí za nejsilnější jednotku hrdina, tedy major Falkner, který zvládne sám vyřadit hned několik jednotek a sám je, především vleže, jen těžko překonatelný. Samozřejmě ho ale musíte podporovat, jinak i on skončí hodně rychle, i když jedna z misí je splnitelná dokonce pouze s ním samotným.

Se vstupem do druhé kampaně se s Falknerem budete muset rozloučit, ale nemusíte zase až tak truchlit, jelikož se vám pod ruku dostane mladičká Ariah, kapitánka Lunární korporace, kterou jste sice příběhově poznali již dříve, ale teprve druhé tažení nabídne její přímé ovládání. S novou frakcí je zapotřebí si přivyknout i zcela novým pořádkům. Korporace totiž prezentuje výstavbu základny v naprosto odlišném světle. Budovy tak nestavíte kde se vám zachce, ale kupíte je hezky na sebe, přičemž vždycky nějakou chvíli trvá, než nový díl přiletí z vesmíru. Již relativně od začátku máte přístup k velice silným obranným zařízením v čele s energetickými ploty apod. V třetí kampaní si zahrajete za kompletně zrobotizované UCS, kteří staví víceméně konvenčně prostřednictvím poletujících dronů. Budovy pak upgradují na výkonnější manufaktury.

Jistě se nebudu mýlit, když prohlásím, že nejzajímavější stranou konfliktu jsou mimozemšťané, jimž byla na míru ušita poslední kampaň. Nebudeme vám zde zbytečně prozrazovat tajemství této rasy, musíme se však zmínit o jejích rutinách. Vězte, že alieni mají pouze dvě základní jednotky, které klonují do vyspělejších entit. Jde o skutečně zajímavý systém, kompletně odlišný od předchozích frakcí, takže je to taková třešnička na závěr. Za zmínku ještě stojí těžba: na Marsu se vyskytují tři důležité suroviny, přičemž každá z lidských frakcí těží pouze dvě, akorát mimozemšťani berou všechny. Tak to bychom zhruba měli letmý popis válčících stran. Jistě vás zajímá, jak dlouho trvá dohrání všech čtyř kampaní. Osobně mi to trvalo asi třicet hodin, tedy jasně nadprůměrný čas, avšak je třeba říci, že Earth 2160 je hrou značně zdlouhavou a v určitých chvílích naneštěstí i nudnou, což platí pro hráče neustále vyžadující akci, která zde není až tak silně koncentrovaná. Příliš času totiž zabírá výstavba základny s výzkumem, umím si ale představit i pařany, jimž právě takto staromódní a bytelný systém vyhovuje.

Mise jsou vystavěny velmi rozdílně, takže se nemusíte bát neustále stejných úkolů, jichž je na každou úroveň navíc připraveno hned několik. Tu musíte bránit základnu, tam zabíráte důležitá stanoviště a tady zase stopujete nepřátelské jednotky. Jedno má však většina úkolů společné: jsou pořádně těžké už na první ze tří stupňů obtížnosti. Spoustu času zabere hledání ideálních válečných kombinací na převahou disponujícího nepřítele. Často se neubráníte frustraci, ale ve chvíli, kdy se vám grandiózní bitvu podaří dotáhnout do vítězného konce, pocítíte krásný pocit uspokojení. Postěžovat si musíme na nutnost zničení veškerých nepřátelských budov, i těch naprosto nedůležitých, což neznamená nic jiného, než milimetr po milimetru prolézat mapu a hledat, zda se ještě někde nenachází nějaký malý domeček. Tomu nepomáhá ani mírně popletená umělá inteligence vlastních jednotek, jež se protivníkovi nesmyslně ženou na dostřel nebo si vzájemně ucpávají cestu.

Asi nebudeme daleko od pravdy, když prohlásíme, že je Earth 2160 technologicky asi nejvyspělejší strategickou hrou současnosti. Efekty a animace jsou naprosto bezchybné, jen škoda nevýrazných a příliš šedivých textur a nepříliš nápaditého prostředí, čímž docela trpí atmosféra, která je až příliš chladná, až neosobní. Dabing postav, především v animovaných sekvencích, by klidně mohl být procítěnější, avšak myslím, že skvělý soundtrack tento neduh plně vynahrazuje.

Mise jsou vystavěny velmi rozdílně, takže se nemusíte bát neustále stejných úkolů, jichž je na každou úroveň navíc připraveno hned několik.

Klady a zápory

Velmi hutná strategie
Vlastní tuning jednotek
Čtyři odlišné strany

Kampaň je zdlouhavá a místy nudná
Chybí hutnější atmosféra

Jako každé pořádné RTS, neschází ani Earth 2160 multiplayer přes internet nebo LAN, kde se může utkat až osm soupeřů. Stejně jako ve hře jednoho hráče jsou i na síti partie docela pomalé a například s Warcraftem 3 po dynamické stránce nesrovnatelné. Navíc zde k nasazení přijdou i agenti, což jsou speciální hrdinové obstarávající různé bonusy jako třeba zrychlená těžba nebo větší bojová síla. Opět jde tedy o záležitost pro trpělivé stratégy, kteří určitě vezmou zavděk i možností uložit si rozehranou partii.

Na Earth 2160 jsem se, stejně jako mnoho z vás, velice těšil a myslím, že nemůžu mluvit o zklamání, ba právě naopak. Tato strategie je jednou z nejsofistikovanějších, nejobjevnějších i nejkomplikovanějších z poslední doby. Škoda jen, že není z nejzábavnějších, i když to už je pouze úhel pohledu. Kdo hledá rychlé bojůvky bez většího přemýšlení, spokojen nebude. Ovšem hráči mající oblibu v troše té složitosti a volnosti, mohou začít jásat. Earth 2160 jim nabízí překrásně vyvedené herní pole.