Pro valnou většinu z nás jsou narozeniny jedním z nejšťastnějších dní v roce. Dostáváme dárky, naši blízcí se nám snaží udělat radost a všichni jsou na nás hodní a milí. Fakt, že jsme zase o rok starší, nám náladu příliš zkazit nedokáže. Malý Cyprien se na narozeniny dívá trošku jinak. V tento den mu totiž zemřeli rodiče a on od té doby žije v sirotčinci. Je tedy pochopitelné, že z oslavy, kterou pro něj přichystali jeho kamarádi, moc velkou radost nemá - připomněla mu totiž, jaké to bylo před tím, než ztratil otce i matku. S černými myšlenkami a hlubokou depresí odchází po několika málo minutách do svého pokoje, aniž by ochutnal dort či rozbalil dárky. Jakmile ale zavře dveře, začnou se dít prapodivné věci... Nebudeme zde popisovat příšerná obří chapadla, záblesk ani tajemnou mlhu, jen si řekneme, že všichni Cyprienovi kamarádi zmizeli a dokonce se i on sám vydává na nedobrovolnou cestu do jiné dimenze, kterou musí zachránit před zkázou a vysvobodit z ní své přátele.
Pokud jste zaregistrovali předběžné zprávy o hře Evil Twin: Cyprien's Chronicles, jejíž zápletku jsme vám právě ve zkratce nastínili, mohla ve vás vzniknout mylná představa o její skutečné podobě. Sice se jedná o akční adventuru, v níž je hlavní role svěřena malému chlapci a která se téměř celá odehrává ve světě představ a fantazie, ale rozhodně to není
nějaké přitroublé dílko vhodné jen pro malé děti. Technické zpracování, kvalita scénáře a hlavně úroveň hratelnosti a obtížnosti nasvědčují tomu, že Evil Twin nehodlá zklamat ani hráče, kteří již dávno odrostli dětským střevícům. Než se ale pustíme do rozboru samotné hry, podívejme se ještě na Cypriena, hrdinu našeho příběhu. Ježatá kštice, pruhované tričko, kšandy a nepostradatelný prak - tak vypadá na první pohled. Ačkoliv mu je jen něco málo přes deset let, na jeho očích je vidět, že toho zažil víc, než by bylo k jeho věku přiměřené. Také má mnohem víc kuráže, než byste čekali, o jeho zvláštních schopnostech nemluvě. Ano, je to tak, tenhle malý klučina se dokáže přeměnit v superhrdinu, pro kterého není žádná překážka nepřekonatelná a žádný protivník nepřemožitelný. Ano, ano, jen on dokáže zachránit svět před neodvratnou zkázou...
A jak tedy Evil Twin: Cyprien's Chronicles vypadá? Velice dobře. Na první pohled vás sice možná způsob vizuálního ztvárnění překvapí, ale rychle si na něj zvyknete a pochopíte jeho kvality. Imaginární svět Cyprienovy fantazie vypadá trošku jinak, než ten, na který jsme zvyklí, ale to vůbec není na škodu - spíš naopak. Prostředí báječně navozují pochmurnou atmosféru světa, který byl možná kdysi dávno krásný a spokojený a v němž mohli jeho obyvatelé v klidu žít, ale který ztratil své kouzlo a nyní pomalu upadá
do kalné žumpy záhuby. Alenka dokonce prohlásila, že grafika je pěkně depresivní, a protože se v těchto věcech opravdu vyzná, budeme jí to věřit :o). Odhlédneme-li ale od celkové ponurosti, zjistíme, že grafika je opravdu výtečná. Vše je zpracováno ve 3D s množstvím detailů, animace jsou příjemně plynulé a množství efektů (včetně dynamického osvětlení) je více než dostačující. Samozřejmě, že kdybychom porovnávali Evil Twin třeba s akčními hrami, tak třeba použité animace by nám až tak úžasné nepřišly, ale je třeba si uvědomit, že se jedná o naprosto jiný žánr s jinými zvyklostmi a standardy. Mezi akčními adventurami zkrátka Evil Twin vyniká jako Mona Lisa mezi dětskými malůvkami. S povděkem jsem také kvitoval, že se pracovníci studia In Utero nesnažili použít „inteligentní“ kameru, jejíž umístění nemůžete ovlivnit. Zde se kamera chová poloautomaticky - sleduje vás stále z jednoho úhlu, ale můžete s ní podle potřeby kolem své postavy rotovat. Tato funkce manuální korekce je vypnuta jen na některých místech, a to v takových okamžicích, kdy to je součástí hry samotné (jste pak zabíráni např. jen z boku apod.).
Velkou pozornost k sobě přitáhne pravděpodobně také design a různorodost misí. Po celou dobu hraní budete narážet na něco nového,
na něco, co tu ještě nebylo. Někdy je od začátku jasné, co a jak máte udělat - např. přeskákat na konec aktuální úrovně, zabít všechny okolní nepřátele nebo si otevřít zablokovanou cestu, ale pokaždé se v tom skrývá nějaký ten malý háček. I obyčejné skákání se tedy může změnit v nekonečné martyrium do doby, než se na chvilku zamyslíte, porozhlédnete se kolem sebe a uvědomíte si, že klíč ke správnému řešení úkolu jste měli celou dobu před očima. A když narazíte na misi, která byla vytvořena jako jedna z těch obtížných, asi tušíte, jaké zákysy vás čekají. S tím souvisí celková obtížnost hry, která lze označit bez váhání za nadprůměrnou. Neznamená to, že by úkoly byly nesplnitelné, ale občas se u nich pekelně zapotíte. O to větší radost vám ale jejich vyřešení udělá (a samozřejmě se budete proklínat za to, že vás toto prosté řešení nenapadlo hned). Jednu chybku ale složení misí přesto má a přiznám se, že právě toto mi na celé hře vadilo ze všeho nejvíc. Tímto mínusem je fakt, že design misí je přísně podřízen přání tvůrců a jedinému možnému řešení. Někomu to možná vyhovuje, ale já upřednostňuji spíše to, když se řešení odvíjí od prostředí a ne naopak. Jinak je ale nutné uznat, že ačkoliv jsou jednotlivé úrovně poměrně malé, jsou zpracovány komplexně a přehledně.
Přejděme ale k dalšímu stěžejnímu prvku, kterým je herní systém. Ovládání je řešeno klasicky konzolově, což někomu může dělat problémy, ale v podstatě je navrženo vcelku přijatelně i pokud hrajete na klávesnici a ne s gamepadem. Valnou většinou si vystačíte s během a skákáním, ale nezřídka dojde i na situace, kdy musíte použít proti nepřátelům svůj prak, schopnost zachytit se za platformu nebo dokonce sáhnout pro nějaký předmět do svého inventáře. A dojde-li na nejhorší, pak se ještě pořád můžete změnit na SuperCypriena, v jehož podobě se z vás stává doslova stroj na zabíjení a zdolávání nezdolatelného. Jako správný superhrdina totiž máte k dispozici celou škálu různých útoků, rychleji běháte, skákáte výš a dál, dokonce můžete plachtit - je toho zkrátka spousta. Je ale jasné, že v těle SuperCypriena nemůžete být pořád. Abyste se v něj mohli změnit, musíte sbírat speciální power-upy, které vás dočasně „naboostojí“ a vy můžete řádit. Po chvíli navíc zjistíte, že pokud jsou tyto power-upy v okolí, téměř s jistotou se na superhrdinu budete muset změnit, abyste mohli pokračovat dál (narazil jsem jen na pár míst, kde byly a přitom jste je nepotřebovali). Kromě nich můžete sbírat ještě... no... mně to přišlo jako medvědí hlavy. Těch je po levelech rozeseta spousta a pokaždé, když jich získáte určité množství, přibude vám jeden život navíc. Poslední „sběratelninou“ jsou extra životy, které se vám budou jistě hodit.
Vzhledem k tomu, že hra Evil Twin: Cyprien's Chronicles patří spíš mezi ty časově náročnější, bude vás jistě zajímat i způsob ukládání. To je kapitola sama pro sebe, protože probíhá velice originálně. Zapomeňte na nějaké ukládání v libovolný okamžik pomocí snadno dostupné klávesy. Na začátku hry nemůžete ukládat vůbec - musíte se dostat až do další úrovně na jeden zátah, čímž je zaručeno, že již ovládáte alespoň základní finesy zdejšího herního systému a že vás tedy jen tak něco nepřekvapí. Zde již ukládat pozici můžete, ale ani pak to není nic až tak jednoduchého. Nejdříve totiž musíte najít na zemi fotoaparát, ten vzít a dojít s ním za svým průvodcem, který se většinou poflakuje někde poblíž. Ten vás vyfotí a snímek založí do alba. A právě tento snímek je onou uloženou pozicí. Fotoaparátů je naštěstí dostatek, větší problém spočívá spíš v tom, že onen průvodce vždy odpočívá v nějaké centrální části levelu, která nemusí být vždy přístupná. Proto se vyplatí mít na kontě co nejvíce životů - pokud zemřete, nemusíte nahrávat některou z pozic, ale prostě danou část začnete od začátku (nebo od některého z checkpointů). Tento systém není kupodivu tak komplikovaný, jak by se mohlo zdát. Brzy si na něj zvyknete a navíc dodává celému procesu ukládání jistý nádech realističnosti.
Na svých cestách pochopitelně potkáte mnohé postavy, z nichž zdaleka ne každá je vám nepřátelsky nakloněna. Z počátku mi to dělalo trošku problémy - např. obrovskému pavoukovi, který se mi opravdu nelíbil (nemám rád pavouky; vím, nosí štěstí, ale já bych radši, kdyby štěstí nosila třeba bábovka), jsem se snažil za každou cenu vyhnout a až v nouzi nejvyšší jsem šel k němu a zjistil, že mi chce pomoci. Dám vám tedy jednu radu - nepohrdejte v žádném případě nabízenou pomocnou rukou (chapadlem, pařátem). Váš úkol je náročný a důležitý a občas budete muset překousnout i větší sousto, než je pavučinové vlákno. Přátel totiž najdete sice docela hodně, ale protivníků je mnohem více. A ti se s vámi mazlit rozhodně nebudou...
Dostáváme se tedy k závěru recenze. Zdá se vám z předcházejících odstavců, že Evil Twin: Cyprien's Chronicles je nadprůměrně kvalitním zástupcem svého žánru? Pak vězte, že se nijak nemýlíte. Jedná se opravdu o kvalitní titul, který vás zaujme jak svým prostředím, tak i příběhem a předloženými úkoly. Navíc díky své délce, systému ovládání a velice dobře namíchané obtížnosti vás k sobě přitáhne na delší dobu, než je pár večerů. Evil Twin je rozhodně něco víc, než jen jedna z alternativ co dělat, když zrovna v televizi nic nedávají. Kéž by takových her bylo více.
| Evil Twin: Cyprien's Chronicles | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
