Fury - akční klon World of WarCraft?

Fury není typickým MMORPG. Nabízí sice stovky schopností, ale ty využijete výhradně v bitevních arénách, kde se střetnete s dalšími hráči.

Fury

 

Prorazit dnes na trhu masivně multiplayerových her není nic jednoduchého. World of Warcraft si pro sebe ukrojil velkou část trhu a přes devět milionů hráčů tak má o zábavu postaráno. Publikum těchto titulů přes velkou expanzi žánru není neomezené, a proto se do riskantního podniku s vlastní MMORPG (a ještě méně FPS či RTS) vrhá relativně malé množství studií. Respektive těch studií, u kterých si můžeme být celkem jistí, že ohlášený projekt také dokončí. S velkými nadějemi jsme vzhlíželi k dílku australských vývojářů sdružených pod hlavičkou společnosti Auran. Fury vypadalo zajímavě jak po herní, tak grafické stránce. Navíc studio má s tvorbou her zkušenosti, byť jinak zaměřených. Proslavilo se především sérií vláčkových simulátorů Trainz. Po několikatýdenním hraní jsme konečně mohli přistoupit k sepisování verdiktu. Bohužel není přesně takový, jak jsme si ještě před několika měsíci představovali.

VIDEO

 

Kvůli zneužití magické energie stojí svět před zničením. Coby jeden z tisíců hráčů se vracíte jako znovuzrozený do jedné z posledních výsep lidstva, abyste se pokusili o nasbírání dostatečného počtu elementárních esencí. Proč byste to vlastně měli dělat? To je přeci úplně jedno. V neinspirativním příběhu jakékoliv motivační zdroje ani hledat nebudete, protože vás to zkrátka a dobře nebude zajímat. Důležité je vědět jediné: potřebujete esence, spoustu esencí.

 

Na jedno herní konto vás Fury nechá vytvořit si pouhý jeden charakter. Drzost, říkáte si? Tak hrozné to také není, protože i jeden hrdina stačí k tomu, abyste si ozkoušeli všechny herní elementy. Vaše třída (ve hře zvaná archetyp) ovlivňuje pouze počáteční schopnosti. Později budete měnit esence za nové talenty. Tento způsob má jednu obrovskou výhodu: teoreticky tak totiž můžete oplývat všemi abilitami ve hře dostupnými. Samozřejmě za předpokladu, že máte dostatek esencí. Nadějný koncept je bohužel przněn nemalým problémem. Schopnosti se tradičně učíte u obchodníků, kteří jsou ale zcela nepochopitelně roztroušeni po relativně rozlehlém světě. Pochopili bychom to, kdyby učitelé spřízněných talentů byli poblíž a jiná zaměření zase někde jinde, jenže NPCčka jsou ve Fury pohozena naprosto bez ladu a skladu. Chcete-li v této hře něco znamenat, nevyhnete se nesmírně nudnému a zdlouhavému pobíhání, které nemá žádné designové odůvodnění, jde pouze o nepochopitelný přešlap autorů.

 

Abyste se vůbec dostali k esencím, potřebujete nasbírat co možná nejvíce bodíků v soubojích. Ty se odehrávají výhradně v instancích a jsou zaměřeny výrazně akčnějším směrem než v typických MMORPG. Vedle nejrůznějších trampolín jsou v arénách rozmístěny posilující kouzla, která dovolují nabrat jednorázové výhody a bitky rozhodně ozvláštňují, ačkoliv sebou také přináší pro mnohé nevítaný element náhody a štěstí. Něco podobného jsme dosud znali výhradně z obyčejných akcí.

 

Všechny schopnosti hrdiny se dají přiřadit k jedné ze čtyř skupin. Jedná se o oheň, vodu, vzduch a přírodu. A opět je tu zajímavý systém. Při použití talentů vzniká buď doplňování energie v těchto oblastech, nebo její spotřebovávání. V boji je proto třeba vyvažovat schopnosti z obou pólů širokého spektra.

 

Fury nabízí pouze tři herní módy, což je na titul, který by měl hráče udržet desítky, spíše ale stovky hodin, docela málo. Bloodbath není ničím jiným než obyčejným deathmatchem. Vortex supluje roli Capture the Flag, byť s několika obměnami. Elemination je potom team-deathmatch s tím, že po smrti není možné naskočit zpět do boje, ale zbývá pouze pozorovatelská role. Je třeba si uvědomit, že Fury je čistou PvP hrou, takže na nějaké dobrodružné výpravy a společné kydlení monster se netěšte. Proto nám přijde, že s takovým zaměřením hra nabízí trochu málo. Ne, hodně málo.

 

V bitkách se vyřádíte, ne že ne. Dynamičnost hry a nasazování nejrůznějších schopností nás po zhruba hodinovém aklimatizování začalo hodně bavit, bohužel nadšení nevydrželo déle než pár šedesátiminutovek. Abilit je sice celá řada, ale po čase zjistíte, že se často velmi podobají a nakonec si stejně oblíbíte jen několik z nich. Některé jsou dokonce opravdu jen do počtu a postrádají jakýkoliv smysl. V protikladu proti svižným soubojům navíc stojí zdlouhavé vyčkávání na spoluhráče. S nimi se lze potom domlouvat skrz integrovaný chat, popřípadě hlasovou formou.

 

Vizuálně se dá Fury víceméně jen chválit. Autoři v tomto směru nešetřili a pořídili si jeden z nejlepších dostupných nástrojů na trhu – Unreal engine 3. Prostředí jsou spíše uzavřenější, což tomuto enginu jedině svědčí a může se tak prezentovat značnou mírou detailu, který sluší hezky, v japonském duchu stylizovaným arénám. Pohyby postav zanechávají rovněž příjemný dojem. Ovšem při pohledu na Unreal Tournament 3 či Bioshock se zdá, že Auran nevymačkal potenciál enginu do dna. Dost možná ale šlo o záměr, protože příliš vysoké detaily by musely být vykoupeny krvavými nároky na hardware, a to je v případě onlinových titulů vždy ošemetné. Fury sice nevyšlo optimalizované úplně ideálně, díky několika patchům však již běží na průměrných strojích bez větších problémů. Horší dojem v nás zanechalo to, co se linulo z reproduktorů. Zvuky doprovázející boje, tedy nejrůznější střety mečů apod., jsou na tom ještě dobře, ale hře výrazně chybí zcela absentující dabing a především atmosférická hudba. Ta nastupuje jen sporadicky a navíc ne v takové podobě, jakou bychom si představovali.

 

Fury po svém vydání nezaujalo kdovíjaké množství hráčů. Určité publikum se sice našlo, takže do bitek bylo prakticky vždy s kým nastupovat, přesto se zdálo být jasné, že v publikované podobě se hra nemůže dočkat většího úspěchu. Proto Auran přistoupil k záchrannému kroku a titul zbavil měsíčních poplatků. Počty hráčů se hned zvedly.

 

Ovšem ani tak se nedá Fury s čistým srdcem doporučit. Chce se nám říci, že hra měla mnohem spíše vyjít jako klasická singleplayerová akce. Bojový systém má dobrý, některé schopnosti jsou dobře promyšlené, ale na dlouhotrvající hratelnost to prostě není. Respektive mohlo by být, kdyby byl koncept hry lépe promyšlen. Dovedeme si představit, že s opravdu vyspělou postavou se všemi skilly to zase může být trochu něco jiného, jenže kdo má nervy na to stále pobíhat od trenéra k trenérovi a sledovat opravdu pomalý vývoj? Třeba takové Guuld Wars jsou mnohem lepší alternativou. Také bez poplatků a navíc se slušným singleplayerem.