Dlouhou dobu se na PC neobjevila pořádná akční řežba. Tím samozřejmě nemám na mysli hru z pohledu z vlastních očí, ale klasickou arkádu s freneticky manévrujícími letadélky či uhánějícími autíčky, s tunami nepřátel, kvanty různých zbraní, tisíci ohlušujících výbuchů, pestrobarevným deštěm laserů a poletujícími kusy z rozbitých strojů. Přesně jako to bylo za starých časů, kdy ještě po povrchu matičky Země dusali dinosauři a hlavní nebyla pěkná grafika, ale solidní hratelnost. Herní konzole nedostatkem takovýchto her rozhodně netrpí, a tak se vývojáři z Yeti studios rozhodli po relativně úspěšném debutu na Xboxu předvést své umění i hráčům PC.
Gun Metal se opravdu již od počátku tváří jako remake z konzole. Docela hezké akční intro, které ovšem o hře vcelku nevypovídá a pak již rovnýma nohama do akce. Příběh tedy veškerý žádný – jakýsi konflikt na jakési planetě někdy v budoucnosti. O Zemi se pravděpodobně díky zachovanému ekosystému a sporadickému, či spíše nulovému osídlení nejedná. 
Útočící frakce ovšem nepočítá se zbraní nové generace – těžce opancéřovaným a po zuby ozbrojeným robotem, schopným zmorfovat v agilní a stejně po zuby ozbrojenou stíhačku. Na pravou míru vše uvede až konfrontace s manuálem, který praví cosi o vyždímané Zemi a o objevu stabilizace červích děr, který umožnil cestování vesmírem nadsvětelnou rychlostí. Po objevení životodárné planety Helios se dřímající konflikt probudil v brutální válku, jejímž hrůzám se několika málo šťastlivcům podařilo uprchnout skrz JumpGate, která byla záhy zničena. Po letech klidu a prosperity se na Heliu opět otevírá červí díra a invaze Pozemšťanů začíná. Tak takhle se tedy věci mají.
Hra se opravdu na nic neptá a hned šup do akce, sotva si stačíte prohlédnout, co to vlastně ten Havoc Suit, ve kterém bojujete, je, co umí a jaká je výzbroj, s jejíž pomocí budete připékat nepřátelské zadky. Vězte tedy, že se jedná o přes deset metrů vysokého robota, který je schopný změnit se během okamžiku v rychlou stíhačku, takže se dokáže vyrovnat jak s 
pozemními, tak vzdušnými nepřátelskými silami. Každá z variant může nést čtyři zbraně, ovšem postupně budete ke dvěma základním získávat další, až se celkový počet vyhoupne na celkem slušných dvacet čtyři kousků lišících se množstvím munice, účinností, dobou nabíjení, ale i použitelností proti pozemním a leteckým cílům. Počáteční pistole a šrapnelový kanón tak brzy doplní a nahradí různá torpéda, rakety, granátomety, laserové zbraně i extrémně ničivá gauss gun, stíhačka pak disponuje kromě základních kanónů zejména velice pestrým arzenálem raket i silných bomb k ničení pozemních cílů, ale i fotonovými torpédy k obraně před dotírajícími stíhači. V obou verzích pak jakožto sekundární zbraň fungují velice účinné, leč také počtem značně omezené samonaváděné rakety, které dokáží nadělat ve skupině nepřátel slušnou paseku. Na každou misi si ovšem můžete kromě naváděných raket vzít právě osm zbraní, čtyři nese robot, čtyři pak stíhačka.
Přestože se jedná o ryze akční hru, nelze si nevšimnou některých nelogičností v konstrukci stroje. Protože robot asi není až tak silně opancéřovaný, jak by se mohlo na první pohled zdát, disponuje štíty, zatímco 
stíhačka se musí spoléhat na svou vysokou pohyblivost, což je vcelku logické. Ovšem je podezřelé, jak může stíhačka unést nějakou výzbroj, pokud se musí vláčet s tím samým generátorem štítů. Tady autoři asi sami trochu pozapomněli, že se jedná stále o tentýž stroj. Nechme ale hnidopišství, čeho si určitě všimne každý je prapodivně vyřešený morfing, při němž se například z trysek letadla vysouvají nohy robota a vůbec celá přeměna přes efektní provedení vypadá při bližším pohledu nevěrohodně.
Hra obsahuje čtrnáct misí, a přestože cíle v nich jsou o poznání pestřejší (vyčistit cestu k nepřátelské základně od min, eskortovat bezbranný konvoj atd.), dají se mise zhruba rozdělit na obranné a útočné, přičemž o obranných zpravidla platí, že jsou obtížnější, protože hordy nepřátel se valí ze všech stran a kromě svého pancéřování budete muset chránit i další spřátelené jednotky a budovy. Mise se odehrávají v různých prostředích – od idylicky zelených nížin se přes zasněžené planiny proletíte i nad 
vyprahlými pouštěmi, či si zakličkujete mezi rozeklanými útesy v lávových polích. Právě největší legrace je bojovat v těchto uzounkých soutěskách, často překlenutých různými skalnatými mosty, přičemž většinou nesmíte vystrčit čumák někam výše, aby z vás neudělala barbekjů silná protiletecká obrana.
(snad kromě pěšáků) disponují buď dvěma druhy zbraní, nebo silnými univerzálními zbraněmi, které dokáží pěkně zatopit jak na zemi robotovi, tak stíhačce ve vzduchu. Zatímco ve stíhačce musíte sázet na rychlost a úhybné manévry, boj v robotovi je přece jen trochu klidnější a pokud stojíte na pevné zemi, cítíte se jistěji a můžete precizněji mířit (stíhač totiž míří přesně tam kam letí), zatímco většina zásahů je absorbována neustále se doplňujícími štíty. Přesto pokud dojde k poškození stroje, lze jej na speciálních „recharging pointech“ opravit, spolu s doplněním docházející munice.
Nyní přijde na přetřes jedna ze silnějších stránek hry, a to grafika. Za tu se totiž rozhodně Gun Metal stydět nemusí. Pěkňoučké modely, zejména pak vašeho robota či stíhačky, lesknoucí se kovové povrchy, nádherné světelné a kouřové efekty včetně ohromujících výbuchů, bezvadné stínování, efektní obloha i oslepující slunce, to vše patří do arzenálu Gun Metalu stejně jako detailní terén včetně propracovaných stromů, zatravněných luk i realistických vodních 
ploch. Grafika se opravdu podařila. Bohužel za velmi nepříjemnou cenu v podobně krvavých, až podezřele krvavých hardwarových nároků. Přestože autoři uvádějí jako minimální konfiguraci CPU 700 MHz, 128 MB RAM a jakoukoliv GeForce grafickou kartu, s touto konfigurací pod kapotou raději hru ani nespouštějte. S Gun Metalem se totiž tvrdě potýkal i Athlon 1700+ a to v rozlišení 640x480 se detaily všemi detaily nastavenými na minimum! Příčinou byla pravděpodobně grafická karta GeForce 2 (sice Titanium verze se 64MB RAM), na kterou hra prostě neslyšela. A tady bych asi viděl problém s optimalizací, protože framerate dosahoval téměř stejně mizivých hodnot jak na rozlišení 1024x768 s detaily nastavenými na maximum, tak v již zmíněném 640x480, kdy hra vypadala opravdu hnusně (oproti tomu na P4 2,4 s 512 RAM a GF4TI vypadá hra v 1024x768 zcela nádherně a vše se hýbe tak, jak má – pozn. redakce). Problém bohužel nespravil ani DirecX 9 ani nové Detonatory. Jak praví sama nVidia: „The way it’s meant to be played“. Zvuky a hudbu pak nemá ani cenu zmiňovat, obojí je průměrné a hudbu jistě brzy 
pošlete do věčných lovišť výměnou za nějakého oblíbeného interpreta.
Gun Metal je plný barevné, hezké a rychlé akce, masivních vzdušných i pozemních soubojů a potyček s impozantními křižníky a mateřskými loděmi, což je přesně to, co na PC v poslední době chybělo. Nenáročné ovládání, množství zbraní i nepřátel a prst téměř neustále na spoušti. Za hezkou grafiku ovšem musí hráč zaplatit zbytečně vysokou hardwarovou daň, což z této střílečky činí absolutně nehratelnou záležitost pro všechny, kteří nedisponují alespoň GeForce 3. Na druhou stranu Gun Metal rozhodně není natolik výjimečná hra, aby se kvůli ní vyplatilo investovat do nového vybavení. Fatální je zejména její neuvěřitelně nízká trvanlivost, všech 14 misí vám nezabere více než jedno trochu delší odpoledne, což je zatraceně málo. Snad nám pokračování plánované na letošní Vánoce přinese více déletrvající zábavy a hlavně lepší optimalizaci.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
