Vesmírné strategie mají ve své dlouholeté evoluci několik významných předělů, které odstartovaly vývoj plagiátorských titulů, jež chtěly ukousnout něco z úspěchů slavnějších předloh. Ve vysokém počtu případů jen tupě kopírovaly již viděné, jako nedávná O.R.B., nudná napodobenina legendárního Homeworldu. Zaplaťpánbůh nyní vychází titul z dílen maďarských Digital Reality, kteří porodili oba díly nápadité vesmírné strategie Imperium Galactica, vzdali se prací na třetím dílu a místo toho se pustili do geneze nového hvězdného světa.
Hegemonia: Legions of Iron se odehrává mezi přestřelkami Marsu se Zemí, které později přerostou v otevřený konflikt. Lidmi kolonizovaný Mars chce nezávislost, pozemšťanům vadí marsovský rychlý rozvoj a technologický náskok. Po několika bitvách se iniciativa přesouvá na stranu červené planety, pozemšťané ztrácí své lodě, až nakonec obrana Země padá pod náporem kamikadze plavidel a vládu nad lidstvem drží Marťané. Vzniká sjednocená civilizace a organizace Legions of Iron zaměřující se na průzkum
a zabydlování nových hvězdných systémů. Sluneční soustava je pro rozpínající se lidstvo malá a červí díry skrývají desítky planet k potenciálnímu osídlení. Přehnanou radost z nových území a vynálezů ovšem brzy zchladí nově objevené cizí rasy - tradičně přehnaně agresivní a nepřátelské, s úmysly uždibnout pozemšťanům jejich kus vesmíru. Příběh se v nejrůznějších modifikacích v příbuzných titulech mihnul už X-krát. Nicméně celou kampaní se táhne přibližně desítka hlavních postav, které spolu během misí komunikují, rozvíjí příběh a vytváří tak společně s poutavým vyprávěním děje správnou atmosféru.
Přestože příběh a veškeré reálie nemají s titulem Imperium Galactica nic společného, ze hry jsou cítit společné rysy - především jakési vodění za ručičku a postupné odhalování funkcí hry. První mise neobsahují ani čtvrtku všech možných variant co dělat. Zprvu se válčí jenom s přidělenou letkou, později se přidává správa jedné planety, výzkum, cestování skrz hvězdné systémy, péče o obyvatelstvo a špionáž. Člověk tak stále objevuje něco nového, co jej popohání hrát dál.
Hegemonia se dělí na několik kapitol, dále rozkrájených na jednotlivé mise, což by mohlo svádět k představě těch klasických úkolů z podobných her. Ale Hegemonia na to jde jinak. Každou kapitolu pojí jednotné prostředí zasazené do jednoho a více hvězdných systémů. Hlavní cíl v misích vždy tvoří špetka dílčích úkolů dkořeněná úkoly nepovinnými. Zvraty v příběhu průběžně mění povinnosti v misích; nikdy nejde o zničení ostatních, ale spíše následovat dějové linky, vyzkoumat určitý vynález, ubránit se útoku, vybudovat obranné linie atd. V přesném poměru se střídá důraz na výzkum, správu, boje, průzkum, mise se vždy zaměřují na něco jiného, čímž se jen tak neokoukají.
Každý správný vesmírný velitel musí začít budovat své síly tím, že jim vytvoří vhodné zázemí. Kolonizace planet startuje přílivem několika miliónů osadníků, kteří s rostoucím počtem obyvatel vytváří podklad pro silnější ekonomiku, rychlejší výzkum a produkci. Složitost Hegemonie nezachází daleko, správa planet se víceméně omezuje jen na terraformování, stavbu budov a lodí
(jak bojových, tak nejrůznějších obranných stanic, průzkumných sond či obchodních plavidel). K tomu je přišpendlen globální výzkum, na němž se podílí populace ze všech planet najednou. Vědátoři mají co dělat, protože větve nových technologií vedou daleko. Navíc jsou v kampani zaraženy masové technologické objevy a hráč se musí rozhodnout, které oblasti bádání dá přednost. Při opětovném hraní se tak dá třebas místo projektilových zbraní a důrazu na planetární vylepšení zaměřit na špionáž a energetické nástroje pro boj.
Peníze tečou z tradičního sosání asteroidů, další příjmy proudí z obchodování a daní. Jejich velkost závisí na morálce obyvatel, nabuzení civilisté rádi přispějí do kasičky, naopak zdecimovaná planeta se při šoupnutí daní do vyšších pater vzbouří. Obecně morálku ovlivňuje hlavně útok na planety, přítomnost hrdiny a další drobnosti. Hrdinové, dělení do několika skupin (vládce, špión, voják), po přiřazení na planetu nebo ke konkrétní jednotce zvýší produkci, ekonomiku nebo bojové schopnosti.
Stejně jako každá loďka či vesmírná stanice nabírají během kampaně zkušenosti (a rozdíl mezi veteránem a zelenáčem je obrovský) a s vybranými plavidly se přenáší z mise do mise.
Vesmír se v podání Hegemonie dělí na spousty planetárních systémů spojených prostřednictvím červích děr. Kolem velkých planet se krčí měsíce, po vynalezení příslušných technologií si lze podmanit i lávové a zcela kamenné planety a vybavit je děly, kanóny, orbitální defenzívou a bojovými stanicemi. Nejlepší obranu ale zajišťují vesmírná plavidla. Lodě se postupně zdokonalují, získávají lepší a lepší výbavu, vznikají nové typy větších a mocnějších korábů. V poslední třetině hry přichází i špionážní lodě schopné získat kdejakou informaci o nepříteli, pomalu i fotky večeřících mimozemšťanů. Na rozdíl od žánrově shodných titulů v Hegemonii chybí modifikace a úpravy lodí, nové vynálezy jsou automaticky zakomponovány do produkce.
Hegemonia je jinak vesmírná strategie se vším všudy. Nekonají se epické boje, ani přehnané taktizování, spíše se mezi sebou fackuje pár desítek lodí
bez nějakého promyšleného postupu. Akční torpéda čistí špinavé mimozemšťany, pestré paprsky řežou štíty a minilodičky koušou do obrovitých kolosů. Občas se mihne letící asteroid a černá díra hladově spolkne kolem letící plavidla. Prostě starý známý vesmír se vším všudy. Generálové uvítají přehlednou mapu, v ikonkách a jednoduchých symbolech zobrazující rozmístění letek, planet a asteroidů. Kamery v 3D pohledu jsou libovolně nastavitelné, hra obsahuje i pár efektních kamer najíždějících kolem vybraného objektu. Poměrně dobře udělané ovládání kazí chybějící přehled všech planet a hrdinů, který by usnadnil orientaci mezi desítkou spravovaných území roztroušených v několika systémech.
Technické zpracování (mimochodem daleko lepší než u O.R.B., který na své kráse stavěl celý hype) se řadí k současné špičce. Obrázky okolo recenze vypadají fešně, ale až v reálu se ukazuje skvělá práce grafiků. Předně výbuchy dosahují megalomanských rozměrů a zažehují hru světel, odlétávajících kousků a oslepujících záblesků.
Lodě, jak ty zemské, tak mimozemské, vyhlíží originálně a svými modely nepřipomínají nic, co by v podobných hrách bylo k vidění. Zvukovou stránku obstarává sympatická orchestrální hudba a dunivé zvuky prohánějících se lodí. Namluvení bohatých dialogů ovšem trochu připomíná úvodní lekce kurzu angličtiny.
Hegemonia je skvělou ukázkou řemeslně dobré hry. Autoři stoprocentně využili své zkušenosti, vše do sebe zapadá, příběh se odvíjí poutavě a hra má díky pečlivému výběru misí a střídání nejrůznějších úkolů spád. Zásadní problém Hegemonie je ovšem v přepísknuté přímočarosti. Při hraní člověka trkne tuna nápadu, jak daný úkol úspěšně absolvovat nebo jak vyzrát nepřítele. Jenže cokoliv na obrazovce se chtě nechtě přesně musí dít dle fantazie autorů, jinak přijde blesková zpráva do velitelů, že nebyly splněny rozkazy a jede se od posledního sejvu. Vymyšlení alternativního a mnohdy lepšího řešení ani nemá cenu, neboť hra občas nepočítá s odlišným přístupem, což odmění buďto spadnutím nebo třebas záhadným zlikvidováním celé armády.
Zcela nesmyslný je rovněž extrémně malý limit jednotek na jednu misi, který tak uměle prodlužuje hrací dobu (s vícero loděmi by se některé úkoly daly vyřešit za poloviční čas a odpadlo by tím nudné čekaní, než tři jednotky konečně rozstřílí svými pidi lasery bezbrannou planetu).
Hegemonia by se dala označit za takový pěkný film, kde toho člověk nemůže moc ovlivnit. Koneckonců hra byla tvořena s tím, aby pokryla co největší skupinu lidí, a tak nelze čekat žádné přehnaně složité funkce. Vesmírní maniaci si pošmáknou na zjednodušené vesmírné strategii a zároveň předkrmu k třetím dílům her Master of Orion a Imperium Galactica. Ostatní prožijí perfektní zážitek z hvězdného prostředí a zároveň seznámení s tím, co v sobě tahle odrůda strategií skrývá.
| Hegemonia: Legions of Iron | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
