Lovcem démonů už i na PC - Devil May Cry 4 recenze

Dechberoucí akční momenty, filmový střih a nová postava charismatického Nera zdobí čtvrté pokračování úspěšné série bojovek.

Devil May Cry (PC)

V pomyslném ringu proti sobě konzole a osobní počítače stojí již dosti dlouho. Přetahují se jak o hráče, tak herní série. Zatímco někteří vývojáři začínají pomalu zastávat razantní postoj vůči jedné straně a konverze pro tu druhou zkrátka nedělají, najde se stále mnoho týmů, jež stojí na obou stranách barikády. Takoví jsou i vývojáři v Capcomu, autoři série akčních her Devil May Cry, jehož čtvrtý díl s menším zpožděním zavítal i na naše monitory. Recenzi konzolové verze čtěte zde.  

Hlavní hrdina Nero je myslím to, nač dámské publikum v herním zpracování čekalo. I když Devil May Cry 4 nabídne i půvabné ženy, na Nerův sex-appeal a laxní přístup k životu to zkrátka nemá. Ostatně u úvodního intra budete sedět jako přikovaní a jen po očku kontrolovat, zda jste si místo hry nepustili akční film.

Ano, kvality video ukázek ve hře jsou vskutku výborné, dobře nastříhané, dynamické, mají spád a uchvátí již od první minuty. To stejné platí i o pozvolna vyprávěné zápletce točící se kolem záporňáka Danteho. S velkým humbukem vpadne do kláštera, překazí probíhající bohoslužbu a představeného jednou ranou sejme. A tím vlastně rozpoutá nekončící vír soubojů, monster a úchvatných grafických efektů.

Co se základních vztyčných bodů týče, zůstalo vše na svém místě. Stejně jako v předešlých dílech série máme tu čest se stylovou akční mlátičkou, jež vyniká v grafické propracovanosti a efektech, kterých je tak akorát. Fakt, že není Nero žádným učebnicovým příkladem pokorného slušňáka, jenom podtrhává to, že se vlastně ani nejedná o člověka.

V krvi mu koluje příměs démonické krve, jež se navenek projevuje v levé ruce. Ta je nejen podstatně větší, ale také pulzuje modrou barvou a dokáže doslova psí kusy. Přitahovat předměty, zvedat protivníky a následně s nimi opět mrsknout o zem nebo je pro ještě větší efekt roztočit kolem vlastní osy a následně odhodit o pár metrů dále. Bez této namodralé ruky by si zkrátka neporadil, jedná se totiž o dosti účinný obranný mechanismus.

Jinak vám hratelnost asi nejvíce přiblíží sousloví "akční smršť". Ačkoliv některé momenty se autoři pokusili vyplnit lehkými logickými úkony, většinu času strávíte na bojišti. Nápomocno vám bude několik základních komb, jež následně rozšíříte nákupem za získanou ingame měnu. Rozhodující bude cena, která zabraňuje, aby se k extra silným kouskům dostal hráč již v úvodních částech hry.

Možností je opravdu nespočet a tak budete moct provádět komba s mečem, smrtící chvaty z velké výšky při výskoku a dokonce i bojovat ve vzduchu, což působí velmi zajímavěs přihlédnutím k tomu, že hlavní hrdina žádná křídla nemá. S tím si ale hra hlavu neláme a akci nechává plynout na všech frontách - klidně i několik metrů nad zemí. Nechybí ani možnost útoku na dálku. Tu zajišťuje střelná zbraň, u níž si nemusíte s municí lámat hlavu.

Monstra, která budete v levelech porcovat na malé kousky, musela vzniknout v hlavě opravdu šíleného grafika. Některé výjevy jsou vskutku bizardní – kupříkladu podivíni, co mají místo jedné nohy sekeru, vám vyrazí dech. Efektní jsou i ještěři, kteří se dokážou zmrazit do obřího ledového krystalu a nebo také mráz dýchat přímo na vás. Kapitolou samu pro sebe jsou bossové, vyskytující se minimálně v každé druhé misi.

Většinou nevyžadují žádný speciální postup, pouze jejich likvidace trvá o fous déle. Také na nich si tvůrci dostatečně vyhráli a v paměti utkví kupříkladu dvě ženy vytvořené z jasných modrých létajících řas. Ty vás nenápadně stáhnou k sobě a teprve poté vyjeví tu obří ropuchu, jež je vlastně ovládá. Stejně nezapomenutelná je i mlátička se zapáleným ještěrem nebo neskutečně dlouhým hadem.

Boj ve velkém stylu není žádná sranda a již z řad konzolových hráčů jsme mohli slyšet stížnosti na otlačeniny z divokého mačkání gamepadu. Každopádně, Devil May Cry 4 již není tak hardcore záležitostí, jako tomu bývalo. Pokud zvolíte nižší obtížnost a zapnete automatická komba, budete opravdu jen mačkat předem dané klávesy v divokém rytmu.

Naopak s touto možností ve stádiu "off" bude rozhodovat přesné načasování a vše je o fous obtížnější. Ve výčtu novinek nechyběl také speciální mód, určený pouze pro hráče na PC. Ten je tím nejtěžším, co hra nabídne a je vhodný jen pro opravdu hardcore hráče. Takových je ale podle všeho více na konzolích – škoda.

U hry komvertované na osobní počítače byste čekali optimalizaci pro klávesnici a myš. Stejně jako v dalších konzolových hrách, i v průběhu hraní Devil May Cry 4 ale můžete myš hodit z okna. O to větší nápor zažije klávesnice, která ke skládání komb stvořena rozhodně nebyla. I když se autoři snažili jak mohli a pohyb elegantně umístili na WASD zatímco bojové klávesy jsou v opačné části klávesnice, zaznamenáte velmi často nepříjemnou bolest prstů. Navíc je takovéto ovládání daleko méně praktické, než bychom si představovali.

Dále je trochu obtížnější sžít se s kamerou. Když přecházíte mezi dvěma lokacemi, automaticky se změní úhel. To ovlivní i klávesy řídící pohyb a vy tak i když stále držíte šipku pro pohyb dopředu, z této perspektivy ve skutečnosti couváte. Dojmu nepřidají ani nezvykle časté loadovací obrazovky.

Každé dveře, každý nová místnost se načítá. Pravda, netrvá to nějak otřesně dlouho, přesto bychom se bez tohoto nutného zla rozhodně obešli. Ačkoliv je tedy hratelnost na velmi vysoké úrovni, budou toprávě tyto drobnosti, které onu euforii srazí tak trochu k zemi.

Technické provedení Devil May Cry 4 je to, nad čím si budete téměř nepřetržitě slastně pobrukovat. Na hře se celkem výrazně podepsala pověstná Japonská preciznost a tak vše okolo dostalo jasné rysy, přivlastnilo si syté barvy a lehký nádech exotiky.

Za tu všechu parádu ani neplatíte vysokou daň a hru celkem s přehledem rozjedete i na průměrných strojích. Maximální požitek by ale chtěl kartu nové generace, neboť nechybí ani podpora DirectX 10, s nímž vše vypadá ještě o fous lépe. Stejné je i ozvučení, které se vyžívá v tvrdších, občas i metalových rytmech. V kombinaci s precizním střihem filmového mistra udělá hra i ze sebemenší bitky pětihvězdičkovou podívanou.

Devil May Cry 4 je na konzolích velmi populární, což potvrzuje i naše recenze. Počítačoví hráči z něj ale natolik nadšení nebudou. Hraní na klávesnici totiž hraničí s rizikem definitivního zamotání prstů do sebe a ten požitek je zkrátka poloviční.

Přidání nového módu také ničemu nepřilepšilo a ve hře navíc zůstaly stejné chyby, jaké měla verze konzolová – chaotická kamera, neúnavné loadování a další drobnosti, jež vám postupně začnou lézt opravdu krkem. Právě proto nedosahuje hra tak velkého hodnocení, jako její konzolový bratříček.