Asi jen málokdo neslyšel o hitu Shogun: Total War, kterým vývojáři z Creative Assembly dokázali v realtimovém provedení předvést bitvy tisíců jednotek najednou. K tomu se přidala tahová část tak trochu na způsob Civilization, japonské prostředí a skvělá hra byla na světě. Po zhruba dvou letech vychází, můžeme říct, pokračovaní, které válčení přenáší na evropský kontinent do dob rytířů, křížových výprav a církevní roztahovačnosti. Očekávaný Medieval: Total War se díky skvělé atmosféře, hratelnosti a propracovanosti povedl, ovšem není hrou jen tak pro každého. Pokud se vám nelíbil Shogun, nemáte-li rádi tahové strategie a dlouhé realtimové bitvy s nutností přemýšlet nebo jestli vám vyhovuje akční způsob válčení ve Warcraftu III, raději se poohlédněte po jiném titulu.
Veškerý děj, kampaně a mise se odehrávají v letech 1087 až 1453, kdy pro středověk byly příznačné rozsáhlé války, boje o nástupnictví a Evropa zažila spoustu morových epidemií a křížových válek. Bohatý výběr herních módů nabízí slavné středověké bitvy (např. bitva u Hastingsu) nebo hned několik na sebe navazujících bitev spojených v jedno tažení (např. stoletá válka nebo třetí křížová výprava). Ke všemu je podrobný výklad, jak se situace semlela a o co ve válce jde. Komu by připravené řežby nestačily, má možnost si vytvořit vlastní mapy, rozmístit na nich vojska a hurá do boje.
Tyto bitvy jsou jenom jakýsi předkrm ke kampaním, kde člověk není omezen na komandování jednotek, ale musí se starat i o ekonomiku, diplomacii a další věci. Hra je rozdělena do tří období, v nichž se dá začít. Podle toho také vypadá rozložení sil a obsazeného území na mapě Evropy, na níž probíhají přesuny armád, stavění i politikaření. Zatímco na počátku je Španělsko rozdrobené a z jihu ho ohrožují muslimové, během reconquisty je prakticky celé v rukou katolických panovníků. Podobně je to s ostatními zeměmi. Zvolíte-li si Svatou říši římskou, vždy máte obrovské území, plno vojáků a výhodnou pozici s možností obsazení okolních provincií. Naopak Dánové se v roce 1087 krčí na malinké rozloze a hra je v jejich kůži tudíž mnohem těžší než třeba za Byzantince, kteří ovládají tisíce kilometrů čtverečních. Přestože třeba za Přemysla Otakara II. nebo Karla IV. na tom byly české země v evropském měřítku velmi dobře, na Čechy a Moravany se pozapomnělo a ve hře jsou pod správou Svaté říše římské. Po výběru startovního období a země zbývá ještě zvolit cíl hry. Buď k vítězství vede poražení ostatních panovníků, a tedy sjednocení veškerého území pod jednu barvu, nebo se hraje na body. Ty dostáváte za udržení svých domovských oblastí, dobytí jiných území, u některých národů také za výstavbu konkrétních budov nebo za jiné specifické úkoly (ovládnout obchod atd.).
Ovládnutí celé mapy není zrovna lehký cíl, protože k Evropě musíte připočítat i část severní Afriky, prakticky celou západní Asii a oblasti kolem Středozemní moře. Takto obrovské území představuje desítky a desítky provincií. Každá má svůj název a několik parametrů hrajících roli při dobývání a spravování. Především je podstatná poloha (oblast sousedící s mnoha jinými územími se špatně brání), terén (např. na poušti mají velbloudí jednotky bonusy), přístup k vodě nebo nerostné bohatství (na němž se dá slušně vydělat). Pomineme-li realtimové bitvy, hra běží na tahy. Jeden tah představuje jeden rok a za něj se toho dá stihnout spousta.
Stavba budov směřuje hlavně k novým vojenským jednotkám, vyšším příjmům a k obraně území. Budov je dohromady kolem padesátky, některé jsou závislé na surovinových zásobách, zbytek je omezen technologickým stromem, a tak hned na počátku nelze trénovat mocné rytíře. S přibývajícími vynálezy a objevy je dostupný střelný prach a kompas, umožňující stavět obrovské lodě či budovy, kde se obchoduje ve velkém. Stavění a armáda stojí velký peníz, cvičení jednotek se taky musí zaplatit a další výdaje plynou za udržování armády. Vysoké daně nikoho nepotěší a rabování v dobytých územích je pouze jednorázový příjem; tak či onak, obchod a příslušné struktury k jeho podpoře vynáší nejvíc.
V roli menších národů určitě využijete služeb zákeřných vrahounů, špehů, diplomatů a dalších podobných živlů. Diplomaté cestují, narozdíl od armád, bez omezení, uzavírají alianční pakty, podplácejí ostatní nebo podávají informace o nepřátelské provincii. Vrahové se zase výborně hodí pro rychlé podřezání krku cizích generálů či princezen. Medieval počítá i s prvkem nástupnictví, a když umřou všichni královi potomci, je to zlé. Jakmile dítka s modrou krví dosáhnou patnácti let, princové se vydají velet svým mužům a princezny mohou být vdány do cizí země. Tím se jednak za určitých okolností můžete dostat na trůn, a hlavně sňatkem uzavřete alianci, které by diplomat dosáhl jen těžko.
Medieval je v určitých věcech velmi reálná hra a spousta událostí má svůj historický základ. Sem tam se přeženou morové epidemie, přírodní katastrofy zničí úrodu a tím pádem klesne i zisk. Hra informuje třeba i o nástupu husitství nebo bogomilství – v oněch provincích klesne loajalita a může vypuknout povstání. Jedná-li se o čerstvě obsazené území, situace je mnohem napjatější a armáda musí oblast hlídat, jinak se lid vzbouří a vyrojí se rebelové. Podobné neplechy může mít na svědomí inkvizice, fanatické skupiny nebo ortodoxní náboženství, které se v křesťanských zemích rozšíří víc, než je zdrávo. Nicméně zblbnutý lid se dá využít i pozitivně – jestli v roli křesťanského panovníka necháte působit inkvizitory a vyhlásíte křížovou výpravu, přidá se k ní stádečko hloupoučkých oveček slepě vedených vírou a papež za podporu křesťanství přidá navrch také nějakou armádičku.
Vojenské jednotky jsou shromážděny do armád čítajících maximálně 960 mužů (v Shogunovi jich bylo 640). Každá armáda má svého velitele. Obvykle se na tato místa dávají princové, kteří jsou vždy stoprocentně loajální, ale později je armád a jednotek tolik, že velet musí člověk s nekrálovskou krví. Vaše velitele si můžete naklonit uspořádáním svatby s jednou z královských dcer. Schopnější generálové se mohou ujmout správy provincií, čímž se zvedne peněžní příjem i oddanost lidu svému králi. Generálové mají krom RPG prvků i své přednosti a neřesti, které nabývají podle svých činů, a proto jsou, i když v omezené míře, unikátními osobnostmi, o něž je třeba se starat, aby byli co nejzkušenější a nejlepší.
Dříve nebo později dojde k válkám s okolními zeměmi nebo rebely okupujícími neutrální oblasti. Jakmile se střetnou dvě armády, začne mela, kterou odvrátí jenom zbabělý ústup jedné strany. Je tady možnost nechat si vyplivnout výsledek bitvy, při větších a důležitějších střetech je ale lepší se vrhnout přímo mezi bojovou vřavu. Jelikož se na jedné pláni může sejít i několik tisícovek hlav, jednotky stejného typu jsou organizovány do oddílů, jež se ovládají jako jeden celek. Boje se odehrávají v reálném čase a často se hodí možnost hru stopnout a vydat nové rozkazy. V Medievalovi je celá řada faktorů ovlivňujících průběh bitvy, člověk chtě nechtě musí přemýšlet a s taktikou "pošlu tisíc nejsilnějších rytířů a je to" rychle pohoříte.
Vojáci mají morálku pohybující se v závislosti na ztrátách, na počtu zabitých protivníků či na přítomnosti jejich velitele. Je-li zabit a k tomu vás ještě nepřítel bombarduje dělem, jinak chrabří rytíři vezmou nohy na ramena a utečou. Při rychlých přesunech či pronásledování posledních zbytků nepřítele musíte brát ohled na kondici svých mužů. Ve čtyřicetikilové zbroji nikdo dlouho běhat nevydrží, a když jsou vojáci vyčerpaní, v dalším boji toho příliš nepředvedou. Zdánlivě banální věc jako počasí má vliv na dostřel a přesnost některých jednotek. Poslední netradiční věcí je nahrazení fog of war tím, že mapa je vždy odhalena celá, ale s kamerou se dostanete jenom do blízkosti svých mužů – kde nemáte vaše vojáky, tam nevidíte. Jinak Medieval obsahuje dnes už standardní prvky jako 3D terén mající vliv na dostřel, výhody jednotlivých formací nebo omezené střelivo. Jednotky jsou víceméně tradiční, dohromady jich je kolem stovky různých druhů, jedná se ovšem spíše o modifikace či lepší varianty čtyř základních typů – rytířů, pěšáků, lučištníků a dobývací techniky. Z napadeného území je možno se stáhnout do hradu a bránit se odsud. Útočící strana může buďto právě pomocí děl, katapultů nebo balist vzít pevnost útokem, nebo elegantněji hrad pár let obléhat a počkat, než dojdou zásoby jídla.
Je třeba říct, že Medieval je hodně těžká hra. Boje jsou propracované, pro někoho možná příliš komplikované – ostatně, celá hra se leckomu může jevit jako zbytečně podrobná. Momenty, kdy ničíte své sousedy a papež vám nařídí, ať toho necháte, jinak proti vám vyhlásí křížovou výpravu (a taky že křižáci opravdu přijdou), výborně doplňují už tak skvělou atmosféru, jenže obtížnost tímto rapidně stoupá. Vyšší obtížnosti jsou opravdové peklo, jeden tah trvá klidně i patnáct minut, neboť se musíte starat úplně o všechno, jinak vás ostatní brzo smetou z povrchu. Nejlehčí obtížnost a zapnutí automatického nastavování daní či stavby budov člověku pomůže, ale i tak není třeba dobytí celé Evropy nic lehkého.
Technické zpracování je na dnešní úroveň slabé – 2D mapa Evropy a nejrůznější zprávy a menu vypadají stylově, nicméně bojující placaté postavičky působí směšně. Není ovšem nic neobvyklého, že se boje zúčastní dva tisíce jednotek, a kdyby všechny měly být pěkně vymodelovány ve 3D, nestačil by výkon ani dnešních nejlepších počítačů. Proto hra vypadá tak, jak vypadá, a své kvality má rozhodně jinde než v grafice. Zato hudba je vynikající, neruší od hraní a příjemně podbarvuje vynikající atmosféru.
Od Medievalu se čekalo, že bude skvělou hrou. Tou také je, ale celkové hodnocení mohlo být klidně o pár bodíků vyšší. 
Hra krom špatného ovládání vlastně ani nemá žádnou chybu a umělé inteligenci též není co vytknout. Jenže ovládání je zbytečně složité, nepraktické a řada věcí je nepřehledná. Má-li člověk obrovské území a desetitisíce jednotek, musí vstřebat spoustu informací; a protože hra je na přehled údajů o provinciích, armádě nebo událostech velmi skoupá, nezbývá nic jiného, než si všechno pamatovat. Nemluvě o ovládání v realtimových bojích, které má tuny chyb a vyžaduje velkou porci trpělivosti.
Medieval: Total War je důstojný nástupce Shoguna a zároveň jedna z mála her, která vás díky propracovanosti a atmosféře přenese do středověkých dob. Není sice stoprocentně historicky přesný (např. muslimové a křesťané klidně mohou uzavírat aliance), ale právě ona autentičnost a komplexnost je na takové úrovni, aby hra byla zábavná, a ne přeplácaná. Vyšší obtížnost a celková náročnost není na škodu, po útoku Warcrafta III vyšel pro příznivce opravdových strategických her ten správný titul. A majitelé původního Shoguna budou taky potěšeni, protože Medieval přináší spoustu novinek (vylepšení RPG prvků, lodě, několik zcela odlišných stran atd.). Leč jednou už tady něco podobného bylo, byť v japonském prostředí, a nebýt zpackaného ovládání, hra by dostala hodnocení vyšší. Celkově Medieval není ničím, co by se dalo označit za absolutní trhák či za revoluční počin, je "jen" jednou z nejlepších strategických her letošního roku.
| Medieval: Total War | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
