NBA 2005 – opět na jedničku

Na začátku roku přinášíme zhodnocení posledního titulu z u nás oblíbeného trojlístku her od sportovních mágů z EA Sports. NBA 2005 je z této skupiny opět nejlepší a potvrzuje, že se virtuální basketbal dá pořád ještě zlepšovat.

Po recenzích her FIFA 2005 a NHL 2005 chybělo zhodnocení posledního titulu z u nás oblíbeného trojlístku sportovních her od mágů z EA Sports. NBA 2005 je z tohoto tria opět nejlepší a potvrzuje – byť jeho reálná předloha u nás není tolik populární – že se virtuální basketbal dá pořád zlepšovat.

Série NBA mezi tituly od EA Sports trošku vyčuhuje – v přístupu ke svému simulovanému sportu jde podobnou cestou jako opěvovaný Pro Evolution Soccer. Postupně vylepšuje, k jádru hry nabaluje různé drobnosti, nepřekopává, ale naopak ponechává to, co se osvědčilo. Proto i v tomto díle najdeme téměř identické ovládání s podobnými funkcemi a stejným rozložením tlačítek. Klávesnicofilové se mohou radovat z lepší podpory, hlavně v oblasti sekundárních funkcí pro dribling. S duálním gamepadem se ale NBA 2005 každopádně hraje nejlíp. Už z toho důvodu, že basketbal chce od hráče rychlé kombinace a ty se na klávesnici při použití osmi základních ovládacích tlačítek dělají dost těžko.

“NBA 2005 se postupně vylepšuje, k jádru hry nabaluje různé drobnosti, nepřekopává, ale naopak ponechává to, co se osvědčilo.“

První viditelné vypilování stávajícího přišlo v interakci balónu s okolím. Ať už v podobě jeho pohybu, odrazu nebo Freestyle controlu, který v závislosti na technice basketbalisty dovoluje driblovat různým směrem, klamat tělem a dělat výpady do stran. A vylepšení je více: zatímco v předchozích NBA byla animace a kontrola smeče spíše automatická a stačilo jen zmáčknout tlačítko, jenž vše provedlo od začátku do konce, zde je posun k citlivosti a realističnosti patrnější. Jednou věcí je vyhození míče do vzduchu (už v tomto momentě funguje provázanost s okolím, faleš, rychlost a další vlivy) a druhou pak jeho zachycení v letu. Smečovat se dá kdykoli a kdekoli a je jedno, jestli byl míč přihrán příslušným tlačítkem, nebo jestli se od někoho odrazil nebo odletěl. NBA 2005 není svazováno předem danými konstrukcemi a modely herní situací. Naopak vybízí, aby si je hráč tvořil podle svého.

Podobné vazby fungují u dalších prvků, přihrávek, ale i střelby, která je ve srovnání s NBA 2004 o fous lehčí. Ani ne tak v nasměrování, jako spíše v odhadu síly, jež nevyžaduje tolik přesné načasování. Co naopak přímo milisekundové načasování potřebuje, je vypichování. Těžko říct, jestli tím autoři nestřelili krapet vedle – „kradení“ balónu nahrává spíše útočníkovi, který má větší šanci přežít obranné výpady soupeře. Pokud se totiž obránce přesně netrefí a neodhadne ten nejvhodnější okamžik, přetáhne forvarda přes ruce a je z toho faul. Jaké hezké zjištění, když člověk hraje NBA 2005 poprvé, a za pět minut musí střídat celou pětku... Hra tím donucuje používat více bloků a poziční bránění. Pravda, proč ne; zmáčknout tlačítko pro vypíchnutí a získat tak lehce balón je možná laciné. Problém však nastává, když si útočník kryje míč tělem, příliš nedribluje a není možné mu jej proto odebrat bez faulu – buď to skončí jako držení, vražení nebo bránění ve hře.

Kromě jiného se také rozšířil počet útočných a obranných vzorců, s úspěchem se ale dá hrát i při standardním tvárném nastavení, které reaguje na aktuální situaci. Jemně vylepšená AI spoluhráčů plní svůj úkol a pomáhá při napadení dvěma obránci, dokáže si přijít pro balón nebo vykrýt prostor při střelbě. Celá hra je o poznání měnitelnější, různá situace střídá jinou. Soupeř oproti předcházejícím dílům přitvrdil v kombinační hře, daleko více se snaží chodit středem, hrát nátlakem nebo překvapit něčím novým.

Herní volby zůstaly u klasické nabídky přáteláku, tělocvičny, pouličního basketu jeden proti jednomu, přibyla však nová kolonka NBA All-star weekend. All-star weekend je jakousi exhibicí, podobnou jako má naše Extraliga, kde se hráči v rámci zápasu hvězd utkávají v dovednostních disciplínách. V NBA 2005 to je konkrétně trojková střelba na koš a Slam dunk, neboli smečování s nejrůznějšími parádičkami. Hráč si nějakou vybere a tu pak musí vhodně provést a načasovat tak, aby od rozhodčích dostal co nejvíce bodů. Střelba trojek pak probíhá z pěti různých pozic, v nichž se musí střílet jednak co nejpřesněji, jednak co nejrychleji. Obojí je příjemné zpestření a tvoří jednu z nejbohatších a nejvariabilnějších herních nabídek ve sportovních hrách vůbec.

“Vizuální zpracování si vcelku suverénně udržuje prvenství v rámci svého žánru.“

Stranou nezůstala ani kariéra, nastavená o pár drobnůstek navíc (přípravný kemp, komunikace prostřednictvím PDA). V jádru je to však tradiční sezónní kolotoč s přestupy, vyhledáváním posil, smlouváním platů nebo tréninkem. Nově se nahlíží na atributy hráčů, jež skáčou nahoru a dolu podle nejrůznějších okolností. Právě předsezónní příprava je klíčová, dost dobře se stává, že není možné procvičit všechno. Člověk si musí vybrat, jestli chce fyzicky zdatný tým pro presinkovou hru, nebo jestli si raději vychová zručné hračičky. NBA 2005 klade na hráče nároky, aby si vše dobře rozmyslel a aby těmto podmínkám podřídil třeba i taktiku. Z toho důvodu by začátečníci měli spíše šáhnout po minulém díle, v jádrem stejném, nicméně ne tolik komplexním a vyžadujícím pečlivost.

Ne všechno se ale povedlo. Už od počátku je znát jasné urychlení veškeré akce a uspíšení herního projevu. V nastavení se dá všechno hezky zpomalit, vyvojáři by si ale měli už ujasnit, co vlastně chtějí dělat. Minulý díl své tempo povolil, tento jej zase urychluje (hlavně v pohybu a přihrávkách). Stranou opět zůstal tradiční problém s přihrávkami do běhu, které hatí kloudnější pokusy o brejky. Hráči se jako polena nutně musí při přijmu zastavovat na místě a neumí jednoduše chytit balón za běhu, až na výjimku s alleyupy a smeči, kde však povinně musí následovat zakončení. Poslední výtkou je úděsné zpracování všech menu; klasický nemastný neslaný seznam černé a různých odstínů hnědé není ani funkční, ani přehledný. Z podivného důvodu v ledaskterých nabídkách navíc nefunguje řazení hráčů podle jejich atributů, a tak je třeba takové tvoření sestavy pořádná šichta.

Vizuální zpracování si vcelku suverénně udržuje prvenství v rámci svého žánru. Naprosto špičkově a nádherně zpracované modely hráčů včetně jejich vynikajícího rozpohybování nemá zatím ve sportech obdoby. A je paráda třeba jen koukat, co basketbalisté ve hře dělají a jak realisticky to všechno vypadá.

Verdikt: NBA 2005 tedy znovu potvrzuje vysoko nasazenou laťku a zároveň si před sebe klade velký cíl přinést další rok něco nového. Ono se toho věru moc už zlepšovat nedá. Výsledné hodnocení je o čtyři procenta menší než loni, přeci jen jde o nástavbu a vylepšení stávajícího než o fungl nový titul, který by lámal ledy.