Project: Snowblind - skvělé překvapení!

Na této sci-fi střílečce se podíleli mimojiné i zaniklí ION Storm, vývojáři Deus Exe. Jedná se o skvělý cyberpunkový zážitek, nebo Project: Snowblind zůstane v propadlišti dějin? Rozluštění naleznete v naší recenzi!

Ambice Project: Snowblind od Crystal Dynamics a Eidosu jsem podrobil analýze už v lednovém preview, a i když jsem mu udělil index očekávání 90%, obával jsem se, že tvůrci i přesto dokáží něco zpackat a degradují tak hratelnost a další složky hry. Inu, od preview uběhly necelé tři měsíce a Project: Snowblind mi byl svěřen na zrecenzování. Natěšený, ihned po přiběhnutí domů, strčil jsem DVD do mechaniky, hra se nainstalovala, já poklepal na ikonku a pustil se do hraní. A jen tak se od monitoru neodtrhnul. První věc, která mě nadchla, je dynamičnost a tempo, které vás provází každou minutou hry. Po krátkém úvodním filmečku (s nimiž se mimochodem setkáváte každou chvilku) jste vrženi do bitvy neslevující ze své rychlosti, ale zároveň i přehlednosti. Co mi to jen připomíná? Přesně tohle se mi líbilo i na Call of Duty, jedné z nejlepších her za poslední roky! Zařadí se mezi ně i Project: Snowblind? Odpověď můžete vyčíst z následujících odstavců...

A o co tedy vůbec jde? Vžijete se do role nadporučíka Nathana Frosta, který při jedné misi, kdy se snažil zachránit svého kolegu, zemřel a stal se pokusným králíkem tajného armádního projektu - oživili ho a udělali z něj nejrůznějšími biomodifikacemi supervojáka, ale v jeho nitru můžete stále nalézt člověka, který ke svým futuristickým vlastnostem přišel jak slepý k houslím. Slovo "futuristické" však není přímo na místě - v době, kdy se příběh hry odehrává, je lidstvo zvyklé už na hodně - bůhví, co za sebou budeme mít v roce 2065.

Stejně jako v Call of Duty a dalších válečných počinech, tak i zde vás tvůrci pustí do těch největších bitevních vřav, jaké si umíte představit. Stejně jako Spielberg v Zachraňte Vojína Ryana, tak i Crystal Dynamics se soustřeďují na jistou dávku hrdinství, kterým byl Nathan obdařen. Špatně se to popisuje, prostě se to musí vidět. Tento aspekt ještě umocňuje fakt, že žádného z vašich společníků nemůžete ovládat a soustředíte se tedy na samotnou hlavní postavu, za kterou hrajete. To ovšem neznamená, že spoluhráči nestojí za nic - umělá inteligence je provedena téměř na jedničku. Kolegové z armády se dobře doplňují a nestane se, že by vám překáželi v cestě, nebo byli vůbec někdy na obtíž. Za jejich mínus se dá považovat snad jedině nepříliš světoborná výdrž - neubývají přímo jako částka z mého bankovního konta, ale rozhodně toho vydrží daleko méně, než náš Nathan. Vždyť to jsou jen obyčejní lidé :-).

"Tvůrci vás pustí do těch největších bitevních vřav, jaké si umíte představit."

Kampaň je striktně lineární a hráč se v ní utkává s ozbrojenými nepřáteli v prostředí krásně vymodelovaného Hong Kongu. Kouzlo celé hratelnosti a krásy Snowblindu spočívá, nechci říct přímo v drzosti, snad vlezlosti, se kterou vám vývojáři servírují všechny bitky. Ale tyto dvě vlastnosti nejsou myšleny nijak pejorativně, ba naopak. Hra vás totiž po klepnutí na New Game opravdu jen tak nepustí. Adrenalinové zpracování, s jakým k vám přistupuje, je opravdu obdivuhodné a nesmírně hratelné.

Ale to není samozřejmě vše, co vás na Project: Snowblind upoutá. Rozmanitá škála různorodých nepřátel, odlišná, avšak stále pestrá a nápaditá prostředí, občasně zkombinovaná s různými bojovými stroji. Navíc je všechno na vás tak "nastraženo", že dochází k nápaditým situacím, vystřiženým jak z akčního filmu.
Ať už bojujete proti vojákům, mechům, či dostanete za úkol raketometem

Warren Spector

Warren Spector patří mezi nejoceňovanější tvůrce počítačových her. Jeho zlaté ručičky se podílely na legendárním Deus Exovi, sérii Thief, System Shocku a v Originu spolupracoval na Ultimě Online, MMORPG, které se hraje v hojném počtu dodnes. Jeho hry patřily vždy k nejlépe hodnoceným a lidé, kteří od hraní nechtějí jen tupé střílení, ale i něco víc, si jej hodně váží. Na Project: Snowblind se podle našich informací podílel při preprodukci a své zkušenosti patrné na prvním Deus Exovi uplatnil i zde.

zneškodnit tank, akce je ještě navíc vyšperkována speciálními Frostovými schopnostmi. Zpomalováním času, elektronickým štítem, nočním viděním a spoustou dalších vychytávek. Bál jsem se, že to bude moc přeplácané a že tím bude hratelnost trpět, ale je tomu přesně naopak - tzv. "augmentations" skvěle doplňují klasické palné zbraně, jež budou vaší hlavní oporou. Opravdu jen doplňují, protože tvůrci jejich používání šalamounsky omezili menším počtem power-upů Frostovy energie - pro představu, je to taková "mana". Hráči ubývá, pokud využívá právě své dovednosti, spolu s výší zdraví tvoří druhý základní ukazatel stavu herního charakteru.

Už jsem zde zmínil podobu jednotlivých úrovní. I když grafika přeci jenom trochu zaostává za současnými PC tituly, tvůrci z enginu vymáčkli maximum - můžete se kochat propracovanými, bohatými a příjemně pestrobarevnými exteriéry, i pěknými interiéry. Navštívíte svěží zahrady, industriální zóny i útroby obrovských věžáků.
Když už jsem naťukl tu grafiku... Kvůli použitému jemnému motion bluru vyvolává, i přes poněkud horší textury, příjemný dojem a je radost se na ní dívat. HUD nabízí zajímavé prvky - stisknutím klávesy F se vám před očima objeví indikátor, jakým směrem se nachází místo, kam máte dle zadaného questu dorazit (i přes překážky) a pokud se někde poblíž nachází save-point, ukáže i ten.

Zatím jsem nešetřil slovy chvály. Je zde také něco, co by šlo Project: Snowblind vůbec vytknout? Tak především, herní doba. Přibližně za 10 hodin plynulé adrenalinové akce najednou nastane útlum a vy se opět budete muset vrátit do reálného, nepříjemného a skutečného světa, byť se vám v té bývalé britské kolonii tak líbilo! :-) Bohužel, vše jednou musí skončit. Tento "trend" není doménou pouze Project: Snowblind, ale i spousty dalších současných stříleček. Nabízejí super zábavu, ale ne v dostatečném množství...
Dále - konzoloidní ukládání pozic. Savovat nemůžete na každém kroku, nachází se zde "záchytné body", kde můžete save provést. Jednak je to typické pro konzole (odkud byl Project: Snowblind převeden) a jednak to prodlužuje hrací dobu. Určitě zažijete chvilky, kdy jste hru uložili už před úctyhodnou čtvrthodinou a nové úložiště nikde. Vybafne na vás maník s raketometem a zúčtuje s vámi. Ti choleričtější z vás párkrát praští do klávesnice a jdete to zkoušet znova. Pokud je savovací místnost za nějakým zákysovým místem (např. ulicí s velkým počtem nepřátel), dokáže neustálé hraní dokola jednoho levelu docela otrávit. Přesto bych tento titul řadil mezi ty relativně jednodušší. To ovšem neznamená, že můžete v Hong Kongu poskakovat a běhat jako v Q3A. Snadný pro vás bude jedině tehdy, když si budete dávat pozor na všudypřítomné číhající nepřátele a nebudete se bezhlavě vrhat přímo pod okno, kde za kulometem sedí nějaký odpůrce státu...

Verdikt:
Project: Snowblind je, jak jsem napsal v titulku, opravdu skvělým překvapením letošního jara. Díky adrenalinovému tempu a dynamičnosti, skvěle vytvořenému prostředí futuristického Hong Kongu, rozsáhlému arzenálu vyšperkovaného speciálními dovednostmi se jedná o dílo, jež si zaslouží vaši pozornost. Neoplývá sice absolutní originalitou, ale všechny jeho rysy a prvky jsou skloubeny do jednoho fungujícího celku. Kvůli krátké herní době, systému ukládání pozic a znatelnému konzolovému původu sice na devadesátku nedosáhl, ale i přesto ho mohu každému doporučit!