Quantum of Solace jako hra - až příliš akční bondovka

Nová herní bondovka slibovala hodně, bohužel se však nedokázala vymanit ze sevření arkádové akce a není tak cool jako James Bond.

James Bond PC

Příchod nové bondovky do kin zaregistroval snad každý. Od Quantum of Solace diváci i kritici čekají potvrzení pozitivního trendu stanoveného Casinem Royale a novým Jamesem Bondem představovaném Danielem Craigem. Podle všeho se ho nedočkají. Quantum of Solace je přinejlepším průměrnou bondovkou.

To nás ale v tuto chvíli zajímá o poznání méně, než to, jak dopadla jeho herní adaptace. Po delší době jde o platný pokus o plnohodnotnou herní bondovku. V podstatě od GoldenEye na Nintendo 64 se žádná pořádná, na kterou bychom rádi vzpomínali, neurodila. Studio Treyarch (dělá mimo jiné Call of Duty: World at War) slibovalo divy a my se těšili.

Ovšem už první mise napoví, o co tady jde. Autoři si vzali engine z Call of Duty 4, a tak nějak se nechali strhnout i duchem této válečné arkády. V Quantum of Solace tak zapomeňte na technologické vychytávky Bonda (hrají přinejlepším podružnou roli), nějaké cool kreace a naopak se připravte na solidní dávku střílení.

Kdyby se hra neskrývala za bondovskou licenci, byli bychom asi víceméně spokojeni, jenže když si člověk kupuje takto katalogizovanou hru, čeká, že od ní dostane více než jen přetexturované Call of Duty.

Příběh sleduje filmovou dějovou linku, avšak nikterak akurátně, takže ji brzy přestanete sledovat. Hra tak překvapivě nepůsobí soudržným dojmem, ale spíše jako poslepované mise, přičemž v každé je třeba zlikvidovat nějakého toho padoucha. Nic na tom nezmění ani flashbacky do děje Casina Royale, naopak – příběh ještě více rozkouskují, a přes jeho jednoduchost znepřehlední.

 PŘÍLOHA: Od Conneryho po Craiga aneb Bond. James Bond

 
-> spustit přílohu <-

To by se však dalo odpustit – autoři se nezabývají příliš onou omáčkou kolem, protože nechtějí, aby ti co zahráli hru již neměli motivaci přijít do kina. Pokud tak chcete tušit o něco více, zaskočte si nejdříve na film a teprve poté odehrajte hru. Na druhou stranu – z toho kontrastu v podobě řešení jednotlivých akcí budete přinejmenším zaskočeni.

Úrovně se sice odehrávají v lokacích, které z filmu znáte, takže se podíváte třeba do Itálie, Rakouska a dále do světa, ovšem jejich průběh je omezen na přímočarou akci. Skutečně, pocitu, že hrajete převlečené Call of Duty, které je navíc upraveno pro ještě masovější trh (rychlejší pohyb, absence nutnosti kdovíjak přesně mířit).

Ač mohou na pohled mise vypadat jakkoliv atraktivně, ve výsledku nejde o nic jiného než běh jedním vyhrazeným koridorem, a je celkem jedno, zda ho zrovna provádíte na střechách domů či v kanále. Odbočení z vymezené cesty je naprosto nemožné. Opravdu hodně to pocítíte tehdy, kdy můžete střechy přeskočit jen na vymezeném místě, a kdy nelze ani seskočit na zem.

Z toho vyplývá, že akce to není špatná, protože Call of Duty nabízelo slušnou porci střílení. Přesně tak to je, na druhou stranu však výpravu a velkolepou inscenaci takového Modern Warfare nečekejte.

Nepřátel je sice spousta, ale ne tolik jako ve válečném bratříčkovi a navíc je to celé tak nějak rychlejší a ještě arkádovitější. Zkrátka snaha zalíbit se každému, kdo si po zhlédnutí rozhodne koupit hru – a může to být klidně člověk, který v životě žádnou nehrál. Obtížnost je ostatně velmi škálovatelná, ovšem zjednodušený herní styl zůstává platný pro všechny.

Ale to nic nemění na tom, že si užijete pořádně svižnou akční jízdu, kterou by neměl pohrdnout žádný opravdový fanda drsného a arkádového střílení. Pravda, nebude možná odvázaný, ale neměl by být ani zklamaný. Kromě rychlého střílení si užijete také pronásledovacích pasáží, kdy se za neblahých okolností snažíte někoho dohonit.

Určitou variabilitu se autoři do hry snažili vměsnat také bitkami na blízko. Ovšem navzdory předpokladům je inscenovali jen v podobě interaktivních scén, odvíjejících se od vašeho postřehu. Právě v těchto oblastech bychom si od herní bondovky představovali přece jen více.

Autoři odkoukali moderní trend v podobě nejrůznějších překážek a krytí se za nimi. Fungovalo to v Gears of War a obstojně to funguje také tady. Až na to, že nejrůznější barikády a zídky jsou rozmístěny všude a místy opravdu nelogicky. Nad tím se ale v té rychlosti ani nestačíte zamyslet a už sedíte v zákrytu, střílíte buď na slepo, nebo s aktivovaným zaměřovačem po podobně zabarikádovaných protivnících.

Ti zpočátku působí poměrně inteligentně, jelikož ze svých krytů vybíhají a snaží se k vám dostat ze strany. Brzy ale zjistíte, že to není dílem jejich umělé inteligence, jako spíše skriptu. Podobně totiž probíhá většina přestřelek v krycím módu a občas si tak člověk připadá jako na střelnici. U podobného typu hry to ale v podstatě vůbec nevadí a tak nějak se to očekává.

Graficky se Quantum of Solace rozhodně nemůže rovnat moderním šlágrům typu Crysis či Far Cry 2. Ostatně běží na enginu z Call of Duty, který už je pěkných pár let starý a neustále pouze vylepšovaný. Úrovně jsou tak spíše menší, a přestože nevypadají špatně, při bližším prozkoumání zjistíte hojný výskyt nepříliš detailních textur.

Ani pohyby postav nehrají už první ligu. To ale neznamená, že by hra nevypadal kompaktně. Ve výsledku jí to docela sluší, i když některé úrovně jsou zkrátka povedenější než jiné. Zato se ale nemusíte strachovat přehnaných hardwarových požadavků. Ty se drží spíše při zemi.

Možná to tak z recenze vyznělo, ale Quantum of Solace rozhodně není špatnou hrou. Jde o nadprůměrnou střílečku, která ale v žánru ničím nevyčnívá, a to by se od adaptace bondovky přece jen čekalo. Kde jsou všechny ty vychytávky, odvázané scény apod.? Tady najdete v podstatě jen šesti až sedmihodinovou dávku střílení, které paradoxně působí místy zastarale, nikoliv moderně jako James Bond.