Původní Defender of the Crown spatřil světlo světa před sedmnácti lety. Nedávno, v rámci kolekce her od Cinemaware, vyšel remake, jenž jsme, dle mého názoru, svého času hrubě podhodnotili. Již tehdy šlo však o pouhou přípravu na skutečnou předělávku, která vychází až nyní na všechny dnešní platformy s ambicemi plnohodnotné (rozuměj: nikoli budgetové) hry. Jak tedy koncepčně unikátní mix strategie a akční hry dopadl v roce 2003?
Strategická část
Cílem hry zůstává sjednocení středověké Anglie, střádání penízků pro návrat krále Richarda a boj s těmi, kteří si neoprávněně činí nárok na korunu. Aby vše dopadlo tak jak má, vžijeme se do kůže slavného zbojníka Robina Hooda a jeho přátel, kteří svými metodami zajistí pořádek (pokud máte předplacenou službu PROFI, přečtěte si článek na téma Robin Hood ve hrách). Z herního hlediska se pro nás nejdůležitější stává mapa Anglie rozdělená na mnoho částí. Na počátku hráč i nepřátelé vlastní po jednom území, což rozhodně nestačí. Jak zákon logiky káže, z každého obsazeného území plyne stanovený finanční obnos, za nějž si pořizujeme 
armádu. Ta se nejdříve skládá z obyčejných vidláků a lučištníků, nicméně během pár herních tahů ji doplní pěchota, rytířstvo a katapulty. Mohlo by se zdát, že slabší a levnější jednotky ztrácejí později svoji roli, ale není tomu úplně tak – navíc musíme přihlédnout i k faktu, že k dobývání hradu bezpodmínečně potřebujeme katapulty. Jak již zaznělo, hra se odehrává na tahy – vždy máme k dispozici jednu akci, během které se rozhodneme, co provedeme. Nabízí se například přepad nepřátelského hradu, zúčastnění se turnaje, přepad v lese... případně útok na neutrální či cizí území na mapě. A právě na bitvu a její možnosti se podíváme podrobněji.
Střetnutí armád
Schematickou mapu s barevně vyznačenými políčky v nové verzi prolínáním vkusně doplňuje i pěkný záběr na 3D krajinu, na níž se odehrává inovovaný souboj. Ten nyní připomíná bojové šachy v reálném čase. Na otevřeném svitku se (a to dle tradic pěkně schematicky) na jedné straně zobrazí naše armáda a na straně druhé ta nepřátelská. Existují tři fronty, po kterých vysíláme své bojovníky, případně střeleckým jednotkám 
určíme, na které frontě střílet. Hraje se na čas. Lze tak rychle poslat méně bojovníků, či si držením tlačítka vysílanou armádu posílit, což chvilku trvá. Pokud se jednotka na vyslané frontě nestřetne s nepřátelskou a dojede až na druhou stranu, způsobí větší škodu. K tomu si přičtěme i v průběhu hry vyzískané taktiky a dovednosti, které tak ještě více zvyšují nároky na rychlost úvahy. Chce to rychle analyzovat situaci, poněvadž tu stejnou bitvu může rozhodný stratég vyhrát téměř beze ztrát, zatímco pomalé rozhodování a nerespektování užitečností té které jednotky vede k citelným ztrátám. Dobytá území si posléze můžeme chránit místní posádkou, či lépe, pořídíme si rovnou jednu z nabízených vojenských pevnůstek. Útočit lze samozřejmě pouze na sousední regiony a nechybí ani špionáž...
Akční část
Tím máme za sebou tu strategickou polovinu – neméně důležitou část však tvoří dialog 
mezi postavami a tedy příběh, nenadálé události (záchrana panny, útok na Robina...) a záležitosti, o kterých – v rámci svého tahu – sami rozhodujeme. Nemusíme se tak věnovat útoku na cizí území, ale rovnou podnikneme přepad na cizí hrad a vyrabujeme pokladnici. V tomto okamžiku nás čeká šermířský duel s hradní osádkou. Hra disponuje zásobou několika herních lokací, přičemž nám jich, v závislosti na obtížnosti, několik vygeneruje. Šermování probíhá stylem jeden kryt, dva útoky a jedno kombo. Doplňme pouze, že blokování nepřítele se trestá nepatrnou ztrátou vlastních životů. Šermování samo o sobě mi přijde zábavné (i když v něm místy možná rozhoduje trochu náhoda), autorům se celkem efektně podařilo mezi sebou pospojovat ony vygenerované lokality – v některých si ale musím postěžovat na nepříliš dobře zvolený úhel kamery a tudíž jistou nepřehlednost. Přepady v lese probíhají tak, že sedíme na stromě v lese u cesty a lukem (z vlastního pohledu) sestřelujeme nepřátele z koní a povozů. Ohrozit nás mohou pouze projíždějící lučištníci. Turnaj, ve kterém se proti sobě na koních rozjedou dva rytíři a snaží se srazit dřevci, probíhá na dvě části – nejprve se klikáním dvou tlačítek pořádně rozjedeme a posléze hrotem dřevce zaměřujeme. Neméně 
zajímavé se jeví dobývání hradů, které však není radno podceňovat – pokud se nám příliš nedaří hrad správně ostřelovat, lučištníci na hradbách nám pěkně zplundrují armádu. U katapultu volíme typ projektilu a určujeme úhel – postupně tak sledujeme likvidaci hradních stěn a budov v pozadí. Asi nejzábavnější mezihra.
Rozuzlení
Po stránce grafického zpracování by se pár připomínek dozajista našlo, ale celkové vyznění je vesměs pozitivní. Otevřenou výhradu bych směroval akorát k animacím a tutoriálům s poněkud vyšší kompresí a pak dabing některých postav bych si představoval také trochu jinak. Jak z toho ven? Robin Hood: Defender of the Crown můžeme směle označit za povedenou konverzi, avšak ke škodě hry se autoři až příliš drželi slavné předlohy, poněvadž herní doba se počítá na jedno odpoledne. Nepochybuji o nabízejících se možnostech hrát stále dokola, jenže za plnou cenu, za kterou se hra prodává, mi toho přijde - i přes slušnou zábavu - trochu málo. Potenciál téhle hry byl podstatně vyšší, stejně jako zpracování akčních mini-her mohlo nabídnout ještě více. Pokud se hra ale za čas objeví v nějaké zlevněné edici, neváhejte a k hodnocení si v tomto případě pár bodíků s klidným vědomím připočítejte.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
