Semir už i střílí v Alarm for Cobra 11: Highway Nights

V šestém zpracování známého seriálu Kobra 11 si kromě závodů užijete i střílení.

Kobra 11

Televizní Kobra 11 si v regionu střední Evropy vydobyla nebývale silné postavení. Soukromé televizní stanice ji neustále reprízují a kupují od německé RTL nové díly, v nichž se toho ničí ještě více než v těch předchozích. A samozřejmě se střídají parťáci stálice Semira Gerkhana.  

Hráče her na motivy Kobry 11 to nikdy nemuselo příliš trápit, autoři vždy těžili především z názvu. V minulých pěti dílech šlo o více či méně povedené honičky. Nevyužívalo se příběhového elementu, přestřelek ani sympatických hrdinů. Šestka mnohé napravuje a zároveň se stává nejlepším dílem série.

Podání bylo nemastné neslané, byť se série před časem chopilo studio Synetic, které závody docela umí. A i jezdecký part se postupně zlepšuje. Málokdo už ale doufal, že posunu vpřed doznají také další části hry.

A v Alarm for Cobra 11: Highway Nights (v zemích, kde Kobra 11 připomíná spíše hada než seriál se hra distribuuje pod nechutně budgetovým názvem Crash Time 3) se věci skutečně mění k lepšímu. Ne snad radikálně, ale vývoj je tu jasně patrný.

Přítomnost intra indikuje zajímavější dění. Obzvlášť, když v něm uvidíte bezmála katastrofickou scénu s explodujícím letadlem, které efektně prozáří noc. Následný záběr na pozdě přijíždějící hasiče, sanitky a členy dálniční policie jen vybuzuje dramatiku scény.

Byl jsem zvědavý, jak z tohoto úvodu autoři vybruslí. A oni to (samozřejmě v mezích možností daných licencí) dokázali překvapivě se ctí. Po utnutí intra se čas vrací sedm dní nazpět a hráči zažijí vývoj, který ke katastrofě vedl. 

Jen škoda, že podání příběhu je opravdu amatérské. Hlavní hrdinové, jimiž jsou Semir a Ben, vám přijdou na oči akorát tehdy, otočíte-li si auto předním sklem do kamery; pak uvidíte jejich statické tváře.

Zapomeňte ale na to, že by figurovali ve vtipných scénkách třeba na ředitelství dálniční policie. Zamrzí to především proto, že přinejmenším pokus o dialogy tu je. Jenže ty se odehrávají v podstatě anonymně. Například přijedete před ředitelství, zaparkujete a tehdy se spustí konverzace, v níž ale vidíte pouze barák, v němž se má odehrávat. To je prostě nuda.

Navíc anglický dabing hrdinů (v německé verzi je zajištěn oběma představiteli hlavních rolí) se vážně nepovedl. Působí velmi lacině.

Prezentace příběhu je jedna věc, tou druhou je jeho pochopitelná béčkovost, která ke hře dobře pasuje. Nečekejte zásadní zvraty, ale je příjemné, že můžete sledovat jeden hlavní případ, k jehož rozřešení se dostanete přes celou řadu misí.

Těch jsme celkem napočítali třiačtyřicet, což není špatné množství. Obzvlášť uvědomíte-li si, že se nejedná o pouhé honičky zločinců, kterých si sice užijete habaděj, ale že tu jsou i úkoly mnohem zajímavější.

Například se budete snažit infiltrovat do klubu tunerů, v jejichž středu něco škaredě smrdí, což dokážete jen kvalitním výkonem v nelegálních nočních závodech.

Z dalších misí můžeme zmínit blbnutí s monster truckem, případně ovládání speciálního robůtka na dálku. Nutno dodat, že vybaveného dynamitem. Za úkoly si autoři zaslouží pochvalu.

A zaslouží si ji také za propracovanost města, v němž se budete pohybovat. Jedná se o typickou německou přístavní metropoli, v níž najdete nejrůznější obchvaty, velké křižovatky, nadjezdy, podjezdy a samozřejmě nějaký ten kilometr přilehlých dálnic s autentickými sjezdy atd. V tom všem vás jistě osloví také dobře zpracovaný a velmi hustý provoz. Pronásledování zločinců se mění ve frenetické kličkování a vede k poznatku, že ti policajti to věru nemají jednoduché.

Změn doznal systém navigace, jenž byl poupraven s cílem co nejrychleji hráče navést k cíli. Je pravdou, že chvíli si na něj budete zvykat a zpočátku se nevyhnete určitému bloudění, prostě proto, že vytyčený směr neznamená, že budete navedeni na tu správnou ulici. S trochou zkušeností už vás bude šipka s počtem zbývajících kilometrů navádět spolehlivě.

Příjemným osvěžením je implementace střelby z vozidla. Ta je sice jen jakýmsi doplňkem a je značně automatizovaná, přesto dokáže vyvolat ještě větší napětí a zvýšit míru adrenalinu.

Nepočítejte ale s tím, že byste z vozu mohli vystoupit podobně jako třeba v městské akci Grand Theft Auto IV. Pohybujete se otevřeným městem, ale svoboda má své meze.

Rovněž po obsahové stránce narazíte po dokončení všech třiačtyřiceti misí na problém. Bonusy a vedlejší úkoly zcela absentují. Pravda, v jednotlivých misích se můžete snažit dosáhnout vyššího počtu hvězdiček, jež jsou oceněním za kvalitu provedení v jednotlivých kategoriích, ovšem zda to někoho k monitoru přiková na delší dobu, je velmi diskutabilní.

Jistým řešením by mohl být multiplayer, jenže na něj autoři z nějakého důvodu rezignovali a nabízejí pouze split-screen, tedy závody na rozdělené obrazovce. Ostatně závodit lze na vytyčených okruzích ve speciálním módu mimo kampaň.

Ještě dodejme, že grafika si stále drží nadprůměrnou, byť nijak oslnivou kvalitu a jízdní model sedmačtyřiceti vozů nezarmoutí. Připravte se na jeho silnou arkádovost a jednoduchost, která však relaxačnímu vyznění Highway Nights sedí.

Máme tu zatím nejlepší hru podle seriálu Kobra 11. Nejedná se o hit, ale spíše o příjemné, konečně propojené poježdění v dobře zpracovaném městě.