Fakt, že se některé hry jmenují prakticky totožně a odlišují se např. jen jedním slovem nebo číslicí, ještě neznamená, že jsou i samotné hry prakticky stejné. Ano, jsou zde sice nekonečné herní série, které se točí stále kolem jednoho a toho samého - např. takový Tomb Raider či již osmidílná a brzy devítidílná sága Might and Magic. Ale jsou tu i jiné série, které nás o pravdivosti tvrzení o „nové hře“ na krabici utvrdí poněkud jasněji – na předním místě mezi nimi jsou japonští Square Software se svými nikdy nekončícími dobrodružstvími Final Fantasy. Ačkoli je však každý díl jiný z hlediska technologie i příběhu, stále jde o totéž – RPG v manga stylu z více či méně vzdálené budoucnosti s velkým důrazem na silný příběh. Tyto obdoby argentinských telenovel (byť nesrovnatelně kvalitnější, neboť překonat jejich myšlenkovou plytkost a přehnané používání tisíckrát obehraných klišé by muselo být opravdu tvrdým oříškem) lze však ospravedlnit faktem, že vycházejí pod křídly stále jednoho a téhož vydavatele a neparazitují na slavných hrách jiných vývojářů (i když – i zde jsou výjimky… bohužel). Co si však má strategicky založený hráč myslet o návalu nejrůznějších herních magnátů, kterými by se měl v rámci dohrání všech budovatelských her pod sluncem stát?
Výrobci her (převážně šlo o týmy zabývající se béčkovými hrami a budgety) si přitažlivost slova tycoon v názvu hry uvědomili teprve nedávno, my se ovšem v rámci poněkud delšího
úvodu podíváme do herní historie a projdeme si slavné předchůdce dnes recenzovaného titulu. Úplně první byl zřejmě Sid Meier se svým legendárním Railroad Tycoonem, kde jsme proháněli mašinky a vagónky, nejslavnější tycoony však pocházejí z pera a klávesnice Chrise Sawyera, boha milovníků budování a stavění a vůbec všech počítačových hračičků – kdo by neznal Transport Tycoon, kde Chris rozšířil myšlenku Sida Meiera na celou dopravní síť, či snad simulátor ředitele lunaparku Rollercoaster Tycoon, geniální to zábavu na dlouhé zimní (a koneckonců i letní) večery. Popularity těchto her se snaží využít současní developeři čím dál tím častěji a slůvko tycoon v názvu hry už tak automaticky neznamená kvalitu. Byť některé z těchto her zaznamenaly celkem slušný ohlas (Oil Tycoon, Golf Resort Tycoon), vyskytly se i takové, které se brzy staly synonymem pro herní odpad a netěžší recenzentský trest (Gadget Tycoon). Když ovšem na redakčním stole přistál Skate Board Park Tycoon, přijetí bylo poměrně kladné. Vždyť v kolonce autoři najdeme jméno týmu Cat Caddy Games, od kterých jsme už měli tu čest hrát kvalitní Golf Resort Tycoon (75% hovoří za vše), a distributorem není nikdo jiný než Activision.
Když se zamyslíme nad tím, co všechno již bylo v počítačových hrách simulováno, zjistíme, že stále ještě existují rezervy a instituce, jejichž výstavba, rozšiřování a správa dosud nebyly zmapovány žádnou firmou. Ano, stavěli jsme už zábavní park, nemocnici, město, mraveniště,
panelák, golfový klub a železnici, dokonce jsme již měli tu čest spravovat i banánovou republiku. Dosud nikdo však nevytvořil hru, která by jiným nežli akčně-sportovním způsobem popisovala jeden z fenoménů moderní doby – skejťáctví se vším, co k tomu patří. Jasně, takový Tony Hawk´s Pro Skater nebo MTV Skateboarding jsou vynikající a zábavné hry, ale řekněte: odmítli byste, kdyby vám někdo KROMĚ tradičního rajtování na proklatě vratkém prkýnku na kolečkách (pokus o vlastní vtipnou definici skateboardu) nabídl možnost vytvořit si skejtovací areál podle vašich představ (jakési urbanistické hřiště vašich snů)? Asi jen těžko… A proto je tu Skate Board Park Tycoon, aby zaplnil mezeru na trhu a vyrval tak několik mrzkých dolarů z vašich už tak dost zkoušených peněženek. Zda těch několik stovek máte vrazit do lákavého budgetu či nikoli, to vám řekne následujících několik odstavců.
Začneme prvními dojmy. Jako úplně první vás možná překvapí amatérsky vyřešená instalace, to ale ještě nic neznamená. Ba spíše naopak, až uvidíte vkusně vyvedené menu, kterým se pohybovat je jedna radost, možná vaše srdce zaplesá a vy se téměř až s nadšením vrhnete do hry. Trochu vás možná překvapí, že krom obligátních ikonek Options, Load Game, Credits či Quit se v menu nachází už jen jediná další, a to Instant Action. Kde jsou nějaké ty mise, scenária, kampaně, no zkrátka hlavní jádro hry? Odpovím vám bez vytáček – nejsou. Ať už
utekly, schovaly se, či snad dokonce umřely, prostě je ve SBPT nenajdete, ani kdybyste hledali sebelépe. To samozřejmě nemůžeme přejít jen tak bez povšimnutí a hře tak připisujeme malé, ale o to významnější mínus.
Zvolíte-li po chvilce brouzdání nabídkou Options jedinou možnost, jak se dostat do hry, nabídnou vám Cat Caddy Games buď vcelku užitečný tutorial, nebo jednu ze tří map, na kterých se budete moci pustit do pařby. Co se tutorialu týče, je jednoduchý a neinteraktivní, začátečníkům však předá velkou kopu důležitých vědomostí, aniž by se museli koukat do manuálu, což hodnotím jednoznačně pozitivně. Ono vyznat se ve všech těch rampách a skokáncích taky není žádná legrace.
Skalní pařani, jak už tento výjimečný živočišný druh znám, se ovšem k tutorialu nesníží a raději se rovnou pustí do akce. Tři mapy, ze kterých máte na výběr, jsou odlišné svou velikostí a prostředím: jednou se podíváme na parkoviště s podivně hnědým asfaltem, podruhé do okolí zcela obyčejného a ničím z řad průměru nevybočujícího domu a potřetí, což je asi nejzábavnější, na místo, které neumím pojmenovat, je ovšem plné schůdků, plošinek, zábradlí a jiných zajímavých věciček, na kterých se může osamělý skejťák vyřádit aniž byste mu k tomu pomohli dobře umístěnou rampou. Nicméně tři prostředí – ať jsou sebeodlišnější,
což v tomto případě nejsou - to je strašně málo. I kdybyste na každé z map strávili dvě tři hodiny, stále vám to vyjde sotva na dvě příjemná odpoledne včetně přestávky na kafe (asi tak dlouho jsem hrál hru i já, jestli vás to zajímá). Trvanlivost v tomto případě utrpěla skutečně těžký zásah a jediným faktem, který tuto hru prozatím omlouvá, je její budgetovost. Čistě teoreticky by se z ní ještě mohla vyklubat dobrá koupě, to by ovšem zbytek hry musel být takřtka bezchybný. A to není…
Už jsem to možná trochu zmínil – budete mít sakra velké problémy s orientací. Struktura menu je jednoduchá, prostá a jasná – od dob Rollercoaster Tycoonu se na ovládání tohoto typu budovatelských strategií nezměnilo zhola nic. Bohužel – v případě SBPT to nebyla úplně nejšťastnější volba, což hned vysvětlím. Představte si, že chcete postavit úplně obyčejnou rampu. Abyste tak učinili, musíte najet nahoře na příslušnou ze tří ikon pro stavbu, načež se vám rozvine menu s různými typy skejťáckých atrakcí. Vyberete rampy a rozvine se vám menu se všemi typy ramp. Vyberete příslušnou rampu a rozvine se vám menu, kde se nastavuje výška rampy. Vyberete žádanou výšku, načež se vám otevře okno s obrázkem a stručným popisem dílu, který jste vybrali. Tady musíte ještě kliknout na tlačítko BUILD a teprve poté můžete rampu umístit. Jak vidno, je těch úkonů NESKUTEČNĚ MOC, když pak dodám, že neexistuje možnost, jak zopakovat stavbu
stejného dílce, možná pochopíte sami: výstavba jakéhokoli většího areálu s více různorodými rampami, skokánky a zábradlíčky je příšerně zdlouhavá a frustrující. Jestli tak autoři chtěli prodloužit herní dobu, těžko říci, ale povedlo se jim akorát tak to, že méně trpěliví lidičkové se prostě na SBPT vykašlou (a dobře udělají… :-)).
Co se staveb týče, je jich opravdu hodně. Ač to znamená problémy, které jsem blíže popsal v minulém odstavci, celkovou rozmanitost dílců, ze kterých lze skládat skate park vašich snů, je možno jedině pochválit. Najdeme tu nejrůznější typy ramp, které lze libovolně otáčet, nechybí ani rohové dílce a oboustranné skokánky, máme tu lavičky, zábradlí a schody – zkrátka a dobře, na čem se může skejťák v reálu vyřádit, to najde i v této hře. Při troše (hodně velké troše) trpělivosti si tak lze vytvořit téměř cokoli. Horší je to už s přídavnými zařízeními. Najdeme zde jen několik stánků pro občerstvení, skejťácký obchod, záchodky a automat na Colu. Věru nepříliš slavné. Ani možnost získat přízeň některého ze čtyř sponzorů už situaci nezlepší. Hra se tím poměrně brzy stává značně stereotypní, tedy dokud při brouzdání po atrakcích a jukání na myšlenky a přání panáků ve skákání, předvádění fintiček a rozbíjení si ciferníků se předhánějících, neobjevíte možnosti Practice a Exhibition.
V zásadě jde o jakousi poněkud okleštěnou verzi Tonyho Hawka v o něco horší grafice. Kurzorovými šipkami ovládáte pohyb vašeho skejťáka, přičemž pomocí Ctrl a dalších kláves
provádíte nejrůznější triky, za které jste v případě exhibice odměňování penězi navíc. Triků je celkem široké spektrum, nechybí nejrůznější „graby“, kdy skejťák prkno chytá, můžete jezdit po zábradlí či schodech a v kombinaci s U-rampou provádět i poměrně sofistikované skoky. To samo o sobě zní jako vynikající nápad, bohužel ve skutečnosti jde o zbytečný opruz, který vás po několika minutách přestane bavit. Ovládání je totiž neskutečně hloupě vyřešeno, klávesy jsou rozmístěny na takových místech, že by se i trénovaný pavouk divil, a předvést tak sofistikovanější triky je v podstatě nemožné. Peníze si lze poměrně v pohodě (díky nevalné obtížnosti hry) vydělat i bez exhibicí – a vřele vám to doporučuji. Úrovně Tonyho Hawka nedosahuje v této části SBPT ani náhodou, spíše se svou kvalitou blíží nechvalně proslulým X-Scooterům a podobných zhovadilostem.
Co se obtížnosti týče, už jsem to jednou řekl, takže to jen rychle zopakuji: není zrovna z nejtěžších. Tradičně máme tři úrovně, které se ovšem liší jen množstvím peněz, které dostanete do začátků (50 000, 10 000 a 5 000 dolarů), ovšem přes těžké začátky se poměrně rychle přenesete a brzy se začnete topit v penězích (a pořádně se též nudit). To opět omezuje trvanlivost hry, což je vskutku tristní.
Od herní části, kterou jsme zrovna nevychvalovali, přejděme k technickému zpracování. Co se grafiky týče, je příjemné, že se tvůrci poněkud odpoutali od striktně 2D izometrie. Ačkoli pohled můžeme stále otáčet jen po
devadesátistupňových krocích, vývojáři přidali možnost zoomu se slušným rozptylem – na nejmenší přiblížení vidíte celou mapu na jedné obrazovce, naopak při nejbližším se můžete bavit pozorováním skejťáků v akci. Prostředí samo je 2D, postavy jsou tvořeny polygonovými 3D modely, které jsou při vyšším rozlišení (hra umožňuje hrát v 640x480, 800x600 a 1024x768) pěkně detailní a hladké. Škoda jen celkové jednolitosti grafických prvků, ovšem tento fakt už sám vyplývá z malého množství herních prostředí. Vzhledem k tomuto handicapu se dá říci, že si autoři s vizuální stránkou poradili více než dobře.
Druhou stranou mince je ozvučení, které ze začátku budete obdivovat (poněkud tvrdší rytmy a efekty odpovídající krkolomným situacím, ke kterým během jízdy na prkně dochází), avšak poměrně brzy zjistíte, že hra obsahuje pouze tři melodie, které hraje stále a znovu dokolečka, dokud z toho nezblbnete. Nakonec znuděně hudbu vypnete a pustíte si ke hře raději Offspringy či nějaký podobný nářez.
Máme tu závěr recenze, což pro vás znamená rekapitulaci a resumé. Skate Board Park Tycoon je hra s bezesporu navýsost zajímavým námětem – budete v ní stavět skate park, ve kterém si budete moci i sami zajezdit – avšak celkově
zrovna dobře nedopadla. Základními problémy jsou nepřehlednost, malá variabilita prostředí a skutečně příliš krátká trvanlivost. Hru už pak nezachrání ani vcelku slušné zpracování, se kterým si dal někdo v Cat Caddy Games práci. Nepředpokládám, že by se tento titul někdy dostal na náš konzervativní a opatrný herní trh, nicméně pokud by se tak stalo, nemohl bych jej doporučit nikomu s čestnou (těžko říci, zda zrovna toto slovo je na místě, ale budiž) výjimkou zavilých skate maniaků, kteří nemohou vyjít na ulici bez řádně nabroušeného prkna, po kapsách nosí místo prezervativů náhradní kolečka a v noci se jim zdají vlhké sny o trojnásobném Mig Twistu. Ti by si možná mohli tuto hru i užít, otázka ovšem je, zda by nebylo lepší vyrazit do ulic velkoměsta a rozdat si to s prudkými schody a zákeřnými lavičkami naživo.
P.S.: Možná se divíte, proč jsme tak špatné hře věnovali tolik místa. Obyčejně bychom to tak neudělali, ale tentokrát jsme pro to měli dobrý důvod: sázku. Eskadr z iGames totiž nechtěl věřit, že dokážeme orecenzovat SBPT na 10 000 znaků, aniž by autor zbytečně plkal o své vlastní osobě. Když spočítáte čistý počet znaků této recenze bez mezer (toto P.S. samozřejmě nepočítám), vyjde vám rovných 10 153. Tak co, kdo měl pravdu? :-))
| Skate Board Park Tycoon | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
