Protože jsou Shivering Isles datadiskem nejen na jednu z nejlepších her loňského roku, ale pro spoustu hráčů i jednu z nejlepších her všech dob, rozhodli jsme se tomuto addonu věnovat o něco více pozornosti, než je obvyklé. Na následujících odstavcích se proto rozprostírají hned dvě recenze. V první polovině článku si můžete přečíst názor Michala Maliarova, druhá polovina patří Petrovi Kárníkovi. Přejeme příjemné čtení.
(Michal Maliarov) Pokud bych se měl zamyslet, jaké herní fantasy série jsou nejúspěšnější na herním trhu, určitě bych narazil na ságu The Elder Scrolls, Gothic, Diablo a mnoho dalších, kteří mezi sebou svádí a přinejmenším svádět budou nelítostné boje o nadvládu nad trůnem krále RPG. Ačkoli naprostého vítěze stále nemáme, jelikož každý má rád něco jiného ze všech her, tak se série TES dá považovat určitě alespoň za jednu z nejlepších. Vývojáři také nezahálejí, dále kutí a po posledním dílu s podtitulem Oblivion, který toho předvedl hodně a vydělal si několik ocenění, a po menším přídavku Knights of the Nine se nám dostává plnohodnotného datadisku s názvem The Shivering Isles, který nám nabízí novou neprozkoumanou oblast, nové nepřátele, zbraně a především dalších 30 hodin zábavy. Sliby jsou ale často chyby, takže se pojďme podívat, jestli tvůrci nemleli jazykem zbytečně.
VIDEO
Popisovat zde originál téměř nemá smysl, každý má jistě v živé paměti bezesné noci strávené na koňském hřbetu, zaměříme se tedy hned na novinky. Datadisk samotný se ve hře představuje docela zajimavým způsobem. Po instalaci se nezmění zhola nic a nic nenasvědčuje přítomnost datadisku kromě nainstalovaných souborů ve složce se hrou. Poté, co po instalaci poprvé spustíte hru a vklouznete do jakékoli uložené pozice, objeví se vám v inventáři zvláštní quest pojednávající o "tajemném portálu" co se otevřel uprostřed jezera. Poté už jen stačí na dané místo doklusat, být svědkem několik zajimavých událostí, pokecat se staříkem u knížky a hurá do světa Shivering Isles, který se před vašima očima rozprostře mezi hejnem odlétávajících motýlů. Vskutku působivý úvod.
Na začátku máte v zásadě dva způsoby, jak datadisk hrát, a zkrátka nepříjdou ani začátečníci, ani naspeedovaní frajírci v naleštěném brnění. Do země Sheogoratha můžete vyrazit buď se svou již vytvořenou postavou (pokud už Oblivion nějakou dobu hrajete, jistě budete radši pokračovat se starým známým), nebo si vytvoříte postavu zbrusu novou. Přitom datadisk je postaven tak, že to není bůhvíjak těžké i pro zelenáče ze začátku hry. Je ale zřejmé, že čím víc skillů již máte nasbíraných, tím to pro vás bude jednodušší.
Příběh samotný vypráví o říši Shivering Isles, kde vládne král Sheogorath. Vládne tvrdou (a někdy trochu zcvoklou) rukou, ale obyvatelstvo si nestěžuje a vše se zdá být idylické. Avšak poté, co přicestujete nově otevřenou branou, se dozvídáte, že se svět Shivering Isles začíná bortit, říše je atakována podivnými "rytíři řádu", sám král neví, kam dříve skočit a tak vás vybere jako "šampióna", abyste pro něj udělali nějaký ten dobrý skutek. 
Čím více toho plníte, tím dále se zavrtáváte do tajúplného příběhu a vašim hlavním úkolem se tak stává rozmotat to podivné klubko tajemství a zachránit říši před neznámou zkázou. Ačkoli hlavní quest není bůhvíjak originální, nepostrádá náboj a hlavně vidiny nového brnění či zbraně na konci vás ženou neustále dál. Přispívá k tomu i fakt, že se můžete vrhnout do postranních questů, kterými vás zásobí každý druhý ve městě, a cestu si tak náležitě zpestřit, případně dostat nějaký ten spešl dáreček v podobě nového kouzla či jinak nedostupné zbraně.
Mania je neuvěřitelně pestrobarevná , Dementia naopak navozuje pocit depresí, zakrytá mlhou a častým deštěm
Co se mi na datadisku opravdu líbilo je samotné ztvárnění říše Shivering Isles. Celá oblast je rozdělena na dvě velké části zvané Mania a Dementia, do kterých se dostanete až po malém uvítacím městečku Passwall, kde musíte zjistit, jak zabít GateKeepera, který oba vchody do oblastí střeží. Působivé na tom je to, že vše co se v dané části nachází celkově odráží psychologickou náplň daného místa. Mania je neuvěřitelně pestrobarevná , Dementia naopak navozuje pocit depresí, zakrytá mlhou a častým deštěm. Obě oblasti nepostrádají nápady a hlavně mají neuvěřitelný smysl pro detail. Také obyvatelé přesně vystihují názvy a je zajímavé vyzpovídat je čistě proto, abyste poznali ten rozdíl. Samotný král Sheogorath je pak naprostý šílenec, jehož dialogy mnohdy nedávají žádný smysl, ale jsou perfektně sestaveny a vůbec je to jedna z nejlépe napsaných postav datadisku (moc důležitých postav tu však není). Celá mapa je také dostatečně velká, i když obsahuje pouze jedno hlavní město, několik menších osad, dungeonů a spousty stezek uprostřed lesů a polí, a ačkoli nedosahuje rozsahu Oblivionu, v některých chvílích jsem tu postrádal koně, díky kterému by byli některá putování znatelně rychlejší.
Kromě obyvatel odráží "náladu" oblasti také veškerý spotřební materiál, který tam najdete. A že je ho dost. Poté, co najdete bernění či zbraň (Mania se pyšní light armorem, Dementia dominuje heavy armorem), ho stačí donést ke kováři a ten vám ho překuje přesně dle vzoru místa. Brnění z oblasti Dementia tak vypadá dosti hrůzostrašně, zatímco v Manii budete vypadat jako klaun na dovolené. To samé platí i o zbraních, kterých tu najdete nespočet. Meče, dýky, různé druhy šípů, sekery malé i velké, palcáty a bůhví co ještě. Navíc vše ve dvou variantách dle toho, kde danou zbraň naleznete.
Opomenout nemůžu ani nová útočná, obranná a vyvolávací kouzla a s tím spojené lektvary a svitky. Nejvíce se mi hodilo kouzlo, které vyvolalo Haskilla, Sheogorathova rádce. Kromě několika připomínek "jak nerad se teleportuju" je především neocenitelným pomocníkem, pokud nevíte kudy dál či jednoduše potřebujete poradit. 
Dalším zajímavým kouzlem je také dementia, což je zblbnutí nepřítele, který pak s radostí nakrájí vlastního spolubojovníka. Již klasikou je použití kouzel na vaše zbraně, které pak dostanou do vínku nějakou tu novou vlastnost, která se odvíjí od použitého kouzla. Je toho mnohem víc, ale nechci vás připravit o příjemné zážitky spojené s objevováním něčeho nového.
Dalším zajímavým kouzlem je dementia, což je zblbnutí nepřítele, který pak s radostí nakrájí vlastního spolubojovníka
Jak je šílený celý zdejší svět, tak i nepřátelé nemají do Bohnic daleko. Základním druhem, který vám jde po krku v obou oblastech je Grummit, což je skřítek, který sice vypadá hrůzostrašně, ale většinou stačí se jednou ohnat mečem a už sleduje mravence v trávě. Dalšími, už však mnohem tužšími a hlavně všudypřítomnými nepřáteli, jsou již zmínění "rytíři řádu", které po aktivaci
|
Technické zpracování asi netřeba dlouho popisovat. Řeknu snad jen, že se od Oblivionu nepřidalo na žádných efektech, ale právě díky neuvěřitelné různorodosti prostředí (hlavně Mania je graficky hodně pěkně zpracovaná) je na co se koukat. Taky plynulost se trochu zvětšila, protože se nenahrává tak velká oblast, jako v případě Oblivionu, a tak je hra o trochu svižnější a rychlejší.
Zvuková stránka zůstala taktéž beze změn. Také nevidim důvod, soundtrack originálu byl již tak párádní, na dabingu se zapracovalo (hlavní postava krále Sheogoratha se vám vryje do paměti nadlouho) a zvuky prostředí se také nenechaly zahanbit, i když musím přiznat, že by neuškodila nějaká ta novinka například v podobě rozšíření soundtracku, ale to už si opravdu vymýšlím. Stačí tedy, když řeknu, že je zvuková kulisa téměř beze změn.
Co říci závěrem? Shivering Isles jsou více než dobrým datadiskem pro již beztak skvělou hru. Musím dokonce říci, že díky velké variabilitě, pestrosti prostředí a velké várce nabízených předmětů mě datadisk bavil více než samotný Oblivion. Pokud tedy originál zbožňujete, neváhejte a mazejte do obchodu. Pokud vás neoslovil, mohou to být právě Shivering Isles, kteří vás donutí zamyslet se znovu. 89%
(Petr Kárník) Po ne příliš kvalitním addonu Knight of the Nine vytáhla Bethesda do boje s plnohodnotným datadiskem na jednu z nejlepších her loňského roku. Jaké jsou Shivering Isles?
Přestože byl loňský rok na kvalitní RPG dost skoupý, nadělil 
nám kromě kontroverzních Neverwinter Nights 2 hlavně Gothic 3 a hru, o které bude dnes řeč. Myslím, že čtvrtý díl ságy The Elder Scrolls s podtitulem Oblivion nemá cenu čtenářům BonusWebu dlouze představovat. Vloni jsem se nad tímto kouskem v recenzi doslova rozplýval a nejinak tomu bude i dnes. Obrovský žijící svět, neuvěřitelná volnost, tuny questů a nádherná grafika, to je jen několik předností tohoto titulu. Když na konci minulého roku vydala Bethesda addon s názvem Knights of the Nine, zajásal jsem. Jaké však bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že se nejedná o datadisk jako takový, ale pouze o pack několika více či méně povedených oficiálních přídavků, které šly do té doby stáhnout pouze za poplatek přes internet. Co naplat, přestože se to hrálo celkem dobře, právoplatný datadisk to nebyl. Situace se ale mění, protože konečně vychází opravdový datadisk s podtitulem Shivering Isles, který vám teď představíme.
Shivering Isles (dále jen SI) nejsou stand-alone datadiskem, tzn. že k jejich spuštění budete potřebovat původní Oblivion. Po nainstalování se datadisk integruje přímo do původní hry, takže byste marně hledali 
nějakou novou položku v menu na spuštění nového příběhu. Pokud máte schované uložené pozice z původní hry, můžete pokračovat přesně tam, kde jste skončili. Krátce po jejich načtení se vám totiž na obrazovce objeví zpráva, že na malém ostrůvku nedaleko města Niben Bay se z ničeho nic objevil tajemný portál a to stojí samozřejmě za prozkoumání. Po dosažení výše zmíněného ostrůvku se vám naskytne pohled na naprosto úžasně zpracovaný portál, na který jsem čučel několik minut, než jsem se vůbec odhodlal vstoupit. A co mě tam čekalo?
Přestože jsem čekal hodně věcí, určitě jsem nečekal malou místnůstku bez východu (pouze s portálem zpět do Cyrodiilu), malým kancelářským stolem a postavičkou jménem Haskill. V rozhovoru s ním jsem se dozvěděl, že je poradce samotného lorda Sheogoratha, prince šílenství, který vládne území zvané Shivering Isles. Portál se v Cyrodiilu objevil proto, aby přilákal nějakého dobrodruha, kterého lord Sheogorath potřebuje na splnění několika úkolů. Tímto hrdinou jste samozřejmě vy a po 
odsouhlasení konečně se skvělým efektem vstoupíte na území Shivering Isles. Po krátkém rozkoukání se dozvíte, že území SI je rozděleno na dvě země – Manii, které vládne vévoda Thadon a Dementii, které vládne vévodkyně Syl. Každá je zcela jiná a to nejen po designové stránce, ale najdete zde i jiné potvory, je zde jiná mentalita apod. Tato rozpolcenost je patrná převážně v sídle lorda Sheogoratha, které leží na hranicích obou kultur, takže zatímco jedny dveře vás zavedou do krásné přírody plné motýlů a paprsků slunce a dobré nálady (Mania), z druhých vystoupíte rovnou do deště, zamračeného podnebí, bažin a deprese (Dementia). Lord Sheogorath má také dva druhy hradních stráží a vůbec je vše upraveno do dvou grafických stylů. Co do rozlohy se svět SI nemůže původnímu Oblivionu sice rovnat, ale i tak se nejedná o nic malého a než ho pořádně procestujete, uplyne hodně vody. Bohužel přes portál si nemůžete vzít svého koně a v SI žádného nenajdete, takže je cestování občas pěkný opruz, ale to je detail.
Co se týká příběhu, tak je velice povedený a opravdu mě zaujal a to nejen náplní úkolů a jejich zpracováním, ale také postavami, které vám je zadávají. Samotný lord Sheogorath je správný úchyl s kočičíma očima a jeho monology jsou občas tak pitomé, že jsem se musel až smát. Takovýchto magorů je zde ale více, Thadon je přihlouplý feťák a Syl zase trpí paranoiou a je přesvědčena, že po ní neustále někdo jde. A protože tyto tři postavy jsou v ději dost důležité, užijete si jich až až.
Ať už Mania nebo Dementia, obě vypadají po stránce grafiky a designu naprosto skvěle a už jen samotné procházení je zážitek.
Úkoly jsou stejně rozmanité jako postavy a byla by chyba je nezmínit. Přestože některé questy jsou pouze variací na známé „přines/zabij/najdi/neboněcopodobného,“ tak to nevadí a v kombinaci s 
novým prostředím to působí dobře. Naštěstí se ale najde i spousta dost originálních úkolů, jejichž plnění je doslova radost. Zmíním jeden, který mě velice pobavil. Po splnění hlavního úkolu v jednom počátečním dungeonu jsem už očekával, že se vrátím na povrch a poběžím si to za lordem Sheogorathem pro odměnu, ale ouha. Naskytla se menší komplikace a do podzemního komplexu vnikli tři dobrodruhové v klasickém složení bojovník, mág a zloděj. Co s nimi? Dostal jsem na výběr je buď zabít nebo je dohnat k šílenství. V každé místnosti, kde se hrdinové zastaví jsou dva spínače, každý spouští nějakou past, která jednoho z nich zabije, respektive zblázní. Samozřejmě jsem si vybral druhou možnost a kochal se pohledem na postupně vyšinující dobrodruhy. Některé úkoly mají také více řešení, takže i po druhém zahrání může být hra jiná a to se velice cení. Samozřejmostí je spousta vedlejších úkolů, po jejichž stopách se můžete, ale také nemusíte, vydat.
Grafická stránka byla naprosto úchvatná už u původního Oblivionu a nejinak je tomu i zde. Jak jsem psal výše, narazíte v SI na dvě zcela rozdílná grafická témata a tak to také vypadá.
Ať už Mania nebo Dementia, obě vypadají po stránce grafiky a designu naprosto skvěle a už jen samotné procházení je zážitek, ostatně posuďte ze screenshotů okolo. Hardwarové nároky jsou zhruba stejné jako u Oblivionu, takže pokud vám šlo vše plynule tehdy, budete bez problémů i nyní. Stejně parádní je i namluvení všech protagonistů, zvláště pak těch hlavních.
Výborně zpracovaná rozpolcenost dvou území
Výtříbená hratelnost; parádní design
Po všech stránkách povedený datadisk
Občas zdlouhavé cestování
899 Kč
Anglicky
Verdikt: The Shivering Isles jsou ve výsledku velice povedeným datadiskem, který dělá z parádní hry hru naprosto perfektní. Přidává do původní hry jednu velkou lokaci s parádně ztřeštěným příběhem, unikátním designem a mnoha novými questy. Samozřejmostí jsou pak mraky nových předmětů, kouzel, zbraní, potvor i nepovinných dungeonů, díky kterým datadisk vydrží s přehledem i třicet hodin čistého času. Pokud vás nebavil Oblivion, nechápu, proč u tohoto článku ztrácíte čas, vy ostatní upalujte do obchodů, tohle vám nesmí chybět. 85%
