Panu šéfredaktorovi se zjevně zalíbila role "toho hodného pána, co nám posílá hry". Poté, co jsem v telefonu uslyšel "...posílám ti Tonic Trouble, to je něco podobného Raymanovi 2 - synátorovi se to určitě bude líbit...", s obavami jsem očekával, co z balíčku vypadne. Což o to, mé dítě bylo (alespoň ze začátku) nadšené, ale mé obavy nebyly plané...
Již intro, uvádějící hráče do příběhu, mě vpravdě srazilo z židle. Toto by měl vidět pan Holub z Reflexu - to by mu přibylo argumentů do debaty o škodlivosti počítačových her, o vymývání nevinných dětských mozečků! Kultura kriplů strikes back! Tak stupidní příběh o záchraně světa jsem tedy opravdu dosud nezažil. Malý mimozemšťan Ed (takové Raymanoidní stvoření, složené z mrkvovitého obličeje, motýlka, dlaní a šlapek) nalezne na palubě své kosmické lodi plechovku s tonikem. S šikovností sobě vlastní se mu ji podaří upustit a ta upadne na naši planetu, kolem které loď zrovna proplouvá. No a jelikož se nejedná o nějaký obyčejný Schweppes, ale o tonik kouzelný a tudíž silně mutagenní, začnou se po jeho dopadu na Zemi dít věci - odnikud začínají vyrůstat zasněžené hory, oceány mizí s zase se objevují, řeky jsou naplněné sangrií a zvířata,
rostliny i věci se začínají měnit v podivná, povětšinou velmi nebezpečná stvoření, z nichž tyrannokráva nebo oživlá chaloupka na kuří nožce patří k těm mírnějším. A jako by to nebylo málo, plechovka se zbytkem toniku se dostane do rukou Grögha. Grögh je hrubý, arogantní, panovačný, vybíravý a velmi prohnaný blb, kterého právě vyhodili z hospody. Ten poté, co svůj hospodský mix dorazil nalezeným zázračným tonikem, získá nadlidské schopnosti a prohlásí se za Pekelného Grögha, Pána Země. No a snad už ani nemusím dodávat, že vaším úkolem v roli Eda je překazit Gröghovy šílené plány, získat zpět plechovku s tonikem a napravit způsobené katastrofy do původního stavu. Teda ne že by se vám zrovna chtělo, ale palubní soud vás k tomu odsoudil. Celá brilantně naplánovaná akce se však samozřejmě zvrhne a vy místo vítězného odletu s kýženou plechovkou vylézáte na vrcholku kopce z trosek svého výsadkového modulu...
Tonic Trouble obsahuje celkem dvanáct světů, které musíte s malým Edem projít, abyste dosáhl svého cíle. Po dopadu a efektním sjezdu lyžařského svahu musí Ed najít a osvobodit Doca. Doc je geniální a velmi plodný vynálezce s Einsteinovskou vizáží. Jeho vynálezy mu však poněkud přerostly přes hlavu a ten poslední, Robokufr, jej uvěznil.
Poté, co ho Ed osvobodí, jej Doc posílá na další mise, během kterých musí najít a přinést určité předměty (vždy šest předmětů v dané misi) Za odměnu získává Ed nové zbraně a schopnosti - nejdříve klacek, se kterým může kromě obligátního mlácení nepřátel taKé skákat jako na pogo tyči, nebo foukačku, ze které střílí včely. Časem se Ed naučí i potápět a létat pomocí svého motýlku. Navíc Ed na svém putování nachází i automaty s popcornem, jehož konzumace má na něj podobné účinky jako špenát na Pepka námořníka - z Eda se stává SuperEd, z pěstiček pěsti, z paciček tlapy a pak teprve Ed může svým nepřátelům pěkně demokraticky vysvětlit své historické a nezadatelné právo na plechovku s tonikem. A nepřátel má Ed na své pouti opravdu dost - Gröghovými Pekelnými strážemi počínaje a obří zmutovanou Zabijáckou Zeleninou konče. Nakonec, až bude mít Doc k dispozici všechny potřebné součástky, sestrojí mašinku, s jejíž pomocí se Ed dostane do Gröghovy věže, kde může vybojovat svůj vítězný boj a získat zpět vytouženou plechovku s tonikem.
Takže roztomilý příběh bychom měli za sebou... Pokud vás navnadil (možná jsou mezi námi i takoví masochisté), musím se zmínit ještě o jedné, bohužel dosti zásadní vlastnosti hry Tonic Trouble, a to je její ovládání a "inteligentní kamera". Tento pojem chápejte tak, že kamera vám ukazuje Eda v tom pohledu, který se JÍ zdá nejvhodnější (nejkrásnější, nejzajímavější... - čert ví, podle takých kritérií je vybírán).
| ||||||||||||||||||||||||
Grafika hry, jak můžete vidět z obrázků, které doprovázejí tuto recenzi, celkem věrně odpovídá úchylně ulítlému příběhu. Totéž se dá říci o zvukovém doprovodu. Hardwarové nároky jsou přijatelné, na současnou dobu spíše podprůměrné - vyžadován je však 3D akcelerátor.
Jak jsem již řekl na úplném začátku - Tonic Trouble není nic více než vykradenou kopií Raymana 2, která však kvalit svého vzoru nedosahuje. Takže pokud už máte doma dvojku Raymana, můžete tuhle hru s klidem minout. A pokud nemáte - kupte si raději toho Raymana... Ale na druhou stranu - pokud se vám příběh líbil a jste schopni zvládnout úskalí "inteligentní kamery", pak prosím. Ale já vás varoval :-)
