Není tomu tak dávno, co všichni fanoušci sportovních prototypů a závodních vozů série GT s napětím očekávali slibně vyhlížející titul World Sports Cars. Jenže neshody výrobců, bratrů Westových, a nezájem distributorů nadále finančně podporovat nejistý titul zapříčinily rozchod zmíněných subjektů. A proč o tom píšu v recenzi na Total Immersion Racing? Po téhle rozepři se totiž začal hledat nový distributor pro World Sports Cars (bratři Westové totiž chtějí vydat hardcore simulátor, i když už nejspíše pod jiným názvem), zatímco Razorworks Studios ve spolupráci s Empire Interactive předělali a upravili již hotový kód a výsledek vydali pod jménem Total Immersion Racing. A jak to tedy dopadlo?
Žádná velká sláva to není, ale propadák také ne. Nejedná se v žádném případě o simulátor pro hardcorové hráče, spíše se drží v poslední době hodně oblíbeného trendu spíše arkádověji pojatých závodů. Kdo hrál 24 hours Le Mans od francouzské společnosti Infogrames, dokáže si určitě představit, o čem tato hra bude.
Jak již bylo naznačeno, Total Immersion Racing je určen především pro milovníky okruhových závodů víceobjemových speciálů, jejichž výkonově slabší bratříčky bylo možné v posledních letech vidět i na našich dvou okruzích v Brně a v Mostě. Podobně jako v již zmíněné hře Le Mans, i zde jsou k dispozici tři různé závodní třídy, tentokráte pojmenované jako GT, GTS a Pro. Od začátku je však k dispozici pouze kategorie GT, ve které se nalézají ty nejméně výkonné vozy. Ostatní auta (celkem se jich ve hře nachází 18 a najdeme zde takové skvosty jako Audi TT, BMW M3 GTS, McLaren F1 GTR či Bentley EXP Speed 8) jsou zamčená. Pro jejich získání je nutné úspěšně odjet mód career. Tento mód je dělán ve stylu hry od Infogrames, kdy dostáváte nabídky od manažerů jednotlivých závodních týmů. A je jen na vás, zda si zvolíte sice slabší tým, ale ve výkonnější kategorii, nebo raději zvolíte kategorii sice slabší, ovšem v nejlepším možném týmu. Samozřejmě, manažeři se rozhodují převážně na základě výsledků dosažených na trati. V každé kategorii se proti vám postaví celkem pětice jezdců (což při logickém násobení počtem tříd dává dohromady osmnáctku jezdců) a boduje se ještě vloni klasickým 
formulovým systémem 10-6-4-3-2-1. Navíc jako bonus získá majitel nejrychlejšího času v závodě jeden bodík do celkové klasifikace.
Ovšem mód kariéry není jediným, který tato hra nabízí. Jako již tradičně si můžete odzkoušet jednotlivé závodní tratě proti času v módu Time Trial, zajet si Challenge nebo jednotlivý závod. Horší už je to s módem multiplayer. Nevím, jestli si autoři dělají srandu nebo jsem dostal k dispozici nějakou nepodařeno kopii, ale jedinou možností, jak si zahrát multiplayer, je pozvat si jediného kamaráda k sobě domů a rozdat si to s ním ve split screenu! Ano, v době moderních technologií, rozvoje internetu, rozvoje síťových a online her, si tvůrci dovolí představit hru, která podporuje multiplayer pouze naoko.
Dalším z důležitých faktorů závodní hry jsou tratě. Těch se v TIR nachází celkem dvanáct. Řada z nich je reálná (Hockenheim, Silverstone, Monza či Sebring), některé jsou smyšlené (Springfield, Minato). Návdavkem se některé okruhy jezdí i ve více verzích, kdy je využita část původní tratě a zbytek je veden novým úsekem. 
Množství a rozmanitost tratí je tedy na odpovídající výši, vymyšlené tratě působí dokonce zajímavějším dojmem, než ty reálné.
Ale nejdůležitějším je a vždycky bude fyzikální model. Jak už bylo zmíněno na začátku recenze, realističnost se Razorworksům a potažmo i této hře vyhla obrovským obloukem. Jízdní vlastnosti aut jsou přitaženy za vlas, obzvláště slabší auta drží na trati jako přikovaná a stále v přímém směru. Že by občas uklouzla zadní kola nebo se auto rozhodilo po nájezdu na obrubník lemující závodní dráhu, o tom si můžeme nechat jenom zdát. O možnostech nastavování auta před závodem ani netřeba mluvit. Ano, předstartovní příprava je k dispozici, ale položek k nastavování není zrovna hodně a v průběhu samotné jízdy se nijak výrazně případné změny neprojevují. Podobným způsobem dopadly i kolize se soupeři a poškozování auta. Teda poškozování; ani po čelním nárazu v maximální rychlosti do zdi se autu vůbec nic nestane. Jenom se zastaví a čeká, až se pilot vzpamatuje, zařadí zpátečku a vrátí zpět na trať. Právě naprostá 
absence zničení auta po kolizích nejvíce sráží kvality této hry. Alespoň trochu situaci zachraňuje výjezd do štěrku mimo trať, kde se auto přeci jen trochu výrazněji zpomalí. Podobným způsobem se chovají i auta počítačových protivníků. Nárazy do nich či do některého z mantinelů pouze drobně zpomalí rychlost vozu (případně i soupeře v případě kontaktu) a jede se dále. Proto je výhodné těchto manévrů využívat i při samotném závodě, protože v případě dobré rány lze tímto způsobem na chvíli i soupeře vyřadit.
Á propos soupeři. Tvůrci se ve všech předchozích tiskových zprávách i materiálech provázejících tuto hru holedbají kvalitou umělé inteligence počítačových soupeřů, schopností přečíst jezdecký styl počítačového hráče a přizpůsobit se mu, možností emotivně reagovat na manévry soupeřů apod. Přestože jsem nad touto hrou proseděl několik hodin a prošel všechny tři nabízené obtížnosti (ano, hra nabízí tři obtížnosti, na jednoduchou je schopna závod série GT vyhrát i moje sestra, která jinak nemá k autům vůbec žádný vztah; ani 
nejtěžší obtížnost však neoplývá nějak extrémně tuhou náročností), nepodařilo se mi vypozorovat zvyšující se inteligenci mých soupeřů. Stále od začátku je na stejné úrovni, i když nutno přiznat, že celkem slušné.
A dostáváme se k technickému zpracování. Grafický engine je vcelku rychlý a samotné grafické zpracování odpovídá současným standardům. Závodní stroje jsou detailně vymodelované podle skutečných závodních vozů a vypadají opravdu pěkně. K dispozici jsou klasické tři pohledy - na předním nárazníku, z pohledu řidiče a zpoza vozu. Tvůrci si evidentně našli zalíbení ve světelných efektech, což je vidět na každém kroku. Při podvečerním závodě je vidět nádherná červánková obloha se zapadajícím sluncem, během poledne jasně svítící paprsky oslňují přes prosklené hledí přilby pilotovy oči. Jen přechody z takto osvětlených míst do tmavším případně samotný závod za škaredého počasí (které mimochodem není během závodu proměnlivé, tedy pokud se před startem zatahují mračna, ale je sucho, tak je 
jisté, že i na konci se na cestě nebude nacházet ani kapička vody) nejsou zrovna grandiózně zvládnuté, působí totiž poněkud tmavěji, než by bylo záhodno. Navíc má hra problémy s některými grafickými kartami, kdy se z některých aut odštěpují polygony (osobně jsem tento problém potkal na třech různých grafický kartách s chipsetem od nVidie, přičemž přeinstalování ovladačů nepomohlo tento problém vyřešit; na jedné GeForce 2 MX 200 se samotný engine dokonce vůbec nerozjel).
Pokud zůstaneme u technického zpracování, zbývá nám ještě zvuková kulisa. Ta v této hře patří k tomu nejkvalitnějšímu (hlavně zvuk motorů patří k nejrealističtějšímu, co zatím bylo na poli počítačových her předvedeno), programátoři dokázali velmi dobře zpracovat prostorový zvuk a tak pokud máte váš počítač připojený k nějaké kvalitní zvukové soupravě nebo domácímu kinu, určitě mi dáte za pravdu, že takový zvuk větru komíhající kolem přilby je naprosto úchvatný.
A už nám zbývá jen závěr. Asi nejlépe tuto hru vystihne sousloví zábavná arkádová závodní hra. Kvalitně technicky zpracované okruhové závody sportovních vozů s velmi jednoduchou obtížností, arkádovým zpracováním fyzikálního modelu nezničitelného auta s dobrou, postupem času však stereotypní hratelností. A bez pořádného multiplayeru! Pokud nemáte rádi arkádové závody, sáhněte raději po něčem jiném. V současnosti nejlepší volbou je koupit si F1 2002 od Electronic Arts a nahrát si tam GT Racing 2002 mód.
| Total Immersion Racing | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
