Strategie v současnosti nepatří mezi herní žánr, který by to měl co do možnosti objevování stále nových originálních podob a postupů zrovna jednoduché. Jelikož do něj spadá oblast her, náležících pořád mezi nejoblíbenější, je pochopitelné, že se často můžeme setkávat s variacemi na již v minulosti mnohokrát opakovaná známá herní témata. Asi nejvýrazněji to lze vidět u real-time strategií. Nicméně základní stavební kámen herního systému, položený v Dune 2 a Warcraftu, se stal něčím natolik populárním a pro další vývoj strategických her nezbytným, že i v současnosti by jeho naprostá absence v soudobých hrách podobného typu byla jen těžko myslitelná. Jiná věc ovšem je, že stále vznikají, a zřejmě i nadále budou vznikat, tituly zcela kopírující hlavní rysy výše jmenovaných her. Určitě by nebylo namístě vidět tuto skutečnost nějak příliš kriticky, jelikož se jedná o jeden z nejvděčnějších a hráčsky nejatraktivnějších herních principů. Je zřejmé, že takové hry asi nebývají při své tvorbě příliš velkou "sázkou do loterie", protože jejich předpoklady pro možnou úspěšnost nepatří mezi nízké. Zákonitě tak ovšem také roste konkurence a stoupá kvalita, proto k tomu, aby si v současnosti real-time strategie takového typu prodrala svoji úspěšnou cestu ke slunci, už většinou jen s obtížemi postačí pouhá decentní kopie/variace.
Tzar je novou real-time strategickou hrou bulharského týmu Haemimont Multimedia, která ihned zaujme velkou podobností a stejným principem i prostředím s Warcraftem 2 a podobnými tituly. Co zprvu příliš nepotěší je fakt, že prezentace hry, úvodní příběh, který hráče seznamuje s dějem, se zprvu jeví jako něco, co snad jakoby autoři považovali téměř za nutné zlo, protože příběh, předložený hráči v krátkém úvodu hry, je skoro horší než jedno velké klišé. Dozvídáme se, že zkrátka existovalo nějaké zlo a byly nějaké války, které byly strašné, ale kdo proti komu a z jakých příčin vlastně bojoval, jaksi mírně uniká. Nakonec však tento úvod přece jen spočine aspoň na něčem konkrétnějším, a to záhadném krystalu, který, jak se dozvídáme, temné síly nesmí získat a ovládnout s ním svět, nebo ještě lépe vy-hlavní hrdina byste ho měl mít a svět s ním zachránit.
V menu hry si lze kromě standardní kampaně, uživatelské mapy a multiplayeru zvolit i 7 výukových misí, které podrobně vysvětlují ovládání hry, funkce budov, jednotek a dalších objektů, přičemž je v nich pamatováno i na úplné začátečníky. Samotná hra "na ostro" kupodivu zdánlivě nezačíná skokem do mise, ale pokračuje rozvinutím příběhu, který byl tak neurčitě načrtnut v úvodu hry,
a vaše počáteční mise jsou vlastně jakousi kombinací jednoduchých úkolů obklopených tentokrát už docela decentním příběhem. Zatímco se seznamujete s různými postavami ve hře, dozvídáte informace o tom, že nejste synem chudých rolníků, kteří vás vychovali, ale zavražděného krále, a začínáte pozvolna svůj boj, i obsah misí se z cílů jako dojít k někomu a promluvit s ním, znepříjemňovaných tak maximálně procházejícím se hladovým medvědem, pozvolna mění v akčnější úkoly - přepadnutí nepřátelské hlídky ze zálohy, útok na transport a ukořistění převáženého zlata - a záhy vyvine v pořádné šarvátky vyžadující budování větší armády. Jednotlivá tažení jsou rozdělena standardním způsobem briefingy, zajímavostí ale je, že v rámci jednotlivých misí existuje více úkolů, které se hráč dozvídá postupně, každá má vlastně několik podmisí.
Herní systém se v základu jeví jako napodobenina systému Warcraft/Dune2, rolníci těží suroviny - zlato, kámen, dřevo, musí získávat potraviny; centrum tvoří hrad, k dispozici jsou klasické budovy - kasárny, farmy, sklady, kovárny apod., je možné vylepšovat technologie - zlevňovat produkci rolníků, zvyšovat účinnost zbraní a mnoho dalšího; rybařit, zajímat cizí budovy, budovat opevnění a věže... Nic podstatného z toho, co bývá zvykem v RTS zde nechybí a ani není jakkoliv nezvykle ztvárněno,
proto pro většinu hráčů bude osvojení hry poměrně snadnou záležitostí. Tzar však tento herní systém posunul ještě o značný kus dál. Záhy začne vyplouvat na povrch mnoho nových užitečných funkcí, které sice často nejsou zcela originální, nýbrž převzaté z různých jiných her, avšak jejich velký počet, obsažnost a sjednocení, jsou ve hře typu Warcraft něčím novým. Kromě toho, že funkcí je více a jsou rozmanitější než je obvyklé, hra disponuje i vyloženě novátorskými prvky, jako jsou například rysy RPG - postavy získávají zkušenost, mají svá útočná i obranná čísla, která můžou být ovlivněna předměty. S tím souvisí i další, velmi pozitivní jev, mnoho postav přetrvává napříč misemi, přičemž hlavní musejí zůstat naživu, jinak je mise neúspěšná. To umožňuje důraz hry na dějovost, hlavní postavy mají jména, hráč prochází dějem spolu s různými osobami, události na sebe logicky navazují; úkoly jsou nápadité a detailně promyšlené, dialogy poměrně bohaté a děj zajímavý; co se zdálo z intra být spíše slabinou, je nakonec silnou stránkou hry.
Při tréninku jednotek lze v kasárnách předem určit kolik kusů chcete vytvořit, zranitelné rolníky je možné schovat v případě ohrožení do hradu, jediným kliknutím lze dát rozkaz jednotce, aby prozkoumala nejbližší okolí; ve hře existuje mnoho takových užitečných funkcí - dále např.
dvojitým kliknutím na jednotku se ihned zvolí všechny ostatní stejného druhu v aktuálním obrazovém výseku. Tzar disponuje nápaditými funkcemi a čím déle ho hrajete, tím více se ukazuje hloubka všech možností; můžete získávat na svou stranu neutrální vesnice, potkáváte jiné rasy, rozhodujete se zda-li dát přednost magickému artefaktu či vstupu jiného "národa" do vaší války.. Po delším hraní začíná být zřejmé, že Tzar nabízí obsáhlejší, hlubší a propracovanější herní systém i úkoly než většina známých real-time strategií. A co je nejdůležitější, přes mnohost prvků se autorům vše podařilo udržet v mezích vyváženosti.
Přes pečlivý a dobře promyšlený systém se však hře přece jen nevyhnuly určité chyby. Pokud pohybujete s větším počtem zvolených jednotek, je pochopitelné, že díky přirozeným překážkám v terénu se od sebe často vzdálí; pokud chcete více mírně rozptýlených jednotek dostat přibližně na stejné místo, tak např. ve Warcraftu 2 či C&C stačí kliknout na příslušné místo, zde však jednotky mají tendenci stále si ponechávat svoji vzájemnou vzdálenost a není snadné dostat je narychlo k sobě, což ztěžuje možnost jejich organizace. Nejvážnějším problémem ale je, že jednotky mají příliš velkou tendenci postupovat směrem k nepříteli a napadat ho, jakmile se přiblíží.
V praxi to znamená, že zvlášť pokud je velký počet shromážděných jednotek a párkrát na ně najede několik nepřátelských, vaši bojovníci mají tendenci nekontrolovaně postupovat jejich směrem, což může mít za následek nechtěnou výpravu na cizí pozice i budovy, ale hlavně tříštění vlastních pracně nashromážděných jednotek. Částečně to ošetřuje funkce "hájit pozici", ta však také nefunguje zcela optimálně. Tyto "vady na kráse" svým způsobem posouvají jisté aspekty hratelnosti i o něco dozadu za starší podobné RTS, na druhou stranu bohatost funkcí, herního systému i dějovost hry tyto negativa vcelku vyvažují. Rovněž výtvarná složka je velmi zdařilá.v
Tzar je zábavnou, pečlivě propracovanou hrou, která přestože není příliš originální, přináší do žánru real-time strategií dost nového především zdařilým spojením velkého počtu různých herních prvků, mající i své drobnější zápory. Za zmínku ještě stojí existence editoru map a kampaní, možnost hraní přes internet jako jedna z nabídek multiplayeru a v neposlední řadě fakt, že Tzar u nás vychází kompletně v češtině.
| Tzar - The Burden of the Crown | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
