Na letošním herním veletrhu E3 v Los Angeles se oživovalo mnoho klasik a velmi mile mne překvapila vydařená ukázka želv nindža. Dobře jsem si rozpomněl na svá dětská léta, kdy jsem hltal každý nový díl kresleného seriálu v televizi a samozřejmě i comicsu. Na PC vyšly, pokud si dobře vzpomínám – a tady bych za svoji paměť ruku do ohně nedal, zhruba dvě akční arkády. Éra želv pomalu odezněla a trochu mě zamrzelo, že na E3 nezbyl čas na vyzkoušení. Jistou satisfakci mi poskytla nedávno vydaná preview verze pro PS2, která se hrála velmi dobře, ovšem o kvalitách PC nevypovídala vůbec nic. V tomto kontextu později vydaná demoverze ukázala, že ani PC verze se nemá za co stydět a po těchto ochutnávkách konečně dorazila i plná verze. Dobrodružství želv však začíná někde úplně jinde a protože bych prakticky pouze opakoval svá slova, vypůjčíme si je z prvních dojmů na PS2.
Náš příběh začíná v Japonsku ve škole bojového umění, kdy jeden z proradných žáků, jmenoval se Oroku Saki, léčkou zničil pověst svého učitele (Hamato Joši) před nejvyšším mistrem, který jej - v domnění, že 
usiluje o jeho život - navěky vyhnal z klanu. Saki, jenž převzal místo svého vyhnaného učitele, celý klan přetvořil na zločineckou organizaci. Joši se musel uchýlit až do Ameriky, kde žil v kanálech a stokách. Jeho jedinými přáteli byly krysy a zanedlouho i čtyři malé želvičky. Jednoho dne Joši objevil své želvy uprostřed prazvláštně zařící kaluže - jednalo se o mutagen, který každého, kdo s ním přijde do styku, promění z části do takového tvora, se kterým se naposledy stýkal. Želvy se proměnily v lidem podobné želváky, Joši však dopadl hůře - naposledy byl s krysami. Joši si začal říkat Tříska a své čtyři svěřence, které pojmenoval po svých oblíbených renesančních malířích, naučil bojovému umění nindžutsu. Abychom to zkrátili - želvám pomáhá sličná reportérka April, hlavního padoucha zosobňuje starý známý Saki (nyní si říká Trhač), jenž přisluhuje odporné růžové hroudě s chapadly, Krangovi. Ještě se nemohu nezmínit o poznávacím znamení želv: pizza. Tu zbožňují všichni čtyři.
Příběh hry, podávaný ve zdařilých kreslených animacích, nás zprvu uvede do podzemních stok, kde želvy spolu s mistrem Třískou bydlí. Jejich příbytek je však zničen vetřelci v podobě malých robotů a tak začíná i celé dobrodružství – jednak si želvy hledají nový domov a za druhé se snaží zjistit, kdo za útokem vlastně stojí. Již zmíněné doprovodné animované scénky (mimochodem – výborně zpracované) nás brzy seznámí se 
"starými známými", mutanty, zkrátka všemi důvěrně více či méně známými postavičkami a charaktery. Po spuštění hry naše první kroky zřejmě povedou právě do příběhového módu, během nějž, ale hlavně i po jeho dohrání, si otevřeme nový herní mód a samozřejmě herní postavy (čtyři želvy doplní třeba zlá želva, mistr Tříska atd.). Několik překvapení skýtá i menu s hesly – ostatně více už v sekci cheaty.
Z herního hlediska se jedná snad o nejklasičtější akčňárnu, kterou jsem za posledních pár let hrál. Zvolíme jednu z postaviček, pohybujeme se obvykle zleva doprava, a likvidujeme tuny nepřátel. Ty se rekrutují z řad robotů, nindžů, neviditelných nindžů, pouličních gaunerů, občas nějaký ten zlý duch a samozřejmě nemohou chybět ani strážci úrovně. Jednotlivé herní kapitoly se dále dělí na úrovně, obvykle jich je pět, přičemž na jejich konci nás očekává závěrečný protivník. Na něj platí určitý postup, finta, na kterou ovšem není nijak těžké přijít. Osobně mě ze všech zúčastněných asi nejvíce zaujal obří robot na skládce. S každou úrovní se mění i prostředí, přibývají tužší nepřátelé, ale prakticky se jedná stále o totéž – likvidaci nepřátel. Úrovně nejsou příliš dlouhé, ani jich není mnoho – autoři každou rozdělili na několik částí, 
ve kterých nám servírují stanovený počet nepřátel. Ti se ve stylu klasických akčních her objevují z ničeho nic, po hloučcích, pouze nindžové seskakují "ze vzduchu".
Na akční hře je nejdůležitější zejména požitek z boje a tady želvy bodují na plné čáře. Škálu tří základních úderů doplňuje možnost házet hvězdice, skákat a samozřejmě provádět komba. Hrál jsem za Donatella, který používá hůl a mezi jeho efektní kombinace lze zařadit, když se od své hole odrazí a odkopává nepřátele. Poslední akční klávesou se provádí rychlý přísun, což se skvěle hodí pro uhýbání jak nepřátelům, tak jejich hvězdicím. Skvělé je, že po stisknutí některé klávesy pro akci si želva nakročí a stiskem dalších akčních kláves může, společně s úderem udělat ještě další dva kroky. Potom následuje lehká pauza – to je nejenom věrohodné, ale umožňuje to mezi nepřáteli a jejich údery nádherně "tancovat". Také nepřátelé po těch "správných" zásazích dosti efektně odlétají stranou.
Celou akční podívanou rámuje cel-shade grafika, díky které postavy a prostředí vypadají comicsově.
Zdaleka nejlépe dopadly právě postavy, jejich úžasné pohyby, a filmové rozmazávající efekty při výbuších; samotné prostředí působí sice hezky, ale občas trochu stroze. Napomáhá tomu především fakt, že kromě beden, v nichž se nalézá pizza, hamburger, hvězdice, bonus pro obranu a podobně, nelze už skoro nic dalšího rozbít. Tím se dostáváme k nejspornějšímu bodu - Teenage Mutant Ninja Turtles jsou pouze čistou mlátící akcí – sice v pěkné grafice, dobře provedenou a hratelnou – ale nic víc. Škoda, že se tvůrci neinspirovali verzí pro handheld GameBoy Advanced, která předkládá mezihry v podobě jízdy v tanku či plachtění kluzákem nad městem. Zde se dočkáme pouze tří zastávek u mistra Třísky, který nás jednou naučí nový úder, podruhé zvýší schopnost útočit a potřetí dovednost lépe se bránit. Na druhou stranu se lze docela slušně pobavit ve hře více hráčů na jednom počítači a to jak v kooperativním Story módu, tak proti sobě. Pro porovnání, osobně se mi želvy líbí víc než akční Lords of the Ring: Return of the King – záleží ale na tom, co každý z vás od hry očekává.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
