The Guild 2

Pokračování oceňované simulace středověkého života ani zdaleka nedopadlo tak, jak jsme si představovali. Všechna úskalí, jež titul shazují dosti hluboko, vám samozřejmě odhalíme v recenzi.

Když před čtyřmi lety vyšla německá hra jménem Europe 1400: The Guild, prosvištěla kolem hráčů víceméně bez povšimnutí. Až s postupem času a v budgetovém segmentu začali mnozí oceňovat její kvality, které nebyly na povrchu jasně patrné, ovšem s odehranými hodinami se neustále prohlubovaly. Nakonec se tak hardcore hráčstvo a čilá fanouškovská komunita postarali o to, aby výtvor studia 4Head úplně nezapadl. A dokonce se podle všeho vydělalo dost i na vývoj druhého dílu. Zřejmě však nikoliv dost na to, aby proběhl pořádný betatest. Jeho viditelná absence totiž The Guild 2 sráží do kolen.

S postupem času si postavu samozřejmě budete vylepšovat, schopností je přehršel.

Někdo ke svému štěstí potřebuje naditou portmonku, jiný si chce vydobýt uznání od spoluobčanů a třetímu postačí hezká manželka. Ve hře si vyzkoušíte dosáhnout všeho a ještě něčeho navíc najednou. Využijete k tomu mnoha prostředků, jako je vražda či podplácení, což zní přinejmenším zajímavě. Bohužel však jenom zní, protože v této simulaci středověkého života se sice možnostmi ani omylem nešetřilo, avšak při míchání všeho toho obsahu se tak nějak pozapomnělo na samotné hraní, jež snad ani těžkopádnější být nemůže.

V počátcích středověké kariéry, která začíná roku 1400, je zapotřebí utvořit si charakter nejbližší vašemu srdci. K dispozici je řemeslník, patron, učenec nebo darebák. Ti v zásadě předurčují vaše povolání. Patroni se mohou stát kupříkladu pekaři, pivovarníky, případně hospodáři. K tomu si navolíte i znamení, jež ovlivňuje charakterové vlastnosti. Berani tak mají lepší tělesnou stavbu a tím pádem i více zdraví. S postupem času si postavu samozřejmě budete vylepšovat, schopností je přehršel. Zlepšovat se lze i v takových statistikách, jako je smlouvání nebo motivace podřízených. Na závěr úvodních voleb je ještě nutno určit hlavní cíl, třeba být nejbohatším občanem či vymýtit všechny konkurenty. Žádný příběh se nekoná, v centru dění je pouze vaše postava, klasických misí je minimu, čímž hra významně ztrácí na motivaci.

Jakmile je vše v nejlepším pořádku připraveno, jde se na jednu z osmi herních map. V jedné ze dvou či tří vesnic (záleží na velikosti mapy) se nachází hráčova nuzná chatička, v níž váš plně ovladatelný hrdina může přespávat. Na začátku se rozhodně vyplatí koupit si nějaký ten podnik, ať už to je statek, lékárna nebo důl, s nímž se dá aktivně zapojit do jakž takž fungujícího hospodářství a stoupat na finančním i společenském žebříčku strmě vzhůru. Nejdříve se musíte starat o obstarávání surovin, prodej vlastních produktů, upgradování budovy, personál a dovoz na trh. Zde začíná jedna velká otrava, protože menu nejsou obzvlášť přehledná a hráči skutečně nic neusnadňují, navíc je čekání na hotové produkty, které je pak potřeba odvést naprosto nudné. Naštěstí se časem lze spolehnout na umělou inteligenci, která za úplatu dokáže podnik samostatně a kupodivu i efektivně spravovat.

Na začátku se rozhodně vyplatí koupit si nějaký ten podnik, ať už to je statek, lékárna nebo důl, s nímž se dá aktivně zapojit do jakž takž fungujícího hospodářství

Peníze v pozdějších fázích hry nemají valnou hodnotu, na startu sice budete dřít bídu s nouzí a nadmíru vás potěší chvíle, kdy nasyslíte dostatek chechtálků, abyste si na radnici mohli zakoupit jeden z několika hodnověrných titulů. Kdo se například vyšvihne až na patricije, může si postavit velký dům se štítem v průčelí a v jeho zadních místnostech plánovat nejrůznější sabotáže. Vyšší postavení je rovněž nutné k pořizování nových a nových podniků, které přinesou ještě více peněz. Je mi ovšem záhadou, jací hráči to dotáhnou takhle daleko, jelikož hra je již dlouhé hodiny předtím zvládne na nejvyšší možnou míru znechutit. Možná ti nejvytvrdlejší fandové prvního dílu to někam dotáhnou, ale nakonec si stejně budou muset přiznat, že se po většinu času vůbec nebavili.

Ale my v recenzi musíme pokračovat. Proto se nyní podíváme na otázku potomků. Zámožní občané si na dědice pochopitelně pomýšlí, jelikož v The Guild 2 je smrt stejně neúprosná, jako ve skutečném životě, a tak je potřeba vyvarovat se vymření rodu, jímž hra končí. Proto byste si měli co nejdříve najít pohlednou nevěstu, což je tedy prakticky možné až s odpovídajícím způsobem naditou kasou. V příslušném menu si vyhlédnete vhodnou kandidátku a stisknutím tlačítka ji začnete omamovat. Pokud budete své potenciální ženě pravidelně a často skládat komplimenty, občas přihodíte nějaký ten dárek, tak jste do deseti minut svoji a za dalších pět minut už bude na cestě kýžený potomek, který po vaší smrti podědí pracně budované impérium.

Ti, kdož už v povolání i osobním životě dosáhli všeho, co bylo možné, se vydají do neúprosné politiky. Podle velikosti města se můžete pokusit o nejrůznější úřady, k nimž by vám měla dopomoci dobrá pověst a také všudypřítomné úplatky. A k čemu to? Coby zemský správce se lze zbavovat nepohodlných konkurentů jednoduše tím, že je uvrhnete do žaláře. Starostové zase mohou zvyšovat daňovou zátěž. Ovšem politické řemeslo není ničím jednoduchým – připravte se na to, že budete muset docházet na častá jednání, jejichž termíny je navíc snadné přehlédnout.

Jakmile se stanete těmi nejmocnějšími a nejbohatšími, přilákáte různé závistivce a rovněž konkurentům se váš rozmach pranic nebude líbit. Začne jít o život. Proto je dobré obstarat si stráž, jež vás bude provázet po všech nutných pochůzkách a v případě potřeby řešit bojové potyčky. Ke všemu se sami můžete ozbrojit mečem a brněním, čímž atentátníkům notně ztížíte práci. Ale pozor – není radno přehánět to s najímáním podřízených, protože každý pracant požaduje na konci měsíce svůj žold a klidně se vám může stát, že nebudete mít na jejich zaplacení. To pak čeká nechvalně proslulá dlužní věž.

Klady a zápory

Slušná grafika
Spousta možností

V podstatě nulová hratelnost
Bez patchů prakticky nehratelné

799 Kč
Anglicky

Grafika hry vůbec není špatná, dokonce oplývá mnoha detaily, pěknými animacemi a vůbec se na ní hezky dívá. Ovšem jinak je technická stránka katastrofická a to tak, že bez patchů je The Guild 2 kvůli četným bugům prakticky nehratelná. My jsme hru testovali s patchem 1.1, který jakž takž odstraňoval ty nejhorší chyby, ovšem obsáhlých oprav neustále přibývá a ještě nějakou dobu přibývat bude. Takhle zabugovaná hra se totiž jen tak nevidí.

Vyšší postavení je rovněž nutné k pořizování nových a nových podniků, které přinesou ještě více peněz.

Z recenze je tak jasně patrné, že spokojenost není tím pravým slovem, jež by The Guild 2 charakterizovalo. Rozsáhlé možnosti simulace středověkého života sice dokáží na první pohled ohromit, ovšem vydrží jen několik minut, než zjistíte, že pojem hratelnost je tomuto titulu úplně cizí. Zklamání je o to větší, že první díl vůbec nebyl špatnou záležitostí a od pokračování se čekalo vylepšení dobře fungujících mechanismů. To se ale nestalo a naopak došlo ještě k notnému zhoršení.