TŘI... DVA... JEDNA... JEDEM! Ze startovních pozic vyrážejí dva soupeři. Hned v úvodu se ujímá vedení medvěd Boris na své zánovní duši. Přeci jen je tu doma a trať dobře zná. Avšak dnešním favoritem je i přesto tučňák Tux, který minulou sezónu dokázal zvítězit na všech zdejších tratích. A jeho zkušenosti se začínají projevovat. Medvěd se snaží ukořistit všechny ryby, ale Tux chytře využívá zrychlovacího mola a už se dostává do vedení. Jeho skok s trojitým saltem, který právě předvedl, mu vedoucí pozici jistí i na bodový součet. A je tu cíl. Tux opět dokázal, že to on je pravým králem zdejších hor.
Doufám, že vám tento "akční" úvod trochu napověděl, oč ve hře Tux Racer vlastně půjde. Jedná se o závody, ovšem pojaté přeci jen trochu nestandardně. Málokdy totiž vidíte na sjezdovce ledního medvěda na nafouklé duši či růžového tučňáka. To jsou totiž někteří z celkem čtyř závodníků těchto podivných závodů v jízdě na břiše. Kromě medvěda Borise a růžového tučňáka Nevy je tu černý tučnák Tux a lachtan Samuel. A tahle sebranka jezdí po kopcích, žere ryby a skáče přemety. Prostě normální, běžní živočichové.
Tratí, na kterých budete jezdit, je hojné množství. Bohužel, osmdesát procent z nich je téměř stejných, a tak i stejně nudných. Ale naštěstí je tu alespoň ten zbytek, který se postará o trochu zábavy. Většina tratí jsou prostě zasněžené hory s vyznačenou trasou, sem tam nějaký kámen, boule či propast. Takto suše vypadá většina sjezdovek, i když i na nich se dočkáte některých milých i nemilých překvapení. 
Někdy spadne do tratě kámen, jindy se zbortí sloup, sem tam projedete tunelem a nechybí ani spousta skoků. Zpestřením jsou i zrychlovací plošinky a odrazové můstky, které vám můžou velmi pomoci. Tím nejpovedenějším terénem je bezesporu les. Je to především proto, že vás alespoň na chvíli vytrhne ze stereotypu čistě bílých hor a také oplývá až nečekanou rozmanitostí a rychlým spádem. Každou chvíli prudká zatáčka, zlomený strom, další strom a další... Dále je určitě zajímavá jízda v horské vesnici spojená s kličkováním mezi auty na silnici. Zbytek tratí je povětšinou dlouhá rovná placka, zatáčka, zase placka... Není se tedy čemu divit, že o nějakém "zažrání" do hry nemůže být ani řeč. Přitom je ale vidět, že když autoři chtějí, dokážou vytvořit i zábavné tratě.
Při jízdě budete mít hned několik úkolů. Musíte stihnout zajet vše v časovém limitu a také nasbírat daný počet ryb, které se válejí všude po trati. A nebo jen zvítězit nad soupeřem. Vše záleží na tom, zda se rozhodnete jezdit sami či ve dvojici. Pokud se vám podaří splnit úkoly na trati, otevřou se vám další úseky, které si žádají o pokoření. Jedete-li šampionát, čeká na vás vždy několik tématicky oddělených tratí (les, vesnice,...), po jejichž zdolání dostanete nějakou trofej a zároveň přístup dál. Pokud tedy chcete shlédnout všechny sjezdovky, musíte se prokousat šampionátem až na samý konec.
Ovládání závodníků je velice jednoduché. Kromě směrových šipek a klávesy reset (vrácení na trať) je tu ještě jedna na skok a další sloužící k akrobacii. Klávesu skákání nemusím snad příliš rozebírat, snad jen tolik, že krom oné akrobacie ji také využijete při zdolávání některých překážek a k mírnému zrychlení. Pokud se dostanete do vzduchu, což je vzhledem k struktuře tratí poměrně často, můžete udělat nějaké to salto či vrut. Tedy skvělá škola pro další Valenty. Za dané prvky jste odměněni příslušným bodovým ohodnocením, a tak se můžete zapsat do tabulky nejlepších výsledků a stále se zlepšovat... jak "zábavné".
Myslím, že zatím každému musí Tux Racer připadat jako záležitost pro děti prvních tříd základní školy. Tomu také odpovídá obtížnost. Vlastně je to opravdu velmi jednoduché a pokud se někde nezaseknete na několik minut, ani nevíte, že vlastně závodíte. Prostě jedete dolů, sbíráte rybky a vždy bez problému dorazíte do cíle. Situace se ovšem radikálně změní pár jízd před koncem celé hry, kdy jsem měl i na nejlehčí obtížnost co dělat, abych trať v nastaveném šibeničním čase zdolal. A pokud mě do té doby nebavilo jezdit po sjezdovce jen tak, nyní, po třech neúspěšných pokusech, mě to nebavilo tuplem. Ovšem je pravdou, že na samém konci jste odměněni jedněmi z nejlepších tratí v celé hře. To však nemění nic na faktu, že celkově je ježdění po zasněžených pláních dosti otravnou záležitostí, které chybí šmrnc. Když jsem o této hře uslyšel po prvé, čekal jsem spoustu zábavy, ale skutečnost je bohužel od této mé představy dosti vzdálená.
I přes pozdější obtížnost je hra celkově dosti krátká. Celkem je zde osmnáct tratí rozdělených do šesti pohárů, s průměrnou dobou jízdy jedné sjezdovky kolem tří minut. To dává celkem něco okolo jedné hodiny "zábavy". Samozřejmě to celé můžete absolvovat čtyřikrát s různými závodníky nebo alespoň vyzkoušet jízdu s protivníkem a na body, ale nedoporučuji. Celkovou dobu hraní si můžete uměle prodloužit zvýšením obtížnosti, kdy se stále zvětšují požadavky na rychlost, nachytaný počet ryb či dosažené skóre. Je pravda, že na vyšší obtížnost máte problémy s většinou pozdějších tratí a hra by se tak mohla stát jakousi výzvou, ale mně prostě nijak nevyhecovala k tomu, abych něco takového dělal. Kdybychom alespoň dostávali nějaké odměny, třeba nové tepláky pro růžovou krysu nebo čepici pro tučňáka, avšak ničeho takového se bohužel nedočkáte.
Na co si ale rozhodně ve hře nemůžeme stěžovat, je její grafika. Od hry, kde se lachtani kloužou po břiše z kopce dolů, by opravdu nikdo nečekal, že bude vypadat takto dobře. Vskutku se je na co dívat. Perfektní odlesky v ledu, povedená mlha či západ slunce, poletující sníh, a i přes strohost některých tratí vše vypadá velmi pěkně. Tučňáci a další havěť za sebou nechávají ve sněhu rýhu, a tak lehce poznáte, jak je na tom váš soupeř. Jak jsem již řekl, design většiny tratí nestojí za moc, ale najdou se i opravdu pěkná místa. Dobré technické zpracování podtrhuje i lahodná hudba a dobře zvládnutý systém ovládání závodníků. Ovšem něco za něco. Pokud budete chtít využít všech detailů a 
technických vymožeností nových karet, připravte se na to, že bez Pentia IV a nabušené grafické karty nebude hra příliš plynulá. To především platí o některých úsecích na trati s více objekty či ledové jeskyni apod. Ovšem nastavení grafiky je poměrně flexibilní, a tak si i slabší počítače najdou odpovídající konfiguraci.
Nevím, ale hra mě prostě nikterak nezaujala. Chyběla mi větší akčnost, možnost lepší interakce s protivníkem a vůbec více zábavy na trati. Také mi nejde do hlavy, proč nebyla přidána hra dvou hráčů na jednom počítači. Ať jsem tuto možnost hledal jak jsem chtěl, nikde jsem ji neviděl. A to i přesto, že na webu jsem obrázek s rozdělenou obrazovkou pro dva hráče viděl. Jestli to byl nějaký pokus později odsouzený k záhubě nebo jen prostě neumím nastavit správně menu, bohužel říci nemůžu. Avšak vzhledem k tomu, že ani v manuálu tuto možnost nepopisují, pravděpodobnější bude první verze. Ovšem myslím, že právě ve hře dvou lidských soupeřů proti sobě by se skrýval největší potenciál Tux Racer, ale vzhledem k tomu, že zde není ani možnost propojení více počítačů, se hraní stává jen záležitostí osamělců. Ke všemu jízda s počítačovým soupeřem je prakticky o ničem. Vidíte ho pár sekund na začátku a pak nic. Na obtížnost hard vás zase překvapí svou dokonalou jízdou střídanou nesmyslnými chybami. A strojová jízda počítače mi jako konkurence rozhodně nepřijde. Prostě hratelnost na draka.
Tux Racer mě tedy o svých kvalitách příliš nepřesvědčil. Kdyby tu ještě byl multiplayer, dalo by se to překousnout. Stejnou zásluhu na mé nespokojenosti má i kvalita tratí a samozřejmě inteligence soupeřů. Co naplat, ne vždy to vyjde.
| Tux Racer | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
