Asi nemá cenu nějak detailně pitvat vývoj Warcraftu III: Reign of Chaos, hry, na kterou se čekalo už několik let a od níž si každý sliboval, že bude pořádnou peckou. Blizzard totiž vždycky dělal jen skvělé hry, ať už to byly oba díly Diabla, nebo RTS Starcraft či Warcraft. Počátky této série najdeme v roce 1995, kdy vyšel prvý díl Warcraft: Orcs and Humans, který sice byl kopií Duny 2, ale obrovskou oblibu si získal především díky multiplayeru. I pokračování Warcraft 2: Tides Of Darkness excelovalo hlavně v multiplayeru a také v editoru map a SVGA grafice. Po vydání Warcraftu 2 Blizzard začal pracovat na budoucím hitu Starcraft a před několika lety, po jeho mega úspěchu, Blizzard oznámil vývoj Warcraftu III. A je zázrak, že konečně vyšel.
Od Warcraftu III se zpočátku očekávalo hodně - třeba to, že bude revoluční, a že bude opravdová pecka. Revolučnost vzala za své, když se Blizzard rozhodl překopat herní systém a RPS (role-playing strategy) nahradil „obyčejnou“ realtimeovou strategií s RPG prvky. I další novinky a nápady, odlišné rasy nebo přítomnost hrdinů, postupem času jaksi zobyčejněly a Warcraft III v podstatě nabízí totéž co většina již dříve vydaných RTS. I přesto je však Warcraft III velmi povedený kousek.
Asi tím nejlepším, co na Warcraftu III najdete, je příběh hry a vůbec jeho celková atmosféra. Příběh je, bez jakéhokoliv zveličování, geniální a lze říci, že nic tak chytlavého, promyšleného a napínavého nenajdete v žádné jiné RTS. Děj dobarvují občasné filmečky, těch sice není mnoho, ale svou kvalitou hravě předčí ty z Diabla 2. Jinak je příběh vyprávěn především prostřednictvím rozhovorů mezi hlavními hrdiny, a to přímo v enginu hry.
Vše začíná vizí a následným setkáním mladého orkského válečníka Thralla s tajemným prorokem. Ten Thrallovi říká, že musí svůj lid převést přes velké moře až do vzdálené země Kalimdor. Po úvodních, více méně výukových misích, se přesouváte do lidské kůže a vedete paladina Arthase a jeho spolubojovníky v bitvách s nemrtvými, jež začali vraždit a infikovat morem lidské obyvatelstvo. Arthas začne toužit po pomstě za stovky padlých a nakažených, což vede až k jakési posedlosti, jež zapříčiní smrt jeho přítele. Přestože Arthas dosáhne svého a porazí nemrtvé, prokletý meč, kterého se nedávno zmocnil, jej dovede k cestě zla a sám se stane nemrtvým rytířem, jenž zabíjí a šíří temno a zkázu. Zdánlivě nesouvisející příběhy Arthase a Orka Thralla mají jedno společné - démony. Nemrtví a Arthas se připravují na jejich příchod a pomáhají jim v ovládnutí světa. Thrall zatím nic neví, válčí v zemi Kalimdor s temnými Elfy a hledá, jak mu poradil neznámý prorok, jedno místo, kde pozná svůj osud...
Více vám ovšem neprozradíme, ne že bychom to nevěděli, ale asi byste si ani vy nechtěli kazit požitek hry při objevování její zápletky. Důležité je ovšem dodat, že kromě základní kostry obsahuje děj plno menších odboček (například setkání Orků s novou rasou a boj proti Kentaurům). Příběh je doslova napráskaný napětím až do úplného konce a při prorokově závěrečné řeči a objasnění, jak se to všechno s démony vlastně mělo, běhá mráz po zádech. Blizzardu se podařilo skloubit do čtyř na sebe navazujících kampaní jeden dlouhý příběh; nicméně je to na úkor toho, že se člověk neztotožní ani s jednou rasou, a že jedinými opravdovými padouchy jsou démoni (za něž nelze hrát a vystupují jako NPC, občas v roli nemrtvých můžete ovládat pár jejich jednotek).
Bohužel, v ostatních aspektech Warcraft III rozhodně není taková pecka, jak se původně čekalo. Jde totiž o de facto „obyčejnou“ RTS, která má kořeny v Dune 2 a navazuje na Starcraft a oba díly Warcraftů. K tomu byl přidán RPG element, jenže celé to dopadlo nemastně neslaně. Kromě úhlavního nepřítele na mapě vždy naleznete spoustu neutrálních, neútočících monster, jež obvykle hlídají doly zlata či další důležité budovy jako třeba fontánku léčící zranění nebo laboratoř, kde si můžete koupit zajímavé jednotky. Neutrální potvory se můžete vydat vykostit se svým hrdinou a jeho partou. 
Za to dostanete drahocenné zkušeností bodíky, a je-li jich dost, hrdina postoupí na další level, stane se silnějším a může si vybrat jednu ze čtyř speciálních vlastností, nebo nějakou stávající vylepšit. Každá ze čtyř ras (lidé, Orkové, nemrtví a temní Elfové) má tři typy hrdinů, každý ovládá jiné schopnosti, jejichž použití stojí příslušné množství many. Například lidský paladin umí léčit, oživit padlé, dokáže kolem sebe vytvořit štít a podporuje okolní jednotky aurou.
Tento styl hry, kdy chodíte s hrdiny a ostatními jednotkami a nabíráte zkušenosti i nějaké ty předměty, jež vylepšují hrdinu, není převratná novinka, neboť něco podobného bylo párkrát ve strategických hrách k vidění, ale rozhodně se jedná o krok vpřed a hru zpestřuje. Jenže, i přes několik let vývoje, výsledek není vůbec převratný, ba ani takový, aby si člověk řekl, že je to bomba. Především jsou hrdinové skoro nesmrtelní, což degraduje jakoukoliv nutnost uvažovat, nemluvě o jakési unikátnosti hrdinů, která je na bodu mrazu. Mrtvého hrdinu lze za pár zlaťáků oživit v jedné budově a jde se opět bez jakékoliv zkušenostní penalizace do boje. Naštěstí nejsou hrdinové zas až tak silní, na prvních úrovních nemají ve férovém souboji jeden na jednoho proti silnějším jednotkám šanci. Ani na maximální desáté úrovni to není o mnoho lepší a úloha hrdinů spíše spočívá v podpoře normálních vojáků a potvor, kterým zkušenosti nerostou a lze je upgradovat pouze ve speciální budově (podobně jako ve Warcraftu druhém).
Tímto výčet novinek, které Warcraft III přináší do žánru RTS (i když RPG element není ničím novým), končí. Problém je v tom, že projekt byl ve vývoji tak dlouho a tolikrát se změnil, že ostatní RTS přišly s podobnými nápady první. Jak se ukázalo, humbuk kolem třetího dílu byl zbytečný, a kdyby se tahle hra jmenovala jinak a přišel by s ní někdo jiný než Blizzard, rozhodně by se nestrhlo takové šílenství. Vezměme si například náplň misí v single playeru. Kampaň obsahuje zhruba čtyřicet misí, číslo je to velké, ale načpak tolik misí, když se neustále opakují? Možná, že si pamatujete na Starcrafta, kde byl jeden úkol udržet pozice třicet minut do příchodu posil. Ve Warcraftu III se objevuje totéž, leč tolikrát, že po páté to až taková sranda není. I další úkoly - přinést to a to, dojít tam a tam, zabít toho a toho - dnes už nikoho nepřekvapí. Pár originálních kousků by se našlo (vyvraždit sto nemrtvých dříve než nepřítel), ale většinou vyústí v obyčejnou celkovou likvidaci nepřítele i s jeho základnou. V některých misích se objevují nepovinné úkoly, za jejichž splnění jste odměněni předmětem pro hrdinu nebo novou jednotkou, ale nepovinných questů je zoufale málo, nemluvě o tom, že označení „nepovinné“ je jen zdánlivé, a že leckdy je prostě chtě nechtě musíte splnit, protože jinak se nepohnete dál. Suma sumárum - mise jsou celkem zábavné, ale často se opakují a nejsou příliš originální. Třeba v takovém Empire Earth se člověk bavil díky geniálním misím mnohem více. V souvislosti s kampaní je třeba zmínit jednu otravnou a nelogickou věc. 
Přestože vynaleznete všechno možné, v další misi musíte opět utrácet peníze a čas za to, co jste v předchozí misi již upgradovali.
I přes tuto chybku a opakující se mise vás příběh u hry udrží až do konce, a překousnete-li nudná místa, budete se skvěle bavit, ať už budete hrát za jakoukoliv rasu. Rozdíly mezi Orky, lidmi, Temnými Elfy a nemrtvými nejsou tak velké jako ve Starcraftu, v němž každá ze tří stran měla jinou taktiku, ale je třeba vzít v úvahu to, že kromě základních ras, za něž lze hrát, je ve Warcraft III spousta dalších jednotek, vojáku a potvor. Jednu velkou skupinu tvoří démoni, zbytek neutrální monstra, kterých je opravdu požehnaně. Každá rasa má svůj způsob stavění, jiné jednotky a své silné i slabé stránky. Lidé a Orkové se sobě až na barvu kůže a jiné mravy dosti podobají. Těžbu dřeva a zlata, jediných surovin ve hře, a stavbu budov obstarávají dělníci. Na rozdíl od Orků mají lidé silné strážní věže, rychleji stavějí a celkově jsou laděni spíše obranně (v případě nouze se mohou pracanti na chvilku změnit v milici). Ze zajímavých jednotek můžeme jmenovat mechanické stroje jako primitivní parní tank nebo ještě primitivnější helikoptéru, zbytek armády tvoří staří známí footmani, rytíři na koních, trpaslíci s puškami atp., prostě nic zvláštního. Orkové jsou zaměřeni především na přímočarý boj založený na silných jednotkách. Skupince složené z draků, šamanů a Taurenů, kteří nepřítele mlátí obrovským beranidlem, odolá jen máloco. Zajímavá je schopnost některých jednotek rabovat suroviny při útoku na nepřátelskou budovu.
Další dvě rasy - temní Elfové a nemrtví - jsou mnohem zajímavější, nicméně déle trvá, než se s nimi člověk sžije a stoprocentně využije jejich schopností. Temní Elfové se leckomu zpočátku mohou zdát velmi slabí, protože většina jednotek útočí na dálku, a pokud se objeví partička rytířů, Elfové si ani neškrtnou. Hlavní zbraní Elfů je ovšem pestrá a silná magie. Hrdinové jsou díky ní více využitelnější než v případě ostatních ras a i obyčejné jednotky mají obrovské výhody. Druidi se dokáží změnit v medvěda nebo vránu a třeba dryády se hravě umějí vypořádat s nepřátelskou magií. Nejzajímavější na Temných Elfech je jejich spříznění s přírodou. Jednak jsou v noci, pokud se nehýbou, neviditelní a navíc staví dosti zvláštním způsobem. Základní jednotkou je duše, která se přeměňuje v různé druhy stromů, v nichž se pak tyto trénují. Každý strom se může kdykoliv zvednou, bojovat, doplnit si zdraví pojídáním okolních normálních stromů a opět zapustit kořeny na jiném místě. Těžba zlata probíhá za pomoci hlavního stromu, který svými kořeny obroste důl. Do něj se vleze maximálně pět duší, zlato se na účet přičítá, aniž by se duše musely vracet k hlavnímu stromu. Se dřevem se to má podobně, stačí, aby duše začala poletoval v lese kolem stromů a stavebního materiálu je habaděj. Výhodou je, že se strom nezničí jako při kácení, a tak jeden porost můžete využívat do nekonečna.
Poslední rasou jsou Nemrtví. Jejich nevýhodou je, že budovy musejí stát na speciálním podkladu (totéž, co bylo u Zergů ve Starcraftu) a že kouzelnická jednotka acolyte, která vyčarovává budovy a obstarává zlato, neumí těžit stromy. To musí přijít ghůlové, kteří svými pařáty kácejí stromy; obstojí i v boji a pojídáním koster si obnovují zdraví. Další originální jednotkou jsou jakési katapulty, které házejí tlející těla, od nichž se nepřítel může nakazit. Krom toho je třeba ještě zajímavý průzkumný neviditelný stín, gargoylové, kteří dokáží zkamenět, nebo necromancer, jenž si na pomoc z mrtvol vyvolává kostlivce.
Všechny rasy jsou poměrně vyvážené a nelze říct, že by jedna byla lepší či horší než ta druhá. To se Blizzardu opravdu podařilo, jak už ale bylo řečeno, rasy nejsou oproti Starcraftu nijak radikálně odlišné. Na druhou stranu je zase dobré, vlastně skvělé, že prakticky všechny jednotky mají nějakou speciální vlastnost či schopnost. A jak je dnes už standardem, k úspěchu je třeba složit armádu z různých druhů potvor a vojáků. Neexistuje jednotka, která by byla mega silná a proti které by neexistovala obrana.
Warcraft III kromě mnoha jiných aspektů navazuje na své předchůdce v jídle. Každý vojáček, potvůrka, dělník nebo dráček spotřebuje určité množství jídla, 
jehož limit lze zvětšit stavěním farem či ekvivalentem u jiných ras. Obyčejné jednotky stojí kolem dvou kusů jídla, silnější a zejména létající tvorové mnohem víc. Limit je stanoven na devadesátce, což je docela málo. Také musíte vzít v úvahu, že od určitého množství jídla musíte odvádět daně nebo chcete-li peníze za vydržování jednotek. Větší armáda je finančně náročnější, a tak se vám z deseti natěžených zlatek dostanou do pokladnice jenom čtyři. Díky tomu Warcraft III není RTS, v níž válčí obrovské armády, ale místo toho proti sobě stojí menší partičky vojáků a spíše než o pořádné bitvy jde o malé potyčky tuctu lučištnic se třemi draky.
Jednou z mála věcí, ve které Warcraft III skutečně vyniká, je „trvanlivost“. V módu Custom map se s počítačem můžete mlátit do aleluja (maximum je 12 hráčů), mapy jsou výborně navržené, originální a díky neutrálním monstrům dost zábavné. Samozřejmostí je multiplayer realizovaný přes battle.net, Blizzard se rozhodl pro ještě větší podporu síťové hry než v případě Starcraftu a rovněž vylepšil i editor map. Zvládnutí jeho základních funkcí je otázka několika hodin, kdo si chce vyhrát, může si stvořit vlastní mapu se vším všudy, třeba i s novými předměty a zvuky. V tomto Blizzard exceluje a můžeme očekávat, že se stejně jako u předchozích titulů na internetu objeví stovky nových map, čímž se podstatně prodlužuje jeho celková trvanlivost. Podrobnou recenzi multiplayeru přineseme v průběhu července po spuštění hry přes battle.net.
Co se týká technického zpracování, vytvořili autoři hotový skvost. Zpracování jednotek i jejich rozhýbání je bezchybné, kouzla vypadají skvěle a charakter každé rasy je přesně vystižen tím, jak vypadá. Celkově Warcraft III působí po vizuální stránce přitažlivě, protože grafika má svůj specifický, nezaměnitelný styl. Hudba je možná o fous lepší, komu se líbil doprovod ve Starcraftu, bude nadšen. Každá rasa má své vlastní melodie, výborně trefené do její povahy, navíc je hudba sama o sobě vynikající a například elfské motivy jsou prostě dokonalé. Ani zvukům a namluvení hrdinů není co vytknout.
Kdyby měla recenze v tomto místě skončit, dostal by Warcraft III známku přes devadesát procent. Ovšem to by nesměl být prolezlý chybami, nad kterými zůstává rozum stát. První, co vás praští do očí, je doslova a do písmene otřesné ovládání. Pohled na hru je nastaven velmi blízko, nejde oddalovat a ani volně otáčet (pouze v omezené míře). Někomu se to může zdát přehlednější, ale výsledek je kontraproduktivní a je záhada, proč obraz nejde alespoň oddálit, když je hra kompletně 3D. Pokud vám nevadí velké budovy ani jednotky a malý přehled, naštve vás obrovský ovládací panel. Je sice pěkné, že jednotky mají animovaný obličej a že ikonky nejdou přehlédnout, ale načpak tak velkou lištu, která mohla uvolnit místo výhledu na bojiště? A proč jde proboha do skupiny vzít maximálně dvanáct jednotek? To je vtip? Proč ve hře nejsou formace? 
Jednotky se automaticky seřazují, leč různé formace by opravdu bodly. A proč ve hře není nastavení módu chování jednotek? Neděláš si z nás, Blizzarde, srandu? Na tomhle že se dělalo několik let?
Tím ovšem nic nekončí, špatná umělá inteligence dohromady s absencí formací i nastavení agresivity tvoří smrtelnou kombinaci, která Warcraft III shazuje o několik procent dolů. Jednotky připomínají bandu tupých primitivních tvorů - pokud je někam pošlete, zaseknou se o sebe, zaútočí-li na ně nepřítel, vydají se za ním, ale zpátky na původní místo se už nevrátí, pokud mají katapulty cíl za minimálním dostřelem, nezaútočí a ani se nehnou z místa atd. Inteligence soupeře není o moc lepší - v určitých časových intervalech vysílá na vaši základnu jednu malou armádičku. Nic lepšího neumí. Důkazem hlouposti je jedna mise, v níž musíte uchránit liche při vyvolávání démona. Nepřítel ovšem na všechno kašle, sem tam si do vás rýpne, ale na liche se vůbec nezaměřuje a útočí jen tak, jako kdyby se nic nedělo a jako kdyby lich nebyl hlavním cílem.
Ostatně, ono to vlastně vzhledem k celkovému akčnímu pojetí hry nevadí. Při hře proti počítači není zapotřebí moc myslet, stačí vytrénovat dvě jednotky z každého typu, k nim dát hrdinu a útočný svaz podpořit několika katapulty k likvidaci strážních věží. 
Vzhledem k tomu, že do hry není započítán vliv terénu, nejsou tam ani formace atp., opravdu záleží pouze na tom, jak rychle klikáte a jak rychle jste schopni vytěžit co nejvíce surovin. Warcraft III byl prostě dělán jako hra pro všechny, takže od něj rozhodně nečekejte, že byste museli přemýšlet. Od toho tady jsou jiné tituly.
Warcraft III se díky mizernému ovládání, špatné AI a dalším chybám zařadil jen mezi nadprůměrné RTS. Situaci zachraňuje fantastický příběh, zpracování, odlišné rasy, RPG prvky a perfektní editor. Díky tomu tato hra nakonec dostává 82%. Kdo RTS hraje příležitostně, bude z nového Warcrafta nadšen, ale kdo se věnuje realtimeovkám trošičku více, bezesporu potvrdí, že po tak velkém hypu, tak dlouhém vývoji a s takovými zkušenostmi Blizzardu mohl být Warcraft III mnohem, mnohem lepší.
| Warcraft III: Reign of Chaos | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
| Druhá strana mince by Ondřej Zach | |
Nebudu a ani nechci zastírat, že začátkem roku vydaná betaverze mě jednoduše zklamala. Po všech těch letech se před mými zraky rozprostřela docela hezká 3D krajina, přičemž o nějaké změně v přístupu k žánru real-time strategie nemohla být ani řeč. Vypadalo to zkrátka "jen" docela dobře a nechtělo se mi příliš věřit, že Blizzard stihne do hry zakomponovat opravy vyplývající z četných připomínek testerů. Ale spletl jsem se, stihl to. Předně, Blizzard opustil svoji revoluční koncepci již někdy před rokem a půl a nadále se věnoval pouze tomu, v čem už několikrát zabodoval. Výsledkem je klasická real-time strategie v líbivém zpracování, která sbírá body nejenom za pozůstatky z Role-Playing Strategy (RPG prvky, hrdinové, interaktivnější mapa...) a avizovanou hru více hráčů, ale velkou měrou i za mimořádně skvěle zpracovanou kampaň. Skutečně. Začal bych příběhem, jenž nepředstavuje jen nutné zlo, ale PROSTUPUJE každou misí, stává se SOUČÁSTÍ vaší velkolepé jízdy až k samotnému finále. Sám jsem se přistihl, že i když nebylo nutné prozkoumávat celou mapu, nedalo mi to a stejně jsem ji prolezl celou, neboť vždy skrývala, byť jen v podobě pár neutrálních potvor či shopu, něco navíc. Dalším plusem je, že každá mise skutečně přináší nějaký nový prvek - samozřejmě, nemáte-li jednotlivé rasy vyzkoušené na single mapách či po síti. Taktéž se hojně diskutovala nemožnost jakkoli si rotovat kamerou (existuje zde jen něco na způsob nahlížení "za roh") - opět ale musím pod tíhou vlastních zkušeností ze hry potvrdit, že jsem nic takového během hry nepotřeboval. To co bezvadně funguje v Dune: Emperor už zdaleka tak dobře nešlape ve Warcraftovi 3 - potíž je samozřejmě ve spletenci různých uliček na straně Warcrafta, kde by jakékoli zasahování do natáčení výchozí polohy mohlo přinést docela velký zmatek (vezmu-li v potaz přítomnost často i několika nepřátelských stanovišť na mapě). Na internetu se již samozřejmě klasicky rozhořela vášnivá diskuse plná urážek (nutno podotknou, že na obou stranách barikády), nicméně sám za sebe mohu říci, že se při hraní výborně bavím a na stole mi skutečně neleží podložka pod myš s obnaženým orkem získaná od Blizzardu :-) Hodnocení: 89%
|
