Když se nějaká hra dočká tří datadisků, musí to být pořádná pecka. Přitom to v roce 2004, kdy Warhammer 40.000: Dawn of War vyšel, čekal a předvídal málokdo. Jistě, jednalo se o strategický titul ze stáje zkušeného studia Relic Entertainment, jež mělo již tenkrát vysoký kredit díky sérii Homeworld a originálním Impossible Creatures. Ale přeci jenom, tak velký úspěch čekali jen ti největší optimisté. Warhammer je sice silnou licencí (spíše však na západě), na druhou stranu určitým způsobem odrazuje hráče, kteří se v ní nevyznají, a s jiným tématem by si takovou strategii rádi zahráli. Nakonec si ale užili i ti, protože Dawn of War v kampaních zvládl vyprávět slušně osamostatněný příběh (ačkoliv řadu odkazů a propojení pochopili skutečně jen fandové) a navíc přinesl tak vynikající multiplayer, jako již dlouho nikdo.
„Soulstorm především rozšiřuje naprostou jedinečnost komplexu titulů Dawn of War.“
Řada hráčů hovořila o nejlepších síťových kláních od dob Starcraftu. Ukázalo se, že toto tvrzení nebylo vůbec daleko od pravdy a s přibývajícími datadisky (Dark Crusade, Winter Assault) se jen prohlubovalo. Někdo by mohl říct, že třetí datadisk Soulstorm už zavání nastavovanou kaší a autoři by měli přinést spíše regulérní pokračování, nejen tato recenze nicméně potvrdí, že má své opodstatnění.
INTRO VIDEO
Soulstorm především rozšiřuje naprostou jedinečnost komplexu titulů Dawn of War. Původní čtyři rasy byly v předchozích datadiscích rozšířeny o další tři, a aby toho nebylo málo, přináší novinka ještě dvě nové. To znamená, že dohromady už se na zdejších bojištích pohybuje celých devět frakcí. Jedná se o Orky, Imperiální gardu, Chaos Marines, Space Marines, Tau, Necros a Eldary. Soulstorm pak přináší takzvané Adepta Soronitas, což jsou řád fanatických sester a také temnou odnož Eldarů (Dark Eldars). Pokrytí nejdůležitějšími rasami světa Warhammeru 40k je tak téměř dokonalé, už chybí pouze Tyranidé. Uvidíme, zda se autoři pokusí projekt dotáhnout na maximum a přinesou ještě jeden datadisk. Dosavadní strategie by tomu napovídala.
Zajímavostí Soulstorm je skutečnost, že k jeho spuštění nepotřebujete ani původní hru ani předešlé datadisky, a přesto si zahrajete za všech devět ras, byť jen v omezené formě. Ta omezenost spočívá v tom, že libovolnou frakci z oné devítky můžete vytáhnout do singleplayerové globální kampaně (stejný režim jako v Dark Crusade), ovšem jakmile se pustíte do multiplayerových bitev, dostanete na výběr pouze ze dvou nových. Popravdě ale nevidíme důvod, proč by si někdo Soulstorm měl kupovat, aniž by si projel přinejmenším originál. Jednak je kampaň svou obtížností šita na míru opravdu zkušeným hráčům, jednak vyrukovat do multiplayerových bojů s jednou z dvou nových frakcí není příliš moudré, protože jsou to právě temní Eldaři a fanatické sestry, jež mají ze všech ras nejvíc nuancí a pro začátečníky nejsou zrovna nejpřístupnější, respektive není problém za ně hrát, ale bez využití jejich specialit nemáte proti zkušenějším protivníkům šanci.
Jak už bylo řečeno, kampaň je koncipována jako v datadisku Dark Crusade. To znamená, že si vyberete jednu z ras a po chvíli loadingu se objevíte na obrazovce s vyobrazeným glóbem jedné ze čtyř planet systému Kaurava, kde se Soulstorm odehrává. Planety jsou rozděleny do několika provincií, přičemž začínáte pouze s jedinou, a jak už v podobných titulech bývá zvykem, musíte ovládnout všechny. Tedy ne úplně všechny obyčejné provincie, ale především ty domovské – každá z ras má jednu. Jakmile dobudete domovský region frakce, ta ve hře okamžitě končí. Pochopitelně, že s dobyvatelskými choutkami se přesunete z pohledu na glóbus rovnou na klasické realtimové bojiště. Nejde přitom o přesnou analogii série Total War, kdy byste v provinciích pouze válčili a nestavěli. Soulstorm se drží tradice klasických RTS, takže bez základny ani ránu. Zůstal zachován i základní princip Dawn of War. To znamená, že jednou z cest k vítězství je držení nadpolovičního počtu klíčových bodů na mapě (přináší vám i suroviny) po určitou dobu. Druhou možností je kompletní anihilace nepřítele. Platí, že boje o obyčejné provincie probíhají poněkud repetetivně a docela tu chybí nějaká příběhová linka či větší motivace (snad jen lepší předměty pro hrdiny). Přesto však jde o řemeslně dobře provedené strategičení. To bitvy o domovské provincie jsou jiné kafe a patří k naprostým vrcholům. Nutno také podotknout, že se při nich pořádně zapotíte.
Jistě jste zvědaví na charakteristiky dvojice nových ras. Osobně se mi obě zamlouvají a řadím je k nejzajímavějším vůbec. Temní Eldarové se odštěpili od svých praotců a stali se z nich brutální bytosti, které využívají duší padlých nepřátel k vlastnímu zesílení, a to skrze mocná kouzla. Právě jich je nutné hodně a vhodně využívat, protože řadové jednotky temných Eldarů patří spíše k těm slabším. Rovněž Adeptas Soloritas, fanatické sestry, nemají ke krutosti daleko, zaštiťují se ale vznešenými cíly. Chtějí z univerza vyhnat všechny kacíře, mutanty a vůbec nečisté bytosti. K tomu využívají svého „očistného ohně“
a není tedy divu, že jejich oblíbenou zbraní je plamenomet. Obě frakce mají zajímavé specialitky: temní Eldaři dokáží využít portálů k transportu jednotek do libovlných regionů a překvapovat zde své nepřátele. Naproti tomu uskupení Sester si dokáže obstarat základní budovy ještě před započetím samotné realtime hry, což z nich činí ideální frakci na rychlé „rushe“. K novinkám datadisku dále patří létající jednotky a nejrůznější medailové odměny v multiplayeru. Jádro hry už je tři a půl roku staré, takže není divu, že grafika s aktuálními tituly nedrží krok. Jenže to vůbec nevadí. Stále vypadá relativně dobře, byť nesrší detaily – jednotky i prostředí jsou navrženy moc pěkně. Navíc se oproti původní hře nezvedly hardwarové nároky, což také potěší.
Umělá inteligence je lehce rozporuplná – její komplexní taktika má slušnou úroveň a dokáže vás zatlačit do kouta, chování jednotlivých jednotek už je horší a často trpí určitými záseky. S potěšením musíme kvitovat, že ani třetí datadisk k oblíbenému Dawn of War nezklamal a pro fanoušky hry je povinností, která jim dále rozšíří již tak hodně obsáhlé multiplayerové možnosti. Nováčci, jež zaujal popis Soulstormu, by si ale nejprve měli projet původní titul a pokud možno i předchozí datadisky. Ten třetí totiž počítá především s pokročilými.
