Worlds of Billy je hra, která mě dost zarazila a donutila k zamyšlení se nad tím, jak je možné, že někdo distribuuje titul ne nepodobný těm běžně dodávaným s Windows nebo těm, jež se obyčejně balí do krabic cornflakesů jako součást průměrné reklamní kampaně. Worlds of Billy 2 (dále už jen WoB2) dokázala ocenit jenom moje maminka, která s PC neumí komunikovat a herní tituly posuzuje hlavně podle jejich obalů. Vtrhla mi tehdy do pokoje, koukla se na monitor a jednoduše prohlásila: „Jééé, to je ale pěkná hra, jak je roztomilá a hezky barevná.“
Asi si neuvědomila, že ona grafika také není až tak úžasná, a že u hry by se měl člověk především bavit a ne se užírat nudou pramenící hlavně z obrovského stereotypu. Ona také (na rozdíl ode mě) nad tímto zvrhlým nápadem tvůrců z IAV Cyberwox nemusela sedět dlouhé hodiny. A vy také nemusíte. Tuto recenzi berte jako malé varování a jakýchkoliv myšlenek nad koupí této hry se rychle zbavte.
Blonďatý chlapec jménem Billy právě sedí u svého psacího stolu a kreslí si, když v tom ho volá maminka, aby si prý šel lehnout, že už je pozdě. Billy se okamžitě a bez odmlouvání zvedne a jde. Úplně abnormálně poslušné dítě – ani slůvko odporu, ani jediná prosba o posledních pět minut (kdo by to neznal, heh?), prostě nic. 
V opuštěném pokoji zatím ožívají hračky a Billy usíná a ony se dostávají do jeho snů. Tak takhle nějak začíná toto příšerné a hodně barevné šílenství.
WoB2 je obyčejná 2D hra, jež si hraje na logickou, ale vystačíte si tu spíš s rychlými prsty a velikou trpělivostí. Logiky vám postačí hrstička. Jde jen o to, abyste si někde nepohodlně nevykopali díru. Ale ani v tomto případě se nic nestane – pokud budete mít dostatečný náskok před nepřáteli, tak díru zase zakopete. Stále jsem vám ale neprozradila o co tady vlastně jde. S malinkým blonďáčkem Billym se dostanete mezi několik plošinek pospojovaných žebříky, nebo dalšími zajímavými „dopravními“ prostředky (např. teleportem, výtahem, trampolínou,…) a život vám bude znepříjemňovat parta různých hraček, spíše mimozemského původu. V prvním kole jsem si myslela, že proti mně nastoupila barevná řepa, kedlubna a vajíčko se šátkem přes „hlavu“. Asi mám málo fantazie. V pozdějších kolech se setkáte i s létající rybou, žábou s přerostlými nohami, nebo s medúzou (umí si lehnout na zem a vy ji lehce přehlédnete) a sirénou (když zahouká vaším směrem a vy se neschováte, na chvíli vás zmrazí a ubere vám něco málo času), či s nějakým tím bosem, jež většinou vypadá jako loutka. Pozor! Boss se nezabíjí! On se zabije sám v případě, že porodí určité množství dalších nestvůr. 
Tento krok dělá vždy, když si myslí, že je jich na vás už málo.
A jak se těchto potvůrek zbavíte? Dosti zvláštním způsobem – nejdřív jim nějakým šikovným přístrojem (např. krumpáčem, rýčem) vykopete díru, a potom čekáte, dokud se vám do ní někdo nechytí. V tuto chvíli nastoupíte s nástrojem číslo dvě, čímž je jakási malá palice (později budete mít větší a větší palice) a do nebohé příšerky budete bušit až dírou nepropadne. Těm obyčejným stačí jeden jediný náraz o zem, těm lepším dva a více. Zrůdička se tedy naposledy snese k zemi, trochu se pootočí a rozsype se na několik různých předmětů.
Jelikož se celé WoB2 hraje na skóre, za každou mrtvolku si přičtete určité skóre a další si nasbíráte pomocí různých krystalků (červených, bílých, modrých a zelených) a ovoce (jablka, hrušky, třešně, hroznové víno atd.), jež najdete také právě mezi těmi předměty, o nichž jsem se zmiňovala o pár řádku výš. Vypadnout může i nějaký ten šikovný „upgrade“ pro vaše nejdůležitějšího nářadí – krumpáč a palici, v podobě rýče a větší, těžší a výkonnější palice. Pomoci vám mohou i bomby a nášlapné miny, nebo zastavení času, přidání času, kouzelná hůlka, s níž si dokážete vyčarovat neviditelný žebřík a mnoho dalších. Nakonec nesmím zapomenout na písmena E, X, T, R, A, po jejichž zkompletování dostanete EXTRA skóre (to mi ale moc extra nepřipadalo).
S Billym se proběhnete po celkem 10-ti různých světech, přičemž každý svět je tvořen 15-ti levely. Prvním světem se dá proplout ještě celkem snadno, ale ten druhý se stává už celkem složitým oříškem a o dalších raději ani nemluvě. Obtížnost samotná nepramení z umělé inteligence nepřátel, ale z jejich nepřiměřeně velikého nárůstu počtu. Později je totiž obtížné i udělat pár počátečních krůčků a nekonfrontovat se přitom s některým z nepřátel. Ovládání, stejně jako menu hry, je velmi podobné tomu konzolovému. Vystačíte si se čtyřmi směrovými šipkami pro pohyb, mezerníkem pro kopání děr a následnému mlácení palicí a klávesami F1 až F5 pro aktivaci zvláštních předmětů, například bomb a nášlapných min. Na konci každého levelu se vám nabídne ještě malinký sumář vašich výsledků – času, skóre, vykopaných děr a ušlých metrů. Proto i později se můžete do některého z nich vrátit a vyřešit ho rychleji. Můžete, ale nejspíš to neuděláte.
Jak jsem zmínila na začátku tohoto článku, WoB2 disponuje opravdu extrémně barevným vizuálním zpracováním – příšerek se ve hře vyskytuje celkem slušné množství a jsou většinou docela roztomilé a úsměvné. Hlavně pokud visí za nožičky v díře dokáží koulet očima až vás to donutí ke smíchu. Dojem bohužel kazí prachobyčejné 2D zpracování a kostrbaté objekty. Ani Billy nepobral mnoho té krásy. 
Blonďáček se pyšní červenou šálou a modrými zvonovými kalhotami, což také nejspíš mělo vypadat roztomile, ale mě osobně se to postupem času okoukalo a začalo mi to vadit. Nehezkou šmouhou na kráse zůstává i pohyb po tzv. čtvercích, a když k tomu přidáme naprosto nepřiměřené minimální systémové požadavky – P II 400 MHz, 64 MB RAM a upozornění, že bez 3D karty si ani neškrtnete, dá nám to velmi rozporuplný celek. Na jedné straně se krčí zastaralá nehezká grafika a na straně druhé trčí požadavek na 3D kartu, heh?
O moc lépe nedopadla ani hudba. Ke každému světu náleží jeden jediný song, přičemž je stále omílaný dokola, jen někdy ve světlých chviličkách utichne. Tímto krokem autoři docílili toho, že poprvé ve svém životě jsem při hraní měla schválně vypnuté bedničky. Jen zvuky dopadly celkem dobře, rozumějte – průměrně. Není jich sice převratné množství, ale na rozdíl od hudby a grafiky nic nekazí a nepřekáží. Ozvučené jsou hlavně úkony jako je kopání díry, mlácení palicí a nebo sbírání předmětů.
Suma sumárum se Worlds of Billy chvilku hrát dá, ale nevidím důvod, proč za takový titul utrácet peníze. Jak jsem už také zmínila na začátku, raději si kupte cornflakesy, což vám vyjde nastejno, ale utěšovat se můžete tím, že za svoje peníze jste kromě takové pitomosti dostali ještě sáček něčeho, co vám bude alespoň na něco dobré – tedy nasytí vás. Doporučuji jenom zarytým fanouškům tohoto žánru.
Další názor - Ondřej Zach
Nezbývá než souhlasit. Hra víceméně postrádá motivující faktor, který by si dokázal hráče udržet i v následujícíh úrovních. Jako zarážející se jeví vyšší HW náročnost, jež si lze u hry 2D charakteru a jedné obrazovky jen těžko vysvětlit. Přesto nelze říci, že by WoB2 spadnul do kategorie "úplný propadák", spíše se odbelhal ke známce "podprůměr".
| Worlds of Billy 2 | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
