XIII Century CZ - virtuální středověké bitvy

Bitvy ve třináctém století byly především pěkný masakr - a tahle realtime strategie je zobrazuje velmi autenticky, i s různými taktickými finesami.

XIII Century

Jednu hru s římskou třináctkou v názvu jsme tu již měli. Jednalo se o komiksovou střílečku XIII a jedno musíme říci hned předem: XIII Century s ní nemá zhola nic společného. Takže všichni, kdož doufali v pokračování, mohou přeskočit na nějaký jiný článek, protože fandy akčních titulů tenhle kousek takřka určitě nezaujme. Jedná se totiž o realtime strategii jako řemen. A co víc – je to ruská RTS. Ale neutíkejte všichni. Zrovna tenhle produkt si mohou vývojáři v největší zemi světa dávat za určitý vzor. Přestože nejde o nějaký hratelnostní zázrak, autoři evidentně věděli, co od hry chtějí a šli si jasně za svým cílem.

"Přestože nejde o nějaký hratelnostní zázrak, autoři evidentně věděli, co od hry chtějí a šli si jasně za svým cílem."

Pochopitelně tu chybí celá řada západních serepetiček, což je dáno přeci jen výrazně nižším rozpočtem, na druhou stranu se k XIII Century dá sednout, absolvovat tutoriál a hrát. Není třeba se obtížně propracovávat do přinejmenším úchylných mechanismů, které měly být revoluční, ale tak nějak se zvrtly. Překvapivě nejde ani o hru přehnaně monumentální, kde by bylo všechno a zároveň nic pořádně. Prostě a jednoduše: kdyby Rusové dělali hry tohoto střihu stále, nezlobili bychom se. To ale neznamená, že nemáme snůšku výtek.

VIDEO

Přes všechno, co padlo v prvním odstavci, se nedá říci, že by XIII Century byla hra pro každého. Pro solidní požitek musíte mít přinejmenším rádi strategie. Přiznám se, že před spuštěním jsem měl za to, že se jedná o ruskou nápodobu série Total War, kde byste tahovým způsobem spravovali jednu z vybraných říší a realtimově pak válčili. Popravdě jsem se toho i trochu bál, protože to by na jednu ruskou produkci asi bylo příliš. Nakonec se ze hry ale vyklubala pouze jedna část konceptu, o který se opírá Total War, a to ta mainstreamovější, tedy právě a jen realtimové bitkaření. Přinejmenším tímhle zaměřením trefili v Unicorn Games Studio hřebíček na hlavičku, protože mají šanci přilákat i hráče, kterým nevoní přehršle starostí spojených s udržováním obchodu, diplomatických styků, stavěním infrastruktury a vůbec i cvičením nových jednotek. To všechno v XIII Century odpadá, nicméně stále to neznamená, že jde o titul pro široké vrstvy hráčů. Určitou úctu ke strategickým principům mít musíte. Stejně tak se vyplatí disponovat dávkou koňské trpělivosti, protože s vyvažováním obtížnosti se nikdo nepáral. Přestože tak většina bitev jde po úporné snaze vyhrát, některé jsou ztělesněným očistcem.

Ale popořadě. Jak už název napovídá, podíváte se na krvavá bojiště třináctého století, kde se rozhodně neválčilo jako dnes a prim hrál kontaktní boj muže proti muži, nikoliv neférové válečné prostředky typu atomových bomb. Nutno podotknout, že vedení války v tehdejší době zmákli autoři velmi slušně, a pokud byste se na bitvy jen dívali, mohli byste být navýsost spokojení, protože se stovky jednotek melou velmi obstojně. Pokud jim navíc nějaký zkušený hráč určí pořádnou taktiku (to je na hře asi to nejtěžší), dokáží se bojovníci odvděčit autentickým zážitkem, jenž by klidně mohl posloužit jako interaktivní učební pomůcka.

Po absolvování tří částí solidně zpracovaného a veškeré potřebné prvky pokrývajícího tutoriálu (obecné ovládání a způsob vedení bitvy ve specifických situacích) se můžete vrhnout do jedné z pětice kampaní. Na výběr jsou tehdejší evropské mocnosti Anglie, Rusko, Francie, Německo a Mongolsko (ve 13. století se skutečně dostalo až na náš kontinent). Zhruba tři desítky misí samy o sobě nepůsobí nikterak rozlehle – jde o mapy s kopci, údolími, lesy, řekami apod., které mohou na první pohled vypadat jako vylité generátorem, brzy však zjistíte, že jsou navrženy vcelku s rozmyslem (i když nepříjemné výjimky se najdou) a že se na nich dá využívat pokročilá taktika. V nevelké vzdálenosti tu proti sobě stanou dvě armády a na vás je v podstatě jen rozestavení té vlastní tak, aby si nepřítel buď naběhl do pasti, nebo ho vaše jednotky útočnými manévry samy vyšachovaly.

Jistě, když víte jak na to, jsou úrovně otázkou maximálně pár desítek minut (a to ještě s relativně dlouhým průběhem samotných bojů, než se všichni zmasakrují a velmi pravděpodobnému nahánění zbytků nepřítele po celé mapě). Jenže se připravte na to, že koordinace desítek oddílů lučištníků, kopiníků, šermířů či jízdy není vůbec jednoduchá, obzvlášť když nepřítel útočí poměrně rychle. Proto budete často využívat pauzovací funkce a i tak se připravte na několik neúspěšných pokusů, než objevíte účinný recept.

Vtip je v tom, že hra vám od počátku nedává do rukou zrovna ty nejlepší karty. Zřídkakdy se můžete opřít o přesilu. Autoři to navíc mohou zdůvodnit poměrně jednoduše: autenticitou bojů, jež reálně proběhly. Skutečně se tak účastníte zápolení Rudolfa I. a Přemysla Otakara II. (bohužel na straně Němce) na Moravském poli a užijete si celou řadu dalších historických bitev, o nichž jste se možná učili v dějepise. Samozřejmě, počty vojáky a jejich rozložení do jednotlivých typů nemohly zůstat stejné jako v reálu – to by někdy nezvítězil ani virtuální Napoleon, nicméně hrubě odpovídají. Mnohdy se tak budete muset smířit s početní nevýhodou nebo dokonce počátečním obklíčením od nepřítele, ze kterého se musíte probít (hodně těžké). Soupeř už je vůbec často rozestavěn na vhodných pozicích (pahorky pro lučištníky apod.). Nečeká vás tedy nic jednoduchého, o to je ale hra pro trpělivé válečné stratégy vyzývavější a snad i zábavnější.

Co se umělé inteligence týče, bude vám zpočátku připadat až na podezřele vysoké úrovni. Není to ale ani tak skutečnou inteligencí počítačových vojáků, jako spíše faktem, že je AI částečně skriptovaná. Soupeřovy důležité kroky probíhají prakticky pokaždé stejně, což je jeden z faktorů, proč je s každým pokusem hra výrazně jednodušší, a teprve lehké nuance se řídí podle aktuálního průběhu bojů. Mezi ně patří také morálka. Ta v XIII Century hraje podstatně vyšší roli než třeba v Medieval II a vojáky je tak třeba držet ve vhodných formacích a pokud možno na vítězné vlně, jinak mají snad až příliš silné tendence utíkat – jak vaši, tak ti nepřátelští.

Zajímavou alternativou ke kampaním je multiplayer, který by si mezi náruživými válečníky mohl najít slušné množství příznivců, a to i mezi těmi českými. Vždyť v jaké jiné hře si zahrajete za České království? Po grafické stránce nevypadá XIII Century špatně, především pak z větší dálky, což je standardní pohled. Jakmile přiblížíte, uvidíte sice relativně obstojné modely jednotek, jejich rozpohybování a klonovité vzezření však hře nepřidává. A jelikož se tady pere opravdu hodně jednotek, připravte si především slušný procesor a dostatek operační paměti. Jinak byste mohli zažít místy i několikasekundové lagy.

XIII Century na své poměry nedopadl vůbec špatně. Pokud vás láká strategie vedení válek ve třináctém století a bitvy takříkajíc na maso a máte dostatek trpělivosti na zkoušení nejrůznějších taktických variant, je dost možné, že si hru oblíbíte. Přeci jen bychom si ale představovali méně svázanou AI, širší možnosti v organizování armády a někdy méně té frustrace. Dokážete-li tato negativa přestát, budete spokojeni. Mimochodem, jak si můžete všimnout z obrázků, hra u nás vychází s českými titulky.