Upozornění – hra Pet Soccer v žádném případě není regulérní simulátor kopané, její cílovou skupinu nejsou zapálení fotbaloví fanoušci, ale děcka. Právě pro ně je tenhle fotbálek, v němž místo lidských hráčů pobíhají po originálních hřištích různá, do jisté míry roztomilá, zvířátka, přičemž zápas komentuje papoušek. Původně jsme hru nechtěli vůbec recenzovat, nicméně hratelná ochutnávka z minulého roku (v Polsku hra dávno vyšla, čekalo se prakticky na anglickou lokalizaci) některé členy redakce opravdu příjemně překvapila. Jedná se sice o hru primárně určenou pro děti, zejména díky příjemné grafice a vesměs jednoduchému ovládání, ovšem i odrostlejší hráči mohou v Pet Soccer najít zalíbení (přítomnost volby obtížnosti k tomu vyloženě svádí). V těchto dnech přichází plná verze a pokud budeme mít to štěstí, mohla by hra zdobit regály supermarketů s cenou více než příjemnou.
Herní nabídka čítá přiměřenou nadílku voleb. Pokud vlastníte alespoň průměrný stroj, doporučoval bych, 
vzhledem k nízkým nárokům na HW, zvýšit rozlišení a vyšroubovat všechny detaily na maximum. Atmosféra hry s těmito efekty vypadá nesrovnatelně lépe. Pohled na hřiště a obtížnost není nutné pro snadný rozjezd měnit, ačkoli lze předpokládat, že později těchto voleb hráč ještě využije. Herní režimy čítají rychlý zápas, hru více hráčů (pouze na jednom počítači) a šampionát, na nějž pravděpodobně padne volba – důvod je zřejmý, po vyhraném šampionátu se zpřístupní nová tematicky laděná hřiště a herní týmy, což coby motivační faktor bohatě postačuje. Právě ve zvolení správného týmu leží klíč k úspěchu. Dětem bohatě postačí, když si vybírají jednotlivé (většinou zvířecí) týmy podle sympatického zevnějšku – medvědi, želvy, roboti, žabáci, žraloci..., nicméně starší hráči ocení přítomnost charakteristik. Každý tým je fakticky definován silou, přesností a pohotovostí vlastních reakcí, přičemž zmíněné atributy se přímo ve hře skutečně projevují. Osobně se mi nejlépe hrálo za medvědy (Bearchester United), ale i jiným jsem přišel poměrně brzy na chuť, zatímco s některými ne a ne vyhrát. Mimochodem, vychytávka pro děti: přiřazování barevných dresů.
Turnaj začíná. Zprvu hráč podstoupí několik zápasů ve své skupině, aby se kvalifikoval – dále se pokračuje přes vyřazovacího pavouka. Délku zápasů si lze samozřejmě upravit, nejkratší trvá dvě minutky (polovina), což mi přijde pro rychlý turnaj ideální. Kromě jednoduchého, ale nečekaně hezkého grafického zpracování a směšného (v dobrém slova smyslu) komentátora v podobě papouška překvapí, že ve vlastních řadách si zvěř nabíhá a protivník hraje takticky. Prakticky se nevyplácí hrát sólo, síla tkví v přihrávkách a následném vyšachování brankáře. Samozřejmě, že po několika hodinách hraní se hráči dostanou do krve postupy, z nichž padají ve většině případů góly. V tomto okamžiku přišel vhodný okamžik ke změně obtížnosti – jednoduchá vychází vstříc dětem, střední poslouží coby dobrý rozjezd a tu nejtěžší doporučuji nasadit právě v době, kdy s přehledem sázíte branky stále ze stejných situací. Na nejtěžší obtížnost totiž protihráč mnohem více běhá, hraje agresivněji a hlavně, mnohem lépe chytá. Prakticky tak nepouští stále stejné "tutovky".
A protože máme tu čest s nevážně pojatým fotbálkem, narazíme na věcičky, které na zelený trávník obvykle nepatří. Během hry se každému týmu nabíjí tzv. "super". Překvapením do poslední chvíle zůstává, jaký vám hra vygeneruje. Potom už jenom stačí stisknout klávesu a hráč rázem rychleji běhá či kličkuje tak, že jej nikdo neobehraje. Klasika. Jenže přicházejí na řadu i mnohem lepší záležitosti, třeba cihlová zeď před branou určitě dokáže protivníka naštvat. Nebo – a ten je dle mého názoru nejlepší – ohnivý míč, který brankáře bez milosti svou razancí zarazí do brány. Skoro stoprocentní záležitost. K ovládání nemám výhrad, prstíky levé ruky hráč položí na "a", "s", "d", "f", pravé pak na kurzorové šipky. Zvěř hlavičkuje, střílí po zemi i do vzduchu, přihrává, umí skluzy a férovější bodyček a samozřejmě využívá speciálních dovedností. V podstatě žádná klávesa a funkce pro pohodovou hru nechybí.
Z multimediálního hlediska se jedná o slušnou práci. Zdánlivě jednoduchá grafika nepostrádá styl, plní svůj účel a během hry vypadá více než dobře. Zvuky znějí také tam, kde mají, celkovou atmosféru podtrhuje zvučný komentář papouška. Možná škoda, že i když postavy a okolí jsou 3D, běhají hráči prakticky pouze do osmi směrů (otázka zvyku). Dobrý pocit ze hry zprostředkuje prostá skutečnost, že hráči si sice dobře nabíhají na přihrávky, nicméně na nejvyšší obtížnost se vyplácí přepnout se na hráče, který chytá přihrávku a "doladit" její zpracování (protihráč totiž nabíhá také). A to mi přijde sympatické – na lehkou obtížnost záležitost pro děti (přihrávka, přihrávka, střela a gól), na vyšší nutnost hrát trochu takticky. Co dodat, Pet Soccer se tváří jako hra pro děti, ale stejně dobře pobaví i dospělé – jen jí to che dát šanci. Možná budete stejně překvapeni jako my v redakci, možná ne. Každopádně na zlevněnou edici je Pet Soccer zlatá záležitost – ideální relax během hraní složitějších herních titulů.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
