Už se pomalu ale jistě stává tradicí, že hry, které žádného recenzenta nijak nezaujmou a které nikdo nechce, zakončí svou cestu na mém stole a v mém počítači. Bývají to hlavně různá kasina, karetní hry, kulečníky a podobně. Ne, že bych měl pro tyto odstrkované sirotky slabost, nebo nedej bože úchylku, ale zrecenzovat se musí. A dokud někdo nevymyslí nějaký systém (nebo ještě lépe nástroj - pokud možno s velkými hřeby, zrezivělým řetězem a alespoň dvěma ostrými břity), pomocí kterého bych vzpouzející se kolegy a externí spolupracovníky přinutil k recenzování takovéhoto titulu, zůstane tato černá práce na mě. Občas to má ale i své výhody. Někdy - zdaleka ne vždy - se tímto způsobem dostanou do mých spárů takové hry, kterých by byla škoda si nevšimnout. Ne, že by byly kdovíjak vynikající, originální či úchvatné, ale unavený recenzent si u nich odpočine a čas od času se i dobře pobaví.
Asi nemá příliš smysl zdůrazňovat, co jsem chtěl úvodním odstavcem sdělit. Hra Pinball Science patří mezi těch pár, které sice nejsou ničím zcela unikátní, ale přesto se u nich můžete (za splnění určitých předpokladů) docela dobře pobavit. Ale abychom nezdržovali, přejděme rovnou k věci. Co je pinball, to asi není zapotřebí nikterak dlouze vysvětlovat. Jedná se o nevýherní hrací automat, kde je vaším cílem udržet kuličku co nejdéle v hracím poli. To 
je mírně skloněné, takže kulička má ošklivou tendenci neustále směřovat dolů a zmizet. V tom jí bráníte dvojicí pálek, kterými ji odkazujete zpět do patřičných mezí, tedy do horní části pole. Nedílnou součástí pinballu je také množství páček, můstků, pružin a dalších prkotinek, které po zásahu kuličkou zablikají, zacinkají, zabzučí či provedou něco (ne)očekávaného a vaše skóre se zvýší. Je tedy jasné, že vaše snaha vede směrem trefit kuličkou co nejvíce věcí a nenechat ji spadnout za úroveň pálek. Tedy, tak tomu je u normálního pinballu. Pinball Science je trošku jiný.
V čem se dnes recenzovaná hra liší od ostatních titulů svého žánru? Tím, že primárním úkolem není získat co nejvíce bodů. Herdek filek, tak o co tady vlastně jde? Co jiného může být u herního automatu důležitější? No přeci vědomosti, milá dítka. Pinball Science není ani tak běžnou hrou, jako mírně netradiční vyučovací pomůckou. Skoro by se dalo říct, že hlavním posláním tohoto titulu je naučit nezletilé žáky školou povinné základům fyziky, hraní samotné je pak jen jakýmsi bonbónkem navíc. A nedá se říct, že by na tom bylo něco špatného.
Teď jsem v tom možná nadělal menší zmatek, tak se to raději hned pokusím napravit a vysvětlit, jak vlastně Pinball Science vypadá a čím vším v něm musíte projít. Hned na začátku vás přivítá rozpustilé intro, ve kterém hlavní roli hrají potrhlý vědec, jeho mamutí přítel a dělová koule. Oba přátelé - lidský a čtyřnohý - postavili na třech různých místech svá Velká Díla, kterými není nic jiného, než obří pinbally v nadživotní velikosti. Bohužel, všechna tři díla se rozbila a vaším úkolem je spravit je. Oprava není až tak složitá, jak by se mohlo zdát. Stačí, když na vyznačená místa na mapě položíte příslušný předmět z nabídky. Vzhledem k tomu, že hra vám sama ukáže, kam který předmět dát, není to až takový problém. Horší však je k předmětům se dostat. Můžete je použít až ve chvíli, kdy odpovíte správně na tři položené otázky, které se týkají principu funkce té které součástky. A věřte tomu, že se občas docela zapotíte.
Jakmile budete mít k dispozici všechny potřebné předměty (zvony, pružiny, loď, raketu, větrný mlýn a další), rozmístíte je po hracím poli a vydáte se do boje. Ano, na řadu přichází konečně pinball jako takový. V něm sice nabíráte body, ale hlavně se snažíte provést takovou sekvenci zásahů aktivních míst, která vás odnese do další úrovně. Kulička (velikosti dělové 
koule) létá kolem, vráží do mamutů, padá do bažin, nechává se spolknout obří rybou a vůbec provádí věci, se kterými se v běžném pinballu až tak často nesetkáváte. Když se vám podaří provést to pravé v tu pravou chvíli, dostáváte se dále.
A to by bylo k popisu hry prakticky všechno. Recenze ale ještě nekončí, chybí nám zde hodnocení kladů a záporů. Začněme tedy tou lepší tváří, kterou nám Pinball Science nabízí. Hned po pár minutách vás zaujmou rozverné animace, které sice mají k dokonalosti daleko, ale každopádně vám vyloudí úsměv na rtech. Například pohled na mamuta tancujícího břišní tanec, kterému nečekaně spadne bederní rouška, patří rozhodně mezi ty nezapomenutelné. I pinball samotný je zpracovaný humornou a veselou formou, takže se u něj nudit rozhodně nebudete. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že si děti při hledání správných otázek rozšíří svoje obzory, alespoň co se základních fyzikálních zákonů týče. V lepším průměru se drží i hratelnost a hudební stránka titulu.
A jsme u záporů. Mezi ty lze zařadit především malý rozsah hry. Najdete zde pouze tři úrovně, což je opravdu velmi málo. Pokud máte štěstí, můžete být za slabou hodinku u konce 
a jediné, co vám zbývá, je zlepšovat si své skóre nebo sáhnout po jiném titulu. Další nevýhodou je, že člověk se bez znalosti anglického jazyka nedostane ani do druhého levelu. Odpovědi na pokládané otázky lze totiž sice najít přímo v přiložené "vědecké encyklopedii", ale co je to komu platné, když hráč neumí anglicky ani slovo a tím pádem nerozumí ani otázce, ani nápovědě. Zapracovat by jistě šlo i na grafice a fyzikálním modelu kuličky. Tam se tvůrci příliš nevyznamenali. Pinball samotný je sice jen jednou z částí hry, ale to jistě není důvod k tomu, aby mu nebyla věnována patřičná pozornost.
Jak si tedy Pinball Science v našem hodnocení stojí? Dlouho jsem váhal, zda se přiklonit vzhledem k hratelnosti a zábavnosti k lepšímu průměru, nebo naopak k průměru horšímu, za což by mohly pouhé tři úrovně a ne příliš propracovaný fyzikální model. Nakonec ale dávám hodnocení takové, jaké dávám. Vysvětlení - klady a zápory se nám ruší a máme zde... zkrátka průměr.
| Pinball Science | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
