Planeta opic, již starší kultovní scifi film s několika nepříliš povedenými pokračováními, se znovu dostal do naše podvědomí díky nedávno uvedenému remaku v kinech. Pročež i tady se vrátíme zpět k úplně prvnímu dílu, protože právě z jeho děje, ano, trochu překvapivě, vychází právě vydaná gamesa. O co jde? Několik hezkých kreslených obrázků suplujících intro nám představí posádku astronautů, kteří se vracejí z kosmu domů. Ale abychom se nudou neukousali, ztroskotají na, ehm ehm, neznámé, pusté planetě. Vás přítel Taylor se ztratil, proto by asi nebylo od věci obhlédnout vrak kosmického korábu, sebrat užitečné drobnosti a pustit se směle do pátrání. Zní to jednoduše, ale můj panák záhy zjistil, že zdánlivě pustou planetu neobývá sám – pohybují se tu opice s obušky, později pak střelnými zbraněmi, a vůbec nejeví známky přátelství. Oproti tomu lidé pozavíraní v klecích nedávají v patrnost známky vysoké inteligence, neumí ani mluvit. Opice ano. Ne, nemyslím si, že existuje někdo, kdo by neznal smutného příběhu o planetě plné opic a myslím, že nikomu nepokazím ani případné překvapení pramenící ze skutečnosti, že naši hrdinové neztroskotali na nějaké neznámé planetě, ale na Zemi starší o pár set let.
Vztah "mluvící člověk" – "mluvící opice" nevěstí mnoho dobrého, což vlastně hodně prozrazuje o pojetí hry. Kdo tipoval adventuru plnou dialogů, spletl se, naopak se můžeme těšit na arkádu, která klade silný důraz na skákání a boj s nepřáteli. V Planet of the Apes prakticky nebloudíte. Hra je rozdělena na hodně velký počet relativně krátkých úrovní, ve kterých musíte projít z jednoho konce na ten druhý. Délka těchto sekcí mi přijde rozumně úměrná tomu, že ve hře si nemůžete v pravém slova smyslu uložit pozici, pouze po dokončení úrovně obdržíte přístupový kód. Ten posléze nadatlíte do GBA a vesele pokračujete od posledního pokořeného levelu. Herní systém mi přijde ve své jednoduchosti téměř geniální, neboť se navrací k prapůvodní ideji prvorozených arkád. V horní části obrazovky jsou tři okénka představující inventář a po straně pak nádržky se zdravím, případně pak s počtem nábojů do zbraní. Inventář samozřejmě nepojme pouze tři věci, ale mnohem víc – přičemž mezi všemi si rotujete tlačítky po stranách handheldu. Za aktivní se považuje věc v okénku přímo uprostřed. Třeba, chcete-li vytasit nůž, nastavíte nůž jako aktivní předmět a posléze stisknete tlačítko B. Tím nůž vyndáte z pouzdra a už jím můžete
likvidovat - tlačítkem A - překážky i nepřátele (stejně to funguje i se zbraněmi). Pokud nemáte žádnou zbraň připravenou k použití, tak se přes tlačítko A skáče, zatímco B je stále připraveno pro případný střet.
Sám za sebe mohu říci, že ovládání mi přešlo velmi rychle do krve a lví díl "vinny" na tom nese jedno z nejlépe zpracovaných uživatelských rozhraní. Panák běhá, kutálí se, skáče - i s rozeběhem, zachytává se okrajů propastí, krokuje a to vše je prezentováno krásnými animacemi. Nicméně přednější mi přijde, že vždy je zřejmé, jaké překážky (a jakým způsobem) lze zdolat a které si žádají jinou cestičku. Ono totiž, ačkoli jdete pouze zleva doprava, nechodíte po jedné rovině, ale občas v jakémsi systému – a nehodí se mi sem to slovo – bludišť. Abych to vysvětlil: máte před sebou jakoby rozdělení trasy – lze třeba skákat po střechách, či naopak sejít po schodech dolů a pokračovat spodem. Jenže pouze jedna cesta je správná a vede ke svému cíli, ta druhá končí ve slepé uličce... ALE – v té slepé obvykle narazíte na cenné náboje či zdraví, čili nelze nikdy předem říci, co je výhodnější (a hlavně to dopředu nevíte). Samozřejmě, později
přijdou vychytávky s pákami a zamčenými dveřmi, ovšem to už hrám tohoto typu neodpářete. Občas si dokončení levelu vynutí sebrání nějakého toho předmětu, prostě klasika.
A nepřátelé? Mohlo by se zdát, že tupé zvířectvo – tj. hadi, medvědi a podobná obtěžující havěť – představuje snadné protivníky. Chyba lávky, například had, třebaže se nehýbe a syčí pouze na jednom místě, dokáže při doskoku či pádu nepříjemně překvapit. Zvířata se k vám totiž přibližují až na tělo, což prakticky znemožňuje použití střelné zbraně – a než stačím přepnout na obyčejnou, poctivou kudlu, mávám na rozloučenou. Z tohoto důvodu bych základní nůž nepodceňoval, přestože se munice všude válí dostatek. Konečně se dostávám ke zbraním – brzy se základní výbava á la MacGyver rozroste o pistoli. Její nevýhoda spočívá v nízké kadenci. Protože po výstřelu chvilku trvá, než znovu vypálí, dává to prostor, řekněme velmi malý prostor, nepříteli. I tak může vydržet do konce hry, přestože přítomnost samopalu beru jako nespornou
výhodu. Samopal akorát žere moc nábojů, ale mimo to nemá chybu. Jinak – opice jsou všude a ať už drží obušek nebo střelnou zbraň, bývá vždy lepší věnovat jim kulku.
Jak vidno, hra Planet of the Apes se mi líbí, ale pár výhrad – a třeba jsem srab – bych měl. Poněkud kruté mi přijde, když na vás (třeba úroveň hory) zničehonic spadne téměř neviditelný šutrák, díky čemuž ihned zemřete. Také nepřátelé v malých prostorech, kteří se s oblibou schovávají před koncem úrovně, na náladě nepřidají, neboť i se cvikem vás klidně o nějaký ten život připraví. A nakonec – přestože hra mění vzezření téměř po každé úrovni, přestože obtížnost stoupá a přibývají nový nepřátelé, i navzdory uvedenému může tohle dobrodružství časem omrzet. I přesto vám jej však s klidným svědomím doporučím :-).
| Planet of the Apes | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
