Planet of The Apes - opičí akce

  • 12
Pokud jste četli knižní předlohu Planety opic nebo pokud jste viděli původní film nebo pokud jste třeba viděli i nové filmové zpracování, tak jste nejspíš asi hodně zvědaví na to, jak se to vyvrbilo s počítačovou podobou opičího světa. Podívejme se tedy, co nám pracovníci Visiware a Ubi Softu nabídli.
Planet of the Apes

Jste-li alespoň trochu sečtělí či jste-li alespoň trochu častějším televizním divákem, musí vám při vyslovení pojmu "Planeta opic" zablikat v hlavě červené světýlko, značící, že se příslušné neuronové dráhy propojily a vyrobily ve vašem mozku obraz něčeho známého. V tomto případě byste měli vidět buďto pár desítek let staré filmové zpracování nebo jeho novou podobu, aktuálně uváděnou v kinech, nebo jeho knižní předlohu. Máte-li tedy to štěstí, že jste stejně jako já viděli i četli všechny verze, tak… tak se vlastně o štěstí ani mluvit nedá. Proč? Nebuďte netrpěliví, k tomu se musíme teprve dostat.

Úvodnímu intru se nedá vytknout vcelku nic. Poklidný let kosmické lodi Cassiopeia je vystřídán jejím o poznáním akčnějším nouzovým přistáním, po němž se z útrob vraku vynoří trojice přeživších lidí. Po krátké procházce písečnými dunami, jejímž cílem měla být orientace v čase a prostoru, do nějž se dostali, nachází skupinu evidentně lidských stvoření. Než se jich ale stihnou na cokoliv zeptat, překazí jim seznamovací večírek skupina opic. Následuje zběsilá honička v kukuřici a aniž by bylo jasné proč a za co, schytá jeden z hrdinů nemilosrdnou ránu pažbou pistole do hlavy, což vyústí v efektní zčernání obrazovky…

Planet of the Apes

Jakmile zjistíte, že už skončilo intro a začala hra, pochopíte i ten zbytek. Jméno vaší postavy je Ulysses a jde přesně o toho ubožáka, který to v závěru intra tak nepěkně schystal. Naštěstí nemá onen nefér úder žádné trvalé následky, a tak se Ulysses může za vaší asistence zvednout z postele, na níž polehává, a začít propátrávat okolí. Situaci poněkud stěžuje fakt, že jste zamčeni v cele o rozloze dvakrát dva metry, takže jste s propátráváním hotovi raz dva, nicméně co byste to byli za akčního hrdinu, kdybyste se s daným stavem spokojili. Stačí trocha povyku a lomcování za mříže, a na konci toho všeho je klíč, který otvírá cestu ke svobodě.

Tedy pouze k relativní svobodě. Prostředí, do nějž se z cely dostanete, je tvořeno komplexem chodeb a místností, které vypadají na první pohled nezajímavě, ale na ten druhý skrývají nejedno překvapení. Bohužel se zhusta jedná o překvapení živá, která mají na vaši přítomnost v jejich blízkosti vlastní, velmi vyhraněný názor. Mluvím pochopitelně o opicích, kterých asi čekáte kolem sebe mraky… ovšem pozor, nenechte se mýlit! Autoři kupodivu nepodlehli primitivní touze zaplevelit svět Planety opic desítkami primátů, ale zvolili spíš komornější přístup, při němž vás nikdy nečeká boj s více než pár protivníky najednou. Možná to nezní jako bůhvíjaký akční odvaz, ale na druhou stranu se tím atmosféra dostává o několik Planet of the Apes stupínků výš, než kdyby se na vás za každým rohem vyřítila desítka goril. Plížení po prázdných prostorách a opatrné vykukování zpoza rohů se totiž ukázalo jako mnohem zajímavější varianta.

Když už jsme začali mluvit o protivnících, slušelo by se krátce pohovořit nejen o jejich množství, ale i druzích a inteligenci. Pravda, na mnoho typů opic ve hře nenarazíte, ale na druhou stranu taky máte na začátku jen své pěsti, později obušek a ještě později pušku, takže buďte rádi, že jich je poskrovnu (a dojde i na jiné oponenty). Navíc občas i tady dochází k oné nepříjemnosti známé ze všech akčních adventur, kterou představuje špatná kamera. Při samotném pobíhání a zkoumání okolí to nijak markantní není, nicméně při boji sem tam dochází k velmi nepříjemnému efektu, kdy nevidíte zhola nic a do toho se máte trefovat. Souboje navíc probíhají tak, že musíte jednou klávesou přejít do bojového módu a do druhé bušíte, čímž zároveň bušíte i do nepřítele, který se vám automaticky "zalockuje" (to znamená, že se můžete v určitém rozmezí otáčet i oddalovat, ale vaše rány stále směřují přímo do protivníkova těla). Pokusíte-li se však přejít do bojového módu příliš brzy, stává se, že opice ještě nebyla dost blízko a než opět přehmátnete z normálního do bojového módu, schytáte minimálně první úder, ne-li hned celou sérii. Inteligence opic je zhruba na takové úrovni, jaká se dá od tohoto živočišného druhu čekat - stojíte-li od nich dál, nereagují, přijdete-li blíž, reakce se dočkáte.

Planet of the Apes

Hra je rozdělena do jednotlivých misí a mnohé z vás jistě nepotěší, že si v jejich průběhu nemůžete ukládat pozici. Tu možnost máte pouze na začátku každé nové mise, takže počítejte s tím, že občas budete pěkně pěnit, když budete nuceni opakovat jednu a tutéž sekvenci úkolů jen proto, že na jejím konci pokaždé číhá vaše smrt. Té sice lze zabránit pečlivým sbíráním lékárniček a jejich následným používáním, ale až vás poněkolikáté zahubí prťavá krysa jediným kousnutím, protože vaše zdraví se souhrou předchozích náhod bude pohybovat kdesi u bodu mrazu, šťavnatým slovům na adresu krysy i autorů se asi nevyhnete.

Náplň misí je přitom v podstatě stejná - stačí se dostat ze začátku na konec. Není to však tak lehké, jak to z té kratičké věty vypadá, protože způsoby, které k tomu vedou, jsou poměrně různorodé. Tu musíte sníst jedovaté pilulky, abyste předstírali smrt a mohli jste být vyneseni do další lokace, jinde je třeba podkopnout stropní podpěru, aby se uvolnil nový průlez kamsi, na dalším místě vás čeká navigování důlních vozíků a přehazování výhybek či procházení jeskynních chodeb zamořených plynem. Pestrost úkolů je opravdu dostatečná, i když se občas plnění úrovní zvrhne v pobíhání z jednoho konce na druhý a hledání, jakou páčku či bednu jste kde přehlédli, ale není to nic smrtícího, co by vám mohlo otrávit hru. Každopádně se vyplatí se kolem sebe pozorně rozhlížet a nepodceňovat interaktivitu prostředí.

Planet of the Apes

Graficky nelze téhle hře nic moc vytknout, ale popravdě ani nijak zvlášť pochválit. Veškeré interiéry jsou poměrně pěkně zpracované, stíny je svou kvalitou ještě předčí, ale víc než vizuální nádhera se vám asi bude líbit design jednotlivých úrovní. Jsou totiž navrženy tak, že se při jejich procházení budete cítit, jako byste se ocitli v opravdových, reálných prostředích. Tento dojem je ještě umocněn zmíněným šikovným rozmístěním protivníků.

Jak tedy shrnout dojmy, které na mě udělala počítačová podoba Planety opic? Popravdě řečeno mi připadal asi stejně jako nový film - pěkné momenty a pár oslnivých scén, ale jedno skouknutí mi úplně stačilo. Podobně to vypadá s počítačovou podobou - jednou si to zahrajete a nikdy víc už se k tomu asi nevrátíte. Pokud jste navíc čekali nějakou podobnost s filmovou předlohou, budete pravděpodobně zklamáni, protože se veškerá příbuznost odehrává pouze v rovině intra a základní myšlenky, přestože od akční adventury by se jistě dalo čekat víc.

Planet of the Apes
Výrobce: Ubi Soft
Vydavatel: Visiware
Distribuce v ČR: ještě není rozhodnuto
Minimální konfigurace: Procesor 300 MHz, 64 MB RAM, 16 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 400 MHz, 128 MB RAM, 32 MB grafická karta
3D karty: ano
Multiplayer: ne
Verdikt: Jednou a dost… a pokud nejste na akční adventure, pravděpodobně ani to ne.
Hodnocení 63%