Abych hned na začátku osvětlila svůj vztah k pinballům, přiznám se, že jsou mi poměrně blízké. Svůj podíl na tom mají vzpomínky na doby, kdy jsem trávila desítky minut překonáváním vlastních „osobáků“ ve hrách jako Pinball Illusions nebo Pinball Fantasies. Obzvlášť mi utkvěl stůl s hororovou tématikou, kde se v přítmí otevíraly tajemné truhly, šklebili se kostlivci (či pouze jejich lebky) a po obrazovce poletovali netopýři. Kvůli těmhle nostalgickým okamžikům jsem se uvolila vybrat si z hromádky nezrecenzovaných her titul , který už podle názvu nemohl být ničím jiným než pinballem neboli flipperem - Platinum Pinball.
Jakmile jsem hru nainstalovala, zjistila jsem hned dvě důležité skutečnosti. Za prvé to, že pod souhrnným jménem Platinum Pinball se skrývá celkem deset stolů, a za druhé to, že v oblasti pinballů se toho od dob Pinball Fantasies zas tak moc nezměnilo. Hra stále vypadá tak, že kovovou kuličku honíte po stole a snažíte se ji udržet co nejdéle v hracím poli. Hrací pole pochopitelně není prázdné, spíš naopak - je k prasknutí narvané všelijakými páčkami, čudlíky, světelnými body, můstky, podjezdy a nadjezdy... a spoustou dalších objektů. To všechno je tam umístěno z jednoduše pochopitelného důvodu - aby se kulička neplácala jen v prázdném prostoru, ale měla při tom poletování taky nějaké
povyražení. Smyslem celé hry je pak především to, aby vám kulička nasbírala co nejvíce bodů tím, že bude narážet do těch správných míst, která zisk bodů zaručují. Jediný háček pak spočívá v tom, že hrací pole je nakloněné a kulička tudíž, nejste-li dost šikovní, vypadává spodem mimo obrazovku. V takovém okamžiku jste o ni definitivně přišli a je více než jisté, že další body už s ní nezískáte.
Tolik tedy k obecným principům pinballu a teď se můžeme směle vrhnout na specifika Platinum Pinballu. To, co vás logicky musí zajímat nejvíc, je popis stolů, takže se nebudeme zdržovat a pustíme se do něj hned. Pro lepší přehlednost si každý stůl otaxujeme speciálním procentuálním hodnocením, čímž se vám jen snažím ulehčit život a včas vás varovat před nepěkným zážitkem, který byste si z hraní některých stolů mohli odnést.
První má název Avengers a evidentně je inspirovaný stejnojmenným filmem. Nemůžu říct, že by mě jeho design nějak uchvátil, spíš naopak. Připadal mi značně nepřehledný, zmatečný a celkově naprosto neatraktivní. Navíc najít v něm letící kuličku bylo občas dost namáhavé, zvláště v horní polovině stolu, kde je kulička opticky menší než v dolní polovině. Zoufalou situaci nemohlo zachránit ani video z filmu, které se přehrává před začátkem hry. S přimhouřením obou očí se hodnocení nemůže vyšplhat přes 40%.
Dalším kouskem je stůl s názvem Dare Devil, který je na tom podstatně lépe než jeho předchůdce. Odpudivý design byl nahrazen designem, který má sice dle mého skromného mínění k dokonalosti daleko, ale přesto je o třídu až dvě lepší. Dráhy a můstky, která jsou nainstalovány na tomto stole, jsou totiž jasně definované a nemizí kdesi v pozadí, takže není problém v tom, sledovat kuličku, odkud kam si to šine. Celkový dojem bych pak ohodnotila zhruba 65%.
Dva následující stoly můžeme klidně spláchnout jedním odstavečkem. Jde o Jackpot a Jail Break, jejichž kvalita se pohybuje na stejné úrovni. Ani jeden z nich nemá problémy s přehledností a i graficky jsou vcelku povedené - motivy kasína a vězení se ukázaly jako dostatečně nosné na to, aby se z nich daly vystavět slušně hratelné stoly. Kupříkladu u Jackpotu si při troše šikovnosti můžete nahrabat spoustu milionů na tom, že kuličku pošlete do míst, která spouštějí karetní hru, zatímco u Jail Breaku si zase zahrajete o to, zda jste „vinni či nevinni“. Celkový dojem je veskrze pozitivní - 80%.
I další dva stoly bude lépe vzít najednou. Kickoff a World League Pinball jsou totiž veskrze sportovní záležitosti, konkrétně fotbalové záležitosti. Dlužno říct, že oba mají své kouzlo - zatímco Kickoff má za leitmotiv dva fotbalisty a celý stůl je docela symetricky rozvržený, tak World League Pinball je posazený přímo na zelený trávník, přičemž na samém vršku stolu je brána i s brankářem (za gól jsou pochopitelně cenné bodíky). Koncepčně se jedná o docela povedené kousky, které si zaslouží minimálně takových 70%.
Poslední sourodou dvojici tvoří Roswell Pinball a The Visitors. Roswellský stůl docela ujde, za hlavní klad lze ale považovat postavy tří ozbrojených ufátek v popředí. S ohledem na to, že je mi UFO tématika milejší než leckterá jiná, ale nemůžu jít pod 65%. Druhý stejně laděný stůl je sice na pohled efektnější, ale když si po něm chvíli budete pinkat, zjistíte, že to taky žádná sláva není, takže skončíme opět na 65%.
Zbytek už klidně můžeme vzít jen ve zkratce. Judgde Dredd má sice ve znaku komiksového hrdinu, ale stůl se ve své horní polovině mění v tak bizarní spletenec drátěných
chodbiček, že v okamžiku, kdy do něj kulička zajede, už si nemůžete být jistí, v kterých místech z něj zase vyjede. Na víc než na 50% to prostě nevypadá. To Tarantula je z poněkud jiného soudku - pěkná, tučná tarantule sedící uprostřed stolu si hned získala moje sympatie a celý stůl mi připadal příjemně nekomplikovaný a uživatelsky přítulný, takže jsem se ujednotila na nějakých 80%.
Tak, a teď už zbývá jen dodat pár nepodstatných podrobností, jako že rozlišení si můžete navolit od 800x600 do 1024x768, že doprovodná hudba i zvuky jsou naprosto v pořádku a není jim ani co vytknout, ani co extra pochválit, nebo že si můžete na jednom počítači zahrát až ve čtyřech. Otázkou je, jestli si k tomu vybrat zrovna Platinum Pinball. Co se mě týká, sáhla bych snad raději po těch starých osvědčených Fantasies.
| Platinum Pinball | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
