Když jsem si vybíral z her pro GameBoye, které nám dorazily do redakce, ty, které budu recenzovat, neváhal jsem v případě Pokémon Pinballu ani vteřinku. Jednak jsem se chtěl ulít ze své recenzentské povinnosti, „odpinkat“ si určitou dobu na pinballových stolech a v poklidu napsat recenzi. Kdo by si však myslel, že Pokémon Pinball je hra jako každá jiná v rámci svého žánru, šeredně by se mýlil. Svět Pokémonu totiž zasáhl i tento titul, a tak se mu hra nepodobá pouze názvem, ale také zákonitostmi a vůbec vším, co k tomu patří.
Jak vypadá pinball asi není třeba nějak složitě vysvětlovat. Jedna hrací plocha, dole prostor, do nějž padá kulička v případě, že ji jednou ze dvou páček neodpinknete nahoru do příslušných míst, všude po stěnách jsou tlačítka, blikátka, nahoře různé únikové a bonusové cesty pro kuličku, prostě klasika. V každé podobné hře pak máte na výběr stolů několik a nejinak je tomu i v Pokémon Pinball, kde jsou na výběr celkem dva - červený a modrý?
Pokud vám názvy stolů připomínají typy klasických RPG/adventure Pokémonních titulů, pak se pochopitelně nemýlíte. Jak už jsem totiž naznačil výše, tato hra není jen o pinkání kuličky, trefování se na příslušná místa, získávání bodů a udržení kuličky v hrací části stolu co nejdéle, ale i o chytání malinkých zrůdiček zvaných Pokémon, ostatně jak taky jinak. Myslíte si, že si vymýšlím či jen sním? Nikolivěk, i v Pokémon Pinball se totiž snažíte pochytat všech 150 Pokémonů.
Rozdíl oproti normálním verzím je v tom, jak k nim přicházíte. V Pokémon Pinball totiž nemusíte prohledávat města a různé lokace, musíte pouze plnit úkoly, které vám hra dává, což znamená, že se snažíte kuličku odpinknout do míst, kde vám to naznačují svítící či blikající šipky. Povede-li se vám to, dostanete se do bonusové části, v níž musíte v časovém limitu nahrát určitý počet bodů či trefit šest různých prvků tak, abyste složili skládačku, na níž je vyobrazen nějaký Pokémon. Pokud se vám to podaří, Pokémon ožije a vy do něj musíte čtyřikrát trefit kuličku. Podaří-li se vám to během jediného balónku, ulovíte pokémona a ten se vám uloží do PokéDexu, nejste-li úspěšní, máte smůlu a musíte to zkoušet na další balónek.
Standardní prvky pinballu však hra pochopitelně zachovává. Oba stoly obsahují všechny vymoženosti, které by obsahovat měly, jsou vybaveny dvěma „pinkátky“ (páčkami na pinkání balónku), oba dva jsou však od sebe pochopitelně odlišné a to nejen skladbou různých tlačítek, odrazníků a podobně. Stoly se totiž liší také v Pokémonech, které na nich můžete chytat. Tito jsou pochopitelně závislí na jednotlivých městech a města zase na různých stolech, čili se to všechno točí tak pěkně do kolečka v rámci světa Pokémonu.
Ještě než se budu věnovat technickému zpracování, osvětlím zde, jakou to všechno má souvislost s chytáním Pokémonů. Nintendo, jak je jeho dobrým zvykem, totiž vytvořilo hru kompatabilní tak, abyste ulovené Pokémony uložené v PokéDexu mohli zcela bez problémů přenést pomocí kabelu či infračerveného portu v rámci dvou GameBoyů do jakékoliv jiné Pokémonní hry, například do Pokémon Red, ale chcete-li, mohou se vámi nachytané zvířecí potvůrky objevit i na televizní obrazovce díky Nintendu 64 a hře Pokémon Stadium. Prostě vzájemná kompatabilita produktů Nintenda v rámci této hry a jedinečný marketing musíme v tomto případě jednoznačně ocenit.
No a teď ke hře samotné. Stoly jsou vytvořeny s pečlivostí designérům Nintenda vlastní a ačkoliv vypadají jako tisíce dalších po celém světě, zachovávají zákony Pokémonního světa v celé jeho kráse. Animace i in-game prvky. Příkladem mohou být boční „žlábky“, jimiž vám může na většině pinballových stolů utéct balónek ze hry. V některých případech jsou nad nimi páčky, které ovládáte, mnohde však tyto chybí a chybí i v Pokémon Pinballu. Místo nich je zde ovšem Pikachu, který se přemisťuje ze strany na stranu (nemáte-li zrovna bonus, který vám vyvolá Pikachuovo dvojče tak, aby bylo toto roztomilé žluté zvířátko zároveň na obou stranách) a v 90ti procentech případů (je-li na příslušné straně) zachytí balónek a elektrickým výbojem doplněným slovy piii-kaaa jej vymrští zpět do hry. Abych se přiznal, občas jsem se tímto způsobem zbavoval míčku dobrovolně a účelně jenom kvůli tomu, abych slyšel Pikachuovo úchylné piii-kaaa :-). Ten žvatlavý hlásek byl totiž něčím, co mě po dlouhé době docela dostalo.
Co tu máme dále? Aha, ovládání. Zde se dostávám k další výhodě hry a tou je hráčova možnost navolit si pro každé tlačítko příslušné funkce. Defaultně se směrový kurzor používá k ovládání levého „pinkátka“, tlačítkem A ovládáte pro změnu ten pravý, Béčkem boucháte do stolu, stejně jako tlačítkem SELECT. Start vám pak hru zapauzuje a navíc umožní její uložení.
Pomalu se dostáváme ke zvukové stránce a nutno říct, že i zde není co vytknout. Z repráčku se vám line příjemná, nevtíravá a zároveň hodně pěkná muzika měnící se v závislosti na městě, v němž lovíte pokémony (to se volí ve chvíli, kdy odpalujete první míček do hry), dále na bonusech a prováděných akcích. Pěkné jsou také zvuky a nejpěknější je žvatlání Pikachua, ať již říká „piii-kaaa“ při vymršťování míčku či „Pi-ka-chu“ po získání bonusu, po němž se objeví na obou stranách stolu a vrací vám zpět do hry bokem utíkající balónky.
Grafická stránka je také dobrá - oba stoly jsou docela pěkně a realisticky vymodelovány, v rámci možností zobrazení displeje také zpracovány a zajímavě je řešeno i posouvání, respektive nedočkáte se zde plynulých animací jako v případě PC verzí hry, ale přepínáním obrazovky z horní části stolu na část dolní. Na displeji se pak v jeho dolní části permanentně zobrazuje váš bodový stav. A kromě grafiky je dobrý také fyzikální model kuličky, ta se chová opravdu jako ve skutečnosti.
Už je ale nejvyšší čas uzavřít tuto recenzi nějakým smysluplným hodnocením. Pokud bych se na Pokémon Pinball díval jako na každou hru ve své kategorii, jednoznačně bych ji musel doporučit a ohodnotit minimálně devadesáti procenty. Když si k tomu připočtete ještě vynikající zpracování, skvělou atmosféru, perfektní hratelnost a hlavně spojitost s virtuálním světem Pokémon, zjistíte, že jde o titul, který by neměl chybět v poličce žádného majitele maličkého handheldu nazvaného GameBoy Color.
