Když jsem dostával Pokémon Snap na recenzi, měl jsem trošku obavy, zda jsem ten pravý, komu má být tento titul svěřen. Ne, že bych zrovna odpůrcem fenoménu Pokémon, ale že bych mu zcela propadl, to se také říci nedá. Zkrátka vím, že existuje, viděl jsem pár dílů seriálu a na chvíli viděl displej GameBoye, na kterém byla právě puštěna jedna z verzí této tolik oblíbené (a proklínané) hry, ale to je tak všechno.
Jak jsem naštěstí během prvních pěti minut jistil, neznalost žánru zde není handicapem. Proč? Protože s původními Pokémony má Pokémon Snap jen velice málo společného, alespoň co se herního systému týče. Nejde zde totiž o žádné trénování, souboje či získávání nových „kapesních příšerek“, ale pouze o dokumentační činnost. Na začátku hry se ocitáte v roli fotografa, který se snaží pořídit snímek bájného Mewa. Nemáte úspěch, ale přeci jen se na vás štěstěna usměje. Objevíte se totiž na ostrově profesora Oaka, který si vás najme, abyste pořídili co nejvíce co nejlepších obrázků co nejvíce Pokémonů. Dá vám k dispozici automatický vozík, na kterém budete pomalu projíždět předem určené tratě a fotit vše, co alespoň vzdáleně připomíná nějakého Pokémona.
Není to ale tak snadné, jak se může zdát. Ovládání je sice jednoduché, ale profesor Oak má 
přesné požadavky na to, jak má správná fotografie vypadat. Pokémon musí být uprostřed fotografie, musí k vám být čelem, nebo přinejhorším alespoň profilem, čím větší detail, tím lépe. A pokud chcete udělat profesorovi opravdu radost, pokuste se zachytit Pokémony v nějaké zajímavé póze (veselé, rozzlobené, dštící oheň apod.), případně mít jich na jednom snímku více.
Ne každý Pokémon se však nechá jen tak vyfotit. Mnozí z nich jsou plaší a utíkají před vámi, někteří se pohybují příliš rychle a je těžké zachytit je v hledáčku fotoaparátu, jiné za normálních okolností dokonce ani nespatříte. Musíte tedy používat různé triky, které je k vám mají přilákat, případně vytáhnout z jejich skrýše. Pro tyto účely vám profesor Oak dá postupem času jablíčka, která fungují jako vnadidlo, „provokační“ míčky, rychlejší vozík a Pokeflétnu. Samozřejmě, že vám je nedaruje hned na začátku, ale musíte si vše vysloužit kvalitou a množstvím svých fotografií.
Na ostrově se nachází celkem 63 druhů Pokémonů, které se snažíte vyfotit na sedmi různých tratích. Může se to zdát poměrně málo, ale první dojem bývá klamný. Je sice pravda, že do poslední tratě se dostanete již během několika málo hodin hraní (jedna jízda trvá 
cca 5 minut), to ale neznamená, že pak ztrácí Pokémon Snap veškerý smysl. Naopak, v tu chvíli teprve začíná ta nejtěžší práce - vyfotit všechny Pokémony v co nejzajímavějších pózách a získat tak co největší počet bodů. Teprve v tuto chvíli totiž budete mít k dispozici výše zmíněné pomůcky, díky kterým se vám podaří příšerky přilákat co nejblíže a řádně je „oživit“. Celkem tedy bude trvat minimálně dalších 15-20 hodin, než dospějete do stádia, kdy již nebude co vylepšovat a další snahy by již k ničemu nevedly.
Co se technologického hlediska týče, zde odvedli tvůrci slušný kus práce. Pokémon Snap využívá ty nejlepší prvky, které Nintendo 64 nabízí, což je dobře znát na grafickém zpracování titulu. Všechno, včetně okolí a samotných Pokémonů, je detailně propracováno, a to na takové úrovni, jakou můžeme na této konzoli spatřit jen velmi zřídka. Přitom nedošlo k nějakému většímu snížení počtu zobrazených snímků za vteřinu, jen párkrát se mi stalo, že se obraz na malou chvíli zacukal.
Poněkud horší to je s hudbou, která není příliš zajímavá a nápaditá. O to kvalitnější jsou naštěstí zvukové efekty a hlasy Pokémonů, které byly nasamplovány přímo ze samotného seriálu. Částečně i díky nim je Pokémon Snap takový, jaký je - zábavný, veselý a chytlavý. Trénovat Pokémony vás sice nenaučí, ale nudit se u něj rozhodně nebudete.
| Pokémon Snap | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
