Pokémoni si od samého počátku svého vzniku doslova říkali o to, aby na jejich základě vznikla sběratelská karetní hra. Stejně se kartičky s jejich obrázky v nejrůznějších formách objevovaly (a objevují) jako "přidaná hodnota" nejčastěji u různých dětských laskomin. Pokémonní RPG navíc sice jasně podporuje soutěživého ducha hráče (cílem je přece stát se nejlepším na celém světě), ale porovnávat jednotlivé hráče mezi sebou je docela problematické. A tak Nintendo rozvinulo pokémonní svět do podoby karetní hry. Skutečné hry - s opravdovými papírovými kartami, s opravdovou Pokémonní Ligou a se skutečným nejlepším hráčem, který vyjde z klání národních vítězů na světovém mistrovství... Její zpracování v podobě hry pro GameBoye se začalo letos konečně prodávat i v Evropě, s ročním odstupem za USA a dalším rokem za původní japonskou verzí.
11.4.2000, den první - Desetiminutové otestování PTCG v emulátoru. Nezaujala. Smazána. Pokémoni jsou pro děcka, já to říkám pořád.
12.4.2000, den druhý - Už čtyři lidi mi řekli, že PTCG nemá chybu. Prej něco jako MtG. Sakra, toho jsem si nevšimnul. Láduju si hru na noc do GBX.
13.4.2000, den čtvrtý - Hrál jsem celou noc. Už mám 160 různých druhů karet. Chtěl jsem hrát i v tramvaji cestou do práce, ale usnul jsem a přejel o dvě zastávky na konečnou.
V úvodu hry jste nenásilnou formou donuceni naučit se základním pravidlům soubojů. Po instrukcích od doktora Masona, jehož nápovědné e-maily budete dostávat po většinu hry, vás
čeká první testovací partie s jeho asistentem Samem. Souper vám sám detailně říká, co dělat a proč to dělat (podrobné instrukce jsou také v papírovém manuálu hry), a dovede vás tak k prvnímu vítězství.
Zde je stručný popis hry, takže ti, kdož ji snad ovládají, mohou přeskočit na další odstavec. Každý hráč má balíček zamíchaných 60 karet. Z něj si vezme na počátku hry 7 karet do ruky a několik dalších karet odloží jako odměny (první rozdíl oproti papírové předloze, odměn nemusí být šest). Alespoň jednou z karet, které si hráč líznul, musí být základní Pokémon. Pokud není, hráč si balíček znovu zamíchá a vezme si jiných 7 karet (druhý rozdíl - jeho soupeř si zde v takovém případe za odměnu nebere další kartu jako ve skutečnosti). Jednoho základního Pokémona pak každý z hráčů musí určit jako aktivního a až pět dalších mohou umístit na střídačku. Hod mincí určí, kdo bude začínat. Každý hráč má během svého kola následující možnosti:
na každé kartě Pokémona. Pokémon může použít útok jen tehdy, má-li přiřazen dostatek energetických karet. Soupeři pak způsobí útok zranění, které se odečte od počtu jeho životů. Pokud se počet životů sníží na nulu, Pokémon je vyřazen a útočník si za odměnu bere jednu za svých karet, které si na počátku hry odložil jako odměny. Kdo získá všechny odměny, vyhrává. Pravidla jsou pochopitelně mnohem složitější, ale pro ilustraci, o co vlastně jde, je doufám popis dostatečný...
Pokud vám předchozí odstavec připomíná Magic the Gathering, nejste daleko od pravdy. Skutečné papírové Pokémon Trading Cards vyrábí stejná firma jako MtG - Wizards on the Coast. Ve hře je použita kompletní americká sada karet (Basic Set plus expanze Fossil a Jungle), plus několik speciálních karet, připravených jen pro GameBoye. Stejně jako ve skutečnosti budete nové kusy do sbírky získávat v podobě desetikartových booster packů, které mají stejné obálky jako ty v obchodech. Vše pro reklamu... :-)
15.4.2000, den pátý - Konečně víkend! Zjistil jsem, jak si sestavit vlastní deck. Jak jsem jen mohl bejt tak pitomej a hrát jen s jedním. Jinak jsem si ale moc nezahrál, dopoledne jsem spal a odpoledne byl přinucen k práci na zahradě. Iracionálně více lituji času
promrhaného spánkem.
16.4.2000, den šestý - Vychytralý plán, jak spánek nahradit hraním, nevyšel, zřejmě v důsledku únavy ze zahradních prací. Zato jsem ale objevil při obědě bezvadnej trik, jak hrát jen jednou rukou, a ve druhé mít v klidu lžíci! Kdybych měl rozpětí prstů ještě o tři centimetry větší, mohl bych hrát i bez přesypávání GBC v dlani. Hmm. Připínám si na palec prádelní kolíček.
Prvních několik soubojů je možno zvládnout i s tím balíčkem karet (dále jen deck), který dostanete na začátku. Pak ale přijdou první porážky a asi každému rychle dojde, že bude třeba trošku si herní deck upravit dle stylu hry a karet soupeře, který na mne čeká. Hra umožňuje nadefinovat si decků několik (čtyři) a přepínat mezi nimi. Až 60 konfigurací dalších decků lze navíc uložit do zařízení v laboratoři doktora Masona, nazvaném Deck Saving Machine. Krom vlastních výtvorů jsou k dispozici i všemožně takticky poskládané decky (5 pro každou barvu), které si lze nechat vygenerovat počítačem, rovněž umístěným v laboratoři. K jejich zpřístupnění je ovšem nejprve třeba získat medaili příslušné barvy. A samozřejmě - je třeba vlastnit dostatek volných karet potřebných pro sestavení konkrétního decku. Sestavit si vyvážený deck, se kterým budete schopni porazit libovolného protivníka - to je umění, ke kterému je třeba se dopracovat pomocí mnoha pokusů a omylů, mnoha prohraných partií, mnoha ohrožení křehkého GBC vrženého vztekle do kouta místnosti... A o tom tahle hra je.
17.4.2000, den sedmý - Už poznám asi dvacet Pokémonů. Umím i jejich jména, skládající se vesměs z náhodných kombinací samohlásek. Zřejmě fonetický přepis japonštiny. Chlubím se na iRC, ale všichni se mi smějou - samozřejmě tu všichni znají všechny Pokémony, jejich vlastnosti, míry a někteří je dovedou i z paměti nakreslit. Damn.
18.4.2000, den osmý - Mám 190 druhů karet a čtyři vlastní decky. Tři dny jsem už neprohrál. Zkusmo jsem obtelefonoval všechny lidi ve svém telefonním seznamu, jestli nemají GBC a PTCG, že bychom dali síťovej match a hlavně vyměnili Card Popem pár karet. Nikdo neměl. Jsou divný.
Krom čistě herní části je tu také obvyklá pokémonní RPG. Tentokráte jen jeho velice zjednodušená verze. Není se proto třeba obávat dlouhých dialogů či složitých hádanek - autoři vlastně jen potřebovali vyřešit problém, jak se přesunovat od soupeře k soupeři, aby to nebyla vyložená nuda a stereotyp. Prvotním úkolem hráče je shromáždit osm medailí - za každý druh, ehm, "magie", jednu. Medaili je možné získat jen tak, že porazíte mistra v příslušném oboru. Každý mistr setrvává ve svém klubu a je obvykle vybaven velmi dobře poskládaným deckem. Ale než vám je umožněno vůbec se s ním utkat, musíte rozdrtit i tři jeho učedníky. Tahle část hry je docela lehká od chvíle, kdy pochopíte základní princip hry. Každá magie (tedy většina karet v ní) má svou slabinu, takže při použití patřičného protidruhu karet můžete soupeři způsobovat dvojnásobná zranění a vyhrát celkem snadno.
20.4.2000, den desátý - Chybí mi posledních 20 druhů karet. Dneska jsem hru poprvé dohrál do konce! Naštěstí se dá pokračovat i potom dál, což je fajn. Musím ty karty přece
získat všechny.
21.4.2000, den jedenáctý - Po několikahodinové diskusi na iRC jsem získal radu, jak získat další dvě karty. Paráda. Taky jsem si nainstaloval do woken novej wallpaper, a dokonce i šetřič. Až dodnes jsem nikdy šetřič ve windozech nepoužíval. Nastavuju ho na dvě minuty, abych si víc užil.
Pokud už všechny medaile máte, nastal čas vyrazit pokusit se porazit čtyři velmistry (zřejmě obdoba Elite Four z R/B/Y). Souboj s nimi probíhá v aréně uprostřed mapy a musíte je porazit všechny čtyři v jednom zápřahu (mezi duely je ale možné vyměnit deck). Zdála-li se vám až dosud hra příliš jednoduchá, tak vás to rychle přejde. Když jsem nastupoval proti prvnímu z nich, sebevědomě jsem se usmíval při pomyšlení na jeho ohnivý deck, jak bude smutně zhasínat a syčet po střetu s mým úžasně vybalancovaným vodním, kde je každá karta s láskou vybraná... No to bylo fiasko... Pomocí karet, které jsem sám nikdy dosud nepoužil nebo jsem je odhadnul jako "nezajímavé", a pomocí neuvěřitelných kombo tahů za přispění speciálních Pokémon powerů, které některé jeho karty měly, jsem prohrál během několika málo minut bez nejmenší naděje na úspěch. Napodruhé, bez podcenění soupeře, to už ale bylo o dost lepší...
22.4.2000, den dvanáctý - Obtelefonovávám znovu známé, jestli nechtějí dělat české stránky o Pokémonech. Nikdo nechce. Jsou FAKT divný. Taky si od minule ještě pořád nikdo nekoupil PTCG! Na iRC někdo vyprávěl o Pokémon porno comixu. Prej Pikachu a
Jigglypuff (!) s Eevlee !!!! Takový ticho jsem na iRC ještě nezažil. Taky tomu nevěřím, to je přece blbost, kdyby Taurus, tak neřeknu, ale Eevlee?? Nikdy.
V těch několika lokacích na mapě je kromě soupeřů i pár neutrálních jazyků, kteří vždy rádi zdarma přispějí "užitečnou" radou či nelichotivou poznámkou. Nejdou zabít. Ono vlastně nic nejde zabít, sakra. I soupeři zůstávají na svých místech, chudší o jeden prohraný booster pack a vždy připravení utkat se okamžitě s vámi znovu a znovu prohrát. Těch několik málo hýbajících se postav je proto skutečnou raritou. Některé loudí karty na výměnu a vyplatí se jim vyhovět, protože od nich dostanete jednu z 18 Promo karet, které jinde získat nemůžete. Jiné postavy by naopak rády vaše karty zadarmo, hlavně drzý bývalý kamarád Roland, neustále trapně porážený a přesto provokující hláškami, za které by v reálném světě rychle dostal jednu za uši, uličník. Ve hře se ale zabít nedá, jak jsem myslím už jednou s lítostí zmínil. Ani rozstřílet.
26.4.2000, den šestnáctý - Začal jsem hrát Pokémon Yellow. Jak jsem jen mohl tuhle hru tak dlouho ignorovat? Podtrženo a červeně zakroužkováno: vychytralý plán!! Začít psát o Pokémonech na BonusWeb!!! Za spoustu peněz!!! (pod textem obrázky: dům s palmou (na pláži), zaparkované Ferrari, a ještě jeden velmi anatomický náčrtek, publikovatelný až po dvaadvacáté hodině.)
Další text se z deníku bohužel nepodařilo rozluštit. Několik následujících stran je prázdných, a potom následuje podivný tajemný vzkaz, vyrytý propisovací tužkou přes celou stranu tak silně, že papír je na mnoha místech potrhán. P*ké**n G**D v**e*!!! Zbytek stránek je ze sešitu vytržen. Dosud se nám nápis nepodařilo rozluštit, ale doufáme, že nakonec v našem snažení uspějeme a snad tak trochu napomůžeme i k vypátrání dalšího osudu majitele deníku. Nepěkné zaschlé červené skvrny lemující poslední stranu nevěští ale nic dobrého - dle redakčního znalce se jedná buď o krev, nebo o víno...
Technické zpracování hry je trochu poznamenáno faktem, že Nintendo chtělo zachovat hru provozovatelnou i na monochromatických starých GameBoyích. A tak se nikde nesetkáte s žádným hicolorem, barevné zpracování je asi na úrovni prvních GBC her, čili podprůměr. Naštěstí to není žádný problém - všechno má totiž pořád ještě přesně tu úroveň detailů, která je potřebná k pohodovému hraní. Obzvláště samotné karty jsou nakresleny opravu pěkně. Různé druhy útoků jsou provázeny docela zajímavými animacemi, které ale velice rychle omrzí - naštěstí se dají v nastavení vypnout.
Stejně jako grafika je na tom i hudba. Melodie jsou jednoduché a po čase trochu vlezlé. Navíc pokud se vám zdá, že některé už znáte z Red/Blue, tak máte dobrou paměť, neboť většina jich opravdu je jen nepatrně pozměněna. Alespoň že se mění při přechodech mezi různými prostředími. Karty se ale asi bohužel tvůrcům zdály příliš
„odosobněné“, a tak Pokémoni už nevydávají žádné své charakteristické výkřiky a skřeky. Škoda.
Konečný verdikt: I tentokrát se Nintendu vyvedla hra, se kterou se může pobavit i ten, kdo Pokémony nesnáší. Herní princip je dostatečně jednoduchý i pro menší děti, ale bez alespoň střední znalosti angličtiny hrát nelze. Vzhledem k téměř shodným pravidlům se skutečnou karetní hrou lze program považovat i za relativně laciný tréninkový prostředek. Přednastavené decky jsou navíc občas svou skladbou docela zajímavé i pro zkušeného hráče TCG...
Plus:
Minus:
| Pokémon Trading Card Game | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
