"Nezačínej den pitím octa" praví jedno cizí přísloví a tak jsem se jej rozhodl aplikovat i na svůj den - pustil jsem se do další hry, ze které se opět vyklubala akční 2D arkáda. Na první pohled vypadala docela zvláštně. Musím podotknout, že mě poněkud zaskočilo, když jsem se z ulice velkoměsta přenesl na Divoký západ, o chvilku později do přístaviště a na širé moře... Do toho mi neustále kecala hlava mně neznámého robota a dávala mi skutečně "dobré" rady, takže to dopadlo tak, že jsem se raději a přednostně pustil do recenzování Dinotopie. Avšak co se nestalo - po nějaké době se vracím zpět k tomu, co mě mírně řečeno poněkud zmátlo. Vyzbrojen očekáváním, že mě může potkat už naprosto cokoliv, znovu pouštím Power Rangers. Hudba, zvuk, akce - nechávám běžet intro. Z přístroje se ozývá digitalizovaný hlas říkající v popěvku magická slůvka "time force, time force, power rangers", načež následuje neméně úchvatný střih zabírající skupinu maníků v různě barevných uniformách. Nejdříve stojí na jakési kosmické lodi, následně na nějaké ulici, přičemž postupně si skládají ruce na prsa... Možná znáte úvody k některým céčkovým americkým či německým seriálům, kdy se v úvodu představuje tým s výrazem "jsme nejlepší, musíme zachránit svět". No, tak něco obdobného se mi odehrávalo na displeji. Je nasnadě, že se jedná o d... další z mnoha zahraničních seriálů pro děti, který jsem - možná že naštěstí - neměl tu čest poznat. Proto pokud seriál znáte, buďte prosím k mé neznalosti shovívaví a omluvte, že provedení příběhu označuji za maximálně stupidní, i když takový třeba není.
Takže o co jde? Z budoucnosti nám utekl zlý kriminálník Ransik a zamířil si to rovnou do nespecifikované minulosti, přičemž ještě stačil přizabít pana červeného. Aby toho nebylo málo, přidalo se k němu ještě několik dalších monster z budoucnosti (aby hra nebyla tak krátká). Cíl? Znovu zajmout Ransika. Vynořuji se tedy ve hře a zkouším, co tihle borci umí. Chodí. Skáčí. Boxují (a někdy i automaticky kopnou). Tak tohle zatím umím taky. Ale tihle mistři jsou lepší než já - nedělá jim problémy vyskočit a ve vzduchu se ještě jednou odrazit, díky čemuž se dostávají i na pořádně vysoká místa. Všechno? Téměř, ale ne tak docela. V jednotlivých úrovních, tedy obvykle hnedle na začátku, se povaluje jedna speciální zbraň, např. bodec, laserová pistole apod., která nabývá mnohem lepších atributů než tvrdé hrdinovy pěsti. Také mlácením do protivníků získáváte malé kousky energie - ty občas využívají ony zbraně, nebo, pokud nasbíráte energie maximum, použijete speciál. Jestli se mě teď zeptáte, co za další báječně věci nám hra přináší, odpovídám, že už skoro nic. Ale i to skoro nic mi přijde lepší než úplné nic, čili: zmínka o nových zbraních v úrovni padla, roste i obtížnost a zahučet do bezedné díry, to nemusí být až takový problém. Také se hodně často mění prostředí, tedy z grafického hlediska, poněvadž pořád cestujete časem. A samozřejmě jsou tu i vděční strážcové úrovně, zkrátka rozdáte si to na život a na smrt s každým zloduchem, co uprchl.
Ačkoli si z Power Rangers dělám trochu legraci, nakonec to tak zlé není. Hru charakterizuje ohromná dynamika, na každém kroku se něco děje, určitě nenarazíte na prázdnou obrazovku. Ani bloudit byste neměli a to z jednoduchého důvodu - není kde. Slepé krátké chodby nepočítám. U likvidace nepřátel se nehraje na správnou strategii, vítězí především hrubá síla, v podání hráče tedy hbité prstíky. Ani uskakování se moc neohřeje. Mnohem lepšího výsledku dosáhnu, když rovnou přiskočím k nepříteli a mačkám akční button dokud soupeř nelehne popelem (vážně se rozpadne v prach). Též se nabízí kop ve výskoku a to rovnou ve dvou verzích - vyskočím a ještě při stoupání vzhůru stisknu dané tlačítko, čímž rek vystřelí nohu a atakuje nepřítele v horních pozicích. Nebo vyskočím a teprve v okamžiku klesání aktivuji akci, čímž hrdina drtí nepřítele po směru na zemi. Další poznatek - nepřátelé sice vypadají pořád jinak, ale většinou plní tytéž funkce. Čili neshledávám žádný rozdíl mezi kovbojem či rozzuřeným námořníkem. Při hře mě také zrovna nepotěšili dobráci, kteří něco házeli, protože jejich zásah ubírá relativně dost energie. Lékárny se válejí porůznu kolem, ovšem i tak stačí pár pochybení a jedete znovu (navíc bez jednoho života). Co se týče
obtížnosti - Power Rangers disponuje trojí volbou, ale musím konstatovat, že při alternativě medium to je docela easy. Tím jakoby
utrpěla i spíše kratší délka hry.
Co dodat? Seriál u nás asi nikdo moc nezná. Pokud zná, třeba se mu nelíbí. Pokud se mu líbí, nemusí nutně vlastnit GBA. Pokud se mu líbí a vlastní GBA, ještě nemusí chtít Power Rangers jako hru. Vidíte, těch ALE mi přijde tolik... Z pohledu hráče nepoznamenaného případným seriálem to ale není vyloženě špatný titul. Děj vychází z předpokladu, že si ho užijí především děti a fakt, že zrovna nejsem cílová kategorie prostě je můj problém, nikoliv hry. Na druhou stranu svým zpracováním odpovídají Power Rangers průměrné svižné (a kratší) arkádě, proto ji také tak hodnotím.
| Power Rangers: Time Force |
| Výrobce/Distributor |
Vicarious Visisons / THQ |
| Platforma |
GameBoy Advance |
|
| Vibrace: |
ne |
| Ukládání pozic: |
ne, passwordy |
| Multiplayer: |
ne |
|
| Verdikt: |
Po čertech průměrná, krátká a svižná 2D arkáda s naivním dějem - aby ne, je určen především pro děti, stejně jako hra. |
|
|
utrpěla i spíše kratší délka hry.
