Dne 20.10.2001 byl dnem bojovníků. Krátce po poledni se v pražském přístavu, v doku u sochy svatého Václava, začaly scházet skupinky podivně vyhlížejících existencí. Účel jejich srocení byl jeden a tentýž. Nervózně očekávali příjezd zvláštní veslice, která je měla odvézt na tajuplný ostrov neznámo kde, na němž se měl uskutečnit turnaj nejstatečnějších válečníků ve hře . Mezi nimi postávalo i duo dopisovatelů serveru BonusWeb.cz. Tehdy ještě netušili, co je čeká.
S mírným zpožděním doplaval nejprve hlavní vyzyvatel a organizátor celého podniku, mistr Ali Mokujin a přítomným individuím sdělil, že na veslici stávkují veslaři i s bubeníkem a navíc se v místě konání vyskytly logistické i technické problémy. V důsledku toho tedy nakonec k doku přirazila pouze pramice pro pár lidí. Některým pohotovějším se podařilo dostat se na ni (že ano, pane Byrokrat :-)), ostatní obdrželi azimut a vzdálenost ostrova od přístavu a vydali se do Vršovic vlastními silami.
Už během putování se rozhořela vášnivá diskuse o nejrůznějších technikách, taktikách a podrazech. V tomto ohledu byl nejvytíženější a nejaktivnější jistý nejmenovaný cheaty, tipy a triky „nabouchaný“ kolega z jistého nejmenovaného papírového magazínu věnujícímu se konzoli PlayStation.
Naopak nejhůře na tom byl zástupce BW, jenž na každou otázku ohledně násobných komb a podobných fintiček byl chtě nechtě nucen odpovídat něco v tom smyslu, že jediné, co s každou
postavou umí, jsou tak dva až tři údery. Velmi zajímavou se ovšem ukázala diskuse na téma "komba vs. chytačky", kdy se probíralo, zda je účinnější mít natrénovaná (pokud možno tak vlastní a ne hrou explicitně v "moves" listu nabízená) komba a snažit se podnikat překvapivé výpady nebo naopak pokrývat postavičku po celé výšce precizní obranou a čekat na vhodný okamžik ke counter-attacku. Já osobně jsem se přikláněl spíše ke komboteorii, ale to proto, že osobně je mi bližší aktivně se snažit útočit, než stát za bukem a čekat na chybu soupeře. Neměl jsem to tedy podloženo ani hodinami tréninku, ani absolvovanými turnaji a ani ničím jiným. Která varianta se ukázala v případě tohoto turnaje účinnější, se zcela jistě za pár řádek dočtete. Samozřejmě, pokud si na to ještě vzpomenu.
Hlavními hvězdami turnaje byli rakouští tekkenisté, kteří u některých českých borců budili před turnajem místy až panický strach. Ovšem i mezi místními harcovníky panovala relativně napjatá atmosféra plná očekávání a nebylo se co divit. V sázce totiž bylo umístění v konečné výsledkové listině, přičemž nejlépe umístěný Čech získal, a nutno říci, že právem, korunu českého Tekkena. Bohužel, nepodařilo se nakonec zajistit účast polského velmistra Icka, který svou absenci omluvil tím, že se připravuje na platformě NTSC a norma PAL mu tedy zrovna nezapadá do tréninkového plánu. Pražský turnaj se sice konal v PALovém prostředí,
ale díky rakouským kolegům se podařilo vybudovat i jedno srovnávací NTSC stanoviště (k porovnání PAL vs. NTSC se snad ještě taky na pár řádků vrátím, pokud se zadaří a vzpomenu
si :-)). Nicméně je pochopitelné, že elitní člen evropské Top Ten nechtěl ztrácet čas exhibicí na zatím v evropském měřítku bezvýznamném turnaji. Byla to ovšem velká škoda, protože vidět v akci člena absolutní špičky (navíc s Pandou, což je asi docela zvláštní) by byl určitě zajímavý zážitek. K Ickovi si dovolím ještě malou noticku. V současné době (nebo v době nedávno minulé) se prý zabývá/zabýval hledáním nové vhodné postavy. Tato nejistota u hráče tohoto kalibru jistě zarazí, evokuje navíc myšlenku, že čím hlouběji do problému pronikáme, tím je složitější. Takže není zas až tak jisté, nakolik se tvrzení nás, jako řadových hráčů typu "Ganryu je pomalej, Hwoarang ma silný nohy a Xiaoyu je rychlá, ale slabá" odchyluje od skutečnosti.
Počet soutěžících byl před turnajem omezen na šestnáct, přestože přihlášek přišlo znatelně více. Šestnáctka je ovšem z mnoha důvodů velice sympatické číslo, navíc zajištění prvního ročníku této akce ani nepočítalo s několika desítkami zájemců. Bojovníci byli tedy rozděleni do dvou skupin po osmi, přičemž navržený herní systém milosrdně umožňoval následný postup všech zúčastněných do play-off. Samotné souboje probíhaly podle pravidel uplatňovaných na většině mezinárodních turnajů. Každý zápas byl na tři vítězné souboje s postavami, které si před zahájením turnaje dotyčný pevně určil. Ve skupině se samozřejmě utkal každý s každým. Bodování ovšem bylo velmi zajímavé a specifické. Vítěz duelu obdržel tři body
(za tři vítězství) a poražený mohl získat nula až dva body podle toho, kolik soubojů dokázal vyhrát dříve, než prohrál :-). Tento systém se ovšem ukázal jako krutě zesměšňující a demotivující pro nejmenované externisty BW, když Byrokrat získal dva bodíky ze 21 možných, zatímco vanderpoel vybojoval plný jeden.
Oproti výkonům týpků z BW bylo daleko zajímavější sledovat volbu postav jednotlivých soutěžících. Obecně se dá říci, že naprosto dominovaly typy, které se považují za silové, takzvaní drtiči. Nejčastější postavou byl bezesporu Paul Phoenix, kterýžto se objevil ve výběru hned pěti borců, dvakrát dokonce shodně v kombinaci s Jinem Kazama. Třikrát se objevil True Ogre a rovněž dvakrát v tandemu se svou inkarnací Ogrem. Takže v konečném důsledku byli za největší exoty opět bonuswebáci, když vanderpoel se trapně pokoušel s dvojicí Forrest Law, Eddy Gordo a Byrokrat dokonce naivně s Forrestem a Ling Xiaoyu (což spolu samozřejmě museli vydatně diskutovat u baru v přítomnosti milých barmanek).
Takže bych teď mohl lehce nastínit (olé, vzpomněl jsem si), jak to vlastně je s těmi bojovými taktikami. Je třeba hned na počátku říci, že kdo umí, umí, a kdo neumí, ten (se) učí. Hra v podání všech hráčů byla dostatečně rychlá (na to, aby porazili mě s Byrem tedy určitě :-)) a bylo docela jasně vidět, kde je pochován pudl. Kdo nemá zažité správné a přesné časování
jednotlivých úderů, nemá v Tekkenovi šanci. A kdo to má už téměř jako nepodmíněný reflex, ten vyhrává turnaje, alespoň tedy ten pražský. Nezdálo se mi sice, že by kdokoliv ze zúčastněných
byl k neporažení, ale bylo vidět, že ti nejlepší se této sérii věnují asi o něco více než jiným :-). Ukázalo se, alespoň tedy zde v Praze, že kvalitní a zvládnutá obrana je samozřejmostí, ovšem k tomu je zřejmě výhodnější mít zvládnutý systém komb - counter-attacky jsou spíše jakousi třešničkou na dortu, což nám předvedli i rakouští finalisté Keeper of the Crane a Bohnesuppe, kteří se ve finálovém klání častovali úžasně zvládnutými sedmikomby, úhybnými manévry a ... no prostě radost pohledět. Do značné míry ovšem bylo šokující zjištění, že každý správný Tekken Warrior má dokonale zvládnutou nejen svou dvojici postav, ale v zásadě i všechny pohyby postav ostatních. Jenom tak totiž může úspěšně predikovat soupeřova nastupující komba a pohyby. V této souvislosti však není bez zajímavosti, že podle názorů většiny zúčastněných je nejobávanějším soupeřem Eddy Gordo, právě pro značnou nevypočítatelnost jeho rozmáchle tekutých pohybů.
Během turnaje došlo i k několika velmi zajímavým okamžikům, přičemž některé z nich mají vpravdě historický nádech. Jedním z nich byla zcela nepochybně skutečnost, že jeden z fighterů dokázal v relativně rychlém sledu vypít několik cizích piv na ex :-), dále docela ostrá výměna názorů tohoto účastníka s účastníkem jiným, ale hlavně: poprvé byl veřejně poražen nyní
již korunovaný král českých tekkenistů J-Cop rakouskými soupeři. Vynahradil si to ovšem v dalších bojích, kdy byl vyřazen až v boji o finále pozdějším vítězem Keeper of the Crane (s ním
jsem taky vypadl a dokonce už v prvním kole, přičemž jeden duel jsem prohrál třemi údery a dodnes nechápu jak :-) - pozn. aut.).
Takže jak to nakonec celé skončilo?
1. Keeper of the Crane (AUT)
2. Bohnesuppe (AUT)
3. J-Cop(CZE)
O třetí místo se sice oficiálně hrát nemělo, ale se souhlasem obou vyřazených semifinalistů se toto utkání nakonec uskutečnilo a proběhlo bez závad a vylosovaná čísla jsou platná.
A abych nezapomněl. Při turnaji probíhaly na jednom stanovišti tréninkové boje v již zmiňované normě NTSC, přičemž obecně panoval názor, že hraní s 60Hz frekvencí je znatelně rychlejší a plynulejší. Musím ovšem zkonstatovat, že svým kalným zrakem jsem v podstatě žádný rozdíl nezpozoroval, snad jen se mi zdálo, že místy je tato verze více user-friendly k mým schopnostem a že se mi daří lépe a skutečně plynuleji navazovat jednotlivé údery. Rakouští 
kolegové ovšem docela přesvědčivě tvrdili, že jistý rozdíl tam skutečně je, a že je patrný zejména v přechodu naopak od americké normy k evropské. Nemám důvod tomu nevěřit, nicméně stále si tak trochu myslím, že přechod evropských rubačů k NTSC je dán do značné míry také tím, že mnoho významných světových turnajů (řekl bych že snad i všechny) se koná pod taktovkou NTSC a je zřejmé, že šílenci, kteří danou hrou žijí ve dne v noci, rozdíl určitě poznají.
Závěrem snad už jen krátké zhodnocení: turnaj se povedl. A abyste neřekli, že jsem škrt, tak jako bonus přidám naději, že takovýchto turnajů bude přibývat nebo alespoň, že příští Prague Tekken Open bude moci přivítat ještě vybranější hráčskou společnost než letos. Tento ročník totiž ukázal, že organizátoři na to potenciál rozhodně mají. Děkuji za pozornost.
P.S.: Nedá mi to neuvést zde ještě výrok dne, který na turnaji padl: "Já ti kašlu na celýho Tekkena, ja potřebuju babu".
