Když jsem se poprvé dozvěděl, že realtimová strategie z druhé světové války Hearts of Iron, kterou vyvíjí švédský tým Paradox Entertainment, poběží na enginu her Europa Universalis 1 & 2, myslel jsem si, že se tvůrci zbláznili. Pozdější obrázky byly graficky strašné a já jen těžko překonával despekt čtením faktů, které naopak zněly více než výborně. Když se mi do rukou dostala plná verze, zjistil jsem v první hře (ke které jsem si pochopitelně nemohl vybrat jiný národ, nežli ten československý), že oba dojmy byly správné: grafika je skutečně otřesná, ale na druhou stranu je vše pěkně přehledné, oproti Europě Universalis i poměrně snadno ovladatelné (i když dopilovat by to ještě chtělo) – ale co je nejdůležitejší: proklatě zábavné! Hearts of Iron jsou jednou z nejkomplexnějších her, které jsem kdy viděl a jejich herní systém je perfektně promyšlený. Jeho popis si ale nechme až na recenzi, zatím se jen vraťme k mé první odehrané hře.
Od začátku hry v roce 1936 jsem opevňoval území Čech, Moravy i Slovenska. Bál jsem se, že na mě Adolf Hitler každou chvíli pošle obrovské tankové prapory, které se promenádovaly okolo mých hranic směrem k Polsku. Ale kdeže: podařilo se mi zůstat neutrální až do roku 1940, kdy mi pozice mrtvého brouka přestala sedět, připojil jsem se ke Spojencům a vyrazil se svými tanky směrem k Berlínu. A co se nestalo: Adolf zřejmě ztratil své voje v nehostinných ruských pláních a já zabral takřka celé Německo, Rakousko a Polsko a vytvořil tak největší Československou republiku historie…
Mám-li to uzavřít: až se skoro divím, že mě tato na první pohled vykopávka tak baví. Nicméně už teď mohu říci, že hodnocení bude spíše pozitivní: Paradoxu se podařilo vyvarovat se řady chyb svých předchozích her a vytvořit skutečně chytlavé dílo.
Nové screenshoty, které jsme pro vás zatím vytípali, najdete v této galerii.
Od začátku hry v roce 1936 jsem opevňoval území Čech, Moravy i Slovenska. Bál jsem se, že na mě Adolf Hitler každou chvíli pošle obrovské tankové prapory, které se promenádovaly okolo mých hranic směrem k Polsku. Ale kdeže: podařilo se mi zůstat neutrální až do roku 1940, kdy mi pozice mrtvého brouka přestala sedět, připojil jsem se ke Spojencům a vyrazil se svými tanky směrem k Berlínu. A co se nestalo: Adolf zřejmě ztratil své voje v nehostinných ruských pláních a já zabral takřka celé Německo, Rakousko a Polsko a vytvořil tak největší Československou republiku historie…
Mám-li to uzavřít: až se skoro divím, že mě tato na první pohled vykopávka tak baví. Nicméně už teď mohu říci, že hodnocení bude spíše pozitivní: Paradoxu se podařilo vyvarovat se řady chyb svých předchozích her a vytvořit skutečně chytlavé dílo.
Nové screenshoty, které jsme pro vás zatím vytípali, najdete v této galerii.
